Apoštolské Veličenstvo - Apostolic Majesty

Jeho (královské) apoštolské veličenstvo byl stylizovaný název používá Králové Maďarska,[1] ve smyslu bytí posledních dnů apoštolové z křesťanství.

První stvoření

Původ tohoto titulu se datuje přibližně kolem roku 1000 n. L., Kdy byl titul udělen Papež Silvestr II na Svatý Štěpán I. (975–1038), první křesťan král Maďarsko, který jej měl obdržet jako uznání za podporu zavedení křesťanství v Maďarsku a za jeho horlivost při hledání obrácení pohanů.[1] Podle tradice obdržel Stephen také církevní titul Apoštolský legát.

The Habsburská dynastie viděli se jako dědicové Svatý Štěpán (ca. 997–1038), dědici titulu, o kterém tvrdili, že mu byl udělen Papež Sylvester II.[2]

Arduin nebo Hartvik (1097–1103), Raabský biskup (Györ), autor životopisů svatého Štěpána, líčí, že papež oslavoval krále jako skutečného „apoštola“ Krista s odkazem na jeho svaté práce při šíření katolické víry po Maďarsku. Nicméně papežský býk Sylvestera II., ze dne 27. března 1000, ačkoli sv. Štěpánovi udělil korunu a titul krále, vrátil království, které nabídl Svatému stolci, udělil právo nechat před sebou nést kříž a udělil správní moc nad biskupstvím a církve, přesto se nezmínil o tomto konkrétním titulu.

Dopis papeže Sylvestera II. Štěpánovi Maďarskému, 1000 n. L.[3]Sylvester, biskup, služebník Božích služebníků, Štěpán, král Maďarů, pozdrav a apoštolské požehnání. Vaši velvyslanci, zejména náš drahý bratr Astricus, biskup z Coloczy, jsme byli přijati s větší radostí a splnili své poslání s větší lehkostí, protože jsme byli božsky předem varováni, abychom očekávali velvyslanectví od nám dosud neznámého národa. .. Podle apoštola jistě: „Není to ten, kdo chce, ani ten, kdo běží, ale Bůh, který projevuje milosrdenství“ [Řím. 9:16]; a podle svědectví Daniela: „Mění časy a roční období; odstraňuje krále a usazuje krále; odhaluje hluboké a tajné věci; ví, co je ve tmě.“ [Dan. 2:21, 22]; neboť v něm je to světlo, které, jak učí Jan, „osvětluje každého, kdo přijde na svět“ [Jan 1: 9]. Proto nejprve vzdáváme díky Bohu Otci a našemu Pánu Ježíši Kristu, protože našel v naší době jiného Davida a znovu vzkřísil člověka po svém srdci, aby nakrmil svůj lid Izrael, tj. Vyvolenou rasu Maďarů. Za druhé, chválíme vás za vaši zbožnost vůči Bohu a za vaši úctu k tomuto apoštolskému stolci, kterému nyní předsedáme ne svými vlastními zásluhami, ale díky milosrdenství Božímu. Nakonec chválíme liberalitu, kterou jste projevili tím, že jste svatému Petrovi nabídli sebe a svůj lid a své království a majetky stejnými vyslanci a dopisy. Tímto skutkem jste jasně prokázali, že již jste tím, čím jste nás požádali, abychom vás prohlásili [tj. Králem]. Ale dost toho; není nutné chválit toho, koho sám Bůh pochválil a jehož skutky otevřeně prohlašují, že je hoden veškerého chvály. Nyní tedy, slavný synu, autoritou všemohoucího Boha a svatého Petra, knížete apoštolů, svobodně udělujeme, připouštíme a udělujeme svým apoštolským požehnáním vše, co jsi od nás a od apoštolského stolce hledal; jmenovitě královská koruna a jméno, vytvoření metropolitu Gran a dalších biskupství. Navíc dostáváme pod ochranou svaté církve království, které jste spolu se sebou a svým lidem, maďarským národem, vzdali svatému Petrovi; a nyní to vracíme vám a vašim dědicům a nástupcům, aby byli drženi, posedlí, vládli a vládli. A vaši dědicové a nástupci, kteří měli být právně zvoleni šlechtici, náležitě nabídnou poslušnost a úctu nám a našim nástupcům v jejich vlastních osobách nebo prostřednictvím vyslanců a přiznají se poddaným římské církve, kteří držet své poddané jako otroky, ale všechny je přijímá jako děti. Budou vytrvat v katolické víře a náboženství našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a budou se ji vždy snažit podporovat. A protože jste naplnili úřad apoštolů v kázání Krista a v šíření jeho víry a pokusili jste se ve své říši vykonávat dílo nás a našeho duchovenstva, a protože jste ctili stejného knížete apoštolů nad všechny ostatní, proto touto výsadou vám a vašim nástupcům, kteří budou právoplatně zvoleni a schváleni apoštolským stolcem, udělujeme právo mít kříž před vámi na znamení apoštolství, {68} poté, co budete korunováni korunou, která zasíláme a podle obřadu, který jsme spáchali vašim vyslancům. A také vám dáváme plnou moc naší apoštolskou autoritou ovládat a spravovat všechny církve vaší říše, současné i budoucí, jak vás může vést božská milost, když nás zastupujete a naše nástupce. Všechny tyto věci jsou podrobněji a explicitněji obsaženy v tomto obecném dopise, který jsme zaslali naším poslem vám a vašim šlechticům a věrným poddaným. A modlíme se, aby všemocný Bůh, který vás povolal dokonce z lůna vaší matky do království a koruny a který nám přikázal dát vám korunu, kterou jsme připravili pro polského vévodu, mohl neustále zvyšovat plody vašich dobrých skutků a posypte rosou jeho požehnání touto mladou rostlinou vašeho království a ochraňte vás a vaši říši a ochraňte vás před všemi nepřáteli, viditelnými i neviditelnými, a poté, co pominou zkoušky pozemského královského království, vás korunujte věčným koruna v nebeském království. Dáno v Římě 27. března, ve třináctém obvinění [1 000 AD].

Druhé stvoření

Papež Lev X poté, co udělil titul Defensor Fidei na Henry VIII Anglie v roce 1521 šlechtici z Maďarska v čele s Stephenem Werbőczym, později Palatine Maďarska, neúspěšně vyjednával s Svatý stolec potvrdit titul „apoštolského veličenstva“ pro krále Louis II Maďarska.

V roce 1627 císař Ferdinand III usiloval o získání titulu, ale odradila ho Primas Maďarska, Péter Pázmány a Svatý stolec.[4] Později, když Císař Leopold I. (1657–1705) ustanovil nejvyšší královskou autoritu nad církevní jurisdikcí a správou, začal se používat titul „apoštolské veličenstvo“.[4]

Svatá římská císařovna Maria Theresia Maďarská královna poprvé použila titul „Apoštolská královna“ v patentu na dopisy císařskému vyslanci kardinálskému sboru po smrti Papež Benedikt XIV v naději, že nový pontifik titul schválí. Papež Klement XIII přistoupil a udělil tento titul vládcům Maďarska v a motu proprio, Papežský brief „Carissima in Christo filia“ ze dne 19. srpna 1758. Edikt Marie Terezie předepsal pro všechny budoucí oficiální dokumenty titul „apoštolský král Maďarska“.[1]

Od té doby nese tento titul maďarský král korunovace, ačkoli se nevztahovalo na králova manžela (Císařovna-choť Rakouska), ani jeho dědici, který byl korunován rex junior během života krále.

Po rozpadu Svaté říše římské, Franz Joseph I. z Rakouska byl nazván „Jeho císařské a královské apoštolské veličenstvo“ (Seine Kaiserliche und Königlich Apostolische Majestät) spolu s jeho chotí Císařovna Alžběta, která měla styl „Její císařské a královské apoštolské veličenstvo“ (Ihre Kaiserliche und Königlich Apostolische Majestät). Množné číslo pro pár bylo také používáno jako „Jejich císařská a královská apoštolská veličenstva“ (Ihre Kaiserlichen und Königlich Apostolischen Majestäten).

Korunní pravomoci nad katolickou církví v Maďarsku nevycházely z titulu „apoštolské veličenstvo“, ale z nejvyššího královského patronátní právo.

Tento styl nebyl použit od zrušení monarchie v roce 1918. To bylo zkráceno na HAM nebo HRAM; při použití s ​​rakouským imperiálním stylem se obvykle zjednodušilo na HI&RM nebo HIM.

Zdroje a reference

  1. ^ A b C Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doménaChisholm, Hugh, ed. (1911). "Apoštolské Veličenstvo ". Encyklopedie Britannica. 2 (11. vydání). Cambridge University Press. p. 205.
  2. ^ Király, Béla K. (1979). „Maďarská církev“. Ve William James Callahan; David Higgs (eds.). Církev a společnost v katolické Evropě osmnáctého století. Cambridge University Press. p. 117. ISBN  978-0-521-22424-6. Citováno 9. listopadu 2012.
  3. ^ Oliver J. Thatcher, Ph.D. a Edgar Holmes McNeal, Ph.D .: Zdrojová kniha pro historii Mediæval Vybrané dokumenty ilustrující historii Evropy ve středověku, strana: 119
  4. ^ A b Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doménaHerbermann, Charles, ed. (1913). "Apoštolské Veličenstvo ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.