Klasika synovské zbožnosti - Classic of Filial Piety

„Xiao Jing“ přeadresuje tady. Pro další použití viz Xiaojing (disambiguation).
Klasika synovské zbožnosti
Průčelí klasiky synovské zbožnosti (孝經) od Niu Shuyu.jpg
Průčelí Niu Shuyu z Klasika synovské zbožnosti (1826)
Autor(trad.) Konfucius
PublikovánoC. 4. století před naším letopočtem
Klasika synovské zbožnosti
Xiaojing (čínské znaky). Svg
"Xiàojīng„v - shora dolů“pečeť skript a tradiční a zjednodušené znaky
Tradiční čínština《孝經 》
Zjednodušená čínština《孝经 》

The Klasika synovské zbožnosti, známý také podle čínština jméno jako Xiaojing, je Konfuciánský klasický pojednání dávat rady o synovská zbožnost: to znamená, jak se chovat k seniorovi, jako je otec, starší bratr nebo vládce.

Text byl s největší pravděpodobností napsán na počátku Dynastie Han a tvrdí, že je rozhovorem mezi Konfuciem a jeho studentem Zengzi. Tento text byl během Han a pozdějších dynastií široce používán k výuce základních morálních poselství malých dětí, když se naučily číst.[2]

Autorství

Tento dokument pravděpodobně pochází ze 4. století před naším letopočtem[Citace je zapotřebí ]. Není známo, kdo dokument skutečně napsal. Je to přičítáno konverzaci mezi Konfucius a jeho žák Zengzi. Autor z 12. století jménem He Yin tvrdil: „The Klasika synovské zbožnosti nebyl vyroben samotným Zengzi. Když odešel ze svého rozhovoru (nebo rozhovorů) s Kung-neem na téma synovské zbožnosti, zopakoval učedníkům své vlastní školy, co (pán) řekl, a klasifikovali výroky a vytvořili pojednání. “

Obsah

Jak název napovídá, text se zabývá synovskou zbožností, což je základní konfuciánská hodnota. Text tvrdí, že pokud člověk miluje své rodiče a slouží jim, udělá totéž pro své vládce, což povede k harmonické společnosti. Například,[3]

They 於 事 父 以 事 母 ， 而 愛 同 ； 資 於 事 父 以 事君 ， 而 敬 同 Když slouží svým otcům, slouží svým matkám a milují je stejně. Když slouží svým otcům, slouží svým vládcům a ctí je stejně.

Vliv

The Klasika synovské zbožnosti zaujímal důležité místo v klasickém vzdělávání jako jeden z nejpopulárnějších základních textů až do pozdně císařské Číny.[4] Text byl použit v základní a morální výchově společně s Analects, Základní učení a Biografie příkladných žen.[5] Studie textu byla také zmíněna v epitafech jako údaj o dobré povaze člověka. Bylo zvykem číst text nahlas, když oplakávali rodiče. Text byl důležitý také politicky, částečně proto, že synovská zbožnost byla prostředkem k prokázání morální ctnosti a vstupu do úřadu pro osoby s rodinnými vazbami na císařský dvůr.[6] Text byl důležitý v Neokonfucianismus a byl citován vlivnou osobností Song a neokonfucioským filozofem Zhu Xi.

Překlady

Mnoho japonský překlady Xiaojing existovat. Následují primární překlady do západního jazyka.

  • Legge, Jamesi (1879). Král Hsiâo, v Posvátné knihy Východu, sv. III. Oxford University Press.
  • (francouzsky) de Rosny, Leon (1889). Le Hiao-král. Paris: Maisonneuve et Ch. Leclerc. Republished (1893) as Le morale de Confucius: le livre sacré de la piété filiale. Paříž: J. Maisonneuve.
  • Chen, Ivan (1908). Kniha synovské zbožnosti. Londýn: J. Murray; New York: E.P. Dutton & Co.
  • (v němčině) Wilhelm, Richard (1940). Hiau Ging: das Buch der Ehrfurcht. Peking: Verlag der Pekinger Pappelinsel.
  • Makra, Mary Lelia (1961). Hsiao Ching, Sih, Paul K. T., vyd. New York: St. John's University Press.
  • Ames, Roger T.; Rosemont, Henry, Jr. (2009). Čínská klasika rodinné úcty: Filozofický překlad Xiaojing. Honolulu: University of Hawaii Press.

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ Wikislovník: Příloha: Rekonstrukce Baxter-Sagart staré Číny
  2. ^ Ebrey, Patricia Buckley (1993). Čínská civilizace: pramen (2. vyd.). New York: The Free Press. str.64. ISBN  002908752X. OCLC  27226697.
  3. ^ Legge, Jamesi. „Klasika synovské zbožnosti 《孝經》“. Čínské poznámky. Citováno 2. května 2018.
  4. ^ Lu (2017), str. 268.
  5. ^ Lu (2017), str. 272.
  6. ^ Lu (2017), str. 273-277.

Citované práce

  • Barnhart, Richard (1993). Li Kung-lin Classic of Filial Piety. New York: Metropolitní muzeum umění. ISBN  0870996797.
  • Boltz, William (1993). "Hsiao ching V Loewe, Michael (ed.). Rané čínské texty: Bibliografický průvodce. Berkeley, CA: Společnost pro studium rané Číny; Institute of East Asian Studies, University of California Berkeley. str.141 –52. ISBN  1-55729-043-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Chen, Ivan (1908). The Book of Filial Duty. Londýn: John Murray.
  • Lu, Miaw-Fen (2017). „Recepce klasiky filiální zbožnosti od středověku do pozdně císařské Číny“. V Goldin, Paul R (ed.). Stručný společník Konfuciovi. Oxford: John Wiley & Sons. 268–285. ISBN  9781118783832.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Rosemont, Jr., Henry; Roger T. Ames (2009). Čínská klasika rodinné úcty: Filozofický překlad Xiaojing. Honolulu: Press of University of Hawai. ISBN  978-0824833480.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)

externí odkazy