Seznam zemí střední Evropy podle indexů vývoje - List of central European countries by development indexes

Světová mapa zemí podle Index lidského rozvoje kategorie v přírůstcích po 0,050 (na základě údajů z roku 2017, zveřejněných 14. září 2018).
  ≥ 0.900
  0.850–0.899
  0.800–0.849
  0.750–0.799
  0.700–0.749
  0.650–0.699
  0.600–0.649
  0.550–0.599
  0.500–0.549
  0.450–0.499
  0.400–0.449
  ≤ 0.399
  Data nejsou k dispozici
Mapa světa představující Index lidského rozvoje kategorie (na základě údajů za rok 2017, zveřejněných v roce 2018).[1]
  0,800–1 000 (velmi vysoká)
  0,700–0,799 (vysoká)
  0,555–0,699 (střední)
  0,350–0,554 (nízká)
  Data nejsou k dispozici

Toto je částečné seznam zemí střední Evropy podle indexů vývoje tak jako Globalizační index, Index lidského rozvoje, Stiskněte rejstřík svobody, Index prosperity Legatum, EF English Proficiency Index a další statistická opatření a hodnocení.

Koncept toho, do kterých zemí patří Střední Evropa není přesně definován, takže níže uvedené tabulky nebo seznamy mohou zobrazovat různé země uvedené v seznamu.

Ekonomika

Index lidského rozvoje

Mapa světa podle kvartil indexu lidského rozvoje v roce 2013.
  Velmi vysoko
  Nízký
  Vysoký
  Data nejsou k dispozici
  Střední

Země v sestupném pořadí podle Index lidského rozvoje (Údaje za rok 2018):

  • Švýcarsko: 0,944 (2. místo)
  • Německo: 0,936 (5. místo)
  • Lichtenštejnsko: 0,916 (na 17. místě)
  • Rakousko: 0,908 (na 20. místě)
  • Slovinsko: 0,896 (na 25. místě)
  • Česká republika: 0,888 (zařazený 27)
  • Polsko: 0,865 (na 33. Místě)
  • Slovensko: 0,855 (na 38. místě)
  • Maďarsko: 0,838 (na 45. místě)
  • Chorvatsko: 0,831 (na 46. místě)
  • Rumunsko: 0,816 (na 52. místě)
  • Srbsko: 0,787 (na 67. místě)

Globalizace

Mapa zobrazující skóre pro index globalizace KOF.

The index globalizace v zemích střední Evropy (údaje za rok 2016):[2]

  • Švýcarsko: 91,17 (zařazen 1)
  • Rakousko: 88,95 (na 7. místě)
  • Německo: 88,17 (zařadil 8)
  • Česká republika: 85,19 (zařazen 13)
  • Maďarsko: 85,13 (na 14. místě)
  • Slovensko: 82,89 (21. místo)
  • Slovinsko: 81,28 (na 25. místě)
  • Polsko: 81,20 (zařadil 26)
  • Chorvatsko: 80,90 (na 28. místě)
  • Srbsko 78,34 (na 37. místě)
  • Lichtenštejnsko: 54,37 (zařazen 121)

Index prosperity

Index prosperity Legatum ukazuje průměrnou a vysokou úroveň prosperity ve střední Evropě (údaje za rok 2018)[3]

  • Švýcarsko (4. místo)
  • Německo (zařadil 11)
  • Lucembursko (na 12. místě)
  • Rakousko (na 15. místě)
  • Slovinsko (na 18. místě)
  • Česká republika (zařadil 27)
  • Slovensko (zařadil 32)
  • Polsko (zařadil 33)
  • Chorvatsko (zařadil 41)
  • Maďarsko (zařadil 46)
  • Rumunsko (zařadil 47)
  • Srbsko (na 56. místě)

Korupce

Přehled indexu vnímání korupce, 2015.
     90–100      60–69      30–39      0–9
     80–89      50–59      20–29      Žádné informace
     70–79      40–49      10–19

Většina zemí ve střední Evropě má tendenci skórovat nad průměrem v EU Index vnímání korupce (Údaje za rok 2018):[4]

  • Švýcarsko (3. místo, nerozhodné)
  • Německo (11. místo, nerozhodné)
  • Rakousko (zařadil 14, dělené)
  • Polsko (zařadil 36, nerozhodný výsledek)
  • Slovinsko (zařadil 36, dělené)
  • Česká republika (38. místo, nerozhodný výsledek)
  • Slovensko (zařadil 57)
  • Chorvatsko (60. místo)
  • Maďarsko (zařazený 64, nerozhodný)
  • Srbsko (na 87. místě, nerozhodně)

Vzdělávání

Země střední Evropy jsou velmi gramotné. Všichni mají míra gramotnosti 96% nebo více (pro obě pohlaví):

ZeměMíra gramotnosti
(Všechno)		mužskýženskýKritéria
-9e99-9e99!A-9e99
Svět84.1%88.6%79.7%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2010)
Lichtenštejnsko100%100%100%věk od 10 let umí číst a psát
Polsko99.7%99.9%99.6%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2011)
Slovinsko99.7%99.7%99.7%(2010 odhad)
Slovensko99.6%99.7%99.6%věk od 15 let umí číst a psát (2004)
Česká republika99%99%99%(2011 odhad)
Německo99%99%99%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2003)
Maďarsko99%99.2%98.9%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2011)
Švýcarsko99%99%99%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2003)
Chorvatsko98.9%99.5%98.3%věk od 15 let umí číst a psát (odhad 2011)
Rakousko98%N / AN / Avěk od 15 let umí číst a psát
Srbsko97.9%N / AN / Avěk od 15 let umí číst a psát

Jazyky

Jazyky vyučované jako první jazyk ve střední Evropě jsou: chorvatský, čeština, francouzština, Němec, maďarský, italština, polština, Romansh, srbština, Slovák a slovinský. Nejoblíbenějším jazykem vyučovaným ve školách ve střední Evropě jako cizí jazyky jsou: Angličtina, Němec a francouzština.[5]Znalost angličtiny je podle hodnocení hodnocena jako vysoká nebo střední EF English Proficiency Index:[6]

  • Slovinsko (pozice 6)
  • Lucembursko (pozice 8)
  • Polsko (pozice 9)
  • Rakousko (pozice 10)
  • Německo (pozice 11)
  • Srbsko (pozice 18)
  • Maďarsko (pozice 21)
  • Česká republika (pozice 18)
  • Švýcarsko (pozice 19)
  • Slovensko (pozice 25)
  • Chorvatsko (nezařazeno)
  • Lichtenštejnsko (nezařazeno)

Jiné jazyky, také populární (jako druhý jazyk nimi mluví více než 5%):[5]

  • chorvatský ve Slovinsku (61%)
  • čeština na Slovensku (82%)[7]
  • francouzština v Rumunsku (17%), Německu (14%) a Rakousku (11%)
  • Němec ve Slovinsku (42%), Chorvatsku (34%), Slovensku (22%), Polsku (20%), Maďarsku (18%), České republice (15%) a Rumunsku (5%)
  • maďarský v Rumunsku (9%), Srbsku (7%) na Slovensku (12%)[8]
  • italština v Chorvatsku (14%), Slovinsku (12%), Rakousku (9%) a Rumunsku (7%)
  • ruština v Polsku (28%), na Slovensku (17%), v České republice (13%) a Německu (6%)
  • polština na Slovensku (5%)
  • Slovák v České republice (16%), Srbsku (2%)
  • španělština v Rumunsku (5%)

Výkon ve vzdělávání

Výkon studentů se ve střední Evropě lišil Program pro mezinárodní hodnocení studentů. V poslední studii skórovaly země střední, pod nebo nad průměrným skóre ve třech studovaných oborech.[9]

V matematice:

Výsledky pro sekci „Matematika“ z roku 2012 na mapě světa.
  • Lichtenštejnsko (pozice 8) - nad průměrem OECD
  • Švýcarsko (pozice 9) - nad průměrem OECD
  • Polsko (pozice 14) - nad průměrem OECD
  • Německo (pozice 16) - nad průměrem OECD
  • Rakousko (pozice 18) - nad průměrem OECD
  • Slovinsko (pozice 21) - nad průměrem OECD
  • Česká republika (pozice 24) - obdoba průměru OECD
  • Slovensko (pozice 35) - pod průměrem OECD
  • Maďarsko (pozice 39) - pod průměrem OECD
  • Chorvatsko (pozice 40) - pod průměrem OECD
  • Srbsko (pozice 43) - pod průměrem OECD

Ve vědách:

Výsledky sekce „Věda“ z roku 2012 na mapě světa.
  • Polsko (pozice 9) - nad průměrem OECD
  • Lichtenštejnsko (pozice 10) - nad průměrem OECD
  • Německo (pozice 12) - nad průměrem OECD
  • Švýcarsko (pozice 19) - nad průměrem OECD
  • Slovinsko (pozice 20) - nad průměrem OECD
  • Česká republika (pozice 22) - nad průměrem OECD
  • Rakousko (pozice 23) - podobné průměru OECD
  • Maďarsko (pozice 33) - pod průměrem OECD
  • Srbsko (pozice 34) - pod průměrem OECD
  • Chorvatsko (pozice 35) - pod průměrem OECD
  • Slovensko (pozice 40) - pod průměrem OECD

Při čtení:

Výsledky sekce 2012 „Čtení“ na mapě světa.
  • Polsko (pozice 10) - nad průměrem OECD
  • Lichtenštejnsko (pozice 11) - nad průměrem OECD
  • Švýcarsko (pozice 17) - nad průměrem OECD
  • Německo (pozice 19) - nad průměrem OECD
  • Česká republika (pozice 26) - obdoba průměru OECD
  • Rakousko (pozice 27) - pod průměrem OECD
  • Maďarsko (pozice 33) - pod průměrem OECD
  • Chorvatsko (pozice 35) - pod průměrem OECD
  • Slovinsko (pozice 38) - pod průměrem OECD
  • Srbsko (pozice 49) - pod průměrem OECD

Vysokoškolské vzdělání

Vysoké školy

Karolinum Univerzity Karlovy v Praze

První univerzita na východ od Francie a na sever od Alp byla Univerzita Karlova v Praze založena v roce 1347 nebo 1348 Karel IV., Císař svaté říše římské a po vzoru pařížské univerzity s plným počtem fakult (právo, medicína, filozofie a teologie).[10] Seznam nejstarších středoevropských univerzit v nepřetržitém provozu, založených do roku 1500, zahrnuje (podle data založení):

Regionální výměnný program

Středoevropský výměnný program pro vysokoškolská studia (CEEPUS) je mezinárodní výměnný program pro studenty a učitele vyučující nebo studující v zúčastněných zemích. Mezi její současné členy patří (rok, kdy se poprvé připojil v závorkách):[25]

  • Albánie (2006)
  • Rakousko (2005)
  • Bosna a Hercegovina (2008)
  • Bulharsko (2005)
  • Chorvatsko (2005)
  • Česká republika (2005)
  • Maďarsko (2005)
  • Kosovo *[26] (2008)
  • Makedonie (2006)
  • Moldavsko (2011)
  • Černá Hora (2006)
  • Polsko (2005)
  • Rumunsko (2005)
  • Srbsko (2005)
  • Slovensko (2005)
  • Slovinsko (2005)

Kultura a společnost

Architektura

Středoevropská architektura byla formována významnými evropskými styly, mimo jiné: Cihlová gotika, Rokoko, Secese (umění) a Moderní architektura. Sedm zemí střední Evropy patří mezi země s vyšším počtem Památky světového kulturního dědictví:

  • Německo (pozice 5, 42 míst)
  • Polsko (pozice 18, 16 míst)
  • Česká republika (pozice 22, 12 míst)
  • Švýcarsko (pozice 25, 12 míst)
  • Rakousko (pozice 27, 10 míst)
  • Chorvatsko (pozice 29, 10 míst)
  • Srbsko (pozice 35., 6 míst)

Média

Výsledky indexu svobody tisku 2020.

V regionu působí celé spektrum médií: noviny, televize a internetové kanály, rozhlasové kanály, internetové stránky atd. Středoevropská média jsou podle indexu svobody tisku považována za svobodná, i když situace v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku je popisován jako „problematický“. Některé z nejlépe bodujících zemí v EU Stiskněte rejstřík svobody jsou ve střední Evropě a zahrnují:[27]

  • Švýcarsko (pozice 7)
  • Rakousko (pozice 11)
  • Německo (pozice 16)
  • Slovensko (pozice 17)
  • Česká republika (pozice 23)
  • Lichtenštejnsko (pozice 32)
  • Slovinsko (pozice 37)
  • Polsko (pozice 54)
  • Maďarsko (pozice 71)
  • Chorvatsko (pozice 74)
  • Srbsko (pozice 76)

Politika

Demokracie

Evropské země bodují velmi dobře v EU Index demokracie:[28]

  • Švýcarsko (pozice 6)
  • Německo (pozice 13)
  • Rakousko (pozice 14)
  • Česká republika (pozice 25)
  • Slovinsko (pozice 37)
  • Polsko (pozice 40)
  • Slovensko (pozice 45)
  • Chorvatsko (pozice 50)
  • Maďarsko (pozice 51)
  • Srbsko (pozice 57)
  • Lichtenštejnsko (není na seznamu)

Globální index míru

Skóre globálního mírového indexu.

Přes bouřlivou historii je střední Evropa v současnosti jedním z nejbezpečnějších regionů na světě. Většina zemí střední Evropy je v top 20%:[29]

  • Rakousko (pozice 3)
  • Švýcarsko (pozice 5)
  • Česká republika (pozice 11)
  • Slovinsko (pozice 14)
  • Německo (pozice 17)
  • Slovensko (pozice 19)
  • Polsko (pozice 23)
  • Maďarsko (pozice 22)
  • Srbsko (pozice 23)
  • Chorvatsko (pozice 26)
  • Lichtenštejnsko (není na seznamu)

Viz také


Reference

  1. ^ „Zpráva o lidském rozvoji 2018 -“ Indexy a ukazatele lidského rozvoje"" (PDF). HDRO (Human Development Report Office) Rozvojový program OSN. s. 22–25. Citováno 14. září 2018.
  2. ^ „Globalizační index KOF 2018“ (PDF). Index globalizace KOF. 2018. Citováno 5. srpna 2019.
  3. ^ „Hodnocení:“. Legatum Prosperity Index 2018. Citováno 25. července 2019.
  4. ^ e.V, Transparency International. „Index vnímání korupce 2018“. www.transparency.org. Citováno 25. července 2019.
  5. ^ A b „Zvláštní průzkum Eurobarometr 386: Zpráva o Evropanech a jejich jazycích“ (PDF). Evropská komise. Červen 2012. Citováno 16. října 2015.
  6. ^ „Přehled - EF Proficiency Index“. Ef.co.uk. 2. listopadu 2015. Archivovány od originál dne 2. srpna 2017. Citováno 2. listopadu 2015.
  7. ^ Robert Lindsay. „Vzájemná srozumitelnost jazyků ve slovanské rodině“ (PDF). Last Voices / Son Sesler. Citováno 16. října 2015.
  8. ^ „Maďarský jazyk v Evropě“. Jazykové znalosti. Citováno 20. října 2014.
  9. ^ „Zaměřeno na výsledky PISA 2012: Co 15leté vědí a co mohou dělat s tím, co vědí“ (PDF). OECD. 2014. Citováno 16. října 2015.
  10. ^ Joachim W. Stieber: „Papež Eugenius IV., Koncil v Basileji a světská a církevní autorita v Říši: konflikt o nejvyšší autoritu a moc v církvi“, Studie o dějinách křesťanského myšlení, sv. 13, Brill, 1978, ISBN  90-04-05240-2, str. 82; Gustav Stolper: „German Realities“, Číst knihy, 2007, ISBN  1-4067-0839-9, str. 228; George Henry Danton: „Německo deset let poté“, Ayer Publishing, 1928, ISBN  0-8369-5693-1, str. 210; Vejas Gabriel Liulevicius: „The German Myth of the East: 1800 to the present“, Oxford Studies in Modern European History Series, Oxford University Press, 2009, ISBN  0-19-954631-2, str. 109; Levi Seeley: "Dějiny vzdělávání", BiblioBazaar, ISBN  1-103-39196-8, str. 141
  11. ^ "O Univerzitě Karlově". Univerzita Karlova. Citováno 19. října 2015.
  12. ^ "Historie Jagellonské univerzity".
  13. ^ „Historie vídeňské univerzity“. Vídeňská univerzita. Citováno 19. října 2015.
  14. ^ "Příběh UP - 650 let". University of Pécs. Archivovány od originál dne 15. března 2015. Citováno 19. října 2015.
  15. ^ „O univerzitě“. Heidelberg University. 23. března 2015. Citováno 19. října 2015.
  16. ^ Meuthen, Erich (17. července 2015). „Stručná historie univerzity v Kolíně nad Rýnem“. Univerzita v Kolíně nad Rýnem. Citováno 19. října 2015.
  17. ^ „O univerzitě v Zadaru“. University of Zadar. Citováno 19. října 2015.
  18. ^ „Poslání univerzity v Lipsku“. Archivovány od originál dne 31. prosince 2015. Citováno 30. prosince 2018.
  19. ^ ""Světlo severu "- Mezi univerzitou Hansa a Mecklenburgskou státní univerzitou". University of Rostock. 20. ledna 2015. Archivovány od originál dne 15. října 2015. Citováno 19. října 2015.
  20. ^ „University of Greifswald“. University of Pécs. 19. října 2015. Citováno 19. října 2015.
  21. ^ „Tak důležité včera i zítra: Inteligentní mysli“. Univerzita ve Freiburgu. Citováno 19. října 2015.
  22. ^ „O univerzitě“. University of Basel. Citováno 19. října 2015.
  23. ^ „O LMU Mnichov“. Ludwig Maximilian University v Mnichově. Citováno 19. října 2015.
  24. ^ "Historie univerzity". Archivovány od originál dne 27. listopadu 2014. Citováno 27. února 2015.
  25. ^ „Středoevropský výměnný program pro vysokoškolská studia“. ceepus.info. Citováno 15. ledna 2015.
  26. ^ „Členské země CEEPUS a poddůstojníci (2008)“. ceepus.info. Citováno 15. ledna 2015.
  27. ^ „Reportéři bez hranic“.
  28. ^ „Index demokracie 2012: Demokracie na mrtvém bodě: Zpráva The Economist Intelligence Unit“. Ekonom. 2013. Archivovány od originál (PDF) dne 3. ledna 2015. Citováno 15. října 2015.
  29. ^ „Vize lidstva“.