Nové hláskování Rumi - New Rumi Spelling

Nové hláskování Rumi (Malajština: Ejaan Rumi Baharu) je nejnovější pravopisná reforma z latinský -odvozený Rumi skript, který se používá k psaní Malajský jazyk. Pravopisná reforma byla společně zahájena vládami Malajsie a Indonésie a bylo přijato v roce 1972, aby oficiálně nahradilo Za'aba Spelling který byl dříve v Malajsii standardem, Singapur a Brunej.^[1]

Historicky, Indonésie a Malajsie - dva největší Malajsky mluvící země, v tomto pořadí - byly rozděleny mezi dvě koloniální správy pod holandský a britský říše. Vývoj pravopisných systémů pro Rumiho skript byl tedy značně ovlivněn pravopisy jejich příslušných koloniálních jazyků. Krátce po skončení roku Konfrontace Indonésie - Malajsie v roce 1966 se společný pravopisný systém stal jedním z prvních bodů programu a detente mezi oběma zeměmi.^[2]

Nový pravopisný systém, známý jako „New Rumi Spelling“ v Malajsii a „Dokonalý pravopisný systém „v Indonésii bylo oficiálně oznámeno v obou zemích 16. srpna 1972.^[3] Ačkoli jsou reprezentace zvuků řeči v indonéské a malajské odrůdě do značné míry totožné, zůstává řada menších pravopisných rozdílů.

Pozadí

První známý pokus o použití Latinské písmo nebo 'Rumi ', protože psaní malajských slov bylo od Duarte Barbosa v roce 1518 v Melaka, krátce poté, co dobytí roku 1511.^[4] O několik let později, v roce 1522, sestavil první malajsko-evropský slovník na světě Antonio Pigafetta, italský společník Ferdinand Magellan.^[5][6] Následně následovalo mnoho dalších evropských obchodníků, dobrodruhů, průzkumníků a učenců, kteří vynalezli vlastní pravopisné systémy Rumi. Mezi pozoruhodné pravopisné systémy Rumi, které existovaly před 20. stoletím, patřily pravopisy Cornelis de Houtman (1595),^[7][8] Davidis Haex (1631),^[9] Thomas Bowrey (1701),^[10][11] J. Howison (1800),^[12] William Marsden (1812),^[13][14] Claudius Thomsen (1820),^[15] John Crawfurd (1848),^[16] Vyrovnání úžin (1878),^[17] Frank Swettenham (1881),^[18] a William Edward Maxwell (1882).^[19] Všechny tyto systémy byly vyvinuty hlavně pomocí metody přepis z Jawi (arabština -odvozené malajské písmo). Rozdíly různých pravopisných systémů, které existovaly v koloniální Malajsii, vyžadují potřebu běžně přijímaného pravopisného systému. Velká pravopisná reforma byla zahájena britským správcem učenců, Richard James Wilkinson v roce 1904, ze kterého byl zaveden Wilkinsonův pravopis, a stal se oficiálním systémem široce používaným ve všech britských koloniích a protektorátech v Malajsko, Singapur a Borneo.^[20][21][22] V roce 1924 navrhla další reforma pozoruhodná Malajština gramatik, Za'ba, který byl později přijat na všech školách od 30. let 20. století. Po krátkotrvajícím systému Fajar Asia byl použit během Japonská okupace (1941-1945) představil třetí malajský kongres Kongresový systém v roce 1956. Inovativní kongresový systém získal rozšířenou měnu prostřednictvím publikovaných prací, ale zůstává nepraktický pro použití mas. Mezitím školy a vládní publikace nadále používaly Systém Za'aba. Proto byla veřejnost stále více zaměňována s existencí různých pravopisných systémů. Výsledkem bylo, že během této éry bylo běžné najít několik pravopisných systémů současně používaných v tištěných médiích a v jednotlivých spisech.^[23]

V roce 1959 Malajská federace a Indonésie podepsaly kulturní dohodu, která zahrnovala zavedení společného pravopisného systému. Systém dohodnutý v této dohodě byl známý jako „Melindo System“. Avšak vzhledem k jeho podobnosti se systémem Kongresu, který se ukázal jako nepraktický, a následnému diplomatickému napětí mezi Indonésií a Malajskem vznik Malajsie, systém nebyl nikdy implementován nebo dokonce publikován. Po skončení konfrontace Indonésie s Malajsií v roce 1966 se společný pravopisný systém stal jedním z prvních bodů programu detente mezi oběma zeměmi. Jazykoví experti z obou zemí začali pracovat na formulování nového systému, který je praktický a především akceptovaný oběma zúčastněnými stranami. O šest let později, 16. srpna 1972, byl zaveden společný pravopisný systém, který byl v Malajsii známý jako „New Rumi Spelling“ a „Dokonalý pravopisný systém „v Indonésii byl oficiálně oznámen premiér Tun Abdul Razak v Malajsii a Prezident Suharto v Indonésii.^[24]

Brzy poté, další malajsky mluvící země, Brunej, se rozhodl přijmout nový společný systém, který nahradí malajský systém Za'aba, dříve používaný v zemi. Ačkoli Singapur nevyužívá malajštinu tolik jako její sousedé, díky její čtyřjazyčné politice (skládající se z angličtiny, mandarínštiny, malajštiny a tamilštiny) byl její vývoj v malajštině vždy úzce spjat s vývojem v Malajsii. V Singapuru nikdy nebylo nic oficiálního na jeho stánku s novým pravopisem, ale implementace tohoto systému proběhla, o čemž svědčí malajské publikace vyrobené v Singapuru.^[25]

Implementace

V obou zemích byla dána odkladná lhůta pěti let, aby si lidé zvykli na nový systém. V Malajsii to znamenalo, že studenti nebyli penalizováni za chyby v pravopisných slovech podle starých systémů. Vládní Agentura pro jazyk a gramotnost však provedla přísný program (Dewan Bahasa dan Pustaka ) dohlížet na implementaci nového systému kontroly pravopisu tím, že lidem, zejména učitelům a administrátorům, pořádáme speciální kurzy o tom, jak hláskovat jejich jazyk podle nového systému kontroly pravopisu. Lhůta také umožnila vydavatelům zbavit se jejich starých zásob a vydat revidovaná vydání a nové tituly v novém pravopisu. Názvy silnic, míst a institucí musely podstoupit změnu vzhledu pomocí nového pravopisného systému.^[26]

Systém

Odstranění diakritiky

Schwa

Systém Za'aba používá písmeno ⟨ĕ⟩ /ə / zatímco písmeno ⟨e⟩ znamená /E / zvuk. Malajský jazyk vykazuje vyšší frekvenci / ə / ve srovnání s /E/, tedy styl Za'aba nebyl ekonomický, pokud jde o čas potřebný k psaní, nehledě na skutečnost, že text byl plný diakritiky. Navíc, až na několik výjimek, výskyt /E/ je předvídatelný, jako /E/ obvykle se vyskytuje v harmonickém vztahu k sobě samému a /Ó/ ve dvou souvislých slabikách, kde je také samohláska druhé slabiky /E/ nebo /Ó/. Na druhou stranu schwa do takového vztahu vstupuje / i / a / u /. Nový systém, vedený Wilkinsonovým systémem, se jich zbavil a používá concernede⟩ pro obě dotčené samohlásky.^[27]

Apostrofy

Ve starých systémech byl apostrof umístěn před samohláskou, je-li samohláska počáteční slabika, k označení faryngální frikativní který se objevil v loanwords z arabštiny. Malajština to však nemá foném ve svém inventáři. Většina Malajců tento zvuk aktualizuje jako ráz. Vzhledem k tomu, že slabiky a samohlásky s počátečním slovem v malajštině jsou vždy doprovázeny rázem, apostrof označující arabskou faryngální frikativu byl vyřazen, takže byla hláskována určitá arabská výpůjčky s jedním grafém méně, jako:^[28]

Pomlčky

S novým pravopisným systémem se používání pomlčky výrazně snížilo. Staré pravopisné systémy byly při používání pomlčky liberální, např. mezi příponou di- nebo postpoziční důrazné slovo lah nebo klitická forma nya a kořenové slovo nebo mezi určitými předložkami a podstatnými jmény, která je následují. V novém pravopisu je pomlčka v první sadě kontextů odstraněna a komponenty jsou zapsány jako celé nebo celé slovo; ve druhém kontextu má odstranění pomlčky za následek dvě odlišná slova, jedno a předložka a druhý a podstatné jméno. V novém systému zůstává spojovník používán mezi složkami duplikovaných slov, například menari-nari („pořád tancuje“) a rumah-rumah („domy“).^[29]

Volba grafémů

Pro malajský ⟨ch⟩ a indonéský ⟨tj⟩ byl dohodnut nový grafém: ⟨c⟩. Před novým pravopisným systémem neměl ⟨c⟩ status grafému ani v Malajsii, ani v Indonésii. Společný pravopisný systém mu dal grafický status. Nejde jen o jednoduchost, která je naznačena volbou ⟨c⟩, ale také o konec zmatku vyplývajícího z pro lidi, kteří čtou malajské a indonéské texty. V Malajsii tento grafém znamenal neznělé palato-alveolární afrikáty zatímco v Indonésii to bylo pro velar fricative /X/.^[30]

Řada grafémů se i nadále používá v malajském pravopisu a následně je přijímá Indonésané. Například Indonésané souhlasili s přijetím malajského ⟨j⟩ pro vyjádřený alveolopalatální afrikát hláskoval ⟨j⟩ v angličtině. Souvisí s indonéským přijetím ⟨j⟩ bylo jejich přijetí malajským ⟨y⟩ pro polosamohláska. Když Indonésané přijali ⟨y⟩, přijali také ⟨ny⟩ místo svého ⟨nj⟩, /ɲ / zvuk. ⟨H⟩ jako komponenta v určitých grafémech je také zachována v malajském pravopisu a naznačuje „gutturalizaci“. Takové fonémy se většinou vyskytují v přejatých slovech z arabštiny a jsou zastoupeny v grafémech ⟨kh⟩ pro /X /, ⟨Gh⟩ pro /ɣ / atd. Zde stojí za zmínku, že indonéská strana souhlasila s tím, že grafém ⟨kh⟨ pro / x / nahradí jejich ⟨ch⟩.^[31]

Zdvojení

V malajštině, zdvojení je velmi produktivní jako morfologický proces. V malajštině existují tři typy duplikace: duplikace první slabiky kořene, duplikace stopky komplexního slova a duplikace celého slova, ať už jde o jednoduché nebo složité slovo. Ve starých pravopisných systémech v Malajsii a Indonésii byl hláskován první typ duplikace v tomto, ale znak ⟨2⟩ byl použit k označení duplikace druhého a třetího typu. Při duplikaci celého slova byl na konec slova umístěn znak ⟨2⟩, například rumah2 bylo přečteno jako rumah-rumah („domy“), makan2 tak jako makan-makan („Chcete-li strávit čas jídlem“).^[32]

Psaní zdvojení složitého slova znakem ⟨2⟩ nebylo úhledné a konzistentní. Použití ⟨2⟩ umožnilo napsat stejné slovo více než jedním způsobem. Jeden měl oddělit komponenty pomlčkou a umístit ⟨2⟩ za duplikovanou složku (viz ii níže) a druhý měl umístit ⟨2⟩ na konec celého slova (viz iii níže).^[33]

Obě části ii a iii výše je třeba číst jako bermain-main. První metoda usnadňovala čtení, ale porušila pravidlo psaní složitých slov s příponami, totiž že přípona by měla být psána společně s kmenem, aby se slovo objevilo jako úplný celek. Pokud jde o druhou metodu, ta sice dodržovala morfologické pravidlo, ale způsobovala potíže se čtením. Řečníci, zejména nepůvodní, měli sklon číst druhý příklad výše jako totální duplikaci bermain-bermain což je ungrammatical. I když rodilí mluvčí se svou rodnou kompetencí nemusí číst bermain2 jako totální duplikace, protože celková duplikace forem spadajících do tohoto vzoru se v jazyce nevyskytuje, existují i ​​jiné vzory, kde rodilí mluvčí sami mají potíže s rozhodnutím, zda psané slovo se znakem ⟩2⟩ představuje totální duplikaci nebo jen to stonku. Příkladem je sekali2. Jako úplná duplikace sekali-sekali, znamená to „jednou za čas“, zatímco jako slovo, které prochází duplikací pouze u kmene, sekali-kali, to znamená „(ne) ... vůbec“.^[34]

Použití znaku ⟨2⟩ bylo ekonomické povahy. Byla to forma zkratky při psaní těžkopádného duplikovaného slova. Usnadnění čtení a zvládnutí jazyka však bylo hlavním faktorem při jeho úplném vyřazení jako zkratkového symbolu pro duplikaci. Díky tomu je fyzické psaní pomalejší, ale přineslo to zjednodušení systému učení.^[35]

Nové shluky souhlásek

Staré pravopisné systémy v Malajsii a Indonésii nerozpoznaly existenci shluků souhlásek v počáteční a konečné poloze slov. Výpůjční slova, která mají takové shluky, jsou hlavně z angličtiny. Byly hláskovány na základě zavedeného pravidla Malajská fonologie že struktura slabiky sestává pouze z jedné souhlásky jako její počátek a jeho coda. Shluk na začátku slova byl proto neutralizován vložením a samohláska, obvykle a schwa, mezi jeho složkami.^[36]

Existovala určitá slova, která vykazovala rozdíl ve vnímání Indonésanů a Malajců v příslušných klastrech, viz. na komponentě, která byla významnější a měla by být zachována. To se týkalo hlavně klastrů s jako předposlední složkou. Stejně jako v níže uvedených příkladech byla v Indonésii ⟨r⟩ významnější než ⟨t⟩. Na druhou stranu Malajci, možná velmi ovlivnění britskou výslovností, psali a vyslovovali tato slova pomocí ⟨t⟩. Ve snaze o uniformitu se Malajci a Indonésané rozhodli neutralizovat své rozdíly tím, že do těchto slov vložili backr⟩ a ⟨t⟩.^[37]

Díky pravidlu flexibility nový pravopisný systém připustil shluky na počáteční a konečné pozici slova. To usnadnilo vypůjčení technických termínů z angličtiny pro různé vědy. Těmto slovům, která již dlouhou dobu existovala v malajštině s jednou nebo dvěma složkami sťatou hlavu, bylo dovoleno zůstat, aby nedošlo k přílišné destandardizaci. Mezi těmi, které neprošly změnou formy tím, že by jejich seskupení byla obnovena, patří malajské příklady komunis ('komunistický'), rekod ('záznam'), moden ('moderní').^[38]

Slovní závěrečné schwy v půjčkách

Vzhledem k tomu, že malajština má v podstatě disyllabickou povahu, monosyllabická slova s ​​finálními shluky souhlásek v angličtině jsou asimilována tím, že jim dává disyllabický vzhled, konkrétně umístěním grafém ⟨a⟩ na konec slova. Například, kuspa z 'hrotu', kalka z 'calc'.^[39]

Přijetí schwy v závěrečných uzavřených slabikách, jako ve slově filem („film“), také spojený s přijetím ⟨e⟩ pro schwa na konci slova jako v koine který byl vzat v tomto. To značně usnadnilo práci různých terminologických výborů Dewan Bahasa dan Pustaka, již zmíněno, při asimilaci výpůjček z jiných jazyků.^[40]

Přijetí konečné schwa neznamená přijetí něčeho cizího. Výslovnost přijatá Radio Televisyen Malajsie (RTM) aktualizuje konečný ⟨a⟩ jako a /ə /, založený na Johor dialektu jižní poloostrovní Malajsie. V severní části Poloostrov a v Sabah a Sarawak „⟩A⟩ je realizováno jako /A /, stejně jako v Indonésii. Přijetí této konečné schwa však neznamená, že všechny případy ⟨a⟩ ve slově konečná poloha se změní na ⟨e⟩. Rodná slova se i nadále píše s ⟨a⟩ a toto ⟨a⟩ může mít různé styly výslovnosti. Konečné ⟨e⟩ pro schwa je určeno pouze pro výpůjční slova.^[41]

Viz také

• Republikánský pravopisný systém, pro více informací o podobném pravopisném systému používaném v indonéštině ve starších dobách.

Reference

Bibliografie

• Asmah Omar (1989), „Malajská pravopisná reforma“, Journal of the Simplified Spelling Society, archivovány z originál dne 26. 8. 2011
• Hashim Musa (1997), Epigrafi Melayu: Sejarah Sistem Tulisan dalam Bahasa Melayu (malajská epigrafie: Historie systémů psaní v malajštině), Dewan Bahasa dan Pustaka, ISBN  978-9-8362-5729-1
• Ismail Dahaman (2007), Ejaan Rumi Sepanjang Zaman (Kompletní historie kouzel Rumi), Dewan Bahasa dan Pustaka, ISBN  978-9-8362-9278-0
• Barbosa, Duarte (2010), Kniha Duarte Barbosa, Účet zemí hraničících s Indickým oceánem a jejich obyvatel (svazek II, editoval Mansel Longworth Dames)Společnost Hakluyt, ISBN  978-1-4094-1416-2
• Collins, James T (1998), Malajština, světový jazyk: krátká historie, Dewan Bahasa dan Pustaka, ISBN  978-979-461-537-9