Bitva o Moclín (1280) - Battle of Moclín (1280)
| Bitva o Moclín | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Rekonquista | |||||||
 Zámek v Moclíně. | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Crown of Kastilie Řád Santiaga |  Emirát Granada | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Infante Sancho Gonzalo Ruiz Girón † | Muhammad II | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| Více než 2800 zabito | Čísla neznámá | ||||||
Portál Španělska
Portál historieThe Bitva o Moclín, také známý jako Katastrofa Moclína, byla bitva vybojovaná v granadské obci Moclín 23. června 1280. Bitva postavila vojska z Emirát Granada, které velel Muhammad II, Sultán Granady proti těm z Kastilské království a Království Leon kteří byli složeni převážně z žoldáků a členů Řád Santiaga pod velením současného velmistra řádu Gonzalo Ruiz Girón a tím Sancho, syn krále Alfonso X Kastilie.
Pozadí
Od února do března 1280 Alfonso X Kastilie a jeho rada svolala schůzi ve městě Badajoz dokončit přípravy na vedení války proti Muhammad II a Emirát Granada. Na tomto setkání byla přítomna většina členů královské rodiny, kromě královny, Aragonský násilník, který se králi odcizil. Alfonso X nařídil shromáždění svých sil ve městě Córdoba, odkud by zahájily operace do Vega de Granada. Alfonso byl zasažen očním onemocněním a nebyl schopen doprovázet svou armádu při tažení a místo toho zůstal ve městě Córdoba.[1]
Bitva
V červnu 1280 Sancho, syn Alfonso X Kastilie nasměroval invazi do Vega de Granada doprovázený mimo jiné Gonzalo Ruiz Girón Velmistr Řád Santiaga. Sancho nařídil Gonzalovi, aby pokračoval se svými poddanými, Gil Gómez de Villalobos opat Valladolid, a Fernán Enríquez a chránit vojáky, kteří si během expedice udržovali zásoby pro armádu pomocí expedičních sil Alcalá la Real a očekávané posily.[2] Po návratu ze zmíněné expedice byly kastilské a leonské síly napadeny muslimskými silami pod velením Muhammad II kteří čekali v záloze kolem města Moclín.
Předstíral útěk a muslimští vojáci se usadili Moclín, přitáhli kastilsko-leonské jednotky na místo, kde nasadili přepadení. Křesťanská vojska pronásledovala vojáky Muhammada II., Kteří přerušili ústupové cesty. Muslimské síly poté zaútočily, porazily křesťanské síly a způsobily si těžké ztráty.[3]
Zabití, označované jako katastrofa v Moclíně, mělo za následek smrt více než 2 800 kastilských-leonských rytířů a vojáků a smrt většiny rytířů ve službách Řád Santiaga. Řádový velmistr Gonzalo Ruiz Girón byl při akci smrtelně zraněn. Když se infante Sancho dozvěděl zprávu o katastrofě, nařídil, aby se zbývající jednotky pod jeho velením držely na zemi, což byl krok, který zabránil celkovému oponování a zabití všech křesťanských vojsk v kampani.[4]
Jakmile se všechny křesťanské jednotky po katastrofě reorganizovaly, prošla infantka Sancho Moclínem a pokračovala do Granady, aby údolí rozřezala na dvě části. Po agresivní kampani v této oblasti Granady se Sancho vrátil Córdoba přes Jaén. Následující výňatek ze španělské kroniky španělského jazyka Manuela Gonzáleze Jiméneze odhaluje, že 7. srpna kampaň skončila a Sancho se vrátil do Cordoby.[5]
Sancho debió regresar a Córdoba en los primeros días de agosto, ya que consta su presencia en la ciudad el día 7 de este mes. En ese día prometió a la Orden de Calatrava entregarle Villa Real, con todos sus derechos, cuando fzech rey. (Sancho se musel v prvních srpnových dnech vrátit do Córdoby, protože jeho přítomnost ve městě byla zaznamenána 7. den tohoto měsíce. V ten den slíbil Řádu Calatrava, že jim udělí Villa Real se všemi právy, až se stane králem.)
Následky
Gonzalo Ruiz Girón Velmistr Řád Santiaga, zemřel na následky zranění několik dní po katastrofě. Byl pohřben v hrobě ve městě Alcaudete.[3]
Aby nedošlo k zániku řádu Santiaga kvůli smrti tolika jeho rytířů, Alfonso X Kastilie integroval členy Řád Santa María de España do toho Santiaga a pojmenoval Pedro Núñez jako velmistr nově integrovaného řádu. Řád Santa María de España, který sám založil král Alfonso X., přestal existovat.[6]
Viz také
Poznámky
- ^ González Jiménez 2004, Kapitola XII, s. 335-336
- ^ García Fitz 2005, str. 95
- ^ A b Lafuente Alcántara 2008, str. 340
- ^ González Jiménez 2004, Kapitola XII, s. 336-337
- ^ González Jiménez 2004, Kapitola XII, s. 337
- ^ González Jiménez 1991, str. 220–221
Reference
- García Fitz, Francisco (2005). Universidad de Sevilla (ed.). Castilla y León frente al Islam. Estrategias de expansión y tácticas militares (siglos XI-XIII) (1. vyd.). Madrid: Secretariado de Publicaciones de la Universidad de Sevilla. ISBN 84-472-0421-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- González Jiménez, Manuel (říjen 2004). Alfonso X el Sabio (1. vyd.). Barcelona: Redakční Ariel. ISBN 84-344-6758-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- González Jiménez, Manuel (1991). „Relaciones de las Ordenes Militares castellanas con la Corona (siglos XII-XIII)“. Historia, Instituciones, Documentos. Universidad de Sevilla: Departamento de Historia Medieval y Ciencias y Técnicas Historiográficas (18): 209–222. ISSN 0210-7716.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ibáñez de Segovia Peralta y Mendoza, Gašpar; Marqués de Mondéjar (1777). Joachin Ibarra (ed.). Memorias historicas del Rei D. Alonso el Sabio i observaciones a su chronica. Madrid: Nicolás Cotoner y Cotoner.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lafuente Alcántara, Miguel; Miguel Lafuente Alcántara (2008). Historia de Granada, comprendiendo la de sus cuatro provincias. Tomo já. Valladolid: Redakční Maxtor. ISBN 978-84-9761-505-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Torres Fontes, Juan (1977). „La Orden de Santa María de España“. Miscelánea středověká murciana. Murcia: Universidad de Murcia. 3: 73–118. ISSN 0210-4903.CS1 maint: ref = harv (odkaz)