Domestikace a zahraniční politika - Domestication and foreignization

Domestikace a zahraničizace jsou strategie v překlad, pokud jde o míru překladatelů, aby text odpovídal cílová kultura. Domestikace je strategie, jak zajistit, aby text úzce odpovídal kultuře překládaného jazyka, což může zahrnovat ztrátu informací z zdrojový text. Cizí jazyk je strategie uchovávání informací ze zdrojového textu a zahrnuje záměrné porušení konvencí cílového jazyka, aby se zachoval jeho význam.^[1] O těchto strategiích se diskutovalo stovky let, ale první osoba, která je formulovala v jejich moderním smyslu, byla Lawrence Venuti, který je seznámil s oborem překladatelská studia v roce 1995 se svou knihou Překladatelova neviditelnost: Historie překladu.^[1]^[2] Venutiho inovací v této oblasti byl jeho názor, že dichotomie mezi domestikací a zahraniční cestou byla ideologická; pohlíží na cizí jazyk jako na etickou volbu překladatelů.^[1]

Teorie

Ve své knize z roku 1998 Skandály překladu: Směrem k etické odlišnostiVenuti uvádí, že „domestikace a zahraniční politika se zabývají otázkou, nakolik překlad přizpůsobuje cizí text překládajícímu jazyku a kultuře a do jaké míry spíše signalizuje rozdíly tohoto textu“.

Podle Lawrence Venuti, každý překladatel by se měl na proces překladu dívat přes hranol kultury, který láme kulturní normy zdrojového jazyka a je úkolem překladatele je přenést, při zachování jejich významu a jejich cizosti, na text v cílovém jazyce. proces - od výběru cizích textů přes implementaci překladových strategií až po editaci, kontrolu a čtení překladů - je zprostředkován různými kulturními hodnotami, které kolují v cílovém jazyce.

Odhaduje, že v teorii a praxi anglického překladu převládalo podrobení a plynulá domestikace. Striktně kritizoval překladatele, kteří s cílem minimalizovat cizí jazyk cílový text snížit zahraniční kulturní normy na kulturní hodnoty v cílovém jazyce. Podle Venutiho domestikační strategie „násilně“ vymaže kulturní hodnoty a vytvoří tak text, jako by byl napsán v cílový jazyk a který se řídí kulturními normami cílového čtenáře. Důrazně prosazuje strategii zahraniční politiky, protože ji považuje za „etnodeviantní tlak na hodnoty [cílového jazyka], aby zaregistroval jazykovou a kulturní odlišnost cizího textu a poslal čtenáře do zahraničí“. Adekvátním překladem by tedy byl ten, který by zdůraznil cizost zdrojového textu, a místo toho, aby umožnil dominantní cílové kultuře asimilovat rozdíly zdrojové kultury, měl by spíše tyto rozdíly signalizovat.^[3]

Viz také

Reference

^ ^A ^b ^C Gile, Daniel (2009). Základní pojmy a modely pro školení tlumočníků a překladatelů. Amsterdam Philadelphia: John Benjamins Pub. Co. str. 251–252. ISBN 978-90-272-2433-0.
^ Venuti, Lawrence (1995). Překladatelova neviditelnost. New York: Routledge. ISBN 978-0-415-11538-4.
^ https://www.scribd.com/doc/79525793/Translating-Cultures-Translating-Iran-Domestication-and-Foreignization

[Gile2009-1] A ^b ^C Gile, Daniel (2009). Základní pojmy a modely pro školení tlumočníků a překladatelů. Amsterdam Philadelphia: John Benjamins Pub. Co. str. 251–252. ISBN 978-90-272-2433-0.

[Venuti1995-2] Venuti, Lawrence (1995). Překladatelova neviditelnost. New York: Routledge. ISBN 978-0-415-11538-4.

[3] ttps://www.scribd.com/doc/79525793/Translating-Cultures-Translating-Iran-Domestication-and-Foreignization

[1]

[2]

[3]