Křesťanská liturgie - Christian liturgy - Wikipedia

Část série na
křesťanství
Hlavní symbol křesťanství
Křesťanský kříž Křesťanský portál

Křesťanská liturgie je vzor pro bohoslužby používaný (doporučený nebo předepsaný) křesťanským sborem nebo označení v pravidelných intervalech. Ačkoli termín liturgie se používá k označení veřejného uctívání obecně, Byzantský obřad používá výraz „Božská liturgie "označit Eucharistická servis.[1]

Často, ale ne výlučně, dochází v neděli nebo v sobotu, pokud tyto církve praktikují Sabbatarianismus sedmého dne. Liturgie je shromáždění křesťanů, aby se naučili „Božímu slovu“ (the Christian Bible ) a povzbudil v jejich víra. Ve většině křesťanských tradic předsedá liturgie duchovenstvo kdekoli je to možné.

Částečný seznam křesťanských liturgických obřadů

Různé křesťanské tradice používají různé obřady:

Západní křesťanské církve

Latinsko-katolická církev

Hlavní článek: Latinské liturgické obřady

Protestantské církve

Zatímco někteří Protestantské církve nevidíte potřebu stanovených liturgií, mnoho z těchto církví je zachovalo.

Reformované církve
Viz také: Reformované uctívání

Protestantská reformace - ministři reformované tradice používali stanovené liturgie, které kladly důraz na kázání a Bibli. Angličtina Puritáni a separatisté v 17. století se vzdálil od stanovených forem, ale mnoho reformovaných církví si zachovalo liturgie a dodnes je používá.

Luteránské kostely
Anglikánské společenství

V době Anglická reformace, The Sarum Rite byl používán spolu s římským obřadem. Reformátoři v Anglii chtěli, aby latinská mše byla přeložena do anglického jazyka. Arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer je autorem knihy Exhortace a litanie v roce 1544. Jednalo se o nejstarší anglickou servisní knihu Church of England a jediná služba v anglickém jazyce, která má být dokončena za života krále Jindřicha VIII.[2] V roce 1549 Cranmer vytvořil kompletní anglickou liturgii. Cranmer byl z velké části zodpovědný za první dvě vydání Kniha společné modlitby. První vydání mělo ve svém výhledu převážně předreformaci. Přijímací služba, lekcionář a shromáždění v liturgii byly překlady založené na Sarum Rite[3] jak se praktikuje v Salisburská katedrála.

Revidované vydání v roce 1552 se snažilo prosadit jasnější protestantskou liturgii poté, co problémy vyvstaly z konzervativní interpretace mše na jedné straně a kritiky Martin Bucer (Butzer) na straně druhé. Následné revize vycházejí z tohoto vydání, ačkoli důležité změny se objevily v letech 1604 a 1662. Vydání 1662 je stále autoritativní v Church of England a sloužil jako základ pro mnoho Knih společné modlitby národních anglikánských církví po celém světě. Ti, kteří pocházejí ze skotského biskupského původu, mají stejně jako Modlitební knihy americké episkopální církve trochu odlišný liturgický rodokmen.

Metodistické církve

The United Methodist liturgická tradice je založena na anglikánském dědictví a byla předána metodistům John Wesley (anglikánský kněz, který vedl rané metodistické obrození), který to napsal

na světě neexistuje liturgie ve starověkém ani moderním jazyce, která by dýchala více pevnou, biblickou a racionální zbožností než společná modlitba anglikánské církve.[4]

Když byli metodisté ​​v Americe odděleni od Church of England, John Wesley sám poskytl revidovanou verzi Kniha společné modlitby volal Nedělní bohoslužba metodistů. Wesleyho Nedělní bohoslužba od té doby formuje oficiální liturgie metodistů.

Sjednocená metodistická církev má oficiální liturgie pro služby Svaté přijímání, křest, svatby, pohřby, vysvěcení, pomazání nemocných pro uzdravení a denní kancelář služby „chvály a modlitby“. Spolu s nimi existují také speciální služby pro prázdniny jako Den Všech svatých, Popeleční středa, Zelený čtvrtek, Dobrý pátek, a Velikonoční vigilie. Všechny tyto liturgie a služby jsou obsaženy v The United Methodist Hymnal a Sjednocená metodistická kniha uctívání (1992).[5] Mnoho z těchto liturgií pochází z anglikánský tradice Kniha společné modlitby. Ve většině případů sbory používají i jiné prvky liturgického uctívání, jako jsou svíčky, roucha, paramenty, transparenty a liturgické umění.

Sjednocené a sjednocující církve

Kostel jižní Indie

Liturgie Kostel jižní Indie kombinuje mnoho tradic, včetně tradice metodistů a takových menších církví, jako je Církev bratrská a Kristovi učedníci. Po vzniku církve v jižní Indii se první synoda setkala v Madurai v březnu 1948 jmenován liturgickým výborem. První Synod v roce 1948 (kde byla služba svatého přijímání službou Presbyterian Church of Scotland) jmenován liturgický výbor složený převážně ze západních teologů. Takto připravená liturgie byla poprvé použita na synodálním zasedání v roce 1950 a schválena pro použití v celém kostele „kdekoli je to žádoucí“ v roce 1954. První verze Potvrzovací služba nový kostel byl také vydán v roce 1950, přeložen do regionálních jazyků a byl rychle přijat v různých diecézích.

V roce 1962 byl liturgický výbor schopen připravit řadu řádů. Byly to eucharistie, ranní a večerní modlitby, manželská služba, pohřební služba, svěcení a smlouva (1954), křest svatý (1955) a almanach (1955–56). The Kniha společného uctívání CSI byla zveřejněna v roce 1963 se všemi výše uvedenými objednávkami služeb. Objednávky služby zahrnují: Řád pro ranní a večerní bohoslužby, Řád služby pro pokřtěné osoby, Řád pro svatý křest, Řád pro církev žen, Řád pro svaté manželství, Řád pro pohřební službu, Řád pro smlouvu „Objednávka objednacích služeb.

Liturgie CSI byla znovu revidována v roce 2004 a vydána jako kniha v pevné vazbě v roce 2006.

Synodní liturgická komise CSI vyvinula několik nových řádů pro bohoslužby pro různé příležitosti. Objednávka přijímací služby, známá jako liturgie CSI, je mezinárodně uznávaná jako důležitý model pro nové liturgie. Výbor také připravil tři různé cykly lektorů pro každodenní čtení Bible a „vrtule“ a sbírá pro služby přijímání. Kromě toho Výbor také vydal dodatek k Kniha společného uctívání.

Východní křesťanské církve

Východní pravoslavná církev

Orientální pravoslavné církve

Asyrská církev Východu

Východní katolické církve

Podrobnosti o západní liturgii

Častá praxe

Viz také: Obecný římský kalendář

The římský katolík Hmotnost je služba, ve které Eucharistie se slaví. v latinský, odpovídající slovo je Minout, převzato z výpovědi na konci liturgie - Ite, Missa est, doslovně „Jdi, je to propuštění“, přeloženo idiomaticky v současné angličtině Římský misál jako „Jděte, mše je ukončena.“ Východní ortodoxní církve tuto službu nazývají Božská liturgie. Orientální ortodoxní nazývají jejich liturgii Svatá Qurbana - Svatá nabídka. Anglikáni často používají římskokatolický termín Hmotnostnebo jednoduše Svatá eucharistie. Mše je běžný termín používaný v luteránský Církev v Evropě, ale častěji označována jako Božská služba, Svaté přijímání nebo svatá eucharistie v severoamerickém luteranismu.

Luteráni udržel a využil většinu římskokatolické mše od raných modifikací od Martin Luther. Obecné pořadí masy a mnoho různých aspektů zůstává mezi oběma tradicemi podobné. Latinské názvy sekcí, žalmů a dnů byly široce zachovány, ale novější reformy to vynechaly. V poslední době luteráni přizpůsobili velkou část své revidované masy shodě s reformami a jazykovými změnami, které přinesly změny po vatikánském koncilu.

Protestantské tradice se liší v jejich liturgiích nebo „řádech uctívání“ (jak se jim běžně říká). Jiné tradice na západě se často nazývají „Hlavní trať "těží z Liturgické hnutí který kvetl v polovině / na konci 20. století. V průběhu několika posledních desetiletí se u těchto protestantských tradic vyvinuly pozoruhodně podobné vzorce liturgie, čerpající ze starověkých zdrojů jako paradigma pro rozvoj správných liturgických výrazů. Pro tyto tradice mělo velký význam obnovení jednotného vzorce slova a svátosti v liturgii ke dni Pána.

Mnoho jiných protestant Křesťanské tradice (například letniční / charismatická, Shromáždění Boží „Non-denominační církve“), přestože často dodržují pevný „řád uctívání“, mají sklon k liturgickým praktikám, které se liší od postupů širší křesťanské tradice.

Ostatní kanceláře

Matins se obvykle říká ráno, nezávisle na eucharistii. Nešpory jsou modlitby, které se obvykle konají večer, nezávisle na eucharistii. Matins and Vespers jsou dva hlavní modlitební časy křesťanských církví a také se jim říká ranní a večerní modlitba.

V katolické církvi jsou tyto dvě kanceláře součástí řady modlitebních hodin, které se nazývají Liturgie hodin, Kanonické hodiny Boží úřad, Římský breviář a další jména.[6] Těchto hodin bylo osm, což odpovídá určité denní době: Matins (někdy nazývané Bdění ), Chválí, primární, Terce, Sext, Žádný, Nešpory, a Dokončit. The Druhý vatikánský koncil nařídil potlačení Prime.[7]

V klášterech se Matiny obecně oslavovaly před úsvitem nebo někdy v průběhu noci; Chválí na konci Matins, obvykle na konci dne; Prime v 6 hodin ráno; Terce v 9:00; Sext v poledne; Žádné v 15:00; Nešpory při východu nešpory nebo večerní hvězdy (obvykle kolem 18:00); a Compline bylo řečeno na konci dne, obvykle těsně před spaním.

v anglikánský kostely, úřady byly sloučeny do dvou úřadů: Ranní modlitba a Večerní modlitba, druhý někdy známý jako Evensong. V posledních letech anglikáni přidali kanceláře Noonday and Compline to Morning and Evening Prayer jako součást Kniha společné modlitby. The Anglikánský breviář, který obsahuje 8 plných úřadů, není oficiální liturgií anglikánské církve.

v Luteránství, stejně jako anglikanismus, byly také kanceláře spojeny do dvou kanceláří Matins a Nešpory (oba jsou stále udržovány v moderních luteránských modlitebních knihách a zpěvnících). Běžnou praxí mezi luterány v Americe je modlit se za tyto úřady uprostřed týdne během adventu a půstu. Kancelář Compline se také nachází v některých starších luteránských bohoslužbách a běžněji se používá v kláštery a semináře.

The Byzantský obřad udržuje denní cyklus sedmi nesvátostných služeb:

  • Nešpory (Gk. Hesperinos) při západu slunce začíná liturgický den
  • Dokončit (Gk. Apodeipnou, "po večeři")
  • Půlnoční kancelář (Gk. mesonyktikon)
  • Matins (Gk. Orthros), končící za úsvitu (teoreticky; v praxi se čas velmi liší)
  • První hodina
  • Třetí a šestá hodina
  • Devátá hodina

Různé kanonické hodiny jsou v praxi seskupeny do agregátů, takže existují tři hlavní doby modlitby denně: večer, ráno a poledne; podrobnosti viz Kanonické hodiny - agregáty.

Velké nešpory jak se tomu říká v byzantském obřadu, je rozšířená služba nešpory používaná v předvečer velkého svátku nebo ve spojení s boží liturgií nebo při určitých jiných zvláštních příležitostech.

Commonalities

Ve většině západních liturgických kostelů se vyskytují společné prvky, které předcházely období Protestantská reformace. Tyto zahrnují:

Čtení Písma na Gereja Santa, Indonésie
  • Čtení Písma, které vyvrcholilo čtením z jednoho z Evangelia.
  • The Krédo
  • The Modlitby
  • The modlitba k Bohu
  • Vzpomínka na Svaté a modlitby za věřící odešly.
  • Přímluvné modlitby pro církev a její vedení a často i pro pozemské vládce.
  • Kadidlo
  • Nabídka
  • Rozdíl mezi první polovinou liturgie otevřený jak členům Církve, tak těm, kteří se chtějí o církvi dozvědět, a druhou polovinou, slavením vlastní eucharistie, je otevřen pouze pro pokřtěné věřící v dobrém stavu s církví.
  • The Zasvěcení
  • Modlitební modlitba
  • Společenství
  • Sanctus modlitba jako součást anafora
  • A trojnásobný dialog mezi knězem a lidmi na začátku anafora nebo eucharistická modlitba
  • An anafora, eucharistický kánon „skvělé díkůvzdání“, kánon neboli „posvěcení“, které řekl kněz jménem všech přítomných, aby posvětil chléb a víno jako Kristovo tělo a krev.
  • Až na jednu výjimku, to Addai a Mari, všechny existující anafory obsahují nějakou formu Ježíšových slov o chlebu a víně v Poslední večeře: „Toto je moje tělo“ nad chlebem a nad vínem „toto je moje krev.“
  • Modlitba k Bohu Otci, obvykle s odvoláním na Ducha svatého, s žádostí, aby se chléb a víno staly Kristovým tělem a krví nebo se jimi projevovaly.
  • Výrazy v anaforě, které naznačují, že oběť je obětována na památku Kristova ukřižování.
  • Část anafory, která žádá ty, kteří přijímají společenství tím mohou být požehnáni a často mohou být uchováni ve víře až do konce svého života
  • Mír nebo „Ukončení míru“
  • beránek Boží
  • Požehnání

Viz také

Poznámky

  1. ^ Matka Mary a Ware, Kallistos Timothy, Slavnostní Menaion (3. tisk, 1998), St. Tikhon's Seminary Press, str. 555, ISBN  1-878997-00-9
  2. ^ F Procter & W. H. Frere, Nová historie Knihy společné modlitby (Macmillan, 1905) str. 31.
  3. ^ Bevan, G. M. (1908). Portréty arcibiskupů z Canterbury. London: Mowbray.
  4. ^ Díla Johna Wesleye, sv. XVI, strana 304
  5. ^ 2008 Kniha disciplíny odstavec 1114.3
  6. ^ Fernand Cabrol, „Divine Office“ ve městě Katolická encyklopedie (New York 1911)
  7. ^ Druhý vatikánský koncil, konstituce o posvátné liturgii, Sacrosanctum Concilium, 89 d Archivováno 21. Února 2008 v Wayback Machine

Další čtení

  • Reed, Luther D. (1947) Luteránská liturgie: studie [zejména] o společné službě luteránské církve v Americe. Philadelphia, Penn .: Muhlenberg Press. Pozn.: Tato studie zahrnuje také určité pokrytí dalších luteránských liturgických služeb, zejména matinů a nešpor

externí odkazy