Verš půjčky - Verse of Loan

The Verš půjčky (arabština: آيَة ٱلدَّيْن‎, ‘Āyatu d-dayn) je verš 282 v kapitola Al-Baqara.^[1] Tento verš je nejdelší verš v nejdelší kapitole Korán. The koncepce výpůjčky bylo vysvětleno ve verši.^[2]^[3]

Text a význam

Text a přepis

Hafs z Aasim ibn Abi al-Najud

یَـٰۤأَیُّهَا ٱلَّذِینَ ءَامَنُوۤا۟ إِذَا تَدَایَنتُم بِدَیۡنٍ إِلَىٰۤ أَجَلࣲ مُّسَمࣰّى فَٱكۡتُبُوهُ ۚ وَلۡیَكۡتُب بَّیۡنَكُمۡ كَاتِبُۢ بِٱلۡعَدۡلِ ۚ وَلَا یَأۡبَ كَاتِبٌ أَن یَكۡتُبَ كَمَا عَلَّمَهُ ٱللَّهُ َ فَلۡیَكۡتُبۡ وَلۡیُمۡلِلِ ٱلَّذِی عَلَیۡهِ ٱلۡحَقُّ وَلۡیَتَّقِ ٱللَّهَ رَبَّهُۥ وَلَا یَبۡخَسۡ مِنۡهُ شَیۡـࣰٔا َإِ فَإِن كَانَ ٱلَّذِی عَلَیۡهِ ٱلۡحَقُّ سَفِیهًا أَوۡ ضَعِیفًا أَوۡ لَا یَسۡتَطِیعُ أَن یُمِلَّ هُوَ فَلۡیُمۡلِلۡ وَلِیُّهُۥ بِٱلۡعَدۡلِ ۚ وَٱسۡتَشۡهِدُوا۟ شَهِیدَیۡنِ مِن رِّجَالِكُمۡ َإِ فَإِن لَّمۡ یَكُونَا رَجُلَیۡنِ فَرَجُلࣱ وَٱمۡرَأَتَانِ مِمَّن تَرۡضَوۡنَ مِنَ ٱلشُّهَدَاۤءِ أَن تَضِلَّ إِحۡدَىٰهُمَا فَتُذَكِّرَ إِحۡدَىٰهُمَ ۚ وَلَا یَأۡبَ ٱلشُّهَدَاۤءُ إِذَا مَا دُعُوا۟ ۚ وَلَا تَسۡـَٔمُوۤا۟ أَن تَكۡتُبُوهُ صَغِیرًا أَوۡ كَبِیرًا إِلَىٰۤ أَجَلِهِۦ ذَ ِكُلِكُمۡ أَقۡسَطُندَ ٱللَّهِ وَأَقۡوَمُ لِلشَّهَـٰدَةِ وَأَدۡنَىٰۤ ل ا تَرۡتَیۡابُوۤا۟ إِلَّاۤ أَن تَكُونَ تِجَـٰرَةً حَحََۡیۡ ۗ وَأَشۡهِدُوۤا۟ إِذَا تَبَایَعۡتُمۡ ۚ وَلَا یُضَاۤرَّ كَاتِبࣱ وَلَا شَهِیدࣱ ۚ وَإِن تَفۡعَلُوا۟ فَإِنَّهُۥ فُسُوقُۢ بِكُمۡ ۗ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّهَ َیُعَ وَیُعَلِّمُكُمُ ٱللَّهُ َٱ وَٱللَّهُ بِكُلِّ شَیۡءٍ عَلِیمࣱ ۝‎
²⁸² Yā'ayyuha l-ladhīna 'āmanū' idhā tadāyantum bidaynin 'ilā' ajali m-musamman faktubūh (u), walyaktu b-baynanakum kātibum bil'adl (i), walā ya'ba kātibun 'an y-yaktuba kamā' allam -lāh (u), falyaktub walyumlili l-ladhī 'alayhi l-ḥaqqu walyattaqi l-lāha rabbahū walā yabkhs minhu shay'ā, fa'in kāna l-ladhī' alayhi l-ḥaqqu safīhan 'aw ḍa'ifan' aw l 'u' an y-yumilla huwa falyumlil waliyyuhū bil'adl (i), wastashhidū shahīdayni mi r-rijālikum, fa'i l-lam yakūnā rajulayni farajulun w-wamra'atāni mimman tarḍawna mina sh-shuhadā'i iḥdāhumā fatudhakkira 'iḥdāhumā l-'ukhrā, walā ya'ba sh-shuhadā'u' idhā mā du'ū, walā tas'amū 'an taktubūhu ṣaghīran' aw kabīran 'ilā ajalih (ī), dhālikum' aqṭu lāhi wa'aqwamu lishshahādati wa'adnā 'allā tartābū,' illā 'an takūna tijāratan ḥāḍiratan tudīrūnahā baynakum falaysa' alaykum junāḥun 'alla taktubūhā, wa'ashhidū' idhā tabāyā, fa'innahū fusūqun bikum, wattaqu l-lāh (a), wayu'allimu kumu l-lāh (u), wallāhu bikulli shay’in ‘alīm (ne)

Warsh z Nafiʽ al-Madani

يَٰٓأَيُّهَا اَ۬لَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِذَا تَدَايَنتُم بِدَيۡنٍ اِلَىٰٓ أَجَلٍ مُّسَمًّى فَاكۡتُبُوهُ ^ج وَلۡيَكۡتُب بَّيۡنَكُمۡ كَاتِبٌۢ بِالۡعَدۡلِ ^ج وَلَا يَابَ كَاتِبٌ اَن يَكۡتُبَ كَمَا عَلَّمَهُ اَ۬للَّهُ ^ج فَلۡيَكۡتُبۡ وَلۡيُمۡلِلِ اِ۬لَّذِے عَلَيۡهِ اِ۬لۡحَقُّ وَلۡيَتَّقِ اِ۬للَّهَ رَبَّهُۥ وَلَا يَبۡخَسۡ مِنۡهُۡهُيۡـًٔا ^ج فَإِن كَانَ اَ۬لَّذِے عَلَيۡهِ اِ۬لۡحَقُّ سَفِيا اَوۡ ضَعِيفًا اَوۡ لَا يَسۡتَطِيعُ أَن يُمِلَّ هُوَ فَلۡيُمۡلِلۡ وَلِيُّهُۥ بِالۡعَدۡلِ ^ج وَاسۡتَشۡهِدُوا۟ شَهِيدَيۡنِ مِن رِّجَالِكُمۡ ^صلے فَإِن لَّمۡ يَكُونَا رَجُلَيۡنِ فَرَجُلٌ وَامۡرَأَتَانِ مِمَّن تَرۡضَوۡنَ مِنَ اَ۬لشُّهَدَآءِ اَ۬ن تَضِلَّ إِحۡدٜيٰهُمَا فَتُذَكِّرَ إِحۡدٜيٰهُمَا اَ۬لُاخۡرٜىٰ ^ج وَلَا يَابَ اَ۬لشُّهَدَآءُ اِٜذَا مَا دُعُوا۟ ^ج وَلَا تَسۡـَٔمُوٓا۟ أَن تَكۡتُبُوهُ صَغِيرًا اَوۡ كَبِيرًا اِلَىٰٓ أَجَلِهِۦ ^ج ذَٰلِكُمُۥٓ أَقۡسَطُ عِندَ اَ۬للَّهِ وَأَقۡوَمُ لِلشَّهَٰدَةِ وَأَدۡنٜىٰٓ أَلَّا تَرۡتَابُوٓا۟ ^صلے إِلَّآ أَن تَكُونَ تِجَٰرَةٌ حَاضِرَةٌ تُدِيرُونَهَا بَيۡنَكُمۡ فَلَيۡسَ عَلَيۡكُمۡ جُنَاَ اَلَّا تَكۡتُبُوهَا ^قلے وَأَشۡهِدُوٓا۟ إِذَا تَبَايَعۡتُمۡ ^ج وَلَا يُضَآرَّ كَاتِبٌ وَلَا شَهِيدٌ ^ج وَإِن تَفۡعَلُوا۟ فَإِنَّهُۥ فُسُوقٌۢ بِكُمۡ ^قلے وَاتَّقُوا۟ اَ۬للَّهَ ^صلے وَيُعَلِّمُكُمُ اَ۬للَّهُ ^قلے وَاَ۬للَّهُ بِكُلِّ شَےۡءٍ عَلِيمٌ ۝‎
²⁸¹ Yā’ayyuha l-ladhīna 'Amanū ‘idhā tadāyantum bidaynin ilā ‘ajali m-musamman faktubūh (u), walyaktu b-baynanakum kātibum bil’adl (i), walā yAba kātibuchta y-yaktuba kamā ‘allamahu l-lāh (u), falyaktub walyumlili l-ladhī‘ alayhi l-ḥaqqu walyattaqi l-lāha rabbahū walā yabkhs minhu shaano, fa’in kāna l-ladhī ‘alayhi l-ḥaqqu safīhan aw ḍa’iventilátor aw lā yastaṭī‘u ‘an y-yumilla huwa falyumlil waliyyuhū bil’adl (i), wastashhidū shahīdayni mi r-rijālikum, fa’i l-lam yakūnā rajulayni farajulun w-wamra’atāni mimman tarḍawna mina An taḍilla ‘iḥdahumā fatudhakkira ‘Iḥdahuma lukhrā, walā yAba sh-shuhadā’u idhā mā du‘ū, walā tas’amū ‘an taktubūhu ṣaghīran aw kabīran ila ajalih (ī), dhālikumū ‚Aqsaṭu‘ inda l-lāhi wa’aqwamu lishshahādati wa’adnA ‚Allā tartābū,‘ illā 'an takūna tijārakáď ḥāḍirakáď tudīrūnahā baynakum falaysa ‘alaykum junāḥun allā taktubūhā, wa'ashhidū 'idhā tabāy'tum, walā yuḍārra kātibun walā shahīdun, wa'in taf'alū fa'innahū fusūqun bikum, wattaqu l-lāh (a), wayu'allimukumu l-lāh (u) shajo ‚Alīm (ne)

Význam

²⁸² Vy, kteří věříte! Když sjednáváte dluh na dobu určitou, zapište si jej. Nechte písaře, aby to mezi vámi zapsal do spravedlnosti. Ať písař neodmítne psát, jak ho Alláh naučil, tak ať píše. Nechte jej (dlužníka), který nese odpovědnost, diktovat, a on se musí bát Alláha, svého Pána, a nesnižovat nic z toho, co dluží. Pokud však dlužník nerozumí nebo je slabý nebo není schopen sám diktovat, pak ať jeho opatrovník diktuje ve spravedlnosti. A vytáhněte ze svých mužů dva svědky. A pokud nejsou k dispozici dva muži (k dispozici), pak pro svědky souhlasí muž a dvě ženy, jako jste vy, takže pokud se jedna z nich (dvě ženy) mýlí, druhá jí to může připomenout. A svědci by neměli odmítnout, když jsou předvoláni (pro důkazy). Neměli byste se unavovat psát (svou smlouvu), ať už malou nebo velkou, na dobu určitou, která je spravedlivější s Alláhem; pevnější jako důkaz a pohodlnější, abyste předešli vzájemným pochybnostem, kromě případů, kdy se jedná o současný obchod, který provádíte na místě mezi sebou, pak na vás není hřích, pokud si ho nezapíšete. Ale vždy, když uzavíráte obchodní smlouvu, vezměte svědky. Nechť ani písař, ani svědek neutrpí žádnou škodu, ale pokud to uděláte (taková škoda), byla by to ve vás ničemnost. Takže se bojte Alláha; a Alláh tě učí. A Alláh je All-Knower každého a všeho.
Překlad:Vznešený Korán, 1999

²⁸² Ó vy, kdo jste věřili, zapište si, když uzavíráte dluh na určité období. A ať písař mezi vás napíše spravedlivě. Ať žádný písař neodmítne psát jako Alláh ho naučil. Nechť tedy napíše a nechť diktuje ten, kdo má povinnost [tj. Dlužník]. A ať se bojí Alláh, svého Pána, a nic z toho nevynechat. Ale pokud má ten, kdo má povinnost, omezené porozumění nebo je slabý nebo není schopen diktovat sám sebe, pak ať jeho opatrovník diktuje spravedlnost. A přiveďte svědky dvou svědků z vašich mužů. A pokud nejsou [k dispozici] dva muži, pak muž a dvě ženy od těch, které přijmete jako svědky - takže pokud se jeden z nich [tj. Ženy] mýlí, druhý jí to může připomenout. A ať svědci neodmítají, když jsou povoláni. A nebuďte [příliš] unavení, abyste to psali, ať už jsou malé nebo velké, pro jeho [specifikovaný] termín. To je více na dohled Alláh a silnější jako důkaz a s větší pravděpodobností zabrání pochybám mezi vámi, s výjimkou případů, kdy se jedná o okamžitou transakci, kterou mezi sebou provádíte. Neboť [pak] na vás není žádná vina, pokud to nenapsáte. A při uzavírání smlouvy vezměte svědky. Nenechte ublížit žádnému písaři ani žádnému svědkovi. Pokud tak učiníte, je to ve vás [vážná] neposlušnost. A strach Alláh. A Alláh učí tě. A Alláh je vědět o všech věcech.
Překlad:Saheeh International, 1997

²⁸² Vy, kteří věříte! Když budete jednat navzájem, v transakcích zahrnujících budoucí závazky ve stanoveném časovém období, omezte je na psaní Nechte písaře věrně zapsat mezi stranami: písař nechte odmítnout psát: jak ho Alláh naučil, tak ať napište mu. Nechť diktuje ten, kdo nese odpovědnost, ale ať se bojí svého Pána Alláha, a nesnižuj nic z toho, co dluží. Pokud je odpovědná strana mentálně nedostatečná nebo slabá nebo není schopna sama diktovat, dejte věrně diktovat jeho opatrovníka a získejte dva svědky ze svých vlastních mužů, a pokud nejsou dva muži, pak muž a dvě ženy, například jak si vyberete, pro svědky, takže když se jeden z nich mýlí, ten druhý jí to může připomenout. Svědci by neměli odmítnout, když jsou předvoláni (Pro důkazy). Pohrdejte tím, že se do budoucna nebudete omezovat na psaní (vaší smlouvy), ať už bude malé nebo velké: je to spravedlivé v očích Alláha, vhodnější jako důkaz a vhodnější, abyste zabránili vzájemným pochybnostem, ale pokud se jedná o transakci které vykonáváte na místě mezi sebou, není na vás viny, pokud to omezujete na psaní. Buďte však svědky, kdykoli uzavíráte obchodní smlouvu; a ať ani písař, ani svědek neutrpí újmu. Pokud tak učiníte (taková škoda), byla by to ve vás ničemnost. Takže se bojte Alláha; Je to dobré, co vás učí. A Alláh je dobře obeznámen se všemi věcmi. Pokud jste na cestě a nemůžete najít písaře, zástava s majetkem (může sloužit účelu). A pokud jeden z vás vloží něco na důvěru u druhého, nechť důvěrník (věrně) zbaví své důvěry a ať se nebojí svého Pána, aby nezakryl důkazy; neboť kdokoli to skrývá, - jeho srdce je poškvrněno hříchem. A Alláh ví vše, co děláte.
Překlad:Yusuf Ali, 1934

²⁸² Vy, kteří věříte! Když uzavřete smlouvu na dluh na dobu určitou, zaznamenejte si to písemně. Nechte písaře, aby to mezi vámi písemně zaznamenal (ve smyslu) vlastního kapitálu. Žádný písař by neměl odmítat psát, jak ho Alláh naučil, tak ať píše, a ať ten, kdo zadlužuje dluh, diktuje, a ať dodržuje svou povinnost vůči Alláhovi, svému Pánu, a ničeho z toho nesnižuj. Ale pokud ten, kdo dluží, je málo chápavý nebo slabý nebo není schopen sám diktovat, pak nechť strážce jeho zájmů diktuje (pokud jde o) spravedlnost. A povolejte, abyste byli svědky, ze svých mužů, dvou svědků. A pokud dva muži nejsou (po ruce), pak muže a dvě ženy, jako jste vy, schvalováte jako svědky, takže pokud se jeden bude mýlit (prostřednictvím zapomnění), ten druhý si bude pamatovat. A svědci nesmí odmítnout, když jsou předvoláni. Nenechte se odmítnout odepsat (smlouvu), ať už malou nebo velkou, s (záznamem) jejího termínu. To je spravedlivější z pohledu Alláha, jistější pro svědectví a nejlepší způsob, jak se vyhnout pochybnostem mezi vámi; ukládejte pouze v případě, že se jedná o skutečné zboží, které si mezi sebou přenášíte z ruky do ruky. V takovém případě pro vás není hřích, pokud to nenapsáte. Mějte svědky, když prodáváte jeden druhému, a nedělejte nic špatného na písaři nebo svědcích. Pokud jim ublížíte, hle! je to ve vás hřích. Dodržujte svou povinnost vůči Alláhovi. Alláh tě učí. A Alláh zná všechny věci.
Překlad:Pickthall, 1930

Výklad

Některé pojmy, které byly ve verši zmíněny, jsou následující:^[4]

Kdykoli existuje úvěrová transakce na určité časové období, musí být formálně zapsána.
Věřitel i dlužník musí spisovateli důvěřovat. Na druhou stranu musí být spisovatel nestranný a musí jen psát fakta o výpůjčních podmínkách. Důležité je, že informace pisatele o pravidlech půjčování. Znalosti a povědomí spisovatele o pravidlech a předpisech o vypůjčování jsou zásadní. Musí je znát v nejlepším případě.
Pokud je dokument podepsán věřitelem a dlužníkem, musí být dva svědci. Svědci by měli být dva muži nebo jeden muž a dvě ženy.
Musí být zaručena bezpečnost pisatele a je možné ho obtěžovat kvůli výkonu spravedlnosti.
Délka smlouvy by měla být uvedena přesně.

Viz také

Reference

^ Shahrudi, Seyyed Mahmud. Slovník Fiqh (perština). Encyclopaedia Institute of Islamic Fiqh. str. 192.
^ Khurram Murad (15. února 2014). Klíč k al-Baqarah: Nejdelší súra Koránu. Kube Publishing Limited. str. 25–. ISBN 978-0-86037-532-6.
^ Samii, Bahram. Úvod do slavného Koránu.
^ Amīn Aḥsan Iṣlāḥī (2007). Tafsir z Surah al-Fātihan a Surah al-Baqarah. The Other Press. ISBN 978-983-9154-88-7.

[1] Shahrudi, Seyyed Mahmud. Slovník Fiqh (perština). Encyclopaedia Institute of Islamic Fiqh. str. 192.

[Murad2014-2] Khurram Murad (15. února 2014). Klíč k al-Baqarah: Nejdelší súra Koránu. Kube Publishing Limited. str. 25–. ISBN 978-0-86037-532-6.

[3] Samii, Bahram. Úvod do slavného Koránu.

[Iṣlāḥī2007-4] Amīn Aḥsan Iṣlāḥī (2007). Tafsir z Surah al-Fātihan a Surah al-Baqarah. The Other Press. ISBN 978-983-9154-88-7.

[1]

[2]

[3]

[4]