Babes in Toyland (film z roku 1934) - Babes in Toyland (1934 film)

Babes in Toyland
L&H Babes in Toyland 1934.jpg
Divadelní plakát (1934)
Režie:Gus Meins
Charles Rogers
ProdukovanýHal Roach
ScénářFrank Butler
Nick Grinde
Na základěBabes in Toyland (1903 opereta) od
Glen MacDonough
Anna Alice Chapin
V hlavních rolíchStan Laurel
Oliver Hardy
Charlotte Henry
Felix Knight
Henry Kleinbach
Florence Roberts
Virginia Karns
Hudba odVictor Herbert
Glen MacDonough
Harry Jackson (skóre)
KinematografieFrancis Corby
Art Lloyd
Upraveno uživatelemBert Jordan
William H. Terhune
Výroba
společnost
DistribuoványLoew's, Incorporated
Datum vydání
30. listopadu 1934[1]
Provozní doba
78 minut
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina

Babes in Toyland je Laurel a Hardy hudební Vánoce film vydán 30. listopadu 1934. Tento film je znám také pod alternativními tituly Laurel a Hardy v Toylandu, Pomsta je sladká (evropský reissue titul z roku 1948) a Pochod dřevěných vojáků (ve Spojených státech), zkrácená 73minutová zkrácená verze.

Na základě Victor Herbert populární opereta z roku 1903 Babes in Toyland,[2] film produkoval Hal Roach, režie Gus Meins a Charles Rogers,[3] a distribuuje Metro-Goldwyn-Mayer. Film byl původně vytištěn v Sepiatone, ale jsou dva počítačově zbarvené verze.[4]

Ačkoli film z roku 1934 využívá mnoho postav v původní hře, stejně jako několik písní, děj je téměř úplně na rozdíl od původní divadelní produkce. Na rozdíl od divadelní verze se příběh filmu odehrává výhradně v Toylandu, který je obýván Matka husa (Virginia Karns ) a další dobře známé pohádka postavy.

Spiknutí

Ollie Dee a Stannie Dum

Stannie Dum (Stan Laurel ) a Ollie Dee (Oliver Hardy ) žijí v botě (jako ve školce) Byla tam stará žena, která žila v botě ), spolu s Mother Peep (stará žena), Bo Peep (Charlotte Henry ), myš připomínající Mickey Mouse (a ve skutečnosti ji hrála živá opice v kostýmu) a mnoho dalších dětí. Hypotéku na boty vlastní darebný Silas Barnaby (Henry Brandon jako postava na základě anglické říkanky "Byl tam křivý muž "), který se chce oženit s Bo-Peepem. Vědět, že Widow Peep má potíže se splácením hypotéky, nabízí Barnaby staré ženě ultimátum - pokud Bo Peep nebude souhlasit, že si ho vezme, uzavře na botě. Widow Peep odmítá , ale obává se, odkud vezme peníze na zaplacení hypotéky. Ollie jí nabízí všechny peníze, které má uložené ve svých úsporách, jen aby se dozvěděla, že je Stannie vzal na nákup peewees (oblíbená hračka skládající se z dřevěný kolík se zúženými konci, který stoupá do vzduchu, když je udeřen holí blízko jednoho konce, a poté je přeletěn vzduchem opětovným úderem holí). Spolu se Stannie se vydali získat peníze na hypotéku ze svého šéf, Toymaker (William Burress ). Ale Stannie smíchal objednávku od Ježíšek (staví 100 dřevěných vojáků vysokých 6 stop, místo 600 vojáků vysokých jedné nohy) a jeden z vojáků, když je aktivován, rozbije hračkářství. Stannie a Ollie jsou propuštěni, aniž by dostali peníze.

Ti dva pak vymyslí plán, jak se vplížit do domu Barnabyho a ukrást hypotéku, ale opět jsou zmařeni jejich nekompetentností. Barnaby je nechal zatknout na a vloupání obvinění, a oba jsou odsouzeni k dunked v kachní stolice a poté vykázán do Bogeylandu. Ale Barnaby souhlasí, že zruší obvinění, pokud si ho Bo Peep vezme. Neochotně souhlasí, ale ne dříve, než se Ollie potopí.

Stannie a Ollie přicházejí s novým schématem. Na svatbě je Ollie přítomen, aby nevěstu rozdala. Po svatební obřad, ale před slavnostním polibkem požádá Ollie o „svatební dar“ (hypotéku) od Barnabyho. Po prohlídce to Ollie roztrhá a poté zvedne závoj nevěsty - aby odhalila Stannieho, který na obřad nosil svatební šaty Bo Peep. Bo Peep je stále bez Barnabyho a hypotéka je zničena. Ollie škádlí Stan o tom, že musí žít s Barnabym, když Stan křičí: „Nemiluji ho.“

Rozzuřený Barnaby se pomstil a nakonec narazil na myšlenku formování pravé lásky Bo Peep, Tom-Tom (Felix Knight ), na základě vykonstruovaného obvinění z „pignappingu“ a jeho vyhoštění do Bogeylandu. Barnaby pokračuje v únosu Little Elmer (Angelo Rossitto ), jeden z Tři prasátka, a poté má stoupenec falešné důkazy (včetně klobása odkazy) v Tom-Tomově domě. Tom-Tom je souzen, odsouzen a vykázán do sídla "strašáci „Bogeyland, do kterého ho na lodi vezou dva dunkery přes řeku zamořenou aligátorem. Ti, kteří byli vyhnáni do Bogeylandu, se nikdy nevrátí; strašidla je nevyhnutelně požírají zaživa.[5] Rozrušený, ale odvážný Bo Peep sleduje Tom-Toma temným, kavernózním místem, kde se zkroutilo cypřiš stromy rostou a mnoho stalaktity a stalagmity vyčnívají ze své skalnaté krajiny.

Mezitím Ollie a Stannie najdou důkazy zaplétající Barnabyho do pignappingu, včetně skutečnosti, že údajné odkazy na klobásy prezentované jako důkaz u soudu Tom-Toma jsou vyrobeny z hovězího masa. Později našli unesené prase naživu ve sklepě Barnabyho.

Začíná pátrání po Barnabym, který prchá do Bogeylandu tajnou chodbou na dně prázdné studny. Stannie a Ollie nakonec sledují Barnabyho u studny. Mezitím Bo Peep překročí řeku do Bogeylandu, najde Tom-Toma a vysvětlí mu Barnabyho podvod.

Publicita stále

Tom-Tom zpívá Victor Herbert je Jdi spát, spánek hluboko na Bo-Peep v obrovské jeskyni s obrovskými pavučinami. Barnaby dohání Tom-Tom a Bo-Peep a pokusí se unést Bo-Peep, ale dostane se do boje s Tom-Tomem, který Barnabymu zaslouží zasloužené mlácení. Rozzuřený Barnaby popadne velkou hůl a porazí krápník, aby svolal armádu Bogeymen, kteří pronásledují Bo-Peep a Tom-Toma jeskyněmi Bogeyland. Milenci narazí na Stannie a Ollie, kteří jim pomohou uniknout zpět studnou, a jsou vítáni měšťany, kteří si nyní uvědomují Barnabyho zradu. Barnaby vede invazi do Toylandu na flotile vorů ve scéně připomínající malbu Washington Crossing the Delaware.

Ollie a Stan vyprávějí svůj příběh Starý král Cole (Kewpie Morgan ), král Toyland, a obyvatelé města jako dva Bogeymenové zvětšují zeď a otevírají bránu. Dav uprchne v panice, když armáda pochodní ovládajících pochodně zaútočí na Toyland. Ollie a Stannie utíkají a schovávají se ve skladišti hračkářství. Tam objevují krabice šipky a použijte je k boji proti Bogeymenům, díky Stanově dovednosti s hrou „peewees“ (a pomocí tří prasátek a myši). Stan a Ollie pak vyprázdní celou krabici šípů do děla, ale když dva hledají poslední zbývající šipky, místo toho si uvědomí, že by měli aktivovat dřevěnou vojáci. „Pochod“ zmiňovaný v názvu filmu začíná, když vojáci pochodují z hračkářství (natáčeno v stop-motion animace sekvence podle Roy Seawright[6]). Scéna se mění v živou akci, když vojáci zaútočí na Bogeymen bajonety jejich pušek. Barnaby je poražen, uvězněn a pokrytý bloky, které kouzlí „krysa“, zatímco bogeymeni jsou směrováni a zahnáni zpět do bogeylandu, kde se zdá, že na nich hodují aligátoři, ačkoli to nikdy není jasné. Se zachráněným královstvím Toyland,[7] Stan a Ollie se rozhodnou dát bogeymenům střelu na rozstřel pomocí šípem naplněného děla. Ale jak Stan míří na dělo a rozsvítí pojistku, Ollie se otočí, aby se vyhnula hlasitému výbuchu, hlaveň děla se otočí dozadu a vypustí na Ollieho palbu šípů a zakryje mu záda šipkami. Film končí tím, že je Stan vytahuje jeden po druhém, jak Ollie trhá.

Obsazení

Písně

Tento film obsahuje pouze šest hudebních čísel z ohromného jevištního skóre, i když to je vhodné pro muzikál s pouze 78minutovou dobou chodu. Ve filmu jsou v pořadí, v jakém jsou zahrnuty, zahrnuty: „Toyland“ (vernisáž), „Never Mind Bo-Peep“, „Castle in Spain“, „Go to Sleep (Slumber Deep)“ a „March hraček “(instrumentální skladba).

Součástí filmu je také instrumentální verze filmu „I Can't do the Sum“ pro běžící téma scén Laurel a Hardyho. Další píseňKdo se bojí velkého zlého vlka? ", není jednou z původních scénických písní, ale objevuje se v Tři prasátka segment, slyšet pouze jako instrumentální kus.

Úvodní píseň předvádí Mother Goose a sbor mimo obrazovku; většinu ostatních zpívá Bo Peep a / nebo Tom-Tom. I když žádnou z písní neprobírají Laurel a Hardy, oba krátce tancují a pochodují v nezapomenutelné scéně k „March of the Toys“.

Výroba

RKO Pictures považoval koupi nemovitosti za animovaný celovečerní film, který má být natočen Technicolor podle Walt Disney, nicméně plánovaná cena filmu dala pauzu plánům RKO. Hal Roach, který viděl hru jako chlapec, získal filmová práva k projektu v listopadu 1933.[8]

Film byl dokončen v listopadu 1934. Na vesnici Toyland bylo postaveno zvukové fáze na Hal Roach Studios s budovami namalovanými v živých barvách pohádkové knihy, což vedlo Stan Laurel k lítosti nad tím, že film nebyl natočen v Technicolor.[9] Film byl původně vyroben v Sepiatone a později Barvené.

Recepce

Recenze kritiků byly pozitivní. Andre Sennwald z The New York Times nazval film „autentickou zábavou pro děti a tím nejveselejším svého druhu, jaký se Hollywood na obrazovkách národa po dlouhou dobu uvolnil.“[10] Odrůda prohlásil za „film par excellence pro děti. Je plný smíchu a vzrušení a je obdařen kouzlem mystiky, které označuje mladistvou literaturu.“[11] John Mosher napsal dovnitř Newyorčan: „Je to určitě mnohem úspěšnější než v loňském roce Alenka v říši divů, a děti se tím pravděpodobně budou nudit mnohem méně, než je tomu obvykle u filmů určených speciálně pro ně “.[12] Film denně nazval ji „nádhernou hudební fantazií“ a „zábavou pro dandy“.[13] The Chicago Tribune recenze číst: „Je to už hodně dlouhý den, co jsem zažil tolik čisté (a ZNAMENÁ!) zábavu, jako když jsem sledoval tento obrázek“.[14]

Babes in Toyland, jeden z mnoha celovečerních filmů se Stanem Laurelem a Oliverem Hardym, byl také populární u pokladny.[15] O mnoho let později[když? ] ve natočeném rozhovoru Hal Roach připustil, že při svém prvním vydání ztratil film peníze.[Citace je zapotřebí ] Poté, co se objevil v divadlech, byl několikrát znovu vydán s neustále se měnícím názvem, aby se divákům zdálo, že uvidí jiný film. Vynořilo se to jako prázdninový film v televizi jako Pochod dřevěných vojáků, kde se po mnoho let opakovalo každoročně u některých místních poboček. Na jedné místní stanici v Atlantě byl film uveden jako speciální díkůvzdání jen několik týdnů před vydáním 1961 Remake Disney Technicolor, takže ti, kteří to viděli v televizi a poté o vánočních svátcích viděli filmovou verzi Disney, měli zkušenost vidět dvě různé verze stejného díla, během několika týdnů od sebe.

Prázdninová základna, tento film byl uveden mnoha televizními stanicemi ve Spojených státech během Díkůvzdání /Vánoce prázdninová sezóna, každý rok, během šedesátých a sedmdesátých let. V New Yorku pokračuje (od roku 2020) dále WPIX tak jako Pochod dřevěných vojáků, vysílající na této stanici ve dne na Den díkůvzdání a Štědrý den. Příležitostně také běží na národní úrovni Tato televize, stejně jako Turnerovy klasické filmy.[16]

Stav autorských práv

Plakát k vydání z roku 1950 pro Babes in Toyland (1934)

Na původní 79minutový film se vztahují autorská práva společnosti Prime TV Inc., jejíž majetek od roku 2020 vlastní Nexstar Media Group.

V roce 1950 byla distribuována 73minutová upravená verze Lippertovy obrázky, retitled Pochod dřevěných vojáků; byl vydán bez upozornění na autorská práva. Upravená verze filmu měla úvodní melodii „Toyland“ upravenou a číslo „Go to Sleep (Slumber Deep)“ bylo zcela zkráceno. Rovněž byly odstraněny Barnabyho pokus o únos Little Bo-Peep a jeho konečný pěstní souboj s Tom-Tomem.[17] Pochod dřevěných vojáků byl distribuován mnoha filmovými společnostmi a společnostmi pro domácí video po celá desetiletí, jako by to bylo v veřejná doména; protože proto spoléhá výhradně na materiál chráněný autorskými právy z filmu z roku 1934, Pochod dřevěných vojáků sám spadá pod stejná autorská práva jako jeho mateřský film a do veřejného vlastnictví skutečně vstoupí až po vypršení autorských práv k tomuto filmu v roce 2030. Nexstar nevymáhala svá autorská práva na Pochod dřevěných vojáků, čímž se film skutečně stal osiřelé dílo.

Dějiny

Hal Roach nejprve prodal film společnosti Federal Films. Společnost Federal Films zase pronajala práva společnosti Lippert Pictures. Na začátku 60. let převzala distribuci Prime TV. Krátce nato Prime TV přenesla distribuci na WPIX a jeho případné vlastníky Tribune Broadcasting. V sedmdesátých letech společnost Thunderbird Films vydala 16 mm výtisky pocházející od silně spojeného (a neúplného) mistra. V roce 1980, Tribune pronajal film Společnost Samuela Goldwyna. Vybrané podíly společnosti Samuel Goldwyn Company (zejména filmy, které neprodukuje Samuel Goldwyn) se nakonec staly součástí Orion Pictures knihovna. Nakonec se Orion stal divizí Metro-Goldwyn-Mayer, tedy po téměř osmi desetiletích, čímž došlo k úplnému kruhu částečných práv. V roce 2019 se základní práva k filmu stala majetkem nástupce Tribune Nexstar Media Group.

V roce 1991 byl kompletní film obnoven a vybarvený pro televizní představení a zveřejnění videa Společnost Samuela Goldwyna.[18][19] V roce 2006 byl kompletní tisk znovu obnoven a vybarven společností Legendární filmy, využívající nejnovější technologie.[18][20][21] Ačkoli vydání Legend Films bylo inzerováno pod jeho reissue titulem, oba barevné a černobílé výtisky představovaly původní název a úvodní titulky.[20][22]

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ "Kalendář aktuálních verzí". Odrůda: 25. 25. prosince 1934.
  2. ^ Brown 2016, str. 128.
  3. ^ „Babes in Toyland“. Turnerovy klasické filmy. Atlanta: Turner Broadcasting System (Time Warner ). Citováno 20. září 2016.
  4. ^ Maltin, Leonard, vyd. (2007). Filmový průvodce Leonarda Maltina z roku 2008. New York: Signet. str. 73. ISBN  978-0-451-22186-5.
  5. ^ Barr, Charles. 1968. Laurel & Hardy. Berkeley: University of California Press. str. 90. OCLC  291931
  6. ^ „Roy Seawright“. theluckycorner.com. Citováno 19. dubna 2016.
  7. ^ Everson, William K. 1967. Kompletní filmy Laurel a Hardyho. Citadel Press. str. 160. ISBN  0806501464
  8. ^ str. 150 King, Rob Hokum !: The Early Sound Slapstick Short and Depression-Era Mass Culture Univ of California Press, 7. dubna 2017
  9. ^ str. 128 Rowan, Terry Filmová série založená na postavách, část 3 Lulu.com
  10. ^ Sennwald, Andre (13. prosince 1934). „Recenze filmu - Babes in Toyland“. The New York Times. Citováno 24. června 2015.
  11. ^ „Babes in Toyland“. Odrůda. New York. 16. prosince 1934. str. 12.
  12. ^ Mosher, John C. (22. prosince 1934). „Současné kino“. Newyorčan: 50.
  13. ^ "Recenze nových filmů". Film denně: 11. 12. listopadu 1934.
  14. ^ „Filmový příběh odehrávající se v Toylandu je velká zábava“. Chicago Daily Tribune: 27. 14. prosince 1934.
  15. ^ Churchill, Douglas W. Rok v Hollywoodu: 1934 může být připomínán jako začátek éry sladkosti a světla (brána zamčena); New York Times 30. prosince 1934: X5. Citováno 16. prosince 2013.
  16. ^ „BABES IN TOYLAND (1934)“. TCM.com. Turnerovy klasické filmy (TCM). Citováno 20. prosince 2018.
  17. ^ David, Pierce (červen 2007). „Forgotten Faces: Why some of our Cinema Heritage is part of the Public Domain“. Film History: An International Journal. 19 (2): 125–43 (zejména viz str. 130). doi:10.2979 / FIL.2007.19.2.125. ISSN  0892-2160. JSTOR  25165419. OCLC  15122313. S2CID  191633078.
  18. ^ A b "Alternativní verze pro Babes in Toyland". Databáze internetových filmů. Citováno 25. prosince, 2006.
  19. ^ Babes in Toyland. JAKO V  6303625800.
  20. ^ A b Babes in Toyland. Blotto online (Originál Babes v barevném vyd.). Archivovány od originál 21. května 2007. Citováno 25. prosince, 2006.
  21. ^ „Pochod dřevěných vojáků“. JAKO V  B000HLDFKO. Archivovány od originál dne 2008-03-05. Citováno 25. prosince, 2006.
  22. ^ "Upoutávka". Babes In Toyland (Kompletní tisk obnoven a vybarven ed.). Legendární filmy. 2006. Archivovány od originál dne 29. 9. 2007.

Obecné zdroje

externí odkazy