William Matthews (kněz) - William Matthews (priest)
William Matthews | |
---|---|
![]() Rytina Williama Matthewse od George Parkera | |
6. Předseda Georgetown College | |
V kanceláři 28. února 1809 - 1. listopadu 1809 | |
Předcházet | Francis Neale |
Uspěl | Francis Neale |
Osobní údaje | |
narozený | Port Tobacco, Marylandská kolonie, Britská Amerika | 16. prosince 1770
Zemřel | 30.dubna 1854 Washington DC., USA | (ve věku 83)
Odpočívadlo | Hřbitov Mount Olivet |
Vztahy | Ann Teresa Mathews (sestra) |
Alma mater | |
Politická strana | Federalistická strana, Whig párty |
Objednávky | |
Vysvěcení | 29. března 1800 podleJohn Carroll |
William Matthews (16. prosince 1770 - 30. dubna 1854), příležitostně hláskovaná Mathews,[A] byl Američan Římskokatolický kněz z koloniální Provincie Maryland který se stal pátým katolickým knězem vysvěceným ve Spojených státech a prvním takovým člověkem narozeným v roce 2006 Britská Amerika. Krátce byl nováček v Společnost Ježíšova, a stal se vlivným při zakládání katolických farních a vzdělávacích institucí v Liberci Washington DC. Byl druhým pastorem Kostel svatého Patrika po většinu svého života a byl šestý prezident Georgetown College, později známý jako Georgetown University. Matthews působil jako prezident Washingtonského katolického semináře, který se stal Střední škola Gonzaga College, a dohlížel na kontinuitu školy během potlačení církví a finanční nejistoty.
Matthews byl vikář apoštolský a apoštolský administrátor z Diecéze Philadelphia během období církevních nepokojů. Třináct let byl spoluzakladatelem a prezidentem Washington Library Company - první veřejné knihovny v okrese Columbia - a byl spoluzakladatelem a správcem Veřejné školy v District of Columbia, kde byl jedním z dozorců školy. Matthews byl také silně zapojen do katolických charitativních organizací; byl zakladatelem a prezidentem ženského azylového ústavu sv. Vincence a spoluzakladatelem a prezidentem mužského azylového ústavu svatého Josefa. Hrál významnou roli při založení Washingtonské vizitační akademie pro dívky, Kostel svatého Petra na Capitol Hill a farnost, která nyní zahrnuje Katedrála sv. Matouše apoštola.
Narodil se v prominentní Marylandské rodině a stal se blízkým poradcem arcibiskupa John Carroll, první katolický biskup ve Spojených státech. Rovněž měl dobré spojení s politickou elitou Washingtonu, což mu umožnilo předsedat prvnímu katolickému obřadu v USA Bílý dům a jediný Katolická svatba ve své historii. Věřil tomu, protože katolíci si užívali svoboda praxe jejich náboženství ve Spojených státech pod Ústava, měli povinnost přispívat k „morálnímu a fyzickému dobru“ svých komunit. Rovněž se spolehlivě postavil proti otroctví. Za své příspěvky do náboženského a občanského života byl Matthews neformálně známý jako „patriarcha Washingtonu“.
Časný život

William Matthews se narodil 16. prosince 1770 v malé vesnici Port Tobacco v Charles County v Marylandská kolonie z Britská Amerika do prominentní a zavedené rodiny v Marylandu.[3] Byl synem Williama Matthewse st. A Mary Neale.[4] Nejmladší ze sedmi dětí,[5] jeho sourozenci byli Joseph, Ignác, Marie, Susanna, Margaret a Ann Teresa.[6] Jeho otec, s nímž měl jen malou interakci, zemřel, když mu bylo šest let. Předky Williama Matthews st. Stopují po Angličanech přistála šlechta, a zahrnuje Thomase Matthewse - časného osadníka kolonie v Marylandu, kterému bylo uděleno 4 000 akrů (1600 ha) půdy v Port Tobacco v Marylandu Páni Calvert. Jeho matka sestoupila z kapitána James Neale, který se usadil v kolonii Maryland v polovině sedmnáctého století. Matthewsův matrilineální původ pochází od šlechtice O'Neills Irska.[4] Jeho bratranec, Charles Carroll z Carrolltonu, byl jediným katolickým signatářem Deklarace nezávislosti. V roce 1781, ve věku jedenácti let, byl svědkem toho, jak britská vojska během roku vypálila část majetku jeho rodiny americká revoluce.[7] Nakonec se stal strýcem z matčiny strany senátora Richard T. Merrick a soudce William Matthews Merrick,[8] a švagr senátora William Duhurst Merrick.[9] Od svých rodičů dostal Matthews značné dědictví, z něhož čerpal po celý svůj život pro rozvoj církve.[10]
Mnoho Matthewsových matrilineálních příbuzných vstoupilo do kněžství. Stalo se šest ze sedmi bratrů jeho matky Jezuité a jeden zemřel během jezuitů noviciát. Jeho strýc, Bennett Neale, byl jedním z prvních jezuitů v anglické kolonii. Jeho další strýcové z matčiny strany byli: Francis Neale, který jej předcházel i následoval jako prezident Georgetown College; Leonard Neale, Arcibiskup z Baltimoru a také prezident Georgetownu; a Charles Neale, nadřízený jezuitů v Americe.[4] Jeho teta, Ann Mathews,[A] a dvě jeho sestry - Susanna (sestra Mary Eleanora) a Ann Teresa (sestra Mary Aloysia) - se staly Karmelitánka jeptišky.[1]
Vzdělání
Matthews byl poslán ve věku dvanácti let do Lutych v Prince-biskupství v Lutychu (současná Belgie)[11] být vzděláván u College of St Omer, anglická jezuitská škola,[12] kde studoval klasika. To z něj učinilo jednoho z posledních Američanů, kteří byli posláni do anglické školy v Liége.[10] Vrátil se do Ameriky v jeho počátku dvacátých let, aby krátce studoval teologii na Georgetown College. Během pobytu v Georgetownu v roce 1796 byl vybrán jako první student, který pozdravil prezidenta George Washington při jeho návštěvě školy.[13] On vstoupil Seminář Panny Marie v Baltimore v roce 1797.[14] Ačkoli byl studentem semináře Panny Marie, Matthews často sloužil jako instruktor angličtiny na Georgetown College, protože profesoři a seminaristé v Panně Marii byli požádáni biskupem John Carroll pomáhat s učitelskými povinnostmi jezuitů v Georgetownu.[15] Jeho fyzický vzhled v dospělosti byl popsán jako „nízký, podsaditý, [a] tmavovlasý“, s výrazným výrazem Aquiline nos.[16]
Kněžství
Po návratu do své alma mater byl Matthews v roce 1796 jmenován profesorem rétoriky v Georgetownu, kde byly jeho přednášky popsány jako monotónní.[17] 23. prosince 1798 si vzal svůj drobné objednávky. Silně ho přitahovali jezuité, pravděpodobně ovlivněný členstvím jeho strýce Ignáce Matthewse ve Společnosti.[8] Matthews se stal subdiakon dne 22. srpna 1799 a byl vysvěcen na přechodnou dobu jáhen 26. března 1800.[18] Matthews byl vysvěcen na Kostel svatého Petra v Baltimoru,[b] 29. března 1800 biskupem John Carroll.[2][17] Svou vysvěcení se stal pátým katolickým knězem vysvěceným ve Spojených státech a prvním takovým člověkem narozeným v roce Britská Amerika.[18][21] Později sloužil jako misionář v jižní Maryland a příležitostně jako učitel v Georgetownu.[17]
Kostel svatého Patrika

Matthews se stal druhým pastor z Kostel svatého Patrika, následovat Dominikán kněz Anthony Caffry.[22] St. Patrick's byla v té době největší farností v okrese Columbia[23] a první katolický kostel postavený ve městě Washington.[24][C] Matthews zastával funkci od roku 1804 až do své smrti.[18][27] Samofinancoval nákup osmi pozemků poblíž St. Patrick's, věřil, že se toto místo stane srdcem rostoucího města. Na zemi byly založeny tři další katolické farnosti, tři školy a sirotčinec.[28] Matthews dohlížel na stavbu nového, většího kostela v roce 1809 na místě původní budovy.[29] Cihla, Gothic Revival kostel byl dokončen v roce 1816.[10] Tento nový sv. Patrik byl vysvěcen arcibiskupem Johnem Carrollem a mši koncelebroval Leonard Neale.[13]
Během Válka roku 1812 Britská vojska napadl Washington, D.C., v roce 1814. Matthews zabarikádoval sebe a ostatní uvnitř svatyně kostela svatého Patrika, zatímco většina obyvatel města uprchla. Jak vojska postupovala do dvou bloků od St. Patrick's, oheň z okolních budov se rozšířil na střechu kostela. Matthews šel na střechu uhasit oheň,[30] pak přesvědčil generála Robert Ross nezničit církev.[31]
Během svého působení ve funkci pastora Matthews podporoval neobvykle velký počet konverzí ke katolicismu. Mezi jeho farníky byl hlavní soudce Roger Taney, Pierre L'Enfant, James Hoban, Starosta Robert Brent a starosta Thomas Carbery.[32] Jeho farnost přinesla velké množství seminaristů, aby se kněžství a novici stali jeptiškami. Prováděl křty pro značný počet černochů osvobození muži a otroci. Říká se o něm, že „nenáviděl otroctví“.[33] a alespoň při jedné příležitosti koupil matku a její dítě v a aukce otroků poskytnout jim svobodu. Matthews zakoupil varhany pro St. Patrick's od společnosti Episkopální kostel v Dumfries, Virginie —Pravděpodobně první orgán v okrese Columbia.[34] Působil jako důvěryhodný poradce biskupa Johna Carrolla, jehož církevní jurisdikce jako biskup z Baltimoru a později jako arcibiskup z Baltimoru zahrnoval město Washington[d] a sloužil jako prostředník mezi biskupem a katolickými institucemi a kněžími ve Washingtonu. Matthews se také podílel na získávání peněz pro Seminář Panny Marie v Baltimoru prodejem losů farníkům.[36] Od roku 1827 do roku 1830 Charles Constantine Pise byl Matthewsovým asistentem v St. Patrick's.[37] Další z jeho asistentů byl Gabriel Richard.[30]
Kostel svatého Petra

V roce 1820 arcibiskup Carroll pověřil Matthewse zřízením druhé katolické farnosti ve Washingtonu: Kostel svatého Petra. Zatímco stavba budovy kostela začala, projektu rychle došly peníze a zadlužil se. Matthews zajistil dokončení projektu. Rozhodl se, že by měl být vybrán nový web, a zajistil darování pozemků Capitol Hill podle Daniel Carroll.[38] Kostel byl nakonec dokončen v roce 1821.[39]
Postavil se proti kontrole majetku kostela sv položit správci, jako emise důvěryhodnost byl stále aktivní v americké katolické církvi.[40] Tato opozice motivovala jeho následný výběr pro církevní misi ve Filadelfii.[39]
V roce 1821 Propaganda Fide v Římě odstraněn Norfolk ve Virginii z jurisdikce Baltimorské arcidiecéze, její umístění do nové Diecéze Richmond.[41] To rozrušilo Matthews, který zařídil arcibiskupa Ambrose Maréchal Baltimore použít diplomatický váček z Francouzský velvyslanec ve Spojených státech vyjádřit své pochybnosti; velvyslanec doručí arcibiskupské dopisy francouzským ministrům Svatému stolci, kteří předloží sdělení. To by Maréchalovým peticím poskytlo určitou váhu, ale není jasné, zda toto uspořádání využil.[42]
Zotavení Ann Mattingly
Jedna z Matthewsových farníků, Ann Mattingly, trpěla a nádor v prsou po dobu nejméně šesti let. Byla ve špatném zdravotním stavu; několik lékařů a mnoho dalších svědků svědčilo o Mattinglyově pokročilé a zhoršující se nemoci a jejich neschopnosti léčit tuto chorobu lékem té doby. V roce 1824 její lékaři a ošetřující kněží, včetně Matthewse, očekávali její bezprostřední smrt.[43] Matthews, spolu s Stephen Dubuisson a Anthony Kohlmann, obrátil se k německému knězi a pokládal zázračného pracovníka Princ Hohenlohe kdo předepsal a novéna aby jeho léčba byla účinná; také vyčlenil desátý den každého měsíce na obětování mše za nemocné mimo Evropu. Po devíti dnech veřejné modlitby ve farnosti svatého Patrika[44] v noci 9. března 1824 Matthews navštívil Mattingly ve 22 hodin, aby ji vyslechl zpověď. Následujícího rána ji přijala společenství během mše, kterou řekl Dubuisson ve 4 ráno. Poté bylo oznámeno Matthewsovi, že byla okamžitě obnovena na zdraví a že velké vředy na zádech zmizely. Matthews ji okamžitě šel navštívit; podle něj se usmála a pozdravila ho ve dveřích. Mattinglyho rychlé uzdravení bylo zaznamenáno několika prominentními washingtonskými lékaři a těmi, kteří se jí v posteli věnovali, šokující.[43]
Když se šířila zpráva o události, místní tisk ji senzačně senzoval. Matthews reagoval kritikou kněží, kteří zveličili příběh, ale popsali událost Národní zpravodaj jako zázrak.[43] Sestavil Sbírka čestných prohlášení a osvědčení vztahujících se k báječnému vyléčení paní Ann Mattinglyové, která se konala ve městě Washington, DC, 10. března 1824.[45] Prostřednictvím Anthonyho Kohlmanna se tato brožura dostala do Papež Lev XII, kdo to nechal přeložit do italština a zveřejněna jeho osobní tiskárnou.[46]
Akademická kariéra
Georgetown College

V roce 1806 se Matthews stal viceprezidentem Georgetown College a v roce 1808 se stal členem její správní rada,[47] kde působil až do roku 1815.[48] Byl zvolen prezidentem 28. února 1809 a vystřídal svého strýce Františka Nealeho. Ve stejný den, kdy se stal prezidentem, vstoupil Matthews do jezuitského noviciátu, který byl pro někoho v jeho věku a postavení velmi netypický.[18] Ačkoli pracoval na vysoké škole, Matthews se rozhodl, že tam nebude žít, a místo toho se přestěhoval do kostela svatého Patrika.[47]
Brzy po svém zvolení byl Matthews rozčarován z Společnost Ježíšova a opustil jezuity 1. listopadu 1809 a současně rezignoval na předsednictví jezuitského Georgetownu.[23] Jeho strýc, Francis Neale, znovu pokračoval v prezidentství v Georgetownu.[18] Jezuité byli opatrní při přijímání Matthewsova plného členství, protože byl členem Korporace římskokatolických duchovních z Marylandu, která se považovala za pokračování jezuitů v Americe během potlačení Tovaryšstva Ježíšova. Po obnovení Společnosti došlo k tření mezi jezuity a trvalou korporací.[49][E] Matthewsův vztah s Anthonym Kohlmannem, následným prezidentem Georgetownu, byl obzvláště obtížný.[47]
Dva Matthewsovi žáci byli Charles Boarman - syn jednoho z profesorů univerzity, který opustil Georgetown College, aby se připojil k námořnictvu - a William Wilson Corcoran, který se stal prvním prezidentem sdružení absolventů Georgetownu v roce 1881. Za Matthewsova prezidentství byly věže Stará severní síň byly konečně dokončeny.[18]
Washingtonský seminář

Jak farnost sv. Patrika rostla, Matthews se snažil získat několik pomocní kurátoři. Současně se Georgetown College snažila přemístit své seminaristy na místo, které bylo odstraněno od „světských rozptýlení“, a několik členů Tovaryšstva Ježíšova chtělo proměnit sv. V důsledku toho dne 13. června 1815, navzdory svým dřívějším neshodám se Společností, Matthews nabídl jezuitům pozemek sousedící s kostelem, na kterém by bylo možné postavit dům jezuitských kněží, kteří by mu pomáhali v jeho farních povinnostech a současně ubytovali přemístěné Jezuitští seminaristé. Zatímco se jezuité připravovali na přestěhování do nové budovy, dovolili Georgovi Ironsideovi, pedagogovi a bývalému Biskupský kněz kdo konvertoval ke katolicismu,[51] používat strukturu jako školu pro laické studenty počínaje rokem 1817. Poté se Anthony Kohlmann vrátil do Washingtonu a pokračoval v činnosti školy jako její nadřízený. To vedlo ke vzniku katolického semináře ve Washingtonu (škola primárně pro laické studenty, nikoli pro seminaristy), 8. září 1821, na rozdíl od původních záměrů Matthewse - který se snažil vybudovat fara —A jezuité, kteří se snažili budovu využít jako svůj seminář.[52] Vzhledem k tomu, že toto uspořádání neposkytlo Matthewovi pomocné kněze, které původně hledal, napsal arcibiskupovi Maréchalovi a vyjádřil přání, aby jezuité, o nichž se domníval, že se snaží převzít jeho farnost, byli vyhoštěni ze země svatého Patrika.[53]
Matthews přesto uspěl Adam Marshall jako třetí prezident Washingtonského katolického semináře - později Střední škola Gonzaga College —V roce 1824.[23] Ve škole také učil jako člen fakulty.[54] Působil jako prezident loutky, aby škola mohla přijmout výuku; Jezuité měli zakázáno přijímat výuku, ale Matthewsovi to bylo dovoleno, protože byl světský kněz již není spojen se společností.[23] Toto uspořádání umožnilo škole prosperovat. Od začátku svého prezidentství do roku 1827 pracoval Matthews s Jeremiahem Keileyem, který byl jezuitou; Matthews dohlížel na finance a přijetí do školy, zatímco Keiley jako představený jezuitského domu dohlížel na osnovy. Když se slovo o ujednání dostalo k jezuitům Generální představený v Římě, Luigi Fortis nařídil, aby byl seminář potlačena 25. září 1827. Matthews bez úspěchu opakovaně žádal generálního představeného, aby povolil pokračování školy.[54]
Po potlačení semináře opustil Keiley Společnost Ježíšovu a založil novou školu s krátkým životem. Matthews zůstal a dohlížel na školu, která byla nyní oficiálně uzavřena, ale stále fungovala navzdory rozkazu.[55] Prezidentem zůstal až do roku 1848, kdy jezuité, kteří nyní mají povoleno přijímat výuku, znovu ovládnou školu. Po Matthewse, John E. Blox se stal prezidentem.[23] Po obnovení jezuitské správy byla škola přejmenována na Washington College a znovu v roce 1857 jako Gonzaga College.[56]
Občanský život
Washingtonská knihovna

V roce 1811 Matthews spoluzaložil první stálou veřejnou knihovnu District of Columbia, Washington Library Association,[57] který zajistil jeho Kongresová charta jako Washington Library Company 18. dubna 1814, předcházející Veřejná knihovna District of Columbia. Spolu s dalšími 200 mecenáši přispěl Matthews penězi nákupem značných zásob v knihovně. Působil v několika výborech knihovny, které byly odpovědné za vypracování jejích pravidel a nákup knih.[58] Dne 18. dubna 1821 byl zvolen druhým prezidentem knihovny, který vystřídal faráře F Street Presbyterian Church, Dr. James Laurie.[59] Knihovně se dařilo pod Matthewsem, kde ji využívali zaměstnanci federální vláda a soukromé osoby. Vedl úspěšnou kampaň s cílem získat peníze prodejem knihovního fondu, který byl investován do washingtonských bank a nemovitostí.[60]
Na jaře 1827 koupil Zednářská chata v Jedenácté ulici jako první stálý domov pro knihovnu.[58] Během jeho předsednictví se jeho sbírky neustále zvětšovaly. Matthews získal 3 000 svazků Peter Force sbírka o americké historii,[57] zdvojnásobení podílu Washingtonské knihovny; to vyžadovalo osobní půjčku. Jeho prezidentství skončilo v dubnu 1834[59] když on byl následován Samuel Harrison Smith a Peter Force.[61]
Washingtonské státní školy
Matthews byl správcem Veřejné školy v District of Columbia od 13. července 1813 do roku 1844. Po část svého funkčního období působil jako co-ředitel školského systému a jako jeden ze tří členů správní rady, kteří kolektivně působili jako dozorci Lancasterian škola - jedna ze tří škol veřejného školství vedle východních a západních škol.[62] V této funkci navštěvoval školu čtvrtletně a dohlížel na výuku studentů a výkon učitelů.[63]
Školský systém byl trvale podfinancován Městská rada ve Washingtonu; v důsledku toho byl zaveden méně náročný lancasteriánský systém a škola trpěla po mnoho let nedostatečným vybavením. To bylo pravidelně převzato District of Columbia Militia na školení, které narušilo studium.[64] Při několika příležitostech správní rada požádala, aby Matthews získal prostředky od městské rady, které jim byly zákonem přislíbeny; samostatně si vyžádal i soukromé dary. Matthews dále působil jako člen výboru pověřeného přesvědčováním prezidenta James Madison prodat svoji stáj Čtrnáctý a ulice G budou použity jako nová školní budova pro lancasteriánskou školu. Seděl v jiném výboru, který byl pověřen přípravou pravidel a předpisů pro školský systém v roce 1815 a reorganizací systému v roce 1816.[65]
Sirotčí azyl sv. Vincence

V roce 1825 založil Matthews poblíž Washingtonského kostela sv. Patrika ženský sirotčinec.[66] Požádal, aby několik jeptišek z Dcery charity svatého Vincenta de Paul v Emitsburg jeďte do Washingtonu pečovat o osiřelé dívky ve městě.[67][F] Matthews dal 400 $ a malý bílý dům na ulici F třem sestrám, které přišly založit sirotčinec. Během Matthewsova času jako prezidenta byla instituce provozována jeptiškami. Financování instituce pocházelo zpočátku od farníků ze St. Patrick; farnost pořádala fundraisingové akce pro azyl, který se stal centrem farního života. To mu umožnilo expandovat do většího zařízení na 10. ulici a ulici G v roce 1828.[68] V roce 1832 Matthews přesvědčil Kongres rovnoměrně rozdělit mezi Svatý Vincenc a Washingtonský sirotčí azyl pozemek v hodnotě 20 000 dolarů.[69]
Sirotčinec byl začleněn aktem Kongresu, který také prominul některé ze svých daní, dokud jej Kongres zcela neosvobodil od daní z majetku. Matthewsova přátelství s mnoha washingtonskými sociálními elitami čerpala příspěvky do sirotčince od lidí, jako je starosta Thomas Carberry a prezident Andrew Jackson. Také s ním byl dobře obeznámen Daniel Webster, Henry Clay, a Roger Taney. Tato přátelství byla částečně výsledkem Matthewse Federalista a později Whig pohledy.[70]
Původním účelem instituce měl být sirotčinec pro dívky, ale od svého založení fungovala jako bezplatná škola pro chudé děti ve Washingtonu, které vzdělávaly sirotky i jiné než sirotky. Tato vzdělávací funkce se stala nedílnou součástí účelu instituce a počet studentů bez osiření nakonec výrazně přesáhl počet sirotků. V roce 1831 byla vytvořena správní rada a správní rada ženských laických manažerek, z nichž posledně jmenovaná byla složena z významných žen v okrese, které mohly instituci získat finanční podporu. Dne 14. května 1849 byl na stejném místě položen základní kámen nové budovy, aby se přizpůsobil růstu instituce. Matthews sloužil jako prezident azylu od jeho založení až do své smrti v roce 1854.[68]
Akademie návštěv

Nakonec byla jako Washingtonská vizitační akademie založena ženská protějška Washingtonského semináře. Jeho účelem bylo vzdělávat dívky vyšší společenské třídy než dívky ve Svatém Vincenci, protože vzdělávání ve Washingtonu bylo v té době socioekonomicky rozděleno. V roce 1850 prosperovala škola pro dívky v ulicích Devátá a F, na pozemku, který vlastnil kostel sv. Patrika. Škola byla původně provozována Daughters of Charity, ale pravidla jejich řádu nakonec vyžadovala, aby opustili školu. To bylo poté převzato Sestry Navštívení z Georgetownský klášter, kteří se snažili vytvořit školu podobnou škole Georgetown Visitation Academy.[69] V době, kdy se považovalo za nevhodné vzdělávat dívky ve vyšších akademických předmětech, ale spíše jen v tom, jak se chovat ve zdvořilé společnosti, se Visitační akademie snažila vzdělávat dívky v obou dovednostech.[66]
Matthews nebyl zapojen do přímého řízení instituce, ale poskytoval finanční podporu. Škola se přestěhovala do zámku původně zamýšleného jako rezidence francouzského velvyslance, ale nebyla schopna zaplatit hypotéku ve výši 3 000 $. Nadřízená, matka Juliana, požádala o pomoc.[F] Matthews odmítl, protože jim dříve nabídl pozemky a budovu zdarma. O několik dní později však na podporu školy přispěl částkou 10 000 $.[66]
Sirotčí azyl sv. Josefa
V polovině roku 1853 správní rada azylového domu sv. Vincence schválila vytvoření mužského azylového ústavu sv. Josefa, který byl později přejmenován na domov a školu pro chlapce sv. Josefa. Matthews se pokusil o vytvoření mužského sirotčince v říjnu 1843, ale toto bylo uzavřeno v roce 1846. On a Timothy O'Toole, jeho nástupce ve funkci pastora kostela svatého Patrika,[34] dohlížel na založení nového sirotčince a Matthews sloužil jako prezident jeho správní rady od jejího založení.[68] Matthews zemřel před jeho otevřením v únoru 1855. Jeho závěť odkázala 3 000 dolarů chlapcovskému sirotčinci, který se stejně jako Svatý Vincenc spoléhal na soukromé dary a vládní pomoc při financování.[71]
Apoštolský vikář z Filadelfie

26. února 1828, prefekt propagandy Fide, kardinál Mauro Cappellari, nařídil arcibiskupovi Ambrose Maréchalovi z Baltimoru uskutečnit jmenování Matthewse papežem Lvem XII. vikář apoštolský a apoštolský administrátor z Diecéze Philadelphia.[72][73] Tento rozkaz byl vyhlášen, protože Bishop Henry Conwell z Filadelfie byl povolán zpět do Říma Svatý stolec kvůli dlouho trvajícímu rozkolu nad laickým poručenstvím a Maréchal dostal rozkaz dohlížet na diecézi během jeho nepřítomnosti.[74][75] Kromě jmenování správcem byl Matthews jmenován také biskupem Conwellem jako starší pastor a představený duchovenstva v Katedrála Panny Marie,[76][77] který byl jedním z center sporu o správce.[78] Když se biskup Conwell během vyšetřování pokusil o návrat do své diecéze z Říma proti rozkazům Propaganda Fide, shromáždění zmocnilo Matthewsa, aby oznámil pozastavení Conwella z biskupského úřadu.[79]
Jako apoštolský administrátor se Matthews účastnil První zemská rada v Baltimoru a působil jako teolog zúčastněných biskupů.[80] Působil také jako zástupce diecéze ve Filadelfii v radě, místo biskupa Conwella.[81] Později byl jmenován koadjutor diecéze ve Filadelfii, která by ho povýšila na episkopát s očekáváním, že se nakonec stane biskupem ve Filadelfii, ale pozici a převýšení odmítl.[18] Místo toho Matthews vyjádřil přání odstoupit jako apoštolský vikář,[82] a jeho funkční období skončilo v roce 1829.[73] Na jeho místo, Francis Kenrick byl jmenován biskupem koadjutora v roce 1830.[79] V jednu chvíli Matthews rovněž odmítl být jmenován koadjutorským biskupem Diecéze Richmond.[13]
Vraťte se do Washingtonu

Matthews měl silné duchovní nasazení a měl obzvláště rád oddanost do Nejsvětějšího srdce Ježíšova a povzbuzoval to ve své farnosti a v kostelech v Baltimoru. Z tohoto důvodu byl vybrán Navštívené sestry jako jejich duchovní ředitel v roce 1831.[83][84] Následující rok Matthews celebroval svatbu Mary Anne Lewisové - sboru prezidenta Andrewa Jacksona a katolíka - a Josepha Pageota, tajemníka francouzské diplomatické legace do Spojených států. Svatba se konala 29. Listopadu 1832 v East Room z Bílý dům,[85][86] a znamenal první katolický obřad v historii Bílého domu,[87] a jediný Katolická svatba ve své historii.[88] O rok později Matthews opět předsedal obřadu v Bílém domě, tentokrát v Červený pokoj,[85] křtem jediného syna Lewise a Pageota Andrewa Jacksona Pageota.[87] Tento křest označil druhý katolický obřad v historii rezidence.[89] Matthews věřil, že od té doby, co katolíkům bylo uděleno svobodu vyznávat své náboženství podle Ústava Spojených států, měli povinnost přispívat k „morálnímu a fyzickému dobru“ svých komunit.[33]
Ve 30. letech 19. století Matthews prodal svůj dům, aby financoval stavbu nového kostela v severovýchodním rohu 15. a H ulice poblíž Bílého domu ke zmírnění přeplněnosti kostela svatého Patrika.[90] Nová farnost byla založena v roce 1839 a nový kostel byl dokončen v roce 1840; bylo věnováno 1. listopadu téhož roku.[91] Kostel byl pojmenován Kostel sv. Matouše na počest obou Svatý Matouš a William Matthews.[90] Budova byla nahrazena Katedrála sv. Matouše apoštola jako farní kostel v 90. letech 19. století.[92]
Smrt a dědictví

Matthews zemřel 30. dubna 1854 a byl pohřben na hřbitově sousedícím s kostelem svatého Patrika. V polovině 70. let 19. století bylo s cílem umožnit stavbu nového kostela exhumováno jeho tělo spolu se zbytkem hřbitova. Při převozu do nové rakve bylo pozorováno, že tělo bylo pozoruhodně zachována.[93][G] Mrtvola byla položena před oltář, kde zůstala během Dušičky Mši před reinterrováním v sekci kněží[95] z Hřbitov Mount Olivet.[34][96] Bylo oznámeno, že po jeho smrti požádal, aby byl „položen na podlahu, aby vypršela“, protože „si nezasloužil zemřít na židli“. Během druhé části jeho života a po jeho smrti byl Matthews kvůli svým příspěvkům do náboženského a občanského světa města přezdíván „patriarcha Washingtonu“.[27][21] Na jeho náhrobek na hřbitově Mount Olivet umístil klub Serra v roce 1973 bronzovou desku připomínající jeho život.[33]
Ve své závěti odkázal peníze do azylového domu sv. Vincence a umožnil tak vybudování větší školy na ulici G v roce 1857. Škola vydržela devatenáctým stoletím a hrála hlavní roli ve vzdělávání dívek ve Washingtonu.[68]
Uprostřed nástěnné malby od Edwin Blashfield nad dveřmi katedrály sv. Matouše ve Washingtonu,[97] Matthews je zobrazen spolu s dalšími významnými osobnostmi raně katolické církve v Americe; stojí vedle arcibiskupa Michael Curley a kardinál James Gibbons.[98] Matthews je také zobrazen ve vnitřním vlysu Katedrála Panny Marie, naší královny v Baltimoru. The úleva líčí jeho vysvěcení, kde je zobrazen klečící se sklonenou hlavou, když biskup John Carroll položí ruce na Matthewsovu hlavu.[99]
Poznámky
- ^ A b Matthewsovo příjmení se v některých současných zdrojích píše jako „Mathews“.[1][2]
- ^ Matthews byl vysvěcen ve Svatém Petru, protože kostel sloužil jako pro-katedrála pro diecézi Baltimore.[19][20]
- ^ Zatímco Kostel Nejsvětější Trojice byl vlastně založen dříve, byl začleněn do Georgetown státem Maryland, nikoli District of Columbia. Město Washington nebylo sloučeno s Georgetownem, aby vytvořilo jednotnou vládu pro District of Columbia až do Organický zákon z roku 1871.[25] Proto byl sv. Patrik prvním katolickým kostelem v Město Washington.[26]
- ^ The Arcidiecéze Washington ještě nebyla postavena.[35]
- ^ Korporace římskokatolických duchovních z Marylandu byla založena jako civilní subjekt Marylandské valné shromáždění v roce 1792 v reakci na potlačení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 Papež Klement XIV. Jejím účelem bylo zachovat majetek bývalých jezuitů s nadějí, že bude Společnost jednoho dne obnovena a majetek vrácen pod církevní jurisdikce jezuitského představeného v Americe. Jezuité nechtěli, aby se jejich majetku zmocnil stát, Propaganda Fide (který vykonával jurisdikci nad Spojenými státy jako misijní kostel od roku 1776), nebo biskupem (kterého Svatý stolec nařídil převzít veškerý jezuitský majetek v rámci jeho potlačení). Když se v roce 1805 v Americe začala obnovovat Tovaryšstvo Ježíšovo umožněním vstupu bývalých marylandských jezuitů do ruské jezuitské provincie, korporace nějakou dobu vydržovala a expandovala, což způsobilo tření mezi těmi, kteří obnovili své jezuitské sliby, a těmi, kteří tak neučinili. Opravdu, i když Papež Pius VII oficiálně obnovila Tovaryšstvo Ježíšovo po celém světě v roce 1815, korporace pokračovala v přidávání nových členů, z nichž někteří před potlačením nikdy nebyli jezuité. S vytrvalostí společnosti pokračovalo její legální vlastnictví bývalého jezuitského majetku namísto vrácení majetku nyní obnovenému jezuitskému řádu.[49][50]
- ^ A b Místní představenou Dcér lásky, matkou Julianu, byla Matthewsova neteř.[66]
- ^ Orgány, které jsou konzervovány jinými prostředky než úmyslnými nebo náhodnými balzamování jsou známé jako neporušený orgány a jsou považovány za významné v katolicismu a velké části křesťanství. Neporušitelnost je spojena se svatostí (ale není to samo o sobě).[94]
Reference
Citace
- ^ A b Currier 1989, str. 51.
- ^ A b de Courcy 1857, str. 552.
- ^ Durkin 1963, str. 3.
- ^ A b C Durkin 1963, str. 4.
- ^ Donnelly 1982, str. 45
- ^ Newman 2007, str. 247
- ^ Durkin 1963, str. 6.
- ^ A b Shea 1891, s. 36–37.
- ^ McLaughlin 1899, str. 75.
- ^ A b C Warner 1994, str. 102.
- ^ "Historie Lutychu". Eupedia. Archivováno od originálu 6. srpna 2017. Citováno 31. října 2018.
- ^ Whitehead 2016 Závěr.
- ^ A b C Hinkel 1957, str. 36.
- ^ Whitehead 2016, str. 215.
- ^ Durkin 1963, str. 10.
- ^ Durkin 1963, str. 9.
- ^ A b C Durkin 1963, str. 11.
- ^ A b C d E F G Curran 1993, str. 62–63.
- ^ Spalding 1989, str. 22, 30–31.
- ^ „Pro-katedrála sv. Petra“. Arcidiecéze Baltimore. Archivováno od originálu 1. července 2017.
- ^ A b Kerney 1856, str. 289.
- ^ MacGregor 1994, str. 20.
- ^ A b C d E Buckley 2013, str. 101.
- ^ MacGregor 1994, str. 18.
- ^ Dodd 1909, str. 4.
- ^ Durkin 1963, s. 11–12.
- ^ A b Listone, Paule. „Krátká historie farnosti sv. Patrika“. Katolický kostel sv. Patrika. Archivováno od originálu 1. srpna 2017. Citováno 24. února 2018.
- ^ Durkin 1963, str. 14.
- ^ Frye 1920, str. 35.
- ^ A b Hinkel 1957, str. 37.
- ^ Durkin 1963, s. 16–17.
- ^ Metz 1912, str. 559.
- ^ A b C Donnelly 1990, str. 66
- ^ A b C Katolická redakční společnost 1914, str. 117.
- ^ „Časová osa pro arcidiecézi ve Washingtonu“. Katolický standard. Arcidiecéze Washington. 24. září 2014. Archivováno z původního 31. srpna 2018. Citováno 30. srpna 2018.
- ^ Durkin 1963, s. 130–131.
- ^ Thorp 1978, str. 28.
- ^ Durkin 1963, str. 138–140.
- ^ A b Durkin 1963, str. 138–142.
- ^ "Dějiny". Svatý Petr na Capitol Hill. Archivováno od originálu 7. dubna 2017. Citováno 14. března 2018.
- ^ „Historie diecéze“. Katolická diecéze Richmond. Archivováno z původního 13. srpna 2018. Citováno 31. srpna 2018.
- ^ Durkin 1963, str. 143.
- ^ A b C Durkin 1963, str. 132–137.
- ^ Schultz 2011, s. 10–11.
- ^ Matthews 1824, str. 3.
- ^ Curran 1987, str. 52.
- ^ A b C Durkin 1963, s. 14–16.
- ^ Curran 1993, str. 402.
- ^ A b Curran 2012, s. 14–16.
- ^ Schroth 2017, str. 59–64.
- ^ Curran 1993, str. 93.
- ^ Durkin 1963, s. 83–86.
- ^ Warner 1994, str. 106
- ^ A b Hill 1922, Kapitola III.
- ^ Durkin 1963, str. 100.
- ^ Warner 1994, str. 107.
- ^ A b Haley 1861, str. 213.
- ^ A b Durkin 1963, str. 29.
- ^ A b Johnston 1904, str. 25.
- ^ Durkin 1963, str. 27.
- ^ Durkin 1963, str. 24.
- ^ Posádka 1892, str. 487.
- ^ Durkin 1963, str. 57, 60–61.
- ^ Durkin 1963, str. 63.
- ^ Durkin 1963, str. 64, 67–68.
- ^ A b C d Durkin 1963, str. 119–122.
- ^ Downing 1917, str. 743.
- ^ A b C d „Inventář katolických charit arcidiecéze ve Washingtonu, DC“. Americké katolické centrum pro výzkum historie a univerzitní archivy. Katolické charity arcidiecéze ve Washingtonu. Archivováno od originálu 3. prosince 2017. Citováno 25. února 2018 - prostřednictvím knihovny Katolické univerzity v Americe.
- ^ A b Warner 1994, str. 104.
- ^ Durkin 1963, str. 22.
- ^ Durkin 1963, str. 117–118.
- ^ Ennis 1976, str. 103–104.
- ^ A b Americká katolická historická společnost ve Filadelfii 1909, str. 251.
- ^ Loughlin 1913, str. 349–350.
- ^ Ennis 1976, str. 103.
- ^ Shea 1890, str. 258.
- ^ Griffin 1917, str. 331
- ^ „Stručná historie arcidiecéze ve Filadelfii“. Arcidiecéze Philadelphia. Archivováno od originálu 11. listopadu 2016. Citováno 8. července 2018.
- ^ A b Ennis 1976, str. 104.
- ^ Casey 1957, str. 43–44.
- ^ Griffin 1917, str. 346
- ^ Clarke 1890, str. 4.
- ^ Durkin 1963, str. 128.
- ^ Lathrop & Lathrop 1894, str. 377.
- ^ A b Stickley 1965, str. 192.
- ^ "Wedding Ceremonies Held at the White House". Historická asociace Bílého domu. Archivováno od originálu 30. listopadu 2018. Citováno 28. března 2019.
- ^ A b Korson, Gerald (July 23, 2006). "Catholics in the White House". Náš nedělní návštěvník. Archivováno from the original on September 16, 2018. Citováno 16. září 2018.
- ^ „Nevěsty v Bílém domě a představené květiny“. Historická asociace Bílého domu. Archivováno from the original on February 12, 2019. Citováno 28. března 2019.
- ^ Craughwell, Thomas (September 16, 2016). "Unexpected American Catholics". Národní katolický registr. Archivováno z původního dne 17. září 2016. Citováno 5. listopadu 2018.
- ^ A b Fogle 2005, str. 124.
- ^ "St. Matthew's Cathedral". NRHP Travel Itinerary: Washington, D.C. Služba národního parku. Archivováno z původního dne 17. června 2017. Citováno 24. února 2018.
- ^ "About Us: Our History". Katedrála sv. Matouše apoštola. February 19, 2010. Archivováno z původního 29. srpna 2017. Citováno 24. února 2018.
- ^ Diaz, Kevin (March 31, 2000). "God Is in the Real Estate". Washington City Paper. Archivováno z původního dne 19. dubna 2018. Citováno 19. dubna 2018.
- ^ Cruz 1991, Introduction.
- ^ Hinkel 1957, str. 39
- ^ MacGregor 1994, str. 190.
- ^ "Tour: Exterior & Design". Katedrála sv. Matouše apoštola. February 27, 2010. Archivováno from the original on February 26, 2017. Citováno 24. května 2018.
- ^ "About Us: Baptistry and Nave". Katedrála sv. Matouše apoštola. Březen 2010. Archivováno od originálu 1. prosince 2017. Citováno 24. února 2018.
- ^ Durkin 1963, str. 56.
Zdroje
- American Catholic Historical Society of Philadelphia (September 1909). "Letters from the Archepiscopal Archives at Baltimore: 1790–1814". Záznamy Americké katolické historické společnosti ve Filadelfii. 20 (3): 250–289. JSTOR 44208046. OCLC 1479632.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Buckley, Cornelius Michael (2013). Stephen Larigaudelle Dubuisson, S.J. (1786–1864) and the Reform of the American Jesuits. Lanham, Maryland: University Press of America. ISBN 978-0761862321. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Casey, Thomas Francis (1957). The Sacred Congregation de Propaganda Fide and the Revision of the First Provincial Council of Baltimore (1829–1830). Řím: Gregoriánský biblický knihkupectví. ISBN 978-8876520662. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018 - přes Knihy Google.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Catholic Editing Company (1914). The Catholic Church in the United States of America: Undertaken to Celebrate the Golden Jubilee of His Holiness, Pope Pius X. New York: Catholic Editing Company. p.117. OCLC 976946591. Citováno 28. dubna 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Clarke, Richard Henry (1890). "Province of Philadelphia". History of the Catholic Church in the United States from the Earliest Period to the Present Time. 2. Philadelphia: Gebbie & Company. s. 1–26. OCLC 971006131. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Crew, Harvey W. (1892). "Educational History". Centennial History of the City of Washington, D.C. Dayton, OH: United Brethren Publishing House. pp. 489–518. OCLC 34571629. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 14. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cruz, Joan Carroll (1991). "Úvod". The Incorruptibles: A Study of Incorruption in the Bodies of Various Saints and Beati. Charlotte, NC: TAN Books. ISBN 978-0895559531. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 8. září 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curran, Robert Emmett (January 1987). ""The Finger of God Is Here": The Advent of the Miraculous in the Nineteenth-Century American Catholic Community". Katolická historická revue. 73 (1): 41–61. JSTOR 25022452.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curran, Robert Emmett (1993). The Bicentennial History of Georgetown University: From Academy to University (1789–1889). 1 (První vydání). Washington, DC: Georgetown University Press. ISBN 978-0-87840-485-8. OCLC 794228400. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curran, Robert Emmett (2012). "Ambrose Maréchal, the Jesuits, and the Demise of Ecclesial Republicanism in Maryland, 1818–1838". Shaping American Catholicism: Maryland and New York, 1805–1915. Washington, DC: Catholic University of America Press. pp. 13–158. ISBN 978-0813219677. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 24. května 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Currier, Charles Warren (1989). "Chapter V: The New World". Carmelite Sources: Carmel in America. 1 (Bicentennial ed.). Darien, IL: Carmelite Press. 43–55. ISBN 978-0-9624104-0-6. Archivovány od originál on October 7, 2010.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- de Courcy, Henri (1857). "Appendix". The Catholic Church in the United States: Pages of Its History. Translated by Shea, James Gilmary (2 ed.). New York: Edward Dunigan. pp. 539–591. OCLC 6504685. Archivováno from the original on October 17, 2018. Citováno 16. října 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dodd, Walter Fairleigh (1909). The government of the District of Columbia. Washington, DC: John Byrne & Co. p.4. OCLC 494007852. Archivováno from the original on September 9, 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Donnelly, Mary Louise (1982). Craycrofts of Maryland and Kentucky Kin. Burke, Virginia: M.L. Donnelly. ISBN 0-939142-06-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Donnelly, Mary Louise (1990). Major William Boarman, Charles County, Maryland (1630–1709): His Descendants, Boarman/Bowman and Allied Families. Ennis, Texas: M.L. Donnelly. ISBN 0-939142-11-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Downing, Margaret B. (1917). "Catholic Founders of the National Capital". Nový katolický svět. 105. New York: Paulist Fathers. pp. 732–743. OCLC 39329168. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 14. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Durkin, Joseph Thomas (1963). William Matthews: Priest and Citizen. New York: Benziger Brothers. LCCN 64001710. OCLC 558792300.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ennis, Arthur J. (1976). "Chapter Two: The New Diocese". In Connelly, James F. (ed.). The History of the Archdiocese of Philadelphia. Wynnewood, Pennsylvania: Unigraphics Incorporated. pp. 63–112. LCCN 78105474. OCLC 4192313.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fogle, Jeanne (2005). Washington, D.C.: A Pictorial Celebration, Part 3. New York: Sterling Publishing Company, Inc. str.124. ISBN 978-1402715273. Citováno 15. března 2018.
william matthews washington dc.
CS1 maint: ref = harv (odkaz) - Frye, Virginia King (1920). "St. Patrick's: First Catholic Church of the Federal City". Records of the Columbia Historical Society, Washington, D.C. 23: 26–51. JSTOR 40067137.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Griffin, Martin I.J. (December 1917). "The Life of Bishop Conwell". Záznamy Americké katolické historické společnosti ve Filadelfii. 28 (4): 310–347. JSTOR 44208445.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Haley, William D'Arcy, ed. (1861). "Chapter VIII: City of Washington". Philp's Washington Described: A Complete View of the American Capital, and the District of Columbia, with Many Notices, Historical, Topographical, and Scientific, of the Seat of Government. New York: Rudd & Carleton. pp. 203–221. OCLC 54223220. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hill, Owen Aloysius (1922). "Chapter III: Rev. Jeremiah Keiley, S.J. (1826–1827)". Gonzaga College, an Historical Sketch: From Its Foundation in 1821, to the Solemn Celebration of Its First Centenary in 1921. Washington, DC: Gonzaga College. pp. 33–39. OCLC 1266588. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018 - prostřednictvím Knih Google.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hinkel, John V. (1957). "St. Patrick's: Mother Church of Washington". Records of the Columbia Historical Society, Washington, D.C. 57/59: 33–43. JSTOR 40067183.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Johnston, W. Dawson (1904). "Early History of the Washington Library Company and Other Local Libraries". Records of the Columbia Historical Society, Washington, D.C. 7: 20–38. JSTOR 40066838.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kerney, Martin Joseph (1856). The Metropolitan: A Monthly Magazine, Devoted to Religion, Education, Literature, and General Information. 4. Baltimore: John Murphy & Company. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 15. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lathrop, George Parsons; Lathrop, Rose Hawthorne (1894). A Story of Courage: Annals of the Georgetown Convent of the Visitation of the Blessed Virgin Mary. Cambridge, MA: Riverside Press. OCLC 5218883. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 9. září 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Loughlin, James F. (1913). "Henry Conwell". In Herbermann, Charles G.; Pace, Edward A.; Pallen, Condé B.; Shahan, Thomas J.; Wynne, John J. (eds.). Katolická encyklopedie. 4. New York: Universal Knowledge Foundation. str. 349–350. Archivováno z původního 21. října 2018. Citováno 20. října 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- MacGregor, Morris J. (1994). A Parish for the Federal City: St. Patrick's in Washington, 1794–1994. Washington DC: Press University of America Press. ISBN 978-0-8132-0801-5. OCLC 29636010. Citováno 28. dubna 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Matthews, William (1824). A Collection of Affidavits and Certificates, Relative to the Wonderful Cure of Mrs. Ann Mattingly: Which Took Place in the City of Washington, D.C., on the Tenth of March, 1824. Washington, DC: James Wilson. OCLC 32860442. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 8. září 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- McLaughlin, James Fairfax (1899). College Days at Georgetown: And Other Papers. Philadelphia: J.B.Lippincott Company. p.75. OCLC 1299424. Citováno 20. října 2018 - prostřednictvím internetového archivu.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Metz, William J. (1912). "Washington, District of Columbia". In Herbermann, Charles G.; Pace, Edward A.; Pallen, Condé B.; Shahan, Thomas J.; Wynne, John J. (eds.). Katolická encyklopedie. 15. New York: Robert Appleton Company. pp. 558–564. OCLC 1017058. Archivováno z původního 21. října 2018. Citováno 20. října 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Newman, Harry Wright (2007). The Maryland Semmes and Kindred Families. Westminster, MD: Heritage Books. ISBN 978-0-7884-2308-6. Archivováno from the original on March 3, 2019. Citováno 3. března 2019 - prostřednictvím Knih Google.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schroth, Raymond A. (Spring 2017). "Death and Resurrection: The Suppression of the Jesuits in North America". American Catholic Studies. 128 (1): 51–66. doi:10.1353/acs.2017.0014. ISSN 2161-8534.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schultz, Nancy Lusignan (2011). Mrs. Mattingly's Miracle: The Prince, The Widow, and the Cure That Shocked Washington City. New Haven, Connecticut: Yale University Press. p.10. ISBN 978-0300171709. Citováno 8. září 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Shea, John Gilmary (1890). A History of the Catholic Church Within the Limits of the United States, from the First Attempted Colonization to the Present Time: From the division of the Diocese of Baltimore, 1808, and death of Archbishop Carroll, 1815, to the Fifth Provincial Council of Baltimore, 1843. John Gilmary Shea. OCLC 28996263. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 8. září 2018 - přes Knihy Google.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Shea, John Gilmary (1891). Memorial of the First Century of Georgetown College, D.C.: Comprising a History of Georgetown University, Part 3. New York: P.F. Horník. p.34. OCLC 612832863. Citováno 24. února 2018.
william matthews georgetown.
CS1 maint: ref = harv (odkaz) - Spalding, Thomas W. (1989). The Premier See: A History of the Archdiocese of Baltimore, 1789–1989. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN 978-0-8018-3857-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stickley, Julia Ward (July 1965). "Catholic Ceremonies in the White House, 1832–1833: Andrew Jackson's Forgotten Ward, Mary Lewis". Katolická historická revue. 51 (2): 192–198. JSTOR 25017652.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thorp, Willard (1978). Catholic Novelists in Defense of Their Faith, 1829–1865 (PDF). The American Catholic Tradition (Reprint ed.). New York: Arno Press. pp. 25–117. ISBN 978-0-405-10862-4. Archivováno (PDF) od originálu 8. září 2016. Citováno 14. března 2018 - přes Americká antikvariátová společnost.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Warner, William W. (1994). "Part II: The Church". At Peace with All Their Neighbors: Catholics and Catholicism in the National Capital, 1787–1860. Washington, DC: Georgetown University Press. ISBN 978-1589012431. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 14. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Whitehead, Maurice (2016). English Jesuit Education: Expulsion, Suppression, Survival, Restoration, 1762–1803. Farnham, England: Routledge. ISBN 978-1317143048. OCLC 820426724. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 4. července 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Works by or about William Matthews v Internetový archiv
- Korespondence mezi Thomas Jefferson a, mimo jiné, William Matthews at the American Founding Era Collection of the University of Virginia Press
- William Matthews v Najděte hrob
Akademické kanceláře | ||
---|---|---|
Předcházet Francis Neale | 6. President of Georgetown College 1809 | Uspěl Francis Neale |
Předcházet Adam Marshall | 3rd President of Washingtonský seminář 1824–1848 | Uspěl John E. Blox |
Občanské úřady | ||
Předcházet James Laurie | 2nd President of the Washington Library Company 1821–1834 | Uspěl Samuel Harrison Smith Peter Force |
Tituly katolické církve | ||
Předcházet Anthony Caffry | 2. místo Pastor z Kostel svatého Patrika 1804–1854 | Uspěl Timothy O'Toole |
Nová kancelář Bishop suspended from obyčejný kapacita | Vikář apoštolský a Apoštolský administrátor z Diocese of Philadelphia 1828–1829 | Uspěl Francis Kenrick tak jako biskup koadjútor |