Španělská adjektiva - Spanish adjectives

Španělská adjektiva jsou podobné těm ve většině ostatních Indoevropské jazyky. Jsou obecně postpositivní a shodují se v pohlaví i čísle s podstatným jménem, které modifikují.

Sklon a použití

Španělská adjektiva lze obecně rozdělit do dvou skupin: ta, jejichž lemma (základní forma, forma nalezená ve slovnících) končí -Óa ti, jejichž lemma není. První z nich se obecně skloňují jak pro pohlaví, tak pro počet; druhý obecně skloňovat jen pro číslo. Frío („studený“), například skloňuje jak pro pohlaví, tak pro počet. Když se používá s podstatným jménem jednotného čísla mužského rodu, má jednotný tvar mužského rodu Frío (lemma) je použito. Když se používá se ženským podstatným jménem, stává se fría; -A je obecně ženský singulární konec pro přídavná jména, která se skloňují pro pohlaví. Když se používá s podstatným jménem mužského a množného čísla, stává se fríos, a je-li použito s podstatným jménem ženské podstaty, stává se frías; -s je množné číslo pro mužský i ženský rod s adjektivy, která se skloňují podle pohlaví. Tím pádem:

Frío („studený“) → frío, fría, fríos, frías
pequeño („malý“) → pequeño, pequeña, pequeños, pequeñas
rojo („červená“) → rojo, roja, rojos, rojas

Přídavná jména, jejichž lemma nekončí -Ó, ale skloňovat jinak. Tato adjektiva se téměř vždy skloňují pouze pro číslo. -s je opět množným číslem, a pokud lemma končí souhláskou, adjektivum trvá -es v množném čísle. Tím pádem:

caliente („horké“) → caliente, caliente, calientes, calientes
formální („formální“) → formální, formální, formální, formální
verde („zelená“) → verde, verde, verdes, verdes

Toto rozdělení do dvou skupin je však zevšeobecněním. Existuje mnoho příkladů, například adjektivum español sama o sobě přídavných jmen, jejichž lemmatem nekončí -Ó ale přesto vzít -A v ženském jednotném čísle i -tak jako v ženském množném čísle a mají tedy čtyři podoby: v případě español, española, españoles, españolas. Existují také přídavná jména, která se vůbec nesklánějí (obecně slova vypůjčená z jiných jazyků, například z francouzštiny béžový (také Hispanicised to beis)).

Španělská adjektiva jsou velmi podobná podstatným jménům a jsou s nimi často zaměnitelná. Holá přídavná jména mohou být použita s články, a tak fungují jako podstatná jména, kde by angličtina vyžadovala nominalizaci pomocí zájmena jeden (y). Například:

El rojo va aquí / acá, ¿ne? = "Červená jde sem, že?"
Tenemos que tirar las estropeadas = "Musíme vyhodit rozbité"

U středního článku lze také použít mužská singulární adjektiva hle znamenat „[adjektivní] věc, [adjektivní] část“. Tím pádem:

lo extraño = "zvláštní věc, zvláštní část"
lo neobvyklý = "neobvyklá věc, neobvyklá část"

Jedinými skloňovacími nepravidelnými adjektivy ve španělštině jsou ta, která mají nepravidelná srovnávací formy a pouze čtyři dělat.

Španělská adjektiva jsou obecně postpositivní, tj. přicházejí za podstatným jménem, které modifikují. Tím pádem el libro Largo („dlouhá kniha“), la casa velký („velký dům“), los hombres alt („vyšší muži“) atd. Existuje však malý počet přídavných jmen, včetně všech pořadové číslovky stejně jako slova jako otro („ostatní“) a dělat („vše“), které musí být umístěno před podstatným jménem, které modifikují. K dispozici jsou také a malé číslo které lze umístit před i za podstatným jménem a které podle tohoto umístění mění význam, a některá přídavná jména, zejména ta, která tvoří něco jako pevnou frázi s podstatným jménem (např. oscura noche ("temná noc"), alta montaña („vysoká hora“)), lze umístit před nebo za podstatné jméno s malou změnou významu.

Apokop

Malý počet přídavných jmen má apokální Formy: Formy, ve kterých je v určitých prostředích vypuštěn konečný zvuk nebo dva. Oni jsou:

Základní forma	Apokopická forma	životní prostředí
alguno ("nějaký")	algún	před podstatnými jmény mužského rodu
Bueno ("dobrý")	buen	před podstatnými jmény mužského rodu
Ciento ("sto")	cien	před podstatnými jmény a ve složených číslech před čísla větší nebo rovna mil ("tisíc")
cualquiera („cokoli“, jednotné číslo) cualesquiera (množný)	cualquier cualesquier	před podstatným jménem
velký („velký, velký“)	gran	před podstatnými jmény v jednotném čísle
malo ("špatný")	mal	před podstatnými jmény mužského rodu
ninguno („ne, žádný“)	ningún	před podstatnými jmény mužského rodu
primero ("za prvé")	primer	před podstatnými jmény mužského rodu
tercero ("Třetí")	tercer	před podstatnými jmény mužského rodu
ne ("jeden")	un	před podstatnými jmény mužského rodu; také se používá místo una v určitých prostředích (stejná pravidla platí pro veintiuno ("dvacet jedna"))

Apokické tvary se používají, i když slovo nepřichází bezprostředně před podstatným jménem: algúnská fresková pánev („nějaký čerstvý chléb“), el primer gran árbol („první velký strom“), ningún otro hombre („žádný jiný muž“) atd. V případě velký, což je jediné apokické adjektivum s pravidelnými srovnávacími a superlativními tvary (más grande a el más grandesrovnávací a superlativní apokopát stejným způsobem jako pozitivní: la más gran casa ale la casa más grande, el más gran coche de los dos ale el coche más grande de los dosatd. Pokud a spojení zasahuje mezi adjektivem a podstatným jménem, avšak apokopické tvary se nepoužívají: esta grande y bella casa („tento velký a krásný dům“), el primero o segundo día („první nebo druhý den“) atd.

Slova, která mění význam

Několik adjektiv mění význam v závislosti na jejich poloze: před nebo za podstatným jménem. Oni jsou:

Před podstatným jménem	Slovo	Po podstatném jménu
bývalý	antiguo	starověký
jistý (konkrétní)	cierto	jistý (jistý)
látat	dichoso	šťastný, šťastný
skvělé, působivé	velký (gran)	velký (fyzicky)
polovina-	průměr	střední, průměrný
stejný	mismo	(věc) sama
jiný, jiný	nuevo	zcela nový
nešťastný	pobre	chudý
vlastní	propio	správně
naprostý	puro	čistý
pouze	único	unikátní
bývalý, dlouholetý	viejo	starý, starý

Srovnání a superlativy

Srovnání jsou obvykle vyjádřena příslovci más („více“) a menu („méně“) následované přídavným jménem; předmět srovnání je zaveden s částicou que ("než"). Například, X es más grande que Y („X je větší / větší než Y“). Superlativy (v mezijazykovém, sémantickém smyslu) jsou také vyjádřeny příslovci más a menu, ale tentokrát s určitým členem předcházejícím podstatnému jménu: la persona más interesante („nejzajímavější osoba“); předmět srovnání je představen předložkou de ("z"). Přídavná jména Bueno ("dobrý"), malo ("špatný"), joven („mladý“) a viejo („staré“) mají nepravidelné srovnávací formy: Mejor ("lepší"), peor ("horší"), menor ("mladší") a starosta („starší“). Mejor a peor jsou umístěna před podstatnými jmény, která modifikují: la mejor cosa, ("nejlepší věc"), el peor libro („nejhorší kniha“) atd.

Protože určitý článek je spolu s más nebo menu, superlativní značka, je komparativ gramaticky nerozeznatelný od superlativu, je-li použit; další kvalifikační fráze jako de los dos („of the two“) must must be used to indicate that the adjective is the comparative and not the superlative.

Superlativ

Místo uvedení muy„„ velmi “před adjektivem lze k zesílení myšlenky použít speciální formu zvanou superlativ. Skládá se z přípony -ísimo. Tato forma pochází z latinského superlativu, ale již neznamená „nejvíce ...“, což je vyjádřeno výše vysvětlenými způsoby. Název je nicméně zachován z historických důvodů.

Pravidelné formuláře

muy rápido → rapidísimo
muy guapas → guapísimas
muy rica → riquísima
muy lento → lentísimo
muy duro → durísimo

Nepravidelné formy

muy antiguo → antiquísimo
muy inferior → ínfimo
muy joven → jovencísimo
muy superior → supremo
muy bueno → óptimo (buenísimo je častější a je tu neobvyklé bonísimo)
muy malo → pésimo (malísimo je častější)
muy grande → máximo* (grandísimo je častější)
muy pequeño → mínimo* (pequeñísimo je častější)

* Tyto dvě formy zachovávají původní význam superlativu: ne „velmi“, ale „nejvíce“.

Formy, které jsou nepravidelné ve vysokém literárním stylu, ale ne normálně

muy amigo → amicísimo/amiguísimo
muy áspero → aspérrimo/asperísimo
muy benévolo → benevolentísimo/nepoužívá
muy célebre → celebérrimo/nepoužívá
muy krutý → crudelísimo/cruelísimo
muy fácil → facílimo/facilísimo
muy fiel → fidelísimo/fielísimo
muy frío → frigidísimo/friísimo
muy íntegro → integérrimo/integrísimo
muy libre → libérrimo/librísimo
muy magnífico → velkolepý/nepoužívá
muy mísero → misérrimo/nepoužívá
muy munífico → munificentísimo/nepoužívá
muy pobre → paupérrimo/pobrísimo
muy sabio → sapientísimo/nepoužívá
muy sagrado → sacratísimo/nepoužívá

Formuláře již nejsou považovány za superlativní

muy agrio („velmi hořké“) → acérrimo („silný, horlivý, fanatický“)

Přihlašování -ísimo k podstatným jménům není běžné, ale existuje slavný případ Generalísimo.

Stejně jako v angličtině a dalších jazycích jím ovlivněných, a teenspeak superlativ může být tvořen předponou super-, nebo někdy hiper-, ultra-, re- nebo vyžadovat-. Mohou být také psány jako příslovce odděleně od slova.

Superlargo nebo súper largo = "superdlouhá", "dlouhá cesta"

Přípony

Přípona -dor, -Dora

Mnoho termínů s příponou -dor, -Dora jsou podstatná jména tvořená jinými podstatnými jmény nebo slovesy (ekvivalentní angličtině) podstatné jméno + er nebo sloveso + er). Obvykle adjektiva odpovídají sloveso + dor / a (ekvivalent k angličtině sloveso + ing) odvozený ze tří konjugací:

-ar slovesa	-er slovesa	-ir slovesa
agotar („do vyčerpání“) → agotador ("vyčerpávající")	acoger („přivítat“) → acogedor („přivítání“)	příspěvek („přispět“) → příspěvekdor („přispívající“)
inspirar („inspirovat“) → inspirador („inspirativní“)	pouhý („zasloužit si“) → pouhédor („zaslouží si“)	Corregir („opravit“) → Corgidor („opravuje“)
zjevení („odhalit“) → zjevenídor („odhalení“)	pozér („vlastnit“) → pózovatdor („vlastnit“)	medir („na míru“) → medidor („měření“)

Příklady:

Los bailes fueron agotadores = "Tance byly vyčerpávající"
Una biografía inspiradora = "Inspirativní životopis" (nebo lit. "Životopis, který inspiruje")

-sitor, -sitora

Alternativní forma, -sitor, -sitora, odpovídá slovesům končícím na -poner:

-poner slovesa
složka („skládat“) → compositor („skládání“)
exponent („vystavit“) → výstavasitor („vystavení“)
oponent („oponovat“) → opositor („oponovat“)

(I když jsou neobvyklé, jsou pravidelně přidávány jako komponenta, exponent a oponedor)

Příklad:

El lado soupeř = "Protilehlá strana" (nebo rozsvícená. "Strana, která oponuje")

-tor, -tora

Další alternativa, -tor, -tora, odpovídá slovesům končícím na -ducir a -venir:

-ducir slovesa	-venir slovesa
dirigent („vést“) → vedenítor („dirigování“)	contravenir („odporovat“) → porušittor („v rozporu“)
úvodní („zavést“) → úvodtor („zavádění“)	intervenir („zasáhnout“) → zasáhnouttor („zasahující“)

(I když jsou neobvyklé, jsou pravidelně doplňovány jako průvodce, úvodník, kontravididor a intervenidor)