Vstup vojsk - Entry by troops

Část série na
Baháʼí Faith
Bahai star.svg
  • Bahai star.svg Kategorie

Vedení Baháʼí Faith vytvořil cílené Baháʼí výukové plány, trvající 1-10 let najednou, aby se rozšířila Baháʼí Faith. Plány začaly ve 30. a 40. letech 20. století jako výukové cíle pro určité země a v roce 1953 byly globálně koordinovány, často se zaměřením na vysílání cestujících učitelů do nových zemí. Shoghi Effendi zahájil plány před svou smrtí v roce 1957 a Světový dům spravedlnosti zahájila plány od roku 1964. Od roku 2000 se plány zaměřovaly na to, aby se Baháʼí vyškolili, aby usnadnili „hlavní činnosti“ oddaných shromáždění, tříd pro děti a dospívající a systematické studie známé jako „studijní kruhy“, založené na série sešitů od Ruhi Institute.

Současný mezinárodní plán výuky Baháʼí je pětileté období od dubna 2016 do dubna 2021 s cílem přinést počet klastrů (bahájské správní seskupení o velikosti Americký kraj ) s pokročilou úrovní aktivity na 5 000 po celém světě. Dne 30. Dubna 2018 Světový dům spravedlnosti oznámila, že po současném plánu bude následovat jednoroční plán, který bude zahrnovat zvláštní setkání na veletrhu Bahá'í světové centrum k stému výročí ‚Abdu’l-Bahá, jakož i další shromáždění u příležitosti stého výročí prvního veřejného čtení knihy jeho vůle. Po těchto setkáních následovala celosvětová řada konferencí a další víceletý plán.[1] Další dopis ze dne 25. listopadu 2020 potvrdil nadcházející jednoroční plán, přičemž konference bude předběžně pokračovat, a že rok 2022 bude začátkem devítiletého plánu.[2]

Průkopnické

Historicky termín průkopník se mezi Bahá'í používá k popisu těch, kteří se stěhují do nové oblasti nebo země za účelem výuky Bahá'í víry. Bahá'í se zdržují používání výrazu „misionář“. První průkopník, který vstoupil do země nebo regionu uvedeného v „Abdu'l-Bahá Tabulky Božského plánu dostává název Rytíř Baháʼu'lláha.

Pro Baháʼís se průkopnická služba vztahuje na něco podobného misijní práci. Baháʼí však nepovažují průkopnické za proselytismus, slovo, které často implikuje použití donucení k převodu někoho na jiné náboženství.

Následuje dopis napsaný jménem uživatele Shoghi Effendi jednotlivci:

„Nevidí žádné námitky proti tomu, aby se ve vašem pasu objevilo slovo misionář, pokud je jasně pochopeno, jaký druh„ misionáře “je bahájský průkopník. V nejlepším a nejvyšším smyslu tohoto pojmu by se na naše učitele určitě dalo použít. Bohužel toto slovo bylo často spojováno s úzkoprsým, bigotním typem proselytizace zcela cizí bahájské metodě šíření našeho učení. “[3]

Včasná expanze

V době Baháʼu'lláh Během svého života (d. 1892) povzbudil některé ze svých následovníků, aby se přestěhovali Indie.[4]

Tabulky Božského plánu

Hlavní článek: Tabulky Božského plánu

The Tabulky Božského plánu, dopisy napsané ʻAbdu'l-Bahou Baháʼísům v Severní Amerika, požádali stoupence náboženství o cestu do jiných zemí. Jejich zveřejnění bylo ve Spojených státech odloženo až do roku 1919 - po skončení EU První světová válka a Španělská chřipka. Po jejich zveřejnění první bahájský trvalý pobyt v Jižní Americe, Leonora Armstrongová, přijel do Brazílie v roce 1921.[5] Shoghi Effendi, který byl jmenován nástupcem ʻAbdu'l-Bahá, napsal a kabel dne 1. května 1936 Baháʼí výroční shromáždění Spojených států a Kanady a požádal o zahájení systematické implementace vize Abdu'l-Bahá.[6]

Plány v rámci Shoghi Effendi

1. sedmiletý plán (1937–1944)

Kabel k americkým Baháʼísům byl odeslán Shoghi Effendi dne 19. května 1936 vyzval k ustavení stálých průkopníků ve všech zemích Latinské Ameriky. Baháʼí Národní duchovní shromáždění Spojených států a Kanady byl jmenován Meziamerickým výborem, který měl na starosti přípravy. Během severoamerického kongresu z roku 1937 v Bahá37í se kabelové vedení Shoghi Effendi poradilo konventu, aby prodloužil svá jednání, aby delegátům a Národnímu shromáždění umožnil konzultovat plán, který by Bahájům umožnil odejít do Latinské Ameriky.[6] V roce 1937 První sedmiletý plán (1937–1944), což byl mezinárodní plán navržený Shoghi Effendim, dal americkým bahájům za cíl vybudovat bahájskou víru v každé zemi v Latinské Americe. S rozšířením amerických bahájů v latinskoamerických, bahájských komunitách a Místní duchovní shromáždění se začala formovat v roce 1938 v celém regionu. První průkopnice do Chile dorazila v roce 1940, když zakotvila její loď Arica.[7] Po příjezdu do Panamy v roce 1940[8] první Guaymí Baháʼí konvertoval v 60. letech.[9] V letech 1985-6 zahrnoval projekt „Camino del Sol“ domorodé Guaymí Baháʼís z Panamy cestující s venezuelský domorodý Carib mluví a Guajira Baháʼí přes venezuelské státy Bolívar, Amazonas a Zulia sdílení jejich náboženství.[10]

Britský šestiletý plán (1944–1950)

V roce 1944 začalo průkopnické hnutí se šedesáti procenty Britská bahájská komunita nakonec přemístění.[11] Mezinárodně by toto úsilí vedlo k bahájské víře Skotsko, Wales, a Irsko a zvyšování počtu místních shromáždění na Britských ostrovech.

V letech 1950–1 byly průkopníky bahaistů na Britských ostrovech Tanganika, Uganda, a Keňa. 3. srpna 1951 dorazili do Kampaly průkopníci[12] odkud šli průkopníci Francouzská rovníková Afrika, a Kamerun a tak dále.

Desetiletá křížová výprava (1953–1963)

V roce 1953 zahájil Shoghi Effendi první celosvětové koordinované úsilí o rozšíření bahájské víry, Desetiletá křížová výprava. Shoghi Effendi nastínil čtyři hlavní cíle desetileté křížové výpravy takto:[13]

  • Rozvoj institucí v EU Baháʼí světové centrum;
  • Konsolidace dvanácti zemí, kde byla víra dobře zavedena;
  • Konsolidace všech ostatních již otevřených teritorií; a
  • Otevření zbývajících „hlavních panenských území“ po celém světě.

Toto úsilí bylo zahájeno za účelem vytvoření Místní duchovní shromáždění a Národní duchovní shromáždění po celém světě, takže Světový dům spravedlnosti mohli být zvoleni zástupci celosvětového bahájského členství. Od roku 1953 do roku 1963 se asi 250 Američanů a Peršanů v rámci desetileté křížové výpravy přestěhovalo na mnoho míst po celém světě.[14] Téměř každou zemi na světě, která neměla žádné bahájce, navštívil alespoň cestující učitel.

Po smrti Shoghi Effendi v roce 1957 se Ruce věci pokračoval v desetileté křížové výpravě podle jeho pokynů až do založení Světového domu spravedlnosti, který zůstává nejvyšším voleným orgánem bahájské víry, v roce 1963. Po svém zvolení Světový dům spravedlnosti napsal:

„Správnost času byla dále potvrzena odkazy v dopisech Shoghi Effendi na desetiletou křížovou výpravu, po níž následovaly další plány pod vedením Světového domu spravedlnosti. ...“
(Zprávy z Světového domu spravedlnosti, 1963-1986, str. 50)

Po úsilí desetileté křížové výpravy následovaly v některých částech světa velké zápisy do Baháʼí Faith. Například v subsaharské Africe byl pozorován rozsáhlý růst náboženství.[15]

Nadpis Rytíř Baháʼu'lláha dal Shoghi Effendi, Strážce bahájské víry v tomto období bahájům, kteří povstali za účelem otevření nových teritorií víře počínaje desetiletou křížovou výpravou.[16]

Shoghi Effendi držel čestnou listinu všech Baháʼu'lláhových rytířů. Zatímco byla slavnostně otevřena během desetileté křížové výpravy, místní omezení způsobila, že některé cíle zůstaly nenaplněny. Konečný Baháʼu'lláhova rytíř dorazil Sachalin Ostrov v prosinci 1990. Celkem 254 Baháʼu'lláhových rytířů se usadilo ve 121 lokalitách. Byli posláni k otevření 131 národů a území, z nichž 10 již bylo otevřeno. Dne 28. května 1992, při příležitosti připomenutí stého výročí vzestupu Baháʼu'lláha, byla čestná role uložena Rúhíyyih Khanum u vstupních dveří Baháʼu'lláhova svatyně.[17] Podívejte se na seznam tady.

Plány podle Světového domu spravedlnosti

Konsolidace

V roce 2000 Světový dům spravedlnosti zveřejněno Století světla, který hodnotil úspěchy a neúspěchy předchozího století. Hlavním závěrem knihy byla potřeba zaměřit se na dlouhodobé cíle výuky. Například dopis z roku 1975 od Světového domu spravedlnosti uváděl toto:

„Výuka víry zahrnuje mnoho různých aktivit, které jsou všechny zásadní pro úspěch, a každá z nich posiluje druhé. Milovaný znovu a znovu Strážce zdůraznil, že expanze a konsolidace jsou dvojčaty a neoddělitelnými aspekty výuky, které musí probíhat současně, přesto jeden stále slyší věřící diskutovat o ctnostech jednoho proti druhému. Účel výuky není úplný, když člověk prohlásí, že přijal Baháʼu'lláha jako projev Boha pro tento věk; účelem výuky je přilákat lidské bytosti k Božskému poselství a tak je naplnit jeho duchem, že se budou věnovat jeho službě, a tento svět se stane jiným světem a jeho lidé dalšími lidmi. Z tohoto pohledu je prohlášení Faith pouze milníkem na cestě - i když velmi důležitým. “
(Všem národním duchovním shromážděním, 25. května 1975, Světla vedení, str. 594)

The Světový dům spravedlnosti oznámila po sobě jdoucí víceleté plány. V letech 1996 až 2000 se čtyřletý plán zaměřil na posílení „komunit, institucí a věřících“. V letech 2000 až 2001 se Dvanáctiměsíční plán zaměřil na vytváření aktivit a další budování administrativní struktury. V této době Regionální rada Baháʼí (RBC) byl vytvořen ve velmi velkých zemích, kde byl nutný prostředník mezi národním a místním, aby pomohl národním shromážděním komunikovat a komunikovat s místními komunitami. V letech 2001 až 2006 se pětiletý plán zaměřil na tři takzvané hlavní činnosti, které zahrnují shromáždění oddanosti, kurzy pro děti a studijní kruhy. Nově vytvořeným dalším aspektem byla kategorizace oblastí do „klastrů“, které zahrnují seskupení komunit, jako je metropolitní oblast nebo okres. Od roku 2006 do roku 2011 zavedl pětiletý plán aktivity mladých mládeže, které uznávají předpubertální roky jako zásadní pro duchovní růst člověka.

Praxe studijních kruhů pomohla seznámit velké množství jednotlivců s učením Baha'u'llaha školením lektorů k vedení diskusí pomocí knih obsahujících výňatky ze spisů. v Indie, v jediném klastru se během šesti měsíců staly bahájci dva tisíce jedinců.[Citace je zapotřebí ] Během následujícího roku tisíc z nich dokončilo knihu Ruhi 2.[Citace je zapotřebí ] Podobné trendy byly pozorovány mimo jiné v Mongolsku, Pákistánu, Malajsii, Bangladéši (vše v relativně velkém počtu); a ve východní Evropě a dokonce i v Británii (vše v poněkud menším počtu). Mnoho dalších komunit po celém světě zaznamenalo od roku 2000 zvýšený růst a aktivitu.[Citace je zapotřebí ]

Vstup vojsk

Vstup vojsk je termín používaný v Baháʼí Faith popsat proces expanze, kdy by se náboženství vynořilo z relativní temnoty jako „stálý tok posily“ „vojsk národů různých národů a ras“, by jej přijalo.[18] Poprvé se objevil v Baháʼu'lláh je Súriy-i-Haykal.[19]

Vstup vojsk je považován za proces, nikoli za jedinečnou událost. Považuje se to za předzvěst rozsáhlého přijetí bahájské víry, když většina světa uzná a přijme učení baha'u'lláha. Jak napsal Shoghi Effendi,

„Tento tok navíc předznamenává a urychluje příchod dne, který, jak prorokoval „Abdu'l-Bahá, bude svědkem vstupu vojsk národů různých národů a ras do bahájského světa - den, který bude z pohledu jeho správné perspektivy předehrou k té dlouho očekávané hodině, kdy dojde k masové konverzi ze strany stejných národů a rasy, a jako přímý důsledek řetězce událostí, významné a možná katastrofické povahy a které dosud nelze ani slabě vizualizovat, najednou způsobí převrat ve štěstí víry, změní rovnováhu světa a tisíckrát posílí početní sílu i hmotnou moc a duchovní autoritu víry Baháʼu'lláha. “
(1953, Shoghi Effendi, „Citadel of Faith: Messages to America 1947-1957“, s. 117)

Dopis napsaný Bahá Shoí jménem Shoghi Effendi má část, která poskytuje jasnou perspektivu bahájského postoje k masové konverzi.

Nestačí spočítat duše, které přijímají Příčinu, aby poznaly pokrok, kterého dělají. Důležitějšími důsledky vašich aktivit jsou duch, který se šíří do života komunity, a do jaké míry se učení, které hlásáme, stává součástí vědomí a víry lidí, kteří je slyší. Pouze tehdy, když duch důkladně prostupuje světem, lidé začnou ve velkém počtu vstupovat do Víry. Na začátku jara vyraší jen několik výjimečně zvýhodněných semen, ale až se sezóna naplno rozvine a atmosféra prostupuje teplem pravého jara, začnou se objevovat masy květin a celá svah najednou kvete. Jsme stále ve stavu, kdy se probouzí jen izolované duše, ale brzy se dočkáme plného proudu sezóny a zrychlení celých skupin a národů do duchovního života, který vdechne Baháʼu'lláh. “
(Dopis 18. února 1932, jménem Shoghi Effendi)

Další čtení

  • Mike McMullen (27. listopadu 2015). Baha'is of America - Růst náboženského hnutí. NYU Press. ISBN  9781479869053.

Poznámky

  1. ^ Universal House of Justice (2018-04-30), Poselství Ridvána 2018 Bahá'ísům světa
  2. ^ Světový dům spravedlnosti (2020-11-25), Poselství v den smlouvy Bahá'íům světa
  3. ^ Dopis od Shoghi Effendiho 7. února 1945 publikovaný v (Hornby 1983 )
  4. ^ Momen & Smith 1993.
  5. ^ Baháʼí International Community (1996). „Brazilský parlament oceňuje vedoucí bahájského hodnostáře“. OneCountry. 8 (2).
  6. ^ A b Jehněčí 1995.
  7. ^ Ruhe-Schoen 2014.
  8. ^ „Comunidad Baháʼí de Panamá“. Oficiální web Národního duchovního shromáždění bahájských Panamy. Comunidad Nacional Baháʼí de Panamá. Citováno 2008-06-30.
  9. ^ International Community, Baháʼí (Říjen – prosinec 1994). „V Panamě někteří Guaymis razí novou cestu“. Jedna země. 1994 (Říjen – prosinec). Archivovány od originál dne 02.08.2014. Citováno 2008-07-19.
  10. ^ „Historia de la Fe Baháʼí en Venezuela“. La Fe Baháʼí en Venezuela. Národní duchovní shromáždění Venezuely. Archivovány od originál dne 21.06.2008. Citováno 2008-07-05.
  11. ^ Pamětní památka Spojeného království v Baháʼí. „Baháʼí víra ve Velké Británii - krátká historie“. Archivovány od originál dne 26. 2. 2008. Citováno 2008-02-18.
  12. ^ Mughrab, Jan (2004). „Oslava jubilea v Kamerunu“ (PDF). Baháʼí věstník bahájského společenství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. 20 (5). Národní duchovní shromáždění bahájů Spojeného království.
  13. ^ http://reference.bahai.org/en/t/se/MBW/mbw-24.html#gr3
  14. ^ Sandra Hutchinson; Richard Hollinger (2006). „Ženy v severoamerickém bahájském společenství“. In Keller, Rosemary Skinner; Ruether, Rosemary Radford; Cantlon, Marie (eds.). Encyclopedia of Women and Religion in North America: Native American creation stories. Indiana University Press. str. 776–786. ISBN  0-253-34687-8.
  15. ^ „Přehled světových náboženství“. Obecná esej o náboženstvích subsaharské Afriky. Oddělení náboženství a filozofie, University of Cumbria. Archivovány od originál dne 09.12.2007. Citováno 2008-04-16.]
  16. ^ Redman 2017.
  17. ^ Cameron, G .; Momen, W. (1996). Základní bahájská chronologie. Oxford, Velká Británie: George Ronald. str. 483. ISBN  0-85398-404-2.
  18. ^ Dopis ze dne 25. června 1953, Shoghi Effendi, Citadel of Faith: Messages to America 1947-1957. Bahá'í Publishing Trust, Wilmette, 1980. str. 11.
  19. ^ „Bahá'í Referenční knihovna - Předvolání Pána zástupů, strany 96–138“. reference.bahai.org. Citováno 2020-05-19.

Reference

  • Redman, Earl (2017). Baháʼu'lláhoví rytíři. UK: George Ronald. ISBN  0853986053.