Násir Al-Sabah - Nasser Al-Sabah - Wikipedia

Pro šejka Nassera Bin Sabah Al-Ahmada Al-Sabaha viz Násir Sabah Al-Ahmad Al-Sabah.
Nasser Al-Mohammed Ahmad Al-Jaber Al-Sabah
ناصر المحمد الأحمد الصباح
HH-Sh-Nasser-AlSabah2.jpg
6. Předseda vlády státu Kuvajt
V kanceláři
7. února 2006 - 28. listopadu 2011
MonarchaSabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah
NáměstekJaber Al-Mubarak Al-Hamad Al-Sabah
PředcházetSabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah
UspělJaber Al-Mubarak Al-Hamad Al-Sabah
Ministr Amiri Diwan z Kuvajtu
(Vedoucí vládcovského dvora)
V kanceláři
10. září 1990 - 12. února 2006
premiérSaad Al-Abdullah
Sabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah
PředcházetKhaled Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah
UspělNásir Sabah Al-Ahmad Al-Sabah
Ministr sociálních věcí
V kanceláři
11. ledna 1988 - 9. března 1990
premiérSaad Al-Abdullah Al-Salim Al-Sabah
PředcházetJaber Al-Mubarak Al-Hamad Al-Sabah
UspělJaber Abdullah
Osobní údaje
narozený (1940-12-22) 22. prosince 1940 (věk 79)
město Kuwait, Kuvajt
Politická stranaNezávislý
Alma materUniversity of Geneva

Nasser Al-Mohammed Ahmad Al-Jaber Al-Sabah (arabština: الشيخ ناصر المحمد الأحمد الجابر الصباح(Narozený 22 prosince 1940) je kuvajtský politik, který sloužil jako Předseda vlády Kuvajtu od 7. února 2006 do dne 28. listopadu 2011 rezignace.

Časný život

Sheikh Nasser se narodil 22. prosince 1940 jako syn Mohammed Ahmad Al-Jaber Al-Sabah, první ministr obrany Kuvajtu.[1] Je synovcem bývalého Emir z Kuvajtu, Šejku Sabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah.[1][2] Navštěvoval střední školu v Spojené království a promoval v roce 1955.[1] Poté v roce 1960 získal vyšší diplom ve francouzském jazyce.[1] V letech 1960 až 1964 probíhaly kurzy politologie a ekonomie z University of Geneva ve Švýcarsku.

Kariéra

Sheikh Nasser zahájil svou kariéru jako třetí tajemník v ministerstvo zahraničí v roce 1964.[1] Stal se členem stálé kuvajtské delegace v Spojené národy v New York v říjnu 1964.[1] Poté sloužil jako velvyslanec v Írán a Afghánistán, ministr informací, ministr sociálních věcí a práce, ministr zahraničních věcí a ministr Emiri Diwan. Stal se předsedou vlády, když v únoru 2006 začal v Kuvajtu vládnout Sabah Al Ahmad.[1]

Sheikh Nasser rezignoval dne 4. března 2007 v pohybu pozorovatelé věří, že cílem bylo zamezení nedůvěry proti ministrovi zdravotnictví šejkovi Ahmadovi Al-Abdullahovi Al-Sabahovi. Deset poslanců předložilo v únoru návrh týkající se podezření na finanční a administrativní porušení na ministerstvu. Hlasování mělo proběhnout v parlamentu 5. března a šejk Ahmad by musel odstoupit, kdyby zákonodárci hlasovali proti němu. Dne 6. března byl znovu jmenován předsedou vlády.

Dne 25. listopadu kabinet rezignoval a dne 17. prosince Emir znovu jmenoval Nassera předsedou vlády nového kabinetu.[3] V březnu 2009 podala kuvajtská vláda rezignaci kuvajtskému emirovi poté, co islámští poslanci požádali o slyšení P.M. Dne 9. května, po zvolení nového parlamentu, Emir požádal šejka Násira o sestavení kuvajtské vlády již pošesté za sebou. Nová vláda si zachovala nadřazenost pobočky Al-Ahmed v rodině Al-Sabah.

Nasser s americkým prezidentem George W. Bush v roce 2008

V lednu 2011 přežil hlasování o nedůvěra v parlamentu s hlasováním 25–25 (ke svržení vlády bylo zapotřebí 26).[4] V dubnu 2011 jeho kabinet rezignoval kvůli stand-off s parlament; dne 6. dubna 2011 byl znovu jmenován do nové vlády, dne 28. listopadu 2011 však znovu rezignoval.[5] Jeho rezignaci Emir přijal a jmenoval jej Jaber Al-Mubarak Al-Hamad Al-Sabah jako příští předseda vlády dne 4. prosince 2011.[5]

Osobní život

Oženil se se šejkem Shahrazad Al-Humoud Al-Jaber Al-Sabah, s nímž měl: Sabah a Ahmad.[6]

Kontroverze

Spor s Sheikh Ahmad Al-Fahad Al-Sabah a obvinění z korupce

V březnu 2011 se poslanci vyrovnali se šejkem Nasserem Al-Mohammedem (Marzouq Al-Ghanim a Adel Al-Saraawi )[7] v kuvajtském Národním shromáždění hrozilo gril Šejk Ahmad Al-Fahad, tehdejší místopředseda vlády, kvůli zneužití vládních zakázek, což vedlo k rezignaci šejka Ahmada z vlády v červnu 2011.[8][9][10]

Údajné platby poslancům

V srpnu 2011 příznivci šejka Ahmada Al-Fahada „objevili“ dokumenty, které inkriminovaly až jednu třetinu poslanců a rychle se z nich stal největší politický korupční skandál v historii Kuvajtu.[11] V říjnu 2011 mělo 16 poslanců obdržet platby ve výši 350 mil. USD výměnou za podporu vládní politiky.[8]

Údajné platby prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí

Také v říjnu 2011 vzteklý poslanec Musallam Al-Barrack, blízký spolupracovník šejka Ahmada Al-Fahada, tvrdil, že miliony kuvajtských dinárů byly převedeny prostřednictvím Kuvajtské ministerstvo zahraničních věcí na zámořské bankovní účty předsedy vlády šejka Násira Al-Mohammeda. To vedlo k respektovanému ministru zahraničí Šejkovi Dr. Mohammed Al-Sabah, jediný zbývající člen Al-Salem větev rodiny Sabahů, aby na protest rezignovali.[8] Sheikh Nasser Al-Mohammed obvinění popřel s tím, že „všechny převody byly ve službách zájmů Kuvajtu a neobsahovaly osobní výhody“ a následně byl osvobozen zvláštním soudním tribunálem v Kuvajtu.[12]

Veřejné protesty a rezignace

Hmotnost politické shromáždění koná v listopadu 2011 vedl Emir Sheikh Sabah Al-Ahmad Al-Sabah neochotně přijmout rezignaci šejka Násira Al-Mohameda dne 28. listopadu 2011.

„Falešné“ video o převratu[13]

V prosinci 2013 spojenci Ahmada Al-Fahada tvrdili, že vlastní pásky, které údajně ukazují, že Násir Al-Mohammed a bývalý předseda parlamentu Jassem Al-Kharafi diskutovali o plánech na svržení kuvajtské vlády.[14][8] V dubnu 2014 uložila kuvajtská vláda celkem výpadek médií zakázat jakékoli podávání zpráv nebo diskusi o tomto problému.[15] V březnu 2015 kuvajtský státní zástupce zastavil veškerá vyšetřování údajného spiknutí s pučem[14] a Ahmad Al-Fahad četl a veřejná omluva v kuvajtské státní televizi[16] vzdání se obvinění z převratu. Od té doby jsou „kuvajtské úřady terčem a zadrženy četné jeho spolupracovníky na základě různých obvinění“.[8] zejména členové tzv.Skupina Fintas „to údajně byli původci oběhu videa„ falešného “puče.[8][17]

Vyznamenání a ocenění

  • Řád perské říše, 1. třída, od íránského šáha, Mohammad Reza Pahlavi, v listopadu 1968.
  • Rytířská medaile od starosty Paříže Jacques Chirac v roce 1984.
  • Medaile Argentiny první třídy od prezidenta Carlos Menem dne 15. srpna 1993.
  • Rytířská medaile první třídy od prezidenta Senegalu Abdou Diouf dne 17. října 1994.
  • Čestné uznání od Organizace islámské konference 3. listopadu 1996.
  • Velký řád finské lví třídy od prezidenta Finské republiky, Martti Ahtisaari, 16. září 1997.
  • Stříbrná medaile lilie od děkana z Florencie v Itálii 15. listopadu 2005 při oslavách výročí Kuvajtsko-italského sdružení přátelství.
  • Medaile Čestné legie, v hodnosti vyššího důstojníka první třídy, od prezidenta Francouzské republiky Jacquese Chiraca dne 12. září 2006.
  • Medaile za zásluhy od emíra státu Katar, šejka Hamad bin Khalifa Al Thani, 28. ledna 2007.
  • Medaile federace od prezidenta Spojených arabských emirátů šejka Khalifa bin Zayed bin Sultan Al Nahyan, 29. ledna 2007.
  • Velký řád národního řádu za zásluhy od prezidenta Senegalské republiky, Abdoulaye Wade, 9. dubna 2007.
  • Medaile za zásluhy první třídy od Jeho Excelence Susilo Bambang Yudhoyono, Prezidenta Indonéské republiky, dne 30. května 2007.
  • Kopie klíče od města Tirana, Albánská republika, u příležitosti jeho oficiální návštěvy 13. prosince 2007.
  • Šerpa Řádu za občanské zásluhy od krále Juan Carlos I. Španělska ze dne 27. května 2008.
  • Medaile prezidenta z Univerzita George Washingtona dne 19. září 2008, na počest jeho kariéry ve službě své zemi a jeho lidem.
  • Čestná legie, velký důstojník, od prezidenta Beninské republiky, Yayi Boni, 16. července 2009.
  • Čestná legie, veliteli, od prezidenta republiky Džibutsko, Ismail Omar Guelleh, 19. července 2009.
  • Řád Svazijského království, první třídy, od krále Svazijska, Mswati III, 23. července 2009.[18]
  • Velký národní řád za zásluhy od prezidenta Francie, Nicolas Sarkozy, 16. dubna 2010.[19]
  • Klíč od města Santiago, Chilská republika, od starosty města, jako uznání jeho role při posilování chilsko-kuvajtských vztahů dne 26. července 2010.[20]
  • Čestné občanství Tirany od primátora Tirany v Albánské republice, Lulzim Basha, 26. listopadu 2011.[21]
  • Čestný doktorát z University of Rome Tor Vergata v oblasti srovnávacích právních systémů a mezinárodních vztahů dne 22. května 2014.[22]
  • Medaile Sigilum Magnum z Boloňská univerzita, nejvyšší akademická pocta, 23. května 2014.[23]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G „Diplomat zatížený těžkopádným odkazem“. Majalla. 22. června 2009. Citováno 29. června 2013.
  2. ^ Selvik, Kjetil (2011). „Elitní soupeření v semidemokracii: Kuvajtská tisková scéna“. Středovýchodní studia. 47 (3): 477–496. doi:10.1080/00263206.2011.565143.
  3. ^ Kuvajt znovu jmenuje předsedu vlády BBC
  4. ^ „Kuvajtský premiér přežil hlasování o důvěře“. Al-Džazíra. Citováno 29. června 2013.
  5. ^ A b Kenneth Katzman (30. srpna 2013). „Kuvajt: bezpečnost, reforma a politika USA“ (PDF). Kongresová výzkumná služba. Citováno 14. září 2013.
  6. ^ "موقع بوابة الشيخ نايف أحمد الصباح - شجرة عائلة الصباح". nalsabah.com (v arabštině).
  7. ^ „Národní aliance podala žádost o grilování proti šejkovi Ahmadovi Al-Fahadovi“. Velvyslanectví Korejské republiky ve státě Kuvajt. 23. března 2011. Citováno 17. října 2020.
  8. ^ A b C d E F Diwan, Kristin Smith. „Kuvajtské ústavní zúčtování“. Zahraniční politika. Citováno 2020-10-17.
  9. ^ „Parlament informoval o rezignaci šejka Ahmada Al-Fahada, odvolání grilování - Kharafi“. Kuvajtská zpravodajská agentura (KUNA). 13. června 2011. Citováno 17. října 2020.
  10. ^ Zaměstnanci, Reuters (06.06.2011). „Kuvajtský místopředseda vlády rezignuje - TV“. Reuters. Citováno 2020-10-17.
  11. ^ „Všichni jsou poražení, protože kuvajtská„ Černá středa “nechává opozici slabší a zakládá režim | Zpravodaj států Perského zálivu“. www.gsn-online.com. Citováno 2020-10-17.
  12. ^ „Bývalý premiér Kuvajtu odmítá účastnit se vyšetřování štěpu“. Národní. Citováno 2020-10-17.
  13. ^ "'Falešná videokazeta ukončuje vyšetřování puče v Kuvajtu “. BBC novinky. 2015-03-18. Citováno 2020-10-17.
  14. ^ A b "'Falešná videokazeta ukončuje vyšetřování puče v Kuvajtu “. BBC novinky. 2015-03-18. Citováno 2020-10-17.
  15. ^ „Kuvajt objednává výpadky médií na videu„ převratu ““. www.aljazeera.com. Citováno 2020-10-17.
  16. ^ Press, The Associated (2018-11-19). „Obviněný kuvajtský šejk postupuje vedle I.O.C. (zveřejněno 2018)“. The New York Times. ISSN  0362-4331. Citováno 2020-10-17.
  17. ^ „Kuvajtští královští vězněni po neúspěchu odvolání v případě sociálních médií. ArabianBusiness.com. Citováno 2020-10-17.
  18. ^ „ملك سوازيلاند يقلد سمو رئيس مجلس الوزراء وسام مملكة سوازيلاند“. KUNA (v arabštině). 23. září 2009.
  19. ^ "سمو رئيس مجلس الوزراء يلتقي الرئيس الفرنسي في قصر الاليزيه". KUNA (v arabštině). 16. dubna 2010.
  20. ^ "رئيس الوزراء: نتطلع لمزيد من التعاون مع سانتياغو في شتى المجالات". alanba.com (v arabštině). 28. července 2010.
  21. ^ "سمو رئيس مجلس الوزراء يستقبل رئيس بلدية تيرانا بجمهورية ألبانيا". KUNA (v arabštině). 16. listopadu 2011.
  22. ^ "سمو الشيخ ناصر المحمد يتسلم شهادة الدكتوراه الفخرية من جامعة روما". KUNA (v arabštině). 22. května 2014.
  23. ^ "المحمد نال أرفع وسام أكاديمي من جامعة بولونيا الإيطالية: أشعر بمسؤولية أكبر لخدمة العلم والمعرفة والسل". al-seyassah.com (v arabštině). 25. května 2014.

externí odkazy

Politické kanceláře
Předcházet
Sabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah		 Předseda vlády Kuvajtu
2006–2011		Uspěl
Jaber Al-Mubarak Al-Hamad Al-Sabah