Indoevropský s-mobile - Indo-European s-mobile
v Indoevropské studie, termín s-mobilní, pohybliví (/ˈmoʊbɪliː/; slovo je a Latinské kastrovat přídavné jméno ) označuje jev, kdy a Kořen PIE Zdá se, že začíná na * s- který je někdy, ale ne vždy, přítomen. Je proto zastoupena v reflex kořene u některých ověřených derivátů, u jiných nikoli.
Obecný popis
Tato „pohyblivá“ předpona s- se objevuje na začátku některých indoevropských kořenů, ale chybí u jiných výskytů stejného kořene. Například stopka * (s) táwros, snad „bison“, dává latinu Býk a Stará angličtina řídit (Moderní Angličtina řídit), což znamená „býk“. Obě varianty existovaly vedle sebe v PIE, přičemž germánské zachovaly formy jako * steuraz a * þeuraz Kurzíva, keltština, slovanština a další mají slova pro „býka“, která odrážejí kořen bez s. Porovnat také: gotický Stiur, Němec Přísnější, Avestan staora (dobytek); ale Stará norština þjórr, řecký tauros, latinský Býk, Staroslověnština turъ, Litevský taury, velština tarw, Starý irský tarb, Oscan turuf a Albánec taroç.
V ostatních případech je to germánský jazyk, který zachovává pouze formu bez znaku s mobilní, pohybliví. Kořen * (s) teg-, 'to cover', má potomky anglicky kštice (Old English þeccan), němčina paluba 'cover', latinsky tego „cover“, ale řecké stégó a rusky stog. Skutečnost, že neexistuje jednotnost v tom, které jazykové skupiny si v jednotlivých případech zachovávají s-mobile, je dobrým důkazem toho, že se jedná o původní indoevropský fenomén, nikoli o prvek přidaný nebo ztracený v pozdější historii konkrétních jazyků.
Někdy může následný vývoj zacházet s formami s a bez s-mobile zcela odlišně. Například tím, že Grimmův zákon KOLÁČ *str se stává Proto-germánský F, ale kombinace *sp tím není ovlivněn. Tedy kořen * (s) prek, což možná znamená „scatter“, má v angličtině dva zjevně zcela odlišné deriváty: posypat (z nasalizovaná forma *sprenk-) a piha (z *prek-).
Za S-mobile vždy následuje další souhláska. Typické kombinace jsou s neznělými zastávkami: * (s) p-, *(Svatý-, * (s) k-; s tekutinami a nosy: * (s) l-, * (s) m-, * (s) n-; a zřídka: * (s).
Počátky
Jedna teorie původu s-mobil je ten, že to bylo ovlivněno příponou k předchozímu slovu; mnoho inflexních přípon v PIE je rekonstruováno tak, že skončilo *s, včetně jmenovaného jednotného a množného čísla podstatných jmen. The s-mobil lze tedy vnímat jako určitý druh rušení mezi slovy sandhi rozvoj. Například při střídání *péḱyont a *spéḱyont (oba znamenají „viděli“) může být obtížné si představit, střídání mezi nimi *wĺ̥kʷoms péḱyont a *wĺ̥kʷoms spéḱyont („viděli vlky“ [1]) je věrohodný. Obě varianty by se stále vyslovovaly odlišně, protože dvojitý -ss- je odlišný od jednoduchého -s- (srovnej angličtinu dřez a toto umyvadlo), ale alternaci lze nyní chápat jako jednoduchý proces geminace (zdvojnásobení) nebo degeminace.
To lze pochopit dvěma způsoby.
- Geminace (s → ss): podle tohoto pohledu forma bez * s- je originál. Zvyk zdvojnásobení ve spojení slov způsobuje sekundu -s-, která je chápána jako součást druhého slova. To je druh asimilace. Je zřejmé, že se to nemohlo stát u příbuzných forem, které byly použity v různých syntaktických polohách, a tak původní forma bez s- přežije jinde. Toto je vysvětlení dané Sihler.
- Degeminace (ss → s): podle tohoto pohledu forma s * s- je originál. Když sousedí s příponou podstatného jména v -s, vytvoří se geminát. V rychlé řeči je toto redukováno na jediné -s-, o kterém se rozumí, že patří k podstatné jméno opouští sloveso bez jeho iniciály sykavý. Toto vysvětlení je mezi lingvisty populárnější, a to ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že zjednodušení geminate ss lze pozorovat i jinde v jazyce (např. PIE *h1és-si → *h1ési: viz Indoevropská spona ). A za druhé proto, že většina kořenů PIE začínajících klastry sp-, st- atd. Má varianty bez s-, zatímco existuje velmi mnoho kořenů začínajících jednoduchým p-, t- atd., Které nemají žádné s-mobile ekvivalenty . Pokud jsou varianty bez s- původní, narazili bychom na problém s vysvětlením, proč nebyl tento fenomén rozšířenější.
Další příklady
| Vykořenit[2][3] | Význam | Reflexy se s- | Reflexy bez s- | |
|---|---|---|---|---|
| sk | * (s) kap- | nářadí | Starořečtina skeparnion | latinský capus |
| * (s) kel- | křivý | Němec schielen „šilhání“, řecky skṓlēx 'červ' | řecký kölon ‚končetina ' | |
| * (s) kep- | střih, škrábání | Angličtina strup | Pozdní latina capulare 'střih' | |
| * (s) ker- | střih | Angličtina stříhat, podíl, Polsky skóra 'kůže' | latinský Curtus „short“, rusky korá 'kůra' | |
| * (s) ker- | ohnutý | Angličtina zmenšitAvestan skarəna 'kolo' | latinský křivka „zakřivený“, rusky kriv „křivý“, litevský kreĩvas 'křivý' | |
| * (s) kleu- | zavřít | Němec schließen | latinský Claudere | |
| * (s) kʷal-o- | velká ryba | latinský squalus | Angličtina velryba | |
| sl | * (y) leug- | polykat | Němec Schlucken | Starý irský loingid „jí“, starořečtina lúzein „škytavka“, polsky łykać, połknąć 'polykat' |
| sm | * (s) melo- | malé zvíře | Angličtina malý | irština míol 'animal', rusky mályj „malý“, holandský Maal „tele (zvíře)“, |
| * (s) meld- | tát | holandský roztavit | Angličtina tát, Starořečtina méldein | |
| sn | * (s) neh₂- | plavat | Védský sanskrt snāti, Starý irský snáď | Tocharian B. nāskeṃ ‚umýt se ' |
| * (s) nēg-o- | had | Angličtina had | Sanskrt Naga 'had' | |
| sp | * (s) peik- | datel, straka | Němec Specht 'datel' | latinský pica 'straka' |
| * (s) per- | Vrabec | Angličtina Vrabec, Starořečtina psár 'špaček', polsky szpak 'špaček' | latinský parra | |
| * (s) plei- | rozdělit | Angličtina rozdělit, tříska | Angličtina pazourek | |
| * (s) poi- | pěna | latinský spuma | Angličtina pěna, Polsky Piana 'pěna' | |
| Svatý | * (s) teh₂- | vydržet | latinský upřený pohled, Angličtina vydržet | irština tá 'být' |
| * (s) twer- | vír | Angličtina bouřka | latinský turba ‚rozruch ' | |
| * (s) ton- | hrom | řecký stenein | Angličtina hrom, Latinsky tonare | |
| sw | *(lup- | rozeznít | Angličtina sough | Starořečtina ēkhḗ 'zvuk' |
| * (s) wendʰ- | ubývat, chřadnout | Němec Schwinden 'zmenšit' | ruština vjánut ′, uvjadát ′ „chřadnout“, polsky więdnąć ‚chřadnout ' |
Řada kořenů začínajících na *sl-, *sm-, *sn- vypadají, jako by měli s-mobile, ale důkazy jsou neprůkazné, protože několik jazyků (latinsky, řecky, albánsky) ztratilo počáteční s- před sonoranty (l, m, n) pravidelným změna zvuku. Mezi příklady patří:
| Vykořenit[2] | Význam | Reflexy se s- | Reflexy bez s- | |
|---|---|---|---|---|
| sl | * (s) noha | uvolněný | Angličtina uvolněný | Starý irský lacc, Starořečtina lagarós |
| * (s) lei- | sliznatý | Angličtina sliz, Irština sleamhuin ‚Hladký ', litevský sliẽnas, Polsky ślimak 'hlemýžď' | latinský limus „Muck“, starořečtina leímax 'hlemýžď' | |
| sm | * (s) mek- | brada | Hittite zama (n) gur, Irština smeach, Stará angličtina smǣras ‚Rty ', litevština smãkras, smakrà, Sanskrt śmaśru | latinský horní čelist, Albánec mjekër, Arménský mawrukʿ |
| sn | * (s) neigʷh- | sníh | Angličtina sníh, Lotyšský šmejdi, Ruština ušklíbnout seAvestan snaēža-, Sanskrt snéha | latinský nix, Starořečtina nípha |
| * (s) nus- | nevlastní dcera | islandský snör, Česky snacha, Peršan suna, Sanskrt snuṣā́ | latinský Nurus, Starořečtina nyós, Arménský nu |
Poznámky
- ^ Příklad od Andrewa L. Sihlera, Nová srovnávací gramatika řečtiny a latiny, OUP 1995, s. 169.
- ^ A b Watkins, Calvert (2000). Slovník amerického dědictví indoevropských kořenů. Houghton Mifflin Harcourt. ISBN 0-618-08250-6.
- ^ Rix, Helmut; Kümmel, Martin; et al. (2001). Lexikon der indogermanischen Verben (v němčině) (2 ed.). Dr. Ludwig Reichert Verlag. ISBN 3-89500-219-4. OCLC 47295102.
Reference
- Mark R.V. Jižní, Sub-gramatické přežití: Indoevropský s-mobile a jeho regenerace v germánštině, Journal of Indo-European Studies Monografie 34 (1999).
- Kenneth Shields (1996). „Indoevropský s-mobile a indoevropská morfologie“ (PDF). Emérita. LXIV, 2: 249–254.