Umělecká píseň - Art song

Bar pět Schubert umělecká píseň s názvem Nacht und Träume. Vokální část, včetně melodie poznámky a text, je v horní části. Dvě níže uvedené hole jsou klavírní part.

An umělecká píseň je vokální hudba složení, obvykle psaný pro jeden hlas s klavír doprovod, a obvykle v hudba klasického umění tradice. V širším smyslu se termín „umělecká píseň“ používá k označení kolektivního žánru takových písní (např. „Repertoár umělecké písně“).[1] Umělecká píseň je nejčastěji hudebním prostředím nezávislé básně nebo textu,[1] „určen pro koncertní repertoár“[2] „jako součást recitálu nebo jiné relativně formální společenské příležitosti“.[3] Zatímco mnoho skladeb vokální hudby lze snadno rozpoznat jako umělecké písně, u jiných je obtížnější je kategorizovat. Například beze slov zpěv napsaný klasickým skladatelem je někdy považován za uměleckou píseň[1] a někdy ne.[4]

Další faktory pomáhají definovat umělecké písně:

  • Písně, které jsou součástí inscenovaného díla (např árie z opera nebo skladbu z hudební ) se obvykle nepovažují za umělecké písně.[5] Některé barokní árie, které se „v recitálovém provedení objevují velmi často“[5] jsou nyní zahrnuty do repertoáru uměleckých písní.
  • Písně s nástroji kromě klavíru (např. Violoncello a klavír) a / nebo jiných zpěváků se označují jako „vokální komorní hudba „a obvykle se nepovažují za umělecké písně.[6]
  • Píseň původně napsaná pro hlas a orchestr se jmenuje "orchestrální písně" a nejsou obvykle považovány za umělecké písně, pokud jejich původní verze nebyla pro sólový hlas a klavír.[7]
  • Lidové písně a tradiční písně se obecně nepovažují za umělecké písně, pokud se nejedná o koncertní aranžmá ve stylu umělecké hudby klavír doprovod napsaný konkrétním skladatelem[8] Několik příkladů těchto písní patří Aarona Coplanda dva svazky Staré americké písně, ujednání lidové písně od Benjamin Britten,[9] a Siete canciones populares españolas (Sedm španělských lidových písní) od Manuel de Falla.
  • Neexistuje žádná dohoda ohledně posvátné písně. Mnoho nastavení skladeb z biblický nebo posvátné texty byly složeny pro koncertní pódium, a ne pro bohoslužby; tyto jsou obecně známé jako umělecké písně (například Vier ernste Gesänge podle Johannes Brahms ). Jiné posvátné písně mohou nebo nemusí být považovány za umělecké písně.[10]
  • Skupina uměleckých písní složených k provedení ve skupině za účelem vytvoření narativního nebo dramatického celku se nazývá a cyklus písní.

Jazyky a národnosti

Záznam zpěváka Helge Rosvaenge (Tenor) a Gerald Moore, Piano, předvádění Der Feuerreiter.

Umělecké písně byly složeny v mnoha jazycích a jsou známy pod několika jmény. Německá tradice skladby uměleckých písní je možná nejvýznamnější; to je známé jako Lieder. Ve Francii termín mélodie odlišuje umělecké písně od ostatních francouzských vokálních skladeb označovaných jako šansony. Spanel canción a Ital italská píseň odkazovat na písně obecně, a ne konkrétně na umělecké písně.

Formulář

Skladatelův hudební jazyk a interpretace textu často diktují formální design umělecké písně. Pokud jsou všechny verše básně zpívány na stejnou hudbu, píseň je strofický. Uspořádání lidových písní je často strofické,[1] a „existují výjimečné případy, kdy hudební opakování přináší dramatickou ironii pro měnící se text, nebo kde je žádoucí téměř hypnotická monotónnost.“[1] Několik písní od Schuberta Die schöne Müllerin jsou toho dobrým příkladem. Pokud vokální melodie zůstává stejná, ale pod ní se pro každý verš mění doprovod, skladba se nazývá „upravená strofická“ píseň. Naproti tomu písně, ve kterých „každá část textu přijímá čerstvou hudbu“[1] jsou nazývány skrz-složený. Většina zkomponovaných děl obsahuje určité opakování hudebního materiálu. Mnoho uměleckých písní používá nějakou verzi Formulář ABA (také známý jako „forma písně“ nebo „ternární forma“) se začátkem hudební sekce, kontrastní střední částí a návratem k hudbě první části. V některých případech může skladatel při návratu k hudbě první sekce provést drobné změny.

Výkon a umělci

Představení uměleckých písní v recitál vyžaduje speciální dovednosti pro zpěváka i klavíristu. Míra intimity „u jiných druhů hudby se zřídka rovnala“[1] vyžaduje, aby oba umělci „komunikovali s publikem ty nejjemnější a nejpříznivější emoce vyjádřené v básni a hudbě“.[1] Oba umělci se musí shodnout na všech aspektech představení, aby vytvořili jednotné partnerství, čímž se výkon umělecké písně stane jedním z „nejcitlivějších typů spolupráce“.[1] Pianista také musí být schopen přesně odpovídat náladě a charakteru vyjádřenému zpěvákem. I když se klasičtí vokalisté obvykle vydávají na úspěšné kariéry sólistů hledáním opera angažmá, řada dnešních nejvýznamnějších zpěváků si vybudovala kariéru primárně zpěvem uměleckých písní, včetně Dietrich Fischer-Dieskau, Thomas Quasthoff, Ian Bostridge, Matthias Goerne, Wolfgang Holzmair, Susan Graham a Elly Ameling. Pianisté se také specializují na hraní uměleckých písní se skvělými zpěváky. Gerald Moore, Geoffrey Parsons, Graham Johnson, Dalton Baldwin, Hartmut Höll a Martin Katz je šest takových pianistů, kteří se specializují na doprovázející představení uměleckých písní. Klavírní party v uměleckých písních mohou být tak složité, že klavírní část není ve skutečnosti podřízenou doprovodnou částí; klavírista v náročných uměleckých písních je spíše rovnocenným partnerem se sólovým zpěvákem. Někteří pianisté jako takoví, kteří se specializují na provádění recitálů uměleckých písní se zpěváky, se označují spíše jako „spolupracovní pianisté“ než jako doprovod.

Skladatelé

britský

Hlavní článek: Anglická umělecká píseň

americký

Hlavní článek: Americká umělecká píseň

Rakouský a německý

Hlavní článek: Lieder

francouzština

Hlavní článek: Mélodie

rumunština

španělština

19. století:

20. století:

Latinskoamerický

Ve španělštině:

V portugalštině (všechny brazilské):

italština

Východoevropský

Severské

ruština

Hlavní článek: Ruská umělecká píseň

ukrajinština

asijský

afrikánština

arabština

Hlavní článek: Umělecká píseň v arabštině

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d E F G h i Meister, Úvod do umělecké písně, s. 11–17.
  2. ^ Umělecká píseň, Grove Online
  3. ^ Randel, Harvardský hudební slovník, str. 61
  4. ^ Kimball, Úvod, str. xiii
  5. ^ A b Kimball, str. xiv
  6. ^ Meister tomu říká „rozmanitá umělecká píseň“ (str. 13); Kimball nezahrnuje tato díla do studia uměleckých písní. (Str. Xiv)
  7. ^ Meister, str. 14, a Kimball, str. xiv
  8. ^ Meister je označuje jako „hybridní médium“, str. 14
  9. ^ Benjamin Britten, Dokončete ujednání lidové písně (61 písní), editoval Richard Walters, Boosey & Hawkes # M051933747, ISBN  1423421566
  10. ^ Ani Meister, ani Kimball nezmínili posvátné písně obecně, ale oba diskutují o Brahmsových písních a vybraných dalších dílech ve svých knihách o umělecké písni.
  11. ^ A b C Skladatelé - Projekt ukrajinské umělecké písně Archivováno 16. 04. 2015 na Wayback Machine

Reference

  • Draayer, Suzanne (2009), Skladatelé uměleckých písní Španělska: encyklopedie, Lanham, Maryland: Strašák Press, ISBN  978-0-8108-6362-0
  • Draayer, Suzanne (2003), Průvodce zpěváka k písním Joaquína Rodriga, Lanham, Maryland: Strašák Press, ISBN  978-0-8108-4827-6
  • Kimball, Carol (2005), Song: A Guide to Art Song Style and Literature, Revised Edition, Milwaukee, Wisconsin: Hal Leonard, ISBN  978-1-4234-1280-9
  • Meister, Barbara (1980), Úvod do umělecké písně, New York, New York: Taplinger, ISBN  0-8008-8032-3
  • Randel, Don Michael (2003), Harvardský hudební slovník, Harvard University Press, s. 61, ISBN  0-674-01163-5, vyvoláno 2012-10-22
  • Villamil, Victoria Etnier (1993), Průvodce zpěvákem k americké umělecké písni (Brožované vydání z roku 2004), Lanham, Maryland: Scarecrow Press, ISBN  0-8108-5217-9

Další čtení

  • Emmons, Shirlee a Stanley Sonntag (1979), The Art of the Song Recital (brožované vydání), New York: Schirmer Books, ISBN  0-02-870530-0
  • Hall, James Husst (1953), Umělecká píseň„Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press
  • Ivey, Donald (1970), Píseň: Anatomy, Imagery a Styles, New York: The Free Press, ISBN  0-8108-5217-9
  • Soumagnac, Myriam (1997). „La Mélodie italienne au début du XXe siècle“, ve svazku Festschrift, Échoes de France et d'Ialie: liber amicorum Yves Gérard (společně vydali Marie-Claire Mussat, Jean Mongrédien a Jean-Michel Nectoux). Buchet-Chastel. str. 381–386.
  • Walter, Wolfgang (2005), Lied-Bibliographie (Song Bibliography): Reference to Literature on the Art Song, Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang, ISBN  08204-7319-7
  • Whitton, Kenneth (1984), Lieder: Úvod do německé písně, Londýn: Julia MacRae, ISBN  0-531-09759-5

externí odkazy