Mozarabický chorál - Mozarabic chant

Mozarabický chorál (také známý jako Hispánský chorál, Starý hispánský chorál, Starý španělský chorálnebo Vizigotický chorál) je liturgický obyčejník repertoár Visigothic /Mozarabský rituál z katolický kostel, související s gregoriánský chorál. Je primárně spojena s Hispania pod Visigothic vládnout (hlavně v tom, co se mělo stát moderním Španělsko ) a s katolickými Vizigóty /Mozarabs žijící pod islámský vlády a brzy byl nahrazen chorálem Římský obřad následovat křesťana Dobýt znovu. Ačkoli je jeho původní středověká podoba z velké části ztracena, několik chorálů přežilo s čitelným hudebním zápisem a skandovaný rituál byl později obnoven v pozměněné podobě a nadále se používá na několika izolovaných místech ve Španělsku, především v Toledo.

Terminologie

Nespokojenost s islámským výrazem „mozarabský chorál“ vedla k použití několika konkurenčních jmen pro hudbu, na kterou odkazuje. Islámský termín Mozarabic byl používán islámskými vládci Hispanie (Al Andalus) k označení Mozarabs, tj. vizigótští křesťané z Hispania (moderní Španělsko a Portugalsko ) žijící pod muslimský pravidlo. Zpěv však existoval před zahájením muslimské okupace v roce 711. Visigothic Odkazuje na Vizigóti kteří dominovali na Pyrenejském poloostrově ve stoletích před muslimskou invazí a konvertovali z Arian Křesťanství římský katolík Křesťanství v roce 587. Tento katolický obřad však existoval v Hispanii před jejich obrácením a chorál se neomezoval pouze na Vizigóty, takže „starou španělštinu“ lze také považovat za nepřesnou alternativu. Protože zpěv byl nalezen v Portugalsku i ve Španělsku, vědci také používali výraz „hispánský“. Kvůli nejednoznačnosti a neurčitosti výrazů „Visigothic“, „Hispanic“ a „Mozarabic“, „učenci začali pro tento repertoár upřednostňovat termín„ starý hispánský “.“ (Randel a Nadeau n.d. ).

Dějiny

Základní struktura rituálu, která se stala známou jako vizigothský rituál (později Mozarabic ) dokumentoval sv. Isidore ze Sevilly v 7. století. The Krédo již byl zaveden do vizigótského rituálu (později rituálu mozarabského) v Třetí rada Toleda z 589, ve kterém Vizigóti oficiálně konvertoval ke katolicismu. (Krédo by nemělo být použito v Římský obřad v samotném Římě až po roce 1014, na žádost Císař Svaté říše římské Jindřich II.)

Město Toledo

Vizigothický obřad (později mozarabský obřad) sdílí podobnosti s Ambrosiánský obřad a Gallikánský obřad, a liší se od Římský obřad. Jako křesťan znovu zvítězit Hispania pokračoval, římský obřad nahradil Mozarabic. S papežským jmenováním francouzského opata novým arcibiskupem v Toledu, které bylo znovu získáno v roce 1085, mohl být římský vliv prosazován v celé hispánské církvi. Po jejím oficiálním potlačení Papež Řehoř VII, mozarabský obřad a jeho chorál zmizel ve všech Toledo kromě šesti farností.

Vizigothický / mozarabský obřad oživil Kardinál Jiménez de Cisneros, který v letech 1500 a 1502 vydal Mozarabický misál a Breviář, zahrnující prvky římského obřadu, a zasvětil kapli zachování Visigothic / Mozarabic obřadu. Zpěv použitý pro tento obnovený vizigótský / mozarabský obřad však vykazuje značný vliv od gregoriánský chorál, a nezdá se, že by připomínal vizigótický / mozarabický chorál zpívaný před opětovným dobytím.

Obecná charakteristika

Vizigotický chorál (později mozarabský chorál) je do značné míry definován jeho rolí v liturgii vizigótského ritu (později Mozarabský rituál ), která úzce souvisí se severní „galskou“ liturgií, jako je Gallikánský obřad a Ambrosiánský obřad než Římský obřad. Hudebně se o zpěvu ví málo. Většina přežívající hudby je napsána neumes které ukazují obrys zpěvu, ale žádné výšky tónu nebo intervaly. Pouze asi dvacet zdrojů obsahuje hudbu, kterou lze přepsat.

O vizigotickém / mozarabském repertoáru je však známo několik věcí. Jako všichni obyčejník, Visigothic / Mozarabic chorál byl monofonní a a cappella. V souladu s římskokatolickou tradicí je primárně určen k tomu, aby ho zpívali muži.

Stejně jako v gregoriánském chorálu lze vizigotické / mozarabické chorály široce rozdělit do čtyř kategorií: recitační, slabičné, neumatické a melismatický. Recitace jsou nejjednodušší a skládají se převážně z jednoduchých recitující tón. Slabičné zpěvy mají většinou jednu notu na slabiku. Neumatické zpěvy mají malý počet not, často jen dvě nebo tři, noty na slabiku. Melismatické zpěvy mají dlouhé květnaté tóny not, tzv melismas, na jednotlivých slabikách.

V Visigothic / Mozarabic a Gregorian chorálu, je rozdíl mezi antifonální a responzivní zpěvy. Původně se responzivní chorál střídal mezi sólistou zpívajícím verš a refrénem zvaným refrén reagovat, zatímco antifonální chorál střídal dva semi-refrény zpívající verš a interpolovaný text zvaný an antifon. V rozvinutých tradicích chorálů nabyly více funkčních charakteristik. V antifonálním odříkávání je antifona obecně delší a melodičtější než verš, který se obvykle zpívá jednodušší formuli zvané a žalm tón. V responzivním chorálu jsou verš a refrén často srovnatelné stylem a melodickým obsahem.

Vizigothické / mozarabické zpěvy používaly jiný systém žalm tóny pro žalm antifony než gregoriánský chorál. Na rozdíl od standardizované gregoriánské klasifikace zpěvu do osmi režimy, Visigothic / Mozarabic chorál používaný mezi čtyřmi a sedmi, v závislosti na místní tradici. Mnoho vizigotických / mozarabických chorálů je nahráno bez jakéhokoli hudebního zápisu nebo jen s incipit, což naznačuje, že žalmové tóny následovaly jednoduché a často používané vzorce.

Repertoár

Zpěv úřadu

Umístění Toleda v moderním Španělsku

Hudební formy, s nimiž se setkáváme ve Visigothic / Mozarabic chorálu, představují řadu analogií s římským obřadem. Například existuje srovnatelný rozdíl mezi antifonálním a responzivním zpěvem. A vizigotický / mozarabický chorál lze vidět, že využívá tři styly: slabičný, neumatický a melismatický, podobně jako v gregoriánském chorálu. V následujících popisech hlavních hudebních položek ve Vizigothické / Mozarabické kanceláři a ve mši budou některé z těchto analogií dále diskutovány. Předměty z mše jsou zde uvedeny v příslušném liturgickém pořadí.

The Antifony jsou největší kategorií Kancelář zpěvy. Většina z nich je mírně slabičná, s jednoduchými recitacemi používanými pro verše, které se zpívají antifonie.

The Aleluja jsou také antifonální zpěvy, jejichž text obvykle zahrnuje Aleluja, podobný stylu jako běžné antifony. Na rozdíl od gregoriánský repertoár, tyto se zpívají Matins a Nešpory dokonce i v kajícné dny, kdy je „aleluja“ z liturgie vynechána.

Matins představuje hudební formu zvanou minout, který se skládá z Alleluiaticus orámovaného dvěma antifony a a Odpovědnost. Později missae ukazují běžný hudební materiál tematicky spojující misu. Responzory, které se primárně nacházejí na konci misy, jsou obecně neumatické a skládají se z melodické vzorce které se přizpůsobují délkám různých frází a končí pevnou kadencí.

Mezi další skandování Office patří ranní tematika Matutinaria, Benedictiones pomocí textů z Kniha Daniel melismatický Sonia alelujaic Chválí. The Psallendi, nesouvisející s Psallendae z Ambrosiánský chorál, končí s Doxologie.

Neumatický Vespertini, podobně jako Ambrosianův chorál Lucernaria, obvykle naráží na rozsvícení lamp nebo na soumrak. Vykazují vysoký stupeň centonizace, konstrukce ze slovníku skladových hudebních frází a přizpůsobování, aplikace již existující melodie na nový text.

Precesy jsou krátké, lehce neumatické hudební modlitby v rýmu s refrénem. Existují jak ve Visigothic /Mozarabský rituál a Gallikánský obřad, ale shoda mezi těmito dvěma obřady se zdá být liturgická a nikoli hudební. Nakonec Office zpěv obsahuje řadu Hymny, z nichž mnohé se nacházejí v celé katolické Evropě, i když nevíme, zda byly použity stejné melodie.

Mše chorálů

Mše je křesťanskou oslavou Eucharistie. Plainchant se na mši objevuje prominentně z několika důvodů: společným potvrzením víry, rozšířením biblický lekce a k pokrytí určitých akcí.

Praelegenda otevírají zpěvy odpovídající gregoriánský Introit, které používají stejnou antifonální strukturu a žalmové tóny, jaké se vyskytují ve vizigothice / mozarabice Kancelář.

Na rozdíl od gregoriánského Gloria Visigothic / Mozarabic Gloria in excelsis Deo vyskytuje se pouze v některých místních tradicích.

The Trisagion, ve kterém je řecké slovo „hagios“ zpíváno třikrát, někdy docela melismaticky nebo přeloženo do latiny „sanctus“, odpovídá jednoduchému trojnásobnému „Kyrie eleison“ zpívanému na konci Lauské missy Ambrosiánský obřad. Toto není liturgický protějšek gregoriánů Sanctus.

V návaznosti na Trisagion jsou Benedictiones. Stejně jako Benedictiones úřadu pocházejí z Kniha Daniel, ale použijte složitější melodie, jejichž refrénová struktura pochází přímo z biblické poezie.

The Psalmi jsou neumatické a melismatické responzivní zpěvy, které fungují podobně jako gregoriánský Postupný. Na několik prázdnin vede Psalmo přímo do a Křik. Clamores uzavírá refrénem předchozího Psalma. V době Půjčil, Threni náhrada za Psalmi. Každý Threnus má neopakující se refrén následovaný několika verši, které jsou zpívány na stejnou melodii. Tato funkce nahrazení jiného chorálu v určitých kajícných dnech je podobná jako u gregoriánů Trakt nahrazuje Aleluja.

Stejně jako po gregoriánském graduálu následuje aleluja, po vizigotickém / mozarabickém psalmu následuje Laus. Stejně jako gregoriánské aleluja, chvály zahrnují dva melismy na slovo „aleluja“ obklopující jednodušší verš. Během půstu chválí chvály různé texty.

The Oběť odpovídá gregoriánskému Obětující. Zdá se, že Sacrificia úzce souvisí se Soniho zpěvy Úřadu.

Několik vizigotických / mozarabských mší zahrnuje Reklamní pacem, speciální Antifon zpívaný pro polibek míru, nebo Ad sanctus, podobně jako gregoriánský Sanctus.

Odpovídá Ambrosian Confractorium je Ad confractionem paniszpívané pro lámání chleba. Zpěv Ad acententes, což odpovídá gregoriánskému Společenství, následuje.

Reference

  • Apel, Willi (1990). Gregoriánský chorál. Bloomington, IN: Indiana University Press. ISBN  978-0-253-20601-5.
  • Brockett, Clive W. (1968). Antifony, responzory a další zpěvy mozarabského ritu. Brooklyn: Institute of Medieval Music.
  • Hiley, David (1995). Western Plainchant: Příručka. Oxford: Clarendon Press. ISBN  978-0-19-816572-9.
  • Hoppin, Richard (1978). Středověká hudba. New York: W. W. Norton & Company. ISBN  978-0-393-09090-1.
  • Levy, Kenneth (1987). „Staro-hispánský chorál v evropském kontextu“. v España en la música de occidente: Actas del Congreso Internacional celebrado en Salamanca (29 de octubre5 de noviembre de 1985), 2 svazky, editovali Emilio Casares Rodicio, Ismael Fernández de la Cuesta a José López-Calo, 1: 3–14. Madrid: Ministerio de Cultura.
  • Randel, Don Michael (1973). Rejstřík chorálu mozarabského ritu. Princeton: Princeton University Press. ISBN  978-0-691-09117-4.
  • Randel, Don Michael; Nils Nadeau. „Mozarabický chorál“. V Deane Root (ed.). Grove Music Online. Oxford Music Online. Citováno 31. května 2016.
  • Wilson, David (1990). Hudba středověku. New York: Schirmer Books. ISBN  978-0-02-872951-0.

externí odkazy

  • Toledo Španělské město, Kostel San Roman:, „Žalm CIII a Stella Maris s písní Sibyl. Volný přístup na fotografiích k románským nástěnným malbám a výzkumným artiklům římského a mozarabského ritu ...“Círculo Románico, (ve španělštině))