Kouzla Merseburg - Merseburg charms

Rukopis Merseburg Incantations (Merseburger Domstiftsbibliothek, Codex 136, f. 85r, 10. cy.)

The Kouzla Merseburg nebo Merseburské zaklínadla (Němec: die Merseburger Zaubersprüche) jsou dva středověký kouzla, kouzla nebo zaklínadla, napsáno v Stará vysoká němčina. Jsou to jediné známé příklady Germánská pohanská víra zachována v jazyce. Byly objeveny v roce 1841 Georg Waitz,[1] kdo je našel v teologickém rukopisu z Fulda, napsaný v 9. století,[2] i když stále existují určité spekulace o datu samotných kouzel. Rukopis (Cod. 136 f. 85a) je uložen v knihovně kapitola katedrály z Merseburg, odtud název.

Dějiny

Merseburgská kouzla byla zadána na flyleaf (zde vpravo) svátostného, ​​který byl později svázán do rozmanitost s dalšími rukopisy.
Další informace: Galdr

Merseburské kouzla jsou jedinou známou pozůstalostí předkřesťanských, pohanský poezie v Stará horoněmecká literatura.[3]

Kouzla byla zaznamenána v 10. století klerikem, pravděpodobně v opatství Fulda, na prázdné stránce liturgické knihy, která později přešla do knihovny v Merseburg. Kouzla tak byla přenesena dovnitř Caroline nepatrná na listu latiny svátostný.

Kouzla se v moderní době proslavila díky uznání Jacob Grimm, který napsal takto:

Leží mezi Lipsko, Halle a Jena, rozsáhlou knihovnu katedrální kapitoly v Merseburgu často navštěvovali a využívali ji učenci. Všichni prošli a kodex které, pokud to náhodou využily, vypadaly, že nabízejí jen známé církevní předměty, ale které nyní, oceněné podle celého svého obsahu, nabízejí poklad tak, že nejznámější knihovny s ním nemají co srovnávat ...[4]

Kouzla publikoval později Jacob Grimm v Na dvou nově objevených básních z německého pohanského období (1842).

Rukopis kouzel z Merseburgu byl vystaven do listopadu 2004 jako součást výstavy „Mezi katedrálou a světem - 1000 let kapitoly v Merseburgu“ v katedrále v Merseburgu. Byly dříve vystaveny v roce 1939.[Citace je zapotřebí ]

Texty

Každé kouzlo je rozděleno do dvou částí: preambule vyprávějící příběh mytologické události; a skutečné kouzlo v podobě magické analogie (stejně jako tomu bylo dříve ... tak tomu bude i nyní ...). Ve své veršované formě jsou kouzla přechodného typu; řádky ukazují nejen tradiční aliterace ale také koncové rýmy zavedené v křesťan verš 9. století.[5]

První kouzlo Merseburg

„Idise“ (1905) od Emil Doepler.

První kouzlo je „Lösesegen“ (požehnání propuštění), které popisuje, jak mnoho „Idisen „osvobozeni z pout válečníci chycení během bitvy.[6] Poslední dva řádky obsahují magická slova „Vyskoč z pout, unikni před nepřáteli“, která mají za cíl osvobodit válečníky.

Eiris sazun idisi, sazun hera duoder;
suma hapt heptidun, suma heri lezidun,
suma clubodun umbi cuoniouuidi:
insprinc haptbandun, inuar uigandun.[7]

Jednou seděly ženy,
Seděli tady, pak tam.
Některé spoutané dluhopisy
Někteří bránili armádě,
Některá rozpletená pouta:
Uteč z pout
uprchnout před nepřítelem![8]

Druhé kouzlo Merseburg

„Wodan uzdravuje Balderova koně“ (1905) od Emila Doeplera.

Phol je s Wodan když si Baldurův kůň vyklouzne nohu při jízdě lesem (holza). Wodan intonuje zaklínadlo: „Kosti na kost, krev na krev, končetina na končetinu, jako by byla opravena“.

Čísla, která lze jasně identifikovat uvnitř Kontinentální germánská mytologie jsou „Uuôdan“ (Wodan ) a „Frîia“ (Frija ). Vyobrazení nalezena na Období migrace germánský bracteates jsou často považováni za Wodana (Odina) uzdravujícího koně.[9]

Porovnávání Severská mytologie, Wodan je dobře znám jako příbuzný Odin. Frija příbuzná Frigg,[10] také identifikováno s Freya.[A] Balder je norština Baldr. Phol je možná mužská forma Uolla, a jak navrhl Grimm, z kontextu jasně vyplývá, že jde o jiné jméno pro Baldera.[11] Uolla je příbuzný se starou norštinou Fulla, bohyně tam také spojená s Friggem.[12] Sunna (zosobněné slunce) je ve severské mytologii Sól. Sinthgunt jinak není ověřeno.[13]

Phol ende uuodan uuorun zi holza.
du uuart demo balderes uolon sin uuoz birenkit.
thu biguol en sinthgunt, sunna era suister;
čt biguol en friia, uolla era suister;
thu biguol en uuodan, tak on uuola conda:
sose benrenki, sose bluotrenki, sose lidirenki:
ben zi bena, bluot zi bluoda,
víčko zi geliden, sose gelimida sin![14]

Phol a Wodan jeli do lesa,
a noha Balderova hříbě byla vymknutá
Takže Sinthgunt, sestra Sunny, to vykouzlila;
a Frija, Vollova sestra, to vykouzlily;
a Wodan to vykouzlil, stejně tak mohl:

Jako podvrtnutí kostí, tak podvrtnutí krve,
takže podvrtnutí kloubu:
Kosti na kost, krev na krev,
klouby ke kloubům, takže mohou být lepeny.[15]

Paralely

Podobnost prvního kouzla Merseburg (uvolňovací kouzlo) s anekdotou v Bede je Hist. Eccles., IV, 22 (Wikisource-logo.svg "Jak jistému zajatci spadlo řetězy, když se za něj zpívaly masy „) byl zaznamenán uživatelem Jacob Grimm.[16] V tomto pokřesťanštěném příkladu je to propuštění soudruha (v tomto případě bratra), spíše než zpívání mše než zpívání kouzla. Muž bez pouta je dotázán, „zda o něm měl nějaká kouzla, o nichž se mluví v pohádkových příbězích“,[17] který byl zvědavě přeložen jako „uvolňující runa (o něm)“ (Stará angličtina : álýsendlícan runa) v Anglosaský překlad Bede, na který upozornil Sophus Bugge. Bugge uvádí tento odkaz ve svém vydání Eddaic báseň Grógaldr (1867), ve snaze ospravedlnit jeho emulaci fráze „Leifnirův oheň (?)“ (Stará norština: leifnis elda) do „uvolňovacího kouzla“ (Stará norština: leysigaldr) v kontextu jednoho z kouzelných kouzel, které Gróa učí svého syna.[18] Jedná se ale o agresivní vylepšení původního textu a jeho platnost, stejně jako jakýkoli náznak jeho vazeb na Merseburské kouzlo, podléhá skepticismu.[19][b]

Bylo zaznamenáno mnoho analogických magických zaklínadel k druhému kouzlu Merseburg (kouzlo uzdravování koní). Některé paralely lze rozeznat v jiných staroněmeckých kouzlech, ale analogů je obzvláště hojně folklorní kouzla ze skandinávských zemí (často zachována v tzv.černé knihy "). Podobné kouzla byla zaznamenána v gaelštině, lettštině a finštině[21] což naznačuje, že vzorec je starodávného indoevropského původu.[Citace je zapotřebí ] Rovněž byly navrženy paralely s maďarskými texty.[22] Někteří komentátoři sledují připojení zpět k zápisům starověká Indie.

Další staroněmecká a starosaská kouzla

Další kouzla zaznamenaná ve staroněmecké nebo Starý saský známý pro podobnost, jako je skupina wurmsegen kouzla pro vyhnání červa „Nesso“ způsobujícího utrpení.[23] Existuje několik rukopisů tohoto kouzla, a Jacob Grimm zkoumá zejména takzvanou variantu „Contra vermes“ ve starém saském jazyce[24] z Treska. Vidob. theol. 259[23] (Nyní ÖNB Treska. 751[25]). Název je latinský:

     Contra vermes (proti červům[24])

Gang ût, nesso,       mit nigun nessiklînon,
ût fana themo margę an that bên,       fan themo bêne an that flêsg,
ût fana themo flêsgke an thia hûd,       ût fan thera hûd an tesa strâla.
               Drohtine, uuerthe tak![26]

Jak vysvětluje Grimm, kouzlo říká nesso červ a jeho devět mladých k početí, pryč od kostní dřeně, kost na maso, maso na skrýt (kůže) a do strâla nebo šipka, což je nástroj, do kterého má být škůdce nebo patogen přemožen.[23] Zavírá se vyvoláním: „Pane (Drohtin), nech to být".[24] Grimm trvá na tom, že toto kouzlo, jako De hoc quod Spurihalz dicunt kouzlo (MHG: spurhalz; Němec: lahm „chromý“), který jej v rukopisu bezprostředně předchází, je „opět o chromých koních“ a „přechody z dřeně na kost (nebo šlachy), na maso a skrývání, připomínající fráze v podvrtnutí“, tj. kůň Merseburg - okouzlující typy.

Skandinávie

Jacob Grimm v jeho Deutsche MythologieV kapitole 38 jsou uvedeny příklady toho, co viděl jako přeživší Merseburgského kouzla v populárních tradicích své doby: od Norska modlitba k Ježíši za zranění konské nohy a dvě kouzla ze Švédska, jedno s odvoláním na Odina (pro koně A vejít se nebo koňský psík[27][C]) a další vyvolání Frygg pro ovčí onemocnění.[23] Citoval také jedno nizozemské kouzlo pro fixaci konské nohy a skotské pro léčbu lidských podvrtnutí, které se v jeho době v 19. století ještě praktikovalo (viz #Skotsko níže).

Norsko

Grimm poskytl ve svém dodatku další norské kouzlo koně,[23] který byl přeložen a zkoumán jako paralela Thorpe.[27] Grimm přepočítal kouzlo z tome od Hanse Hammonda, Nordiska Missions-historie (Kodaň 1787), str. 119–120, kouzlo bylo přepsáno Thomas von Westen C. 1714.[28] Zdá se, že to je stejné kouzlo v angličtině, jak je uvedeno jako paralela moderního komentátora, i když to zjevně špatně přisuzuje 19. století.[14] Texty a překlady budou uvedeny níže vedle sebe:

LII. gegen knochenbruch[29]
Jesus reed sig til Heede,
der reed han syndt sit Folebeen.
Jesus stigede af og lägte det;
Jesus lagde Marv i Marv,
Ben i Ben, Kjöd i Kjöd;
Jesus lagde derpaa et Blad,
At det skulde blive i samme stad.
i nav navne atd.
(Hans Hammond, "Nordiska Missions-historie",
Kjøbenhavn 1787, str.119, 120)[30]
(= Bangův vzorec # 6)[31]
---
Ježíš jel na zdraví,
Tam jel na noze svého hříbě ve dvou.
Ježíš sesedl a uzdravil to;
Ježíš položil dřeň na dřeň,
Kosti na kost, maso na maso;
Ježíš na ně položil list,
Že by to mohlo zůstat na stejném místě.

(Thorpe tr.)[27]

Pro zlomenou kost
Sám Ježíš jel na zdraví,
A když jel, kosti jeho koně byly zlomené.
Ježíš sesedl a uzdravil, že:
Ježíš položil dřeň na dřeň,
Kosti na kost, maso na maso.
Ježíš poté položil list
Aby tyto zůstaly na svém místě.[14][d]
(ve třech jménech atd.)

(Kámen (?) Tr.)

Počet norských analogů je poměrně velký, i když mnohé jsou pouze variacemi na dané téma. Biskup Anton Christian Bang sestavil svazek vyřazený z norštiny černé knihy kouzel a dalších zdrojů a zařadila kouzla k opravě koní do úvodní kapitoly „Odin og Folebenet“, což silně naznačuje vztah s druhým zaklínadlem v Merseburgu.[32] Bang zde dává skupinu 34 kouzel, většinou zaznamenaných v 18. – 19. Století, ačkoli dvě jsou přiřazena 17. (asi 1668 a 1670),[28] a 31 kouzel[33] jsou určeny k ošetření koní se zraněnou nohou. Název traumatu koně, ke kterému dochází v nadpisech, je Norština: vred ve většině rýmů, s kousky Raina a most (sic.), ale všechny jsou v zásadě synonymem Brigde, označován jako „vykloubení končetiny“ [E] v Aasen slovník.[33][34]

Ze sbírky Bishopa Banga je následující seznam konkrétních vzorců diskutovaných jako vědecké literatury jako paralely:

  • Č. 2, „Ježíš o Sv. Petru nad Bjergene červenou ...“ (kolem r. 1668. Od Lister og Mandal Amt nebo moderní doba Vest-Agder. Paní zachována v dánštině Rigsarkivet )[35]
  • Č. 6, Ježíšova červená sig dlaždice Hede .. “(kolem 1714. Veø, Romsdal ). Stejně jako Grimmova LII citovaná výše.[36][37]
  • Ne, 20, „Jeus rei sin Faale over en Bru ..“ (c. 1830. Skåbu, Oppland. Wadsteinův článek však nezaměřuje studii na základní textovou verzi, ale na variantu paní B, která má pravopis „Faale“)[38]
  • Č. 22, „Vor Herre rei ..“ (c. 1847. Valle, Sætersdal. Nahráno uživatelem Jørgen Moe )[39][F]

Je možné zdůraznit, že žádné kouzlo v Bangově kapitole „Odin og Folebenet“ ve skutečnosti nevyvolává Odin.[G] Myšlenka, že kouzla byla pokřesťanštěna a že přítomnost Baldur byl nahrazen slovem „Pán“ nebo Ježíš je vyjádřen Bangem v jiném pojednání,[40] připsání komunikace s Bugge a práce Grimma v této věci. Jacob Grimm již poukázal na identifikaci Krista-Baldera při interpretaci kouzla Merseburg; Grimm se chopil myšlenky, že ve skandinávském jazyce „White Christ (hvíta Kristr) "byl obyčejný epiteton, stejně jako Balder byl známý jako" bílý. " Æsir -Bůh"[41]

Další nápadně podobné zaklínadlo „vyléčení koně“ je vzorek 20. století, který vítá jméno starověkého norského krále z 11. století Olaf II Norska. Vzorek byl odebrán v Více, Norsko, kde byl předložen k použití při hojení zlomenin kostí:

Les denne:
Sankt-Olav reid i den
zelené skog,
fekk skade på sin
vlastní hestefot.
Bein i bein,
kjøt i kjøt,
hud i hud.
Alt med Guds ord og amen[42]
Uzdravit zlomeninu kosti
Svatý Olav jel dovnitř
zelené dřevo;
zlomil své malé
koňská noha.
Od kosti,
maso na maso
kůže na kůži.
Ve jménu Boha,
Amen.[43]

I tento příklad byl komentován jako odpovídající druhému kouzlu Merseburg, přičemž Othin byl nahrazen Svatý Olav. [43]

Švédsko

Několik švédských analogů bylo dáno Sophus Bugge a tím Viktor Rydberg ve spisech vydaných přibližně ve stejné době (1889). Následující kouzlo ze 17. století si oba všimli jako paralelu s kouzlem koně v Merseburgu:[44][45]

"Mot vred"
(Sörbygdens dombok, 1672)
Před Ježíšem Kristus och S. Peder de gingo eller rede öfver Brattebro. S. Peders häst fick vre eller skre. Podívejte se na to, jak se vám líbí, signa S. Peders häst vre eller skre: blod vid blod, led vid led. Så fick S. Peders häst bot i 3 name o.s.v.

—Bugge a Rydberg po Arcadiovi (1883)[46]

„Proti dislokacím“
(soudní řízení záznamy pro Sörbygden sto, 1672)
Náš Pán Ježíš Kristus a sv. Petr šli nebo jeli přes Brattebro. Kůň svatého Petra dostal (vykloubení nebo vyvrtnutí). Náš Pán sesedl ze svého koně, požehnal koně svatého Petra (s vykloubením nebo vyvrtnutím): krev do krve (kloub do kloubu). Takže obdržel uzdravení koně svatého Petra ve třech jménech atd. Atd.

—Přijato z angličtiny tr. v: Nicolson 1892, Mýtus a náboženství, s. 120- a Brennerův německý tr. Bugge (1889)[h]

Další příklad (z Kungelfova Domboku, 1629) původně vytiskl Arcadius:[47][48]

Vår herre red ad hallen ned. Hans foles fod vrednede ved, han stig aff, lagde leed ved leed, blod ved blod, kiöd ved kiöd, ben ved ben, som vor herre signet folen sin, leedt ind igjen, i naffn, o.s.v.Rydberg, po Arcadiovi, (1883)?[48]

Náš Pán jel dolů do haly. Noha jeho hříbě se vymkla, sesedl, položil kloub za kloub, krev s krví, šlachy se šlachy, kosti s kostmi, jak náš Pán požehnal jeho hříbě, vedl znovu, jménem atd.

Kouzlo začínající „S (anc) te Pär och wår Herre de wandrade på en wäg (od Sunnerbo sto, Småland 1746) byl původně dán Johan Nordlander.[49]

Velmi výstižným příkladem, i když je to v současné době Bugge, je ten, který se odvolává na Odinovo jméno:[50]

A Znamení kříže zaklínadlo (dánština: signeformularer)
(od Jellundtofte socken, Västbo sto v Småland, 19. století)

Oden rider öfver sten och bärg
han rider sin häst ur vred och i led,
ur olag och i lag, ben till ben, led till led,
jsem det bäst var, när det helt var.
—Zaznamenal Artur Hazelius
sdělen Bugge[45]

Odin jede přes skálu a kopec;
vyjede na koni z podvrtnutí a do kloubu
z nepořádku a do pořádku, kost na kost, kloub na kloub,
protože to bylo nejlepší, když to bylo celé.

Dánsko

Dánská paralela, kterou uvedl A. Kuhn[51] je následující:

Imod Forvridning
(Jylland)
Jesus op ad Bierget červená;
der vred han sin Fod af Led.
Saa satte han sig ned at signe.
Saa sagde han:
Jeg signer Sener i Sener,
Aarer i Aarer,
Kiød i Kiød,
Og Blod i Blod!
Saa satte han Haanden do Jorden ned,
Saa lægedes hans Fodeled!
I Navnet o.s.v.
Thiele je # 530[52]

proti vykloubení
(z Jutsko )
Ježíš na hoře jezdil;
vymkl nohu v kloubu.
Posadil se k požehnání,
a tak řekl:
Žehnám šlachu na šlachu
žíla na žílu,
maso na maso
a krev do krve!
Položil tedy ruku na zem dole,
a jeho klouby byly spojené!
Ve jménu atd.[i]

Skotsko

Grimm také ilustroval skotské kouzlo (pro lidi, ne koně) jako hlavní pozůstatek kouzla typu Merseburg.[23] Toto léčivé kouzlo pro lidi bylo praktikováno v Shetlandy[53][54] (který má silné skandinávské vazby a kde Norn jazyk mluvilo se). Praxe zahrnovala uvázání „wrestingové nitě“ černé vlny s devíti uzly kolem vymknuté nohy člověka a neslyšitelným hlasem vyslovujícím následující:

Lord rade a hříbě slade;
rozsvítil a napravil,
nastavit kloub na kloub,
kost na kost,
a šlachy šlachy
Uzdravujte ve jménu Ducha Svatého![23][53][54]

Alexander Macbain (který také dodává pravděpodobně rekonstruovaný gaelský „Chaidh Criosd a mach / Air maduinn mhoich“ do prvního dvojverší kouzla „The Lord rade“ výše[55]) také zaznamenává verzi kouzla koně, která byla skandována, zatímco „současně vázala česanou nit na zraněnou končetinu“.[56]

Chaidh Criosda mach
Sa 'mhaduinn moich
'S fhuair e casan nan each,
Air am bristeadh mu seach.
Chuir e enaimh ri enaimh,
Agus feith ri feith,
Agus feòil ri feòil,
Agus craicionn ri craicionn,
„S mar leighis esan sin
Gu'n leighis to tak dělá.[56]
(verze Eolas od Lochbroom) [57]

Kristus vyšel
Brzy ráno
A našel nohy koní
Zlomený napříč.
Dal kost na kost.
Šlacha na šlachu,
Maso na maso.
A kůže na kůži;
A když to uzdravil,
Mohu to uzdravit.

(Macbain tr.) [58]

Macbain dále cituje další gaelské kouzlo koně, jedno začínající „Chaidh Brìde mach ..“ od Cuairtear nan Gleann (Červenec 1842), který vyvolává Svatá nevěsta jako „on“ spíše než „ona“, plus další příklady trpící poškozeným textem.

Starověká Indie

Opakovaly se návrhy, že léčebný vzorec druhého kouzla Merseburg může mít hluboké indoevropské kořeny. Mezi tímto kouzlem a příkladem byla nakreslena paralela Védská literatura, zaklínadlo z 2. tisíciletí př. n. l. nalezené v Atharvaveda, hymnus IV, 12:[59][60][61][62]

1. róhaṇy asi róhany asthṇaç chinnásya róhaṇî
róháye 'dám arundhati
2. yát te rishṭáṃ yát te dyuttám ásti péshṭraṃ te âtmáni
dhâtấ tád bhadráyâ púnaḥ sáṃ dadhat párushâ páruḥ
3. sáṃ te majjấ majjñấ bhavatu sámu te párushâ páruḥ
sáṃ te mâmsásya vísrastaṃ sáṃ ásthy ápi rohatu
4. majjấ majjñấ sáṃ dhîyatâṃ cármaṇâ cárma rohatu
ásṛk te ásthi rohatu ṃâṇsáṃ mâṇséna rohatu
5. lóma lómnâ sáṃ kalpayâ tvacấ sáṃ kalpayâ tvácam
ásṛk te ásthi rohatu chinnáṃ sáṃ dhehy oshadhe[59]

1. Pěstitel (Rohani)[j] jsi pěstitel, pěstitel useknuté kosti; aby to rostlo. Ó arundhatī [k]
2. Co z tebe je roztrhané, co z tebe je zanícené (?), Co z tebe je rozdrcené (?) V sobě
může Dhātar[l] skvěle to dát znovu dohromady, spojit se spojem.
3. Nechť se tvoje dřeň spojuje s dřeně a tvůj kloub spolu s kloubem;
společně ať se cokoli z tvého těla rozpadlo, společně nechej dorůst tvou kost.
4. Nechte dřeň spojit s dřeňem; nechte pokožku růst s kůží;
nechť krev, kost roste; ať maso roste s masem.
5. Spojte si vlasy s vlasy; spojit pokožku s kůží;
nechť krev, kost roste; dát dohromady, co je přerušeno, ó bylino ... atd[63]

Rohani (Rōhaṇī Sanskrt: रोहणी) zde zjevně neznamená božstvo, ale spíše léčivou bylinu;[64] ve skutečnosti jen alternativní název pro bylinu arundathi uvedenou ve stejném kmeni.[65]

Viz také

Vysvětlivky

  1. ^ Překlad Jeepu dává „Freya“. Benjamin Thorpe (Northern Mythology, 1851, s. 23) ve skutečnosti přečetl rukopis tak, jak jej má Frua spíše než Friia, Frua být příbuzným norštiny Freya.
  2. ^ V původním textu Grógaldr, text, na který Bugge emendoval leysigaldr vlastně čte leifnis eldrRydberg o tom hovoří jako o „Leifnerově nebo Leifinově ohni“ a je jím spojen s Dietrich von Bern dech ohně, který může uvolnit hrdiny z jejich řetězů.[20]
  3. ^ naštěstí Thorpe (1851), s. 23–4, sv. 1 poskytuje anglický překlad vedle švédského kouzla a objasňuje, že podmínka ve švédštině floget nebo „bič“ je „psinka“. Grimm říká, že to odpovídá němčině: anflug nebo „fit“ v angličtině, ale je těžké najít zdroje, které by to přesně definovaly.
  4. ^ Griffiths to jen neurčitě identifikuje jako „norské kouzlo zapsané do 19. století“, cituje Stanley (1975), str. 84 a Kámen (1993). Datování století je v rozporu s Grimmovým a Bangovým přisuzováním.
  5. ^ Brigde dánština: Zakázání Lemmerovi (vykloubení končetin).
  6. ^ Č. 7 a text podobný č. 21 jsou použity jako paralely v Norská Wikipedia článek, ne: Merseburgerformelen.
  7. ^ Ačkoli pár kouzel (č. 40, č. 127) mezi asi 1550 v Bangově svazku pojmenovává pohanského boha.
  8. ^ Nicolson dává „Kůň svatého Petra dostal vre eller skre kurzíva, kterou poznámky pod čarou znamená „nesprávně zacházeno nebo sklouznuto“. Také překládal vedl vid vedl jako „šlachy na šlachy“, ale Brenner ano Glied (kloub)
  9. ^ Wikiuser přeložen.
  10. ^ Skr. Rohani (Sanskrt: रोहणी) „pěstitel“, jiný název pro léčivou rostlinu arundhati zmíněnou v tomto strofu. Lincoln (1986), str. 104
  11. ^ Tady lezecká réva; srov. Arundhati
  12. ^ Tvůrce.

Citace

  1. ^ Giangrosso 2016, str. 113.
  2. ^ Steinhoff 1986, str. 410.
  3. ^ Bostock 1976, str. 26.
  4. ^ Grimm 1865, str. 2.
  5. ^ Steinhoff 1986, str. 415.
  6. ^ Steinhoff 1986, str. 412.
  7. ^ Griffiths (2003), str. 173
  8. ^ Giangrosso 2016, str. 112.
  9. ^ Lindow 2001, str. 228.
  10. ^ Lindow 2001, str. 128.
  11. ^ Steinhoff 1986, str. 413.
  12. ^ Lindow 2001, str. 132.
  13. ^ Bostock 1976, str. 32.
  14. ^ A b C Griffiths (2003), str. 174
  15. ^ překlad od Benjamina W. Fortsona, Indoevropský jazyk a kultura: úvod, Wiley-Blackwell, 2004,ISBN  978-1-4051-0316-9, str. 325.
  16. ^ Grimm (1884), str. 1231, svazek 3 (anglicky)
  17. ^ překlad založený na L.C. Jane (1903); A. M. Sellar (1907) (verze wikisource)
  18. ^ Bugge, Sophus (1867). Sæmundar Edda hody Fróda: Norroen Fornkvaedi. P. T. Mallings. p. 340.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  19. ^ Murdoch, Brian (1988). „Ale fungovali? Interpretace staroněmeckých kouzel Merseburg v jejich středověkém kontextu?“. Neuphilologische Mitteilungen. 89: 358–369.CS1 maint: ref = harv (odkaz), s. 365, poznámka pod čarou. Citace: „Existence výrazu„ leysigaldr “ve staré norštině je svůdná, ale nepředstavuje důkaz o jejich existenci mimo oblast fikce ani o tom, že ji lze aplikovat na Merseburské kouzlo.“
  20. ^ Rydberg, Viktor (1907). Germánská mytologie. 1. Rasmus Björn Anderson (překladatel S. Sonnenschein & Co. str. 61. ISBN  9781571132406.CS1 maint: ref = harv (odkaz)).
  21. ^ Christiansen, Reidar. 1914. Die finnischen und nordischen Varianten des zweiten Merseburgerspruches. (Folklore Fellows ‘Communications 18.) Hamina Academia Scientiarum Fennicum.
  22. ^ Pócs, Éva. „A„ 2. merseburgi ráolvasás ”magyar típusai“ [maďarské typy 2. Merseburgského kouzla]. Olvasó. Tanulmányok a 60 (2010): 272-281.
  23. ^ A b C d E F G Grimm, Jacob (1884). Germánská mytologie. 3. Stallybrass, James Steven (překladatel). W. Swan Sonnenschein & Allen. 1231–.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (v: „Kapitola XXXVIII, Kouzla a kouzla“)
  24. ^ A b C Murdoch, Brian (2004). Německá literatura raného středověku. Camden House. p. 61. ISBN  9781571132406.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  25. ^ Fath, Jacob (1884). Wegweiser zur deutschen Litteraturgeschichte. s. 7–8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  26. ^ Braune, Helm & Ebbinghaus 1994, str. 90. Pro další ms. podrobnosti viz Contra vermes  (v němčině) - via Wikisource.
  27. ^ A b C Thorpe (1851), s. 23–4, sv. 1, text a překlad. Chybí poslední fakturační řádek
  28. ^ A b Bang & 1901–2, kapitola 1, Kouzlo # 4
  29. ^ Numerický a německý titul je Grimmův
  30. ^ Grimm (1888), s. 1867–18, sv. 4, Dodatek, Kouzla, Kouzlo #LVII. Název je Grimmův
  31. ^ Bang & 1901–2, str. 4,
  32. ^ Bang Severský hexeformulátor sbírka postrádá komentář, ale Bang (1884) objasňuje, že se hlásí k názoru na paralelismus, který zastávají Grimm a Bugge.
  33. ^ A b Fet, Jostein (2010). „Magiske Fromlar od Hornindalen“. Mal og Minne. 2: 134–155.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (pdf )
  34. ^ Aasen, Ivar Andreas (1850). Ordbog nad det norske folkesprog. Trykt hos C. C. Werner. p.47.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  35. ^ Masser (1972), s. 19–20
  36. ^ Grimm (1844), repr. Grimm (1865), s. 1–29, sv. 2
  37. ^ Grimm # LVII a Bang's no. 4 mají pravopisné rozdíly, ale oba uvádějí jako zdroj Hammonda a identita je uvedena v Bang (1884), str. 170
  38. ^ Wadstein (1939)
  39. ^ Bang (1884), str. 170
  40. ^ Bang, Anton Christia (1884). Gjengangere fra hedenskabet og katholicismen blandt vort folk efter reformationen. Oslo: Mallingske. 167–.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  41. ^ Stanley (1975), str. 78, s odvoláním na Grimma DM 1. vydání, Anhang, p. Cxlviii a, Grimm (1844) str.21-2
  42. ^ Sbírá Martin Bjørndal v Møre (Norsko); vytištěno v Bjørndal, Martin (1949). Segn og tru: folkeminne fra Møre. Oslo: Norsk Folkeminnelag. 98–99.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (citováno Kvideland & Sehmsdorf (2010), str. 141)
  43. ^ A b Kvideland & Sehmsdorf (2010), str. 141.
  44. ^ Rydberg, Viktor (1889). Undersökningar i Germanisk Mythologi. 2. A. Bonnier. p. 238.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  45. ^ A b Studier nad de nordiske Gude- a Helte-sagns Oprindelse Bugge (1889), str. 287, 549- (dodatek k str. 284ff); Zárodek. tr. od Brennera, Bugge (1889b), str. 306
  46. ^ Carl Ohlson Arcadius, Om Bohusläns införlifvande med Sverige (1883), str.118
  47. ^ Kock, Axel (1887). „Var Balder äfven en tysk gud?“. Svenska Landsmål och Svenskt Folkliv. 6: cl (xlvii-cl).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  48. ^ A b Rydberg 1889, str. 239, svazek 2
  49. ^ Nordlander, J. (1883). „Trollformler ock signerier (Smärre Meddelanden Nr. 2)“. Svenska Landsmål och Svenskt Folkliv. 2: xlvii.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  50. ^ Ebermann (1903), str. 2
  51. ^ Kuhn, Adalbert (1864). „Indische und germanische segensprüche“. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indogermanischen Sprachen. 13: 49–73 [52].CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  52. ^ Thiele, Just Mathias (1860). Den Danske almues overtroiske meninger. Danmarks folkesagn. 3. Kjöbenhavn: C. A. Reitzel. str. 124–125.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  53. ^ A b Chambers, William (1842). Populární rýmy, příběhy u ohně a zábavní hry Skotska. William a Robert Chambers. p. 37.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (Grimmův citovaný zdroj)
  54. ^ A b Nový statistický účet Skotska. 15. pro společnost ve prospěch synů a dcer duchovenstva. Edinburgh; London: W. Blackwood and Sons. 1845. str. 141.CS1 maint: ostatní (odkaz) (Původně vydáno v 52 číslech, počínaje březnem 1834) (zdroj Chamber)
  55. ^ Macbain 1892b, str. 230
  56. ^ A b Macbain 1892a, str. 119, Macbain 1892b, str. 223–4
  57. ^ Macbain, pokračující serializace článku v Highland Society IV (1892-3), s. 431 a Transakce 18 (1891-2), s. 181
  58. ^ Macbain1892b, str. 246–7
  59. ^ A b Kuhn 1864, str. 58
  60. ^ Cebrián, Reyes Bertolín (2006). Singing the Dead: A Model for Epic Evolution. Peter Lang. str. 17–18. ISBN  9780820481654.CS1 maint: ref = harv (odkaz), citát: „Paralely Merserburgerova kouzla ve védské literatuře“, následuje text Atharvaveda 4,12 a překlad Whitney (1905).
  61. ^ Wilhelm, Friedrich (1961). „Německá reakce na indickou kulturu“. Journal of the American Oriental Society. 81 (4–2): 395–405. doi:10.2307/595685. JSTOR  595685.CS1 maint: ref = harv (odkaz)„„ jedno z „Merseburger Zauberspruche“ (Merseburg Spells), které má obdobu v Atharvavedě “
  62. ^ Eichner, Heiner (2000–2001). „Kurze indo-germanische Betrachtungen über die atharvavedische Parallele zum Zweiten Merseburger Zauberspruch (mit Neubehandlung von AVS. IV 12)“. Die Sprache. 42 (1–2): 214.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  63. ^ Atharva-Veda saṃhitā. První polovina (knihy I až VII). Přeloženo Whitney, William Dwight. Cambridge, Massachusetts: Harvardská univerzita. 1905. s. 166–168. (taky Wikisource-logo.svg "Chvalozpěv IV, 12 " v Whitney tr., Atharva-Veda Samhita. - přes Wikisource.)
  64. ^ Tilak, Shrinivas (1989). Náboženství a stárnutí v indické tradici. SUNY Stiskněte. ISBN  9780791400449.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  65. ^ Lincoln 1986, str. 104

Reference

Edice
Merseburgské kouzla
Všeobecné
Pokračování v: The Highland Monthly 4 (1892-3), s. 227–444
Pokračování v: Transakce 18 (1891-2), s. 97–182
(Revidovaná verze; obsahující Stanley (1975), Hledání anglosaského pohanství a jeho Anglosaský proces poroty (2000))