Lvovský subdialekt - Lwów subdialect
The Lvovský dialekt (polština: gwara lwowska, ukrajinština: Львівська ґвара, romanized: L’vivs’ka gvara) je subdialekt (gwara) z polština charakteristika pro obyvatele města Lvov (polština: Lvov, ukrajinština: Львів), nyní v Ukrajina. Založeno na substrát z Malopolský dialekt,[1] to bylo silně ovlivněno výpůjčkami (většinou lexikálními) z jiných jazyků, kterými se mluví Galicie, zejména Ukrajinština (rusínská), Němec a jidiš,[2] ale také čeština a maďarský.[Citace je zapotřebí ]
Jednou ze zvláštností lvovského dialektu byla jeho popularita. Na rozdíl od mnoha jiných polských dialektů, to bylo viděno jeho reproduktory jako ani horší než standardní polština, ani označující lidi skromného původu. To způsobilo, že ji začali používat jak obyčejní lidé, tak univerzitní profesoři.[3][4] Byl to také jeden z prvních polských dialektů, které byly správně klasifikovány a aby byl vydán slovník.[5] Navzdory tomu byla nejznámější formou lvovského dialektu Bałak, a sociolekt obyčejných lidí, pouličních chuligánů a mladých lidí.[6]
Dějiny
Lvovský dialekt se objevil v 19. století a získal si velkou popularitu a uznání ve 20. a 30. letech, zčásti kvůli celonárodní popularitě mnoha umělců a komiků, kteří jej používají.[7] Mezi nimi byli Marian Hemar, Szczepcio, a Tońcio, přičemž poslední dva jsou autory vysoce uznávaných Wesoła lwowska fala týdenní vysílání v Polské rádio. Emanuel Szlechter, scenárista „Włoczęgi“ a skladatel polských předválečných hitů, napsal některé ze svých písní ve lvovském dialektu („Ni ma jak Lwów“).
Dialekt je jedním ze dvou hlavních zdrojů Galicismus ve standardní polštině. Některá slova dialektu vstoupila do slovníku moderního polského jazyka a mnoho dalších byla přijata jinými regionálními a sociálními odrůdami polštiny, zejména grypsera. Některé prvky dialektu zůstávají používány v současné ukrajinštině, kterou se mluví v moderní Lvově.[8][9]
V roce 1939 bylo město Lwów připojeno k Sovětský svaz a v bouřlivém desetiletí, které následovalo po předválečné populační struktuře města, se dramaticky změnilo. Většina obyvatel Polska vyloučen, počet mluvčích dialektu prudce poklesl, ale moderní jazyk členů Polská menšina na Ukrajině žijící ve Lvově stále připomíná předválečný lvovský dialekt.[10] Pěstují ji také emigrantské kruhy v zahraničí.[11] Zůstala nejen součástí populární kultury v poválečném Polsku, zejména díky mnoha umělcům a spisovatelům Witold Szolginia, Adam Hollanek, a Jerzy Janicki, ale také součástí jazyka mnoha významných osobností, které se ve Lvově narodily před válkou. Mluvčí lvovského dialektu lze nalézt ve městech jako Vratislav a Bytom, kde se usadila většina vyhnaných polských obyvatel Lvova.[12]
Fonologie
Samohlásky
Mezi nejcharakterističtější fonologické rysy lwovského dialektu patřily změny v kvalitě samohlásky ovlivněné slovní přízvuk. Například:[10][13]
- nepřízvučný tj. např slučování do já, y:
- ve slabikách před zdůrazněnou slabikou: standardní polština człowiekowi → Lvovský dialekt człuwikowi, wielbłądy → wilbłondy, kieliszkami → kiliszkami, ciekawy → Cikawy, elektryczny → iliktryczny
- v slabikách za zdůrazněnou slabikou: standardní polština człowiek → Lvovský dialekt człowik, nawet → neyt, majątek → majontyk
- na konci slova: standardní polština ale → Lvovský dialekt ali, ciągle → wciągli, w Polsce → w Polscy, wasze piękne miasto → waszy pienkny miastu
- nepřízvučný Ó slučování do u:
- v slabikách před zdůrazněnou slabikou: standardní polština oferma → Lvovský dialekt uferma, godzina → Gudzina, kobita → kubita, doprowadził → dupruwadził
- ve slabikách po zdůrazněné slabice: standardní polština czegoś → Lvovský dialekt czeguś, ogon → ogun, ściskając → ściskajunc
- na konci slova: standardní polština jutro → Lvovský dialekt jutru
V písních byly samohlásky některých slov vyslovovány nekonzistentně. Rozdílné hudební rytmy mohly změnit, která slabika slova byla zdůrazněna, a proto například bylo možné slyšet obojí policaj a pulicaj („policie“) ve stejné písni.[13]
Souhlásky
Mladší mluvčí lvovského dialektu často výrazný souhláska <ł> jako a polosamohláska [u̯ ] slabika-konečně a slovo-konečně. Na rozdíl od dnešní standardní polštiny však starší artikulace jako denti-alveolární [ɫ ] byla zachována před samohláskami (slovy jako pudełeczko („box“, zdrobnělina) a łSpojené království "luk").[10]
Souhláska
Fonologické změny
Ve lvovském dialektu, stejně jako v jiných dialektech, došlo k různým fonologickým změnám, včetně asimilace, disimilace a zjednodušení shluků souhlásek.[10]
| Příklady změn asimilace a vyjadřování[15][10] | |||
|---|---|---|---|
| změna | příklad | změna | příklad |
| xt → kt | autochtonie → autoktonie | łń → mń | kołnierza → komnirza, żołnierz → żomnirz |
| mkn → nkn | zamknięty → zanknienty | mv → mb | tramwaj → trambaj |
| ks → xs | weksla → wechsla | ż → dz | żelazny → dzylazny |
| nz → ndz | benzyna → bendzyna | devoicing | nożyczki → noszyczki |
| počáteční hlasové vyjádření | tektura → dektura | slovně-mediální vyjadřování | wielki → wielgi |
Reference
- ^ Zofia Kurzowa (2006). Szpiczakowska Monika, Skarżyński Mirosław (ed.). Polszczyzna Lwowa i kresów południowo-wschodnich do 1939 (v polštině). Krakov: UNIVERSITAS. p. 439. ISBN 83-242-0656-6.
- ^ Jan Cygan (1992). „O německém prvku v polském dialektu ve Lvově“. Ve Stanisław Prędota (ed.). Studia Neerlandica et Germanica. Vratislav: Vratislavská univerzita. str. 51–66. ISBN 83-229-0766-4. Citováno 2007-10-30.
- ^ Kazimierz Schleyen; Zygmunt Nowakowski (1967). Lwowskie gawędy (v polštině). Londýn: Gryf. str. 119–120.
- ^ Witold Szolginia (1991). „Batiar i jego bałak“. Przekrój (v polštině) (wydanie specjalne).
- ^ Henryk Breit (1938). Gwara lwowska (v polštině). Lvov.
- ^ Urszula Jakubowska (1998). Mit lwowskiego batiara (v polštině). Varšava: Instytut Badań Literackich PÁNEV. ISBN 83-87456-12-8.
- ^ Mieczysław Młotek (1989). Gwara lwowska w pierwszym półwieczu XX wieku (v polštině). London: Instytut Polski i Muzeum im. gen. Sikorskiego. p. 79. ISBN 0-902508-15-6.
- ^ Natálka Kosmolinská, Yurko Ohrimenko (2004). „Homo leopolensis esse“. Ї (v ukrajinštině). 36.
- ^ Jurij Vynnychyk. Лаймося по-львівськи. Zveřejnit (v ukrajinštině). Archivovány od originál dne 02.02.2012.
- ^ A b C d E Seiffert-Nauka, Irena (1993). "Dawny dialekt miejski Lwowa: Gramatyka". Acta Universitatis Wratislaviensis (v polštině). Vratislav: Vratislavská univerzita Lis. 1 (1012): 172. ISBN 83-229-0629-3.
- ^ Kazimierz Schleyen, op. Cit., Strany 18-19
- ^ Franciszek Nieckula, vyd. (1990–1992). Polszczyzna mówiona Wrocławia (v polštině). Vratislav: Vratislavská univerzita Lis. 167+. ISBN 83-229-0381-2.
- ^ A b Habela, Jerzy. (1997). Lwowskie piosenki uliczne, kabaretowe i okolicznościowe do 1939 roku. Kurzowa, Žofie. (Wyd. 2 ed.). Krakov: Polskie Wydawn. Muzyczne. 47–51. ISBN 8322403860. OCLC 22868373.
- ^ A b Kurzowa, Žofie. (1983). Polszczyzna Lwowa i kresów południowo-wschodnich do 1939 roku (Wyd. 1 ed.). Warszawa: Państwowe Wydawn. Nauk. p. 86. ISBN 8301045701. OCLC 9916402.
- ^ Kurzowa, Žofie. (1983). Polszczyzna Lwowa i kresów południowo-wschodnich do 1939 roku (Wyd. 1 ed.). Warszawa: Państwowe Wydawn. Nauk. str. 96–98. ISBN 8301045701. OCLC 9916402.