Připojení (vláknité potrubí) - Connection (fibred manifold) - Wikipedia
![]() | tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili.Říjen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
v diferenciální geometrie, a vláknité potrubí je surjektivní ponoření z hladké potrubí Y → X. Lokálně triviální vláknité potrubí jsou svazky vláken. Proto pojem spojení na vláknitých potrubích poskytuje obecný rámec a spojení na svazcích vláken.
Formální definice
Nechat π : Y → X být vláknité potrubí. Zobecněný spojení na Y je sekce Γ: Y → J.1Y, kde J1Y je tryskové potrubí z Y.[1]
Spojení jako vodorovné rozdělení
S výše uvedeným rozdělovačem π tam je následující kanonický krátká přesná sekvence z vektorové svazky přes Y:
(1)
kde TY a TX jsou tečné svazky z Y, respektive PROTIY je svislý tečný svazek z Y, a Y ×X TX je stahovací balíček z TX na Y.
A spojení na vláknitém potrubí Y → X je definován jako lineární morfismus svazku
(2)
přes Y který rozdělí se přesná sekvence 1. Připojení vždy existuje.
Někdy toto spojení Γ se nazývá Ehresmann spojení protože to přináší horizontální rozdělení
z TY a jeho horizontální rozklad TY = VY ⊕ HY.
Současně Ehresmannovým spojením je míněna i následující konstrukce. Jakékoli připojení Γ na vláknitém potrubí Y → X poskytuje vodorovný zdvih Γ ∘ τ a vektorové pole τ na X na Y, ale nemusí definovat podobný zdvih cesty v X do Y. Nechat
být dvě hladké cesty dovnitř X a Y, resp. Pak t → y(t) se nazývá vodorovný zdvih X(t) -li
Spojení Γ se říká, že Ehresmann spojení pokud pro každou cestu X([0,1]) v X, existuje jeho horizontální zdvih přes kterýkoli bod y ∈ π−1(X([0,1])). Vláknité potrubí je svazek vláken právě tehdy, když připouští takové spojení Ehresmann.
Spojení jako forma s tečnou hodnotou
Vzhledem k vláknitému potrubí Y → X, ať je obdařen atlasem vláknitých souřadnic (Xμ, yi)a nechte Γ být spojení na Y → X. Poskytuje jedinečně horizontální tečná hodnota jedné formy
(3)
na Y který promítá do kanonické formy s tečnou (tautologická jedna forma nebo pájecí forma )
na X, a naopak. S touto formou, horizontální rozdělení 2 čte
Zejména spojení Γ v 3 získá vodorovný výtah libovolného vektorového pole τ = τμ ∂μ na X do projektovatelného vektorového pole
na Y.
Spojení jako vertikální forma
Horizontální rozdělení 2 přesné sekvence 1 definuje odpovídající rozdělení dvojí přesné sekvence
kde T *Y a T *X jsou kotangenské svazky z Y, respektive, a PROTI*Y → Y je duální svazek na PROTIY → Y, nazývaný vertikální kotangensový svazek. Toto rozdělení je dáno formou s vertikální hodnotou
což také představuje spojení na vláknitém potrubí.
Považujeme-li spojení za formu s vertikální hodnotou, dochází k následující důležité konstrukci. Vzhledem k vláknitému potrubí Y → X, nechť F : X′ → X být morfismem a F ∗ Y → X′ the stahovací balíček z Y podle F. Pak jakékoli připojení Γ 3 na Y → X vyvolává zpětné připojení
na F ∗ Y → X′.
Připojení jako sekce svazku trysek
Nechat J1Y být tryskové potrubí částí vláknitého potrubí Y → X, se souřadnicemi (Xμ, yi, yi
μ). Kvůli kanonickému vnoření
jakékoli připojení Γ 3 na vláknitém potrubí Y → X je reprezentován globální sekcí
svazku trysek J1Y → Y, a naopak. Je to afinní svazek po vzoru a vektorový svazek
(4)
Existují následující důsledky této skutečnosti.
- Připojení na vláknitém potrubí Y → X tvoří afinní prostor modelováno na vektorovém prostoru pájecí formy
(5)
- Koeficienty připojení mají zákon transformace souřadnic
- Každé připojení Γ na vláknitém potrubí Y → X přináší první objednávku operátor diferenciálu
Zakřivení a kroucení
Vzhledem k propojení Γ 3 na vláknitém potrubí Y → X, své zakřivení je definován jako Nijenhuisův rozdíl
Toto je horizontální dvouformát s vertikální hodnotou Y.
Vzhledem k propojení Γ 3 a pájecí forma σ 5, a kroucení z Γ s ohledem na σ je definován jako
Balíček hlavních připojení
Nechat π : P → M být hlavní balíček se strukturou Lie skupiny G. A hlavní připojení na P obvykle je popsán spojením s algebrickou ležovou formou v jedné formě P. Zároveň je zapnuto hlavní připojení P je globální sekce svazku trysek J1P → P který je ekvivariant s ohledem na kánonickou pravou akci G v P. Proto je reprezentován globální částí svazku kvocientů C = J1P/G → M, volal svazek hlavních připojení. Je to afinní svazek modelováno na vektorovém svazku PROTIP/G → M jehož typickým vláknem je Lež algebra G skupiny struktur G, a kde G jedná podle adjunkční reprezentace. Existuje kanonické vnoření C do kvocientu TP/G který se také nazývá svazek hlavních připojení.
Daný základ {Em} pro Lieovu algebru o Gsvazek vláken C je obdařen souřadnicemi svazku (Xμ, Am
μ)a jeho sekce jsou reprezentovány vektorové formy s jednou hodnotou
kde
jsou známé místní formuláře připojení na M.
Všimněte si, že svazek trysek J1C z C je konfigurační prostor z Teorie měřidla Yang – Mills. Připouští kanonický rozklad
kde
se nazývá forma síly hlavního připojení.
Viz také
Poznámky
- ^ Krupka, Demeter; Janyška, Josef (1990). Přednášky o diferenciálních invariantech. Univerzita J. E. Purkyně v Brně. p. 174. ISBN 80-210-0165-8.
Reference
- Kolář, Ivan; Michor, Peter; Slovák, Jan (1993). Přirozené operátory v diferenciální geometrii (PDF). Springer-Verlag. Archivovány od originál (PDF) dne 2017-03-30. Citováno 2013-05-28.
- Krupka, Demeter; Janyška, Josef (1990). Přednášky o diferenciálních invariantech. Univerzita J. E. Purkyně v Brně. ISBN 80-210-0165-8.
- Saunders, D.J. (1989). Geometrie svazků trysek. Cambridge University Press. ISBN 0-521-36948-7.
- Mangiarotti, L .; Sardanashvily, G. (2000). Spojení v teorii klasického a kvantového pole. World Scientific. ISBN 981-02-2013-8.
- Sardanashvily, G. (2013). Pokročilá diferenciální geometrie pro teoretiky. Svazky vláken, proudová potrubí a Lagrangeova teorie. Lambert Academic Publishing. arXiv:0908.1886. Bibcode:2009arXiv0908.1886S. ISBN 978-3-659-37815-7.