Bosniakisation - Bosniakisation
Bosniakisation označuje šíření Bosenské kultury, lidé, a Jazyk, buď sociální integrace nebo kulturní asimilace do Bosniak etnokulturní korpus. Historicky byla bosniakizace zaměřena hlavně na jiné Jihoslovanský skupiny, například etnické Muslimové (Muslimani) v dřívějších Jugoslávie.[1]
Dějiny
Tento proces byl zahájen v Bosna a Hercegovina, původně v období Rakousko-Uhersko administrativa (1878–1918), kdy byly první politické projekty navrženy k vytvoření integrálního „bosenského“ a poté zvláštního „bosenského“ národa. Integrovaný „bosenský“ projekt se ukázal být nedosažitelný ani během rakousko-uherské správy, protože nejen bosenští Srbové, ale také bosenští Chorvaté kladli rozhodný odpor k vytvoření integrálního „bosenského“ národa. Proto se pozornost přesunula na speciální projekt „Bosniak“, který získal jisté postavení v bosensko-hercegovinském guvernérovi. Klíčovou roli při navrhování a provádění těchto projektů sehrál rakousko-uherský ministr Benjamin Kalai, který v letech 1882–1903 odpovídal za Bosnu a Hercegovinu.[2]
Jako opora pro bosniackou etnogenezi a historii byl vymyšlen bogomilismus a neslovanský původ. Pak po přímém vlivu Osmanské dobytí, byla uložena kulturní identita (procesem Islamizace ). To dalo konečnému vyjádření bosniacké specifičnosti, která vedla k náboženské doktríně ethnos. Projekt Bosniak byl znovu zahájen v době rozpadu Jugoslávie, kdy se jugoslávští muslimové rozhodli přejmenovat se na etnické „Bosniaky“. Tento proces zpočátku zasáhl velkou část Bosny a Hercegoviny a poté se rozšířil do severovýchodní Černé Hory a jihozápadního Srbska,[3] včetně Region Raška, jakož i části Kosova a Metohije.
Bosniakizace se často projevovala prostřednictvím kulturních a vzdělávacích programů. V roce 1996 Atlantická rada Spojených států poznamenal, že „nemuslimové v Sarajevu, Tuzle a dalších oblastech pod kontrolou Bosniaka se cítí ve svých komunitách stále více odcizeni v důsledku široké škály vládních rozhodnutí, od„ Bosniakizace “školních osnov“.[4] Specifické formy Bosniakisation byly také integrovány do jazykové politiky,[5] a vnímání regionálních dějin.[6][7]
Trvalo na zavedení Bosňanů a šíření projektu Bosniak mimo Bosnu, vypukla kontroverze ze strany jugoslávských etnických Muslimové primárně v Srbsku a Černé Hoře. Proti uložení Bosňanů, prezidenta muslimů Matice v Černé Hoře dr. Avdul Kurpejović v roce 2014 výslovně zdůraznil, že „Velkoposlanský nacionalistický islámský asimilační program“ je založen přesně na Islámská deklarace z Alija Izetbegović.[8]
Počet Gorani byli v nedávné historii předmětem Bosniakisation.[9][10]
Viz také
Reference
- ^ Kurpejović 2014.
- ^ Kraljačić 1987.
- ^ Чедомир Антић. „Савремени српско-хрватски односи“. www.napredniklub.org.
- ^ Atlantická rada Spojených států 1996.
- ^ Lehfeldt 1999, str. 89.
- ^ Džaja 2002, str. 245.
- ^ Fetahagić 2020, str. 206.
- ^ Авдул Курпејовић (2014): Муслимани су национална мањина
- ^ Nomachi, Motoki (2019). „Goranští lidé hledající identitu: současná sociolingvistická situace mezi goranským společenstvím bývalé Jugoslávie“. Sapporo, Japonsko. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ Dankaz, Musa (2018). Lidé Gorani během války v Kosovu: etnická identita v konfliktu. Philadelphia, Pensylvánie: La Salle University. 51, 52, 75, 77–78.
Literatura
- Atlantická rada Spojených států (1996). Bezpečnostní politika Bosny a USA v další fázi: politický dokument. Washington: Rada pro mezinárodní výzkum a výměny.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dimitrova, Bohdana (2001). „Bosniak nebo muslim? Dilema jednoho národa se dvěma jmény“ (PDF). Politika jihovýchodní Evropy. 2 (2): 94–108.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Đečević, Mehmed; Vuković-Ćalasan, Danijela; Knežević, Saša (2017). „Přeznačení etnických muslimů jako Bosňáků v Černé Hoře: místní zvláštnosti a dynamika tohoto procesu“. Východoevropská politika a společnosti a kultury. 31 (1): 137–157. doi:10.1177/0888325416678042.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Džaja, Srećko M. (2002). Die politische Realität des Jugoslawismus (1918-1991): Mit besonderer Berücksichtigung Bosnien-Herzegowinas. München: R. Oldenbourg Verlag. ISBN 9783486566598.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fetahagić, Sead S. (2020). „The Most Golden Age: A Discourse Analysis of Reprezentations of Medieval Bosnia in Secondary-School History učebnice ve Federaci Bosny a Hercegoviny“. Národnost a politizace dějin ve školních učebnicích: Národnost a politizace dějin ve školních učebnicích. Cham: Palgrave Macmillan. 181–212.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Jović, Dejan (2013). „Identitet Bošnjaka / Muslimana“. Politička Misao: Časopis Za Politologiju. 50 (4): 132–159.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kraljačić, Tomislav (1987). Kalajev režim u Bosni i Hercegovini (1882-1903). Sarajevo: Veselin Masleša.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kurpejović, Avdul (2014). Analiza nacionalne diskriminacije i asimilacije Muslimana Crne Gore. Podgorica: Matica muslimanska Crne Gore. ISBN 9789940620035.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kurpejović, Avdul (2018). Ko smo mi Muslimani Crne Gore (PDF). Podgorica: Matica muslimanska Crne Gore.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lehfeldt, Werner (1999). „Zur gegenwärtigen Situation des Bosnischen“. Wiener Slavistisches Jahrbuch. 45: 83–90.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pokos, Nenad; Hasanbegović, Zlatko (2014). „(Tro) jedan narod: Bošnjaci, Muslimani i Hrvati muslimani u Hrvatskoj u popisima stanovništva 2001. i 2011. godine“. Društvena Istraživanja. 23 (3): 427–448. doi:10,5559 / di.23.3.03.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tanasković, Darko (2000). Islám i mi (1. vyd.). Bělehrad: Partenon.CS1 maint: ref = harv (odkaz)