Shirazi Turk - Shirazi Turk
Shirazi Turk je ghazal (milostná báseň) perský básník ze 14. století Hafez z Shiraz. Byl popsán jako „nejznámější z Hafezových básní v anglicky mluvícím světě“.[1] Byla to první báseň Hafez objevit se v angličtině,[2] když William Jones vytvořil parafrázi „Perská píseň“ v roce 1771 na základě latinské verze dodané jeho přítelem Károly Reviczky. Edward Granville Browne napsal o této básni: „Nemohu najít tolik anglických veršů, které by vynesly jiné ódy z Ḥáfiẓ.“[3] Je to třetí báseň ve sbírce (pohovka ) Hafezových básní, které jsou seřazeny podle abecedy podle jejich rýmů.
V poslední době tato óda inspirovala řadu odborných článků a kontroverzí. Mělo by se to brát v nominální hodnotě, jako báseň, ve které básník popisuje svou neopětovanou lásku k hezkému mládí a obrací se k vínu jako útěcha? Nebo také skrývají skryté Sufi význam popisující cestu Lásky vedoucí ke sjednocení s Bohem? Je Turek muž nebo žena? Byl to skutečný nebo imaginární člověk? Dalším tématem, o kterém se diskutovalo, je, zda je báseň koherentní nebo zda nemá jednotné téma.
Ve století po Hafezově smrti byla vyprávěna slavná anekdota o tom, jak mongolský dobyvatel Timur (Tamerlane) se setkal s Hafezem a kritizoval ho za to, že v této básni tak neuctivě psal o Bokharovi a Samarkandovi. Tento příběh se poprvé objevuje v díle s názvem Anis al-Nas autor Shoja 'Shirazi (1426),[4] a bylo to rozpracováno ve sbírce životopisů básníků (Tazkerāt aš-Šo'arā) dokončena v roce 1486 do Dawlatshah Samarqandi. Pokud se toto setkání uskutečnilo, což není jisté, muselo to být během první návštěvy Tamerlána v Šírázu v roce 1387, dva roky před Hafezovou smrtí.[5]
To bylo argumentoval, že báseň je pravděpodobné, že byla napsána po roce 1370, kdy Tamerlane začal rozvíjet Samarkand a proslavit jej jako své hlavní město.[6] Pokud ano, pravděpodobně to bylo napsáno později v Hafezově životě, protože v roce 1370 mu bylo 53 nebo 55 let.
Báseň
Zde uvedený přepis je založen na přepisu schváleném Organizace spojených národů v 2012, což představuje současnou výslovnost vzdělaných mluvčích v Íránu, kromě toho, že pro snazší skenování jsou dlouhé samohlásky označeny makronem (ā, ē, ī, ō, ū).[7] (Vidět Romanizace perštiny.) Glotální zastávka je zapsána (') a kh (jako v „Khayyām“) je napsáno X.
Překlady básně v próze lze najít v publikacích Clarke (1891), s. 40–43, Windfuhr (1990), Hillmann (1995) a Ingenito (2018). Řadu básnických verzí cituje zčásti nebo úplně Arberry (1946).
Perský text básně a nahrávky v perštině jsou k dispozici na webových stránkách Ganjoor.[8]
- 1
- اگر آن ترک شیرازی به دست آرد دل ما را
- به خال هندویش بخشم سمرقند و بخارا را
- 'agar' ān Tork-e Šīrāzī * be dast ārad del-ē mā-rā
- be xāl-ē Hendu-yaš baxšam * Samarqand ō Boxārā-rā
- Pokud ten Shirazi Turk přijme mé srdce v jejich rukou,
- za jejich indického krtka dám Samarkand a Buchara.
- 2
- بده ساقی می باقی که در جنت نخواهی یافت
- کنار آب رکن آباد و گلگشت مصلا را
- bedeh, sāqī, mey-ē bāqī * ke dar jannat naxāhī yāft
- kenār-ē āb-e Roknābād * o golgašt-ē Mosallā-rā
- Nalévá víno, dejte zbytek vína, protože v nebi nenajdete
- břehy vody Roknabad a procházka růží Mosallou.
- 3
- فغان کاین لولیان شوخ شیرین کار شهرآشوب
- چنان بردند صبر از دل که ترکان خوان یغما را
- faqān k-īn lūliyān-ē šūx * -e šīrīnkār-e šahrāšūb
- čonān bordand sabr az del * ke Torkān xān-e yaqmā-rā
- Bohužel pro ty šibalské cikány, kteří dělají sladké věci a dělají z města nepokoje!
- ukradli mi trpělivost jako Turci na loupeži.
- 4
- ز عشق ناتمام ما جمال یار مستغنی است
- به آب و رنگ و خال و خط چه حاجت روی زیبا را
- ze 'ešq-ē nātamām-ē mā * jamāl-ē yar mostaqnī-st
- být āb ō zazvonil o xāl ō xat * če hājat rūy-e zībā-rā?
- Naší nedokonalé lásky je sláva milovaného nezávislá;
- co potřebuje krásná tvář pro pudr a barvu a krtka a linii?
- 5
- من از آن حسن روزافزون که یوسف داشت دانستم
- که عشق از پرده عصمت برون آرد زلیخا را
- muž az 'ān hosn-e rūz-afzūn * ke Yūsof dāšt dānestam
- ke 'ešq az parde-yē' esmat * borūn ārad Zoleyxā-rā
- Naučil jsem se z té krásy, kterou každý den zvětšoval Joseph,
- kterou láska přinese Zoleykha zpoza opony skromnosti.
- 6
- اگر دشنام فرمایی و گر نفرین دعا گویم
- جواب تلخ میزیبد لب لعل شکرخا را
- agar došnam farmā'ī * v-agar nefrīn do'ā gūyam
- javāb-ē talx mīzībad * lab-ē la'l-ē šekarxā-rā
- I když mluvíš ostře a i když mi proklínáš, jsem vděčný;
- hořká odpověď zkrášluje rudočervený cukr žvýkající ret.
- 7
- نصیحت گوش کن جانا که از جان دوستتر دارند
- جوانان سعادتمند پند پیر دانا را
- nasīhat gūš kon, jānā, * ke 'az jān prach-tar dārand
- javānān-ē sa'ādatmand * pand-ē pīr-e dānā-rā
- Poslouchej rady, má duše, protože je ještě cennější než jejich duše
- mladí lidé, kteří hledají štěstí, mají radu znalého staršího.
- 8
- حدیث از مطرب و می گو و راز دهر کمتر جو
- که کس نگشود و نگشاید به حکمت این معما را
- hadīs az motreb-ō mey gū * vo rāz-ē dahr kamtar jū
- ke kas nagšūd o nagšāyad * be hekmat 'īn mo'ammā-rā
- Vyprávějte příběh o zpěvákovi a víně a hledejte tajemství času méně,
- protože tuto hádanku nikdy nikdo nevyřešil ani nikdy nevyřeší moudrostí.
- 9
- غزل گفتی و در سفتی بیا و خوش بخوان حافظ
- که بر نظم تو افشاند فلک عقد ثریا را
- qazal goftī o dor softī * biyā vō xoš bexān, Hāfez
- ke bar nazm-ē to afšānad * falak 'egd-ē Sorayyā-rā
- Dokončili jste svoji báseň a probodli jste perlu; pojď a krásně zpívej, Hafezi,
- že na vašich skladbách může nebe rozptýlit náhrdelník Plejády.
Metr
Měřič je známý jako Hazaj. Každý Bayt nebo verš se skládá ze čtyř částí po osmi slabikách. V systému Elwell-Sutton je tento měřič klasifikován jako 2.1.16 a je používán ve 25 (4,7%) z 530 Hafezových básní.[9]
- | u - - - | u - - - || u - - - | u - - - |
„Overlong“ slabiky, které zabírají místo dlouhé plus krátké slabiky v metru, jsou podtrženy.
Text
Text básně není zcela jistý. Verze uvedená výše je verze Muhammada Qazviniho a Qasema Ghaniho (1941).[10][11] Z deseti rukopisů, které zkoumal Mas'ud Farzaad, však ve skutečnosti mají pouze dva výše uvedený text.[12]
Devět z deseti rukopisů se shoduje na pořadí veršů 1–5 a 9. Ale pokud jde o verše 6–8, existuje více neshod. Jeden rukopis má řád 1, 2, 7, 6, 3, 9, vynechává 4, 5 a 8. Jiný rukopis vynechává verše 6 a 7. V ostatních rukopisech se verše 6, 7 a 8 nacházejí v různých řádech: 7 , 8,6; 8, 7, 6; a 6, 8, 7.
Bashiri (1979) tvrdil, že verše 6 a 7 jsou interpolace, a Rehder (1974) navrhl, že jeden nebo oba verše 4 a 8 mohou být falešné.[13]
Osm rukopisů má jinou verzi verše 6 (viz níže).
Súfická interpretace?
Praxe Súfismus (Islámská mystika) byla v Íránu během těchto staletí velmi rozšířená a velmi ovlivnila perskou poezii.[14] Jak daleko však má být tato Hafezova báseň v mystickém smyslu vzata, je sporné. Jedním z těch, kteří to mysticky interpretovali, je Clarke (1895), který vysvětluje, že Turek symbolizuje Boha, Samarkand a Bukhara znamenají tento svět a ten další, víno je tajemstvím lásky atd.[15]
Ne všichni vědci však v této básni vidí mystickou interpretaci. Například v ní Gertrude Bell Básně z Divan Hafiz (1897), str. 129, napsal:
- „Celá báseň prošla mystickou interpretací, která podle mého názoru jen málo přidává na její hodnotě nebo srozumitelnosti.“
E. G. Browne ve svazku 3 jeho Literární historie Persie napsal:[16]
- „To, že mnoho z ód je třeba brát v symbolickém a mystickém smyslu, málokdo popře; že ostatní mají na mysli to, co říkají, a oslavovat krásu, která není nebeská a víno, které není alegorické, lze jen stěží zpochybnit.“
Podobně v 16. století turecký komentátor Hafeza, Ahmed Sudi, přijal doslovný přístup k Hafezově poezii a odmítl příliš mystické interpretace svých předchůdců Süruri a Şemʿi.[17]
Vládce Šírázu v Hafezově době, Shah Shoja ', také v Hafezových básních našel oba aspekty, duchovní i světské. Říká se, že si stěžoval, že Hafezova poezie byla „v jednu chvíli mystická, v jiné erotické a bacchanalianské; nyní vážná a duchovní a opět lstivá a světská“.[18] Mnoho moderních komentátorů souhlasí s Brownem a Bellem,[19] a většina přijímá ódu v její nominální hodnotě.
Iraj Bashiri na druhé straně silně argumentuje za súfickou interpretaci této básně.[20] Porovnává tuto báseň s dalším z Hafezových ghazálů, Sīne mālāmāl („Moje srdce je plné bolesti“), což je zjevně sufické povahy. Podle Baširiho obě básně popisují sedm fází Lásky, kterými musí zasvěcenec projít, aby dosáhl jednoty s Božstvím (ztráta srdce, lítost, extáze, ztráta trpělivosti, ztráta vědomí, ztráta mysli, zničení).
Bashiri také upozorňuje na určité zjevné astronomické odkazy: Slunce (které bylo někdy známé jako Tork-e falak "Turek oblohy"), Saturn (někdy označovaný jako Hendu-ye čarx „indián z nebe“),[21] Venuše a další jasné planety (Lūlīyān), sedm planet (Torkan), Plejády (Sorayya) a samotná obloha (falak), kterému lze přiřadit sufické významy. Jeho interpretace je v rozporu s interpretací Hillmanna, který odmítá Bashiriho článek jako neochotný.[22]
I Hillmann to však uznává[23] že v této básni je určitá dvojznačnost - dvojznačnost nebo īhām pro které je Hafez slavný. „Narážka na Josepha a Zulaykhu se může některým zdát jako celek v duchovní oblasti spektra, zatímco obraz zpěváka a vinaře u Bayta 8 a sebeochvalu u Bayta 9 je možné brát jen jako součást fyzický svět. “ Otázka záměru básně je tedy otevřená interpretaci, někteří vědci ji berou zcela jako fyzický popis lásky, jiní jako Arberry jako „velký filozofický výrok“.[24]
Pohlaví Turka
Zda je Turek muž nebo žena, není v perštině vyjádřeno gramaticky. Mnoho z prvních překladatelů této básně to přeložilo, jako by Turek byl žena, počínaje Williamem Jonesem, jehož verze začíná: „Sladká služebná, kdybys mi očaroval zrak ...“.[25] Výjimkou je Herman Bicknell (1875), který píše: „Pokud by se ten Shirâzian Turek rozhodl vzít mé srdce do své ruky, aby byl jeho indický krtek můj, dal bych Bokháru a Samarḳand.“[26]
Ve skutečnosti, ačkoli ve velkých perských narativních eposech a románcích byl milostný zájem vždy ženský, existovala také dlouhá tradice milostné poezie v obou arabštině[27] a Peršan, ve kterém ve velké většině případů byla osoba, jejíž krása byla chválena, mužského pohlaví.[28] Mezi perskými básníky, kteří psali milostné básně tohoto druhu, byli Farrokhi (11. století), Manuchehri (11. století), Sanai (12. století), Anvari (12. století), irácký (13. století), Saadi (13. století) a Awadi (14. století). Předmět obdivu básníka byl často popisován jako „Turek“ (Turci měli být obzvláště dobře vypadající),[29] jako v dvojverši níže od a qasida Manuchehri (viz Turecký harfista (Manuchehri) ):[30]
- بینی آن ترکی که او چون برزند بر چنگ ، چنگ
- از دل ابدال بگریزد به صد فرسنگ ، سنگ
- bīni ān Tork-ī ke ū čon barzanad bar čang čang
- az del-ē abdāl begrīzad buď smutný dalekozpíval zpíval
- Vidíte toho Turka, který když položí ruku (čang) na harfu (čang),
- ze srdce oddaných prchá kámen za stovku ligy ?
Saadi, který stejně jako Hafez pocházel ze Šírázu, používal frázi „Šírází Turek“ století před Hafezem:[31][32]
- ز دست ترک ختایی کسی جفا چندان
- نمیبرد که من از دست ترک شیرازی
- ze dast-e Tork-e Xatā'ī * kas-ī jafā čandān
- nemībarad ke man az dast * -e Tork-e Šīrāzī
- Od Turka z Khitai nikdo nikdy nepřijme tolik násilí
- jako já z ruky Shirazi Turka!
Khwaju Kermani, další básník žijící v Shirazu generaci před Hafezem, napsal:[33][34]
- شیراز ترکستان شده کان بت ز فرخار آمده
- Šírāz Torkestān šode * k-ān bot ze Farxār āmade
- Shiraz se stal Turkistán * protože ten „Buddha“ pochází Farkhar!
V básních rané fáze období byl předmětem básníkovy lásky často voják; později se z něj stal jakýkoli mladistvý mladík, ale k popisu vlivu jeho krásy na básníka se nadále používaly vojenské metafory.[28]
Většina moderních vědců tedy souhlasí s tím, že Hafezův „Shirazi Turk“ byl muž. Existují však určité výjimky. Leonard Lewisohn s odkazem na Milovaného píše: „Pohlaví je v perštině vždy nejednoznačné, ale v Hafizově verši je svědek téměř vždy ženský.“[35]
Další otázkou je, zda byl Turek v této básni skutečně turecký a skutečný člověk, nebo jednoduše poetický vynález. Bosensko-turecký komentátor Hafeza ze 16. století, Ahmed Sudi napsal:[36]
- "Turek: slovo původně znamená Tatar lidé. Jelikož jsou Tataři známí jako krutí, nemilosrdní a krvaví lidé, perscí básníci s nimi své milované obrazně srovnávají. A proto tito básníci nazývají své milované „Turky“. “
Sudi však také uvádí další teorii:
- „Někteří lidé ze Šírázu říkají, že mnoho vojáků [mongolského vládce] Hulagu Armáda učinila z města Šíráz svůj domov a žila tam několik následujících generací. Doslovně řečeno, není nesprávné nazývat jejich potomky „Turky ze Shirazu“. “
Návrh Hafezova editora Qasem Ghani že Turek mohl být jeho synem Shah Shoja ', jednoho z vládců té doby, Hillmann odmítá jako „nepravděpodobného“ vzhledem k tomu, že „Turek“ obvykle jednoduše znamená „milovaný“ a že frázi již použil Saadi.[37]
Poznámky k jednotlivým veršům
Arberry (1946) zdůrazňuje, že většina rysů této ódy jsou tradiční akciové motivy z perské milostné poezie, a cituje některé řádky Saadi, kde se stejná témata opakují.
1. verš
The xāl-e Hendū („Krtek indiána“, tj. tmavá barva) byl považován za symbol krásy na tváři milovaného. Fráze se také objeví v a ghazal Saadi, citovaný Arberrym, ve kterém Saadi kontrastuje s temnotou krtka a bledostí tváře milovaného:[38]
- غریبی سخت محبوب اوفتادهست
- به ترکستان رویش خال هندو
- qarīb-ī saxt mahbūb ūftāda-st
- být Torkestān-e rūy-aš xāl-e Hendū
- „Padl velmi milovaný cizinec
- na Turkestánu (tj. bledost) jeho tváře - (tmavý) indický krtek. “
Verš 2
Vnitřní rým v první polovině tohoto verše (bedeh, sāqī, mey-ē bāqī) je podobný vnitřnímu rýmu v arabské básni, ve které Hafez cituje Ghazal č. 1 ), který má bi-taryāqi wa-la rāqī „ani lék, ani kouzelník“. Ve verši 9 této básně je další vnitřní rým: qazal goftī o dor softī. Kdykoli se takové vnitřní rýmy vyskytnou, téměř vždy se shodují s koncem metrické nohy (viz Perské metry # Vnitřní rým ).[39]
3. verš
Týkající se xān-e yaqmā („stůl nebo plátno drancování“), Herman Bicknell vysvětluje: „V Turkistánu, můžeme-li uvěřit tradici, existovala dříve vojenská instituce zvaná„ Svátost drancování “, na které vojáci při platu - přišel den, násilně odnesli pokrmy z rýže a další pokrmy položené na zemi. Připomínalo jim tak, že jejich legální pronásledování bylo znásilnění a drancování. “[40]
Myšlenkou této linie je, že „Turek“ (milovaný) drancuje srdce básníka, jako v tomto verši Saadiho:[41]
- تو همچنان دل شهری به غمزهای ببری
- که بندگان بنی سعد خوان یغما را
- hamčenān del-e šahr-ī být qamze-'ī bebarī
- ke bandegān-e banī Smutný xān-e yaqmā-rā
- Koketním pohledem unesete srdce města stejným způsobem
- jako otroci Banu Sa'd uskutečnil „banket drancování“.
4. verš
Myšlenku, že krásná tvář nepotřebuje kosmetiku ani šperky, obsahuje následující verš Saadi:[42]
- حاجت گوش و گردنت نیست به زر و زیوری
- یا به خضاب و سرمهای یا به عبیر و عنبری
- hājat-e gūš o gardan-at * první být zarr o zīvar-ī
- ya be xezāb o sorme-'ī * yā be 'abīr o' ambar-ī
Překladatel Herman Bicknell, který strávil několik měsíců v Shirazu v roce 1868,[43] poukazuje na to, že slovo آب ("ab„), kromě označení„ voda “, se aplikuje na prášek pro pleť.„ Z tohoto prášku se v Shírázu prodávají dva druhy, jeden náš perlový prášek, druhý červený. Jsou pojmenovány سفید آبA سرخ آب ("safíd áb" a "sorkh áb„)“ (doslovně „bílá voda“ a „červená voda“).[44] Rovněž uvádí, že ženy v Persii v jeho době vyráběly umělé mateřské znaménka nebo kosmetické skvrny, buď trvalé tetováním, nebo dočasné.
Hillmann překládá xat („řádek“) jako „oční linka (broskev-fuzz?)“[45] a Windfuhr jako „oční linii“.[46] Běžný význam však xat (t) („linie“) v perské milostné poezii je linie rostoucího kníru, který zdobí rty dospívajícího chlapce.[47] Pokud ano, odkazovalo by to spíše na skutečný fyzický rys obličeje než na make-up. Fráze xāl o xatt (nebo xatt o xāl) je častý u básníků, jako v následujícím řádku Hafeze:[48]
- فریاد که از شش جهتم راه ببستند
- آن خال و خط و زلف و رخ و عارض و قامت
- dalekojo ke 'az šeš jahat-am rah bebastand
- ān xāl o xat ō zolf o rox ō 'ārez o qāmat
- Běda! protože mi zablokovali cestu ze šesti směrů:
- ten krtek a dolů a vlasy a obličej a tváře a postava.
5. verš
Ve verši 5 je zmíněn Koránový / biblický příběh o manželce Josefa a Potifara, kterému se v islámské tradici říká Zulaykhā. Ti, kdo interpretují tuto báseň nemysticky, nedávají uspokojivou motivaci pro tento verš. Nicméně v súfismu byl příběh široce používán jako příklad. John Renard píše:[49]
- „Sufi básníci rozvinuli osobnost postavy daleko za biblické příběhy a chápali ji jako typ milence Boha, který ztrácí rozum v přítomnosti božské krásy. Hlavní básníci, včetně Jami a Rumi například ji nejsympatičtěji vykresluje jako „model“ mystického hledače. Zdůrazňují zejména, že Zulaykhā nebyla vinná za její pokus o svádění Josefa, protože byla beznadějně pod kouzlem zmatku. “
6. verš
Osm rukopisů má jinou verzi verše 6, jmenovitě:
- بدم گفتی و خرسندم عفاک الله کرم کردی
- کلام تلخ می زیبد لب لعل شکر خا را
- bad-am goftī o xorsand-am; * 'afākallāh karam kardī!
- kalām-ē talx mīzībad * lab-ē la'l-ē šekarxā-rā
- „Mluvil jsi na mě krutě a jsem potěšen; Bůh ti žehnej, udělal jsi mi laskavost!
- hořká řeč zkrášluje rudě zbarvený cukr žvýkající ret. “
První z těchto dvou řádků je citát z a ghazal z Saadi.[50]
8. verš
Slovo hekmat znamená „moudrost, věda, znalosti, filozofie“.[51] Je častým tématem dalších Hafezových básní[52] že je to láska ('ešq ), ne rozum nebo intelekt ('aql ), který pomáhá hledajícímu na jeho duchovní cestě a poskytuje odpověď na hádanku života v matoucím světě.[53]
Fráze 'eqd-e sorayyā "náhrdelník Sorayya ( Plejády ) „vyskytuje se také v dřívějších perských básnících.[54] Známá instance je v rýmovaných prózách v úvodu do Saadiho Golestan:[55]
- شب را به بوستان با یکی از دوستان اتفاق مبیت افتاد موضعی خوش و خرّم و درختان درهم گفتی که خر هر خر خر خر خر خر خخ خخ خ
- šab rā be būstān bā yek-ī az dūstān ettefāq mabīt oftād, mowze'-ī xoš o xorram o deraxtān dar ham, goftī ke xorde-ye mīnā bar xāk-aš rīxte vo 'eqd-e sorayyā az tāk
- „Toho večera jsem s jedním z mých přátel strávil noc v sadu, na příjemném a nádherném místě se propletenými stromy; bylo to, jako by na jeho půdu byly nality kousky modrého skla a byl zavěšen náhrdelník Sorayyi z jeho révy[56]."
Bicknell vysvětluje, že „nebe může rozptýlit náhrdelník Plejád na vaši poezii“, což znamená, „že může hodit tak velkorysost, aby vyjádřila svou radost“.[57]
Kritický příjem
Tuto ódu obdivovali četní učenci a překladatelé. Arberry píše o posledním verši: „Zde použité téma„ spona “je velmi běžné, ale jeho současné zpracování je sotva překonáno pro krásu v celém Pohovka."[58] Hillmann píše: „První dojem„ Turka ze Shirazu “má texturu nadsázka, paradox, smysl pro vrchol nebo dokonalost, výmluvnost a vážnost, se známými obrazy a domýšlivostemi, které dostaly novou vitalitu prostřednictvím nové kombinace a dané formy pomocí veršového vzorování. “[59]
Někteří kritici však zpochybňovali soudržnost nebo jednotu básně, počínaje přítelem a učitelem Williama Jonese v perštině, hrabě Károly Reviczky, který v roce 1768 napsal: „Báseň jsem nepřekládal do latinského verše z důvodu nesoudržnosti veršů.“ Sám Jones ve své verzi použil frázi „Jako orientální perly náhodně navlečené“.[60] Hlavním kritikem v této oblasti je Hillmann, který napsal: „Dalo by se dojít k závěru, že„ Turek ze Šírázu “není zcela úspěšná báseň právě proto, že se zdá, že chybí jednota, žádný jiný aspekt nebo rys ghazalu nebyl prokázán jako kompenzace pro tento nedostatek. “[61]
Na obranu básně před takovou kritikou v ní Arberry nachází pouze dvě témata: „Hlavní téma je - spravedlivý zaklínač, krásný, pyšný, nepřístupný, lidský, tento světský odraz nesmrtelné lásky božského ducha ... Podpůrným tématem je - víno (a hudba) jsou jedinou útěchou milence, která kompenzuje jeho zármutek nad neschopností jeho lásky a přechodnou povahou pozemských záležitostí. “[62] Opovrhuje myšlenkou, že báseň nemá jednotu. Rehder zjišťuje, že spíše než tematická jednota má báseň „zjevnou jednotu myšlení a nálady“.[63]
Další čtení
- Arberry, A. J. (1946). „Orient Perly na náhodně navlečené.“ Bulletin Školy orientálních a afrických studií 11, č. 4 (1946): 704–705.
- Bashiri, Iraj (1979). „Hafiz 'Shirazi Turk: Structuralistův pohled“, Muslimský svět, LXIX, 979, s. 178–97, 248-68.
- Bicknell, Herman (1875). Háfiz of Shiráz: Výběr z jeho básní. Tato báseň s poznámkami je na str. 20–22.
- Bauer, Thomas (2014). „Láska muže-muže v klasické arabské poezii“. v Cambridge historie gay a lesbické literatury. (Cambridge University Press).
- Browne, E. G. (1906). Literární historie Persie, sv. 2. str. 27–28 obsahuje Brownův překlad Shirazi Turka.
- Browne, E. G. (1920 [1928]). Literární historie Persie, sv. 3: The Tartar Dominion (1265–1502). Cambridge.
- de Bruijn, J. T. P. (2000, aktualizováno 2012). "Ḡazal i. Dějiny," Encyclopaedia Iranica, X / 4, str. 354-358
- Clarke, H. W. (1891). Dīvān-i Hāfiz, Sv. 1, s. 40–43.
- „EIr“ (2004, aktualizováno 2012). „Homosexualita v perské literatuře“. Encyclopaedia Iranica.
- Elwell-Sutton, L.P. (1976). Perské metry. Cambridge University Press.
- Hillmann, Michael C. (1975). „Hafezův„ turek ze Šírázu “znovu“. Íránská studia, Sv. 8, č. 3 (podzim 1975), str. 164-182. (JSTOR)
- Hillmann, Michael C. (1980). „Pseudo-stipendium v amerických Háfezových studiích: komentář. Muslimský svět, Svazek 70, číslo 3‐4, říjen 1980, strany 267-270.
- Inan, Murat Umut (2018). „Překročení interpretačních hranic v Istanbulu v šestnáctém století: Ahmed Sudi na Pohovka Hafiz of Shiraz ". Filologická setkání3, (2018), 275–309.
- Ingenito, Domenico (2018).„Hafezův„ Shirāzi Turk “: geopoetický přístup“. Íránská studia.
- Lewis, Franklin (2002, aktualizováno 2012). „Hafez viii. Hafez a rendi". Encyklopedie Iranica online.
- Lewisohn, Leonard (ed.) (2010), Hafiz a náboženství lásky v klasické perské poezii. I. B. Tauris.
- Limbert, John W. (2004). Shiraz ve věku Hafeze: Sláva středověkého perského města. Seattle.
- Loloi, Parvin (2002). „Hafez x. Translations of Hafez in English“. Encyclopaedia Iranica online.
- Pritchett, Frances W. (1993). „Orient Pearls Unstrung: Quest for Unity in the Ghazal“. Edebiyat sv. NS 4, s. 119–135.
- Rehder, R. M. (2009). „The Unity of the Ghazals of Ḥāfiẓ“. Der Islam, sv. 51, vydání 1.
- Renard, John (2009). Sufism od A do Z.
- Windfuhr, Gernot L. (1990) "Pravopis tajemství času". Journal of the American Oriental Society, Sv. 110, č. 3 (červenec - září, 1990), str. 401-416. (JSTOR)
- Yarshater, Ehsan (2016) "Ḡazal ii." Charakteristika a konvence “, Encyklopedie Iranica, online vydání.
Reference
- ^ Hillmann (1975), str. 164.
- ^ Loloi (2002).
- ^ Browne (1920), roč. 3, s. 304.
- ^ Ingenito (2018), str. 11.
- ^ Browne (1920), roč. 3, s. 188, 282.
- ^ Ingenito (2018), str. 12.
- ^ Nový perský romanizační systém. E / CONF.101 / 118 / Rev.1 *. Desátá konference OSN o standardizaci zeměpisných názvů. New York, 31. července - 9. srpna 2012.
- ^ ]https://ganjoor.net/hafez/ghazal/sh3/ Hafez, Ghazal 3.]
- ^ Elwell-Sutton (1976), str. 150.
- ^ Hillmann (1975), str. 179
- ^ Nyní existuje nové kritické vydání Hafeze od Parvize Natel-Khanlariho (1980, revidované 1984); srov. Khorramshahi, Bahaʾ-al-Din a Ehsan Yarshater (2002, rev.2012), „Tištěná vydání Divan Hafezova“, Encyclopaedia Iranica.
- ^ Bashiri (1979).
- ^ Pritchett (1993), str. 128.
- ^ Pourjavady (2000).
- ^ Clarke, str. 40.
- ^ Browne (1920), str. 299.
- ^ Inan (2018), s. 277–8.
- ^ Browne (1920), str. 281.
- ^ Lewis (2002).
- ^ Bashiri (1979).
- ^ Slovník Dehkhoda.
- ^ Hillmann (1980).
- ^ Hillmann (1975), str. 173.
- ^ Hillmann (1975), str. 173.
- ^ Arberry (1946).
- ^ Bicknell (1875), str. 20.
- ^ Bauer (2014).
- ^ A b EIr (2004).
- ^ Browne (1920), str. 228.
- ^ Manuchehri, qaside 39.
- ^ Saadi Ghazal 578 (vydání Ganjur), verš 5.
- ^ Ingenito, Domenico; v Pfeiffer, Judith (ed.) Politika, záštita a předávání znalostí v Shirazu ve 13. - 15. století.
- ^ Khwaju ghazal č. 809, verš 3b.
- ^ citoval Domenico (2018).
- ^ Lewisohn (2010), s. 48.
- ^ Inan (2018), s. 284–5.
- ^ Hillmann (1975), str. 180.
- ^ Saadi, ghazal 479, verš 9; srov. Arberry (1946), str. 707.
- ^ Thiesen, F. (1982), Manuál klasické perské prosodie, str. 77.
- ^ Bicknell (1875), s. 21–22.
- ^ Saadi, ghazal 5, verš 10; citováno v Arberry (1946), str. 708.
- ^ Saadi, ghazal 555, verš 6; srov. Arberry (1946), str. 708.
- ^ Datum je uvedeno jako 1868 v Bicknell (1875), s. xix.
- ^ Bicknell (1875), str. 22.
- ^ Hillmann (1975), str. 166.
- ^ Windfuhr (1990), str. 406.
- ^ EIr (2004).
- ^ Hafez, ghazal 89, verš 3.
- ^ Renard (2009), s. 260.
- ^ Saadi Ghazal 536, verš 3; srov. Arberry (1946), str. 702.
- ^ Steingass, Slovník, str. 427.
- ^ Ghazal 406, verš 3.
- ^ Arberry (1947), str. 31.
- ^ Khaqani qasida 135, verš 13; Saadi ghazal 213, 10. verš.
- ^ Saadi, Golestan, Úvod.
- ^ V některých textech az tārak-aš "od jeho vrcholu".
- ^ Bicknell (1875), str. 22.
- ^ Arberry (1946), str. 707.
- ^ Hillmann (1975), str. 167.
- ^ Arberry (1946), str. 703.
- ^ Hillmann (1975), str. 175.
- ^ Arberry (1946), str. 706.
- ^ Rehder (1974), citovaný Pritchettem (1993), s. 121.
Další básně Hafeze
Na Wikipedii jsou také články o následujících básních Hafeze. Číslo v edici Muhammada Qazviniho a Qasema Ghaniho (1941) je uvedeno:
- Alā yā ayyoha-s-sāqī - QG 1
- Zolf-'āšofte - QG 26
- Sālhā del - QG 143
- Dūš dīdam ke malā'ek - QG 184
- Naqdhā rā bovad āyā - QG 185
- Goftā borūn šodī - QG 406
- Mazra'-ē sabz-e falak - QG 407
- Sīne mālāmāl - QG 470
externí odkazy
- Hafez Shirazi Turk Perský text a recitace Fereidouna Farahanduza, Soheila Ghassemiho a Mohsena Layle Kuhiho.
- Přednes (Anonymní)