Náprava Luttermöller - Luttermöller axle
A Náprava Luttermöller je neobvyklý parní lokomotiva součástka. Parní lokomotivy s několika nápravami nebo dvojkolí jsou navzájem propojeni pomocí spojovací tyče nejsou schopni dobře zvládat úzké křivky. Za účelem pomoci těmto lokomotivám vedoucím Orenstein & Koppel továrna v Berlín, Dr. Luttermöller, postavil systém náprav pojmenovaný po něm.[1]
Přehled
S tímto systémem, nejvzdálenější z několika sad po sobě jdoucích volant sady nejsou spojeny spojovacími tyčemi s klikový hřídel deníky na vnější straně kol, ale o ozubená kola umístěný ve středu náprav. Nápravy jsou uloženy v rám lokomotivy takže se mohou do určité míry pohybovat v pravém úhlu k ose kolejnic, stejně tak ozubená kola mohou vzájemně klouzat. Tímto způsobem lze vyjednávat křivky s generováním menšího tření.
Použití
Německo
Pro Hamburský přístav železnice se svými úzkými křivkami, desetičlenná parní lokomotivy z Třída 87 byly vyrobeny s nápravami Luttermöller, vpředu i vzadu. 16 lokomotiv této třídy však bylo vyřazeno již v roce 1954, protože měly tendenci se přehřívat při vyšších rychlostech, a proto je bylo možné použít pouze pro posunovací povinnosti.
Pětinápravový parní stroj s rozchodem metru se systémem Luttermöller byl pořízen soukromou železnicí South Harz (Südharz-Eisenbahn; Braunlage - Walkenried - Tanne) v roce 1928 z Orenstein & Koppel s provozním číslem 61. Na klikaté trase se osvědčil tak dobře, že v roce 1930 dva Paličkové lokomotivy, postavený v roce 1925, byly převedeny do systému Luttermöller společností Henschel (provozní čísla 56 a 57). Henschel musel získat povolení od společností Orenstein & Koppel k používání náprav Luttermöller.
Indonésie
Nápravy Luttermöller našly další využití na úzkorozchodná řádky, např. v Java (Indonésie).[2][1]
Argentina
Několik lokomotiv Luttermöller o rozměru 2 'postavených společností Orenstein & Koppel bylo vyvezeno pro použití v Argentině do rafinerie cukrové třtiny Ingenio San Martin del Tabacal v Provincie Salta poblíž města Hipólito Yrigoyen, Salta. Čtyři z těchto motorů byly zakoupeny společností Preston Services a přesunuty do Kent ve Velké Británii, kde jsou aktuálně uloženy tři a čtvrtý je prodán novým majitelům [3].