Saragury - Saragurs
The Saragury nebo Saraguri (řecký: Σαράγουροι, syrský: s.r.w.r.g.wr,[1] Šarağurs) byl a euroasijský Oghur (turečtina)[2] nomádský kmen zmiňovaný v 5. a 6. století. Mohou to být Sulujie (蘇 路 羯, suoluo-kjɐt) uvedené v čínštině Kniha Sui.[3] Pocházeli z Západní Sibiř a Kazašské stepi, odkud byli vysídleni na sever od Kavkaz od Sabirů.[4]
Kolem roku 463 nl Akatziri a další kmeny, které byly součástí Hunnické unie, byly napadeny Saragury, jedním z prvních kmenů Oghurů, kteří vstoupili do Ponticko-kaspická step v důsledku migrací zahájených ve vnitřní Asii zemí Heftalit Uar útočící na Kidarite Xiyon.[5] Akatziri žili severně od Černého moře, západně od Krym.[6] Podle Priscus, v 463 Ernakh a Dengizich vyslal zástupce Saragurů, Oghurů (nebo Urogi,[6] možná byzantská chyba pro Ujgurové[7]) a Onogury přišel k císaři v Konstantinopoli,[8] a vysvětlil, že byli vyhnáni ze své vlasti Sabíři, který byl napaden Avars ve vnitřní Asii.[9][10] V roce 469 Saragurové požádali a obdrželi římskou ochranu.[11] Na konci 500. let Saragurové, Kutrigurs, Utigurs a Onogury držel část stepi severně od Černé moře.[12] V roce 555 Pseudo-Zacharias Rhetor zmiňuje Saragury jako jeden ze třinácti nomádských kmenů severně od Kavkaz Není však jisté, zda kmen v tuto dobu ještě existoval.[13]
Saraγur nebo Šara Oγur znamená „žlutý“ nebo „bílý“ a může být dokonce přeložen jako „západní“.[14]
Viz také
Reference
- ^ Gyula Moravcsik (1958). Byzantinoturcica. Akademie-Verlag. p. 268.
- ^ Kim 2013; Golden 1992, str. 92–93, 103
- ^ Cheng, Fanyi. „Výzkum identifikace mezi kmenem Tiele (鐵勒) a kmeny Oğuric“ v Archivum Eurasiae Medii AeviARCHIVUM EURASIAE vyd. Čt. T. Allsen, P. B. Golden, R. K. Kovalev, A. P. Martinez. 19 (2012). Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. p. 106
- ^ Greatrex; et al. (2011). Kronika pseudo-Zachariáše Rétora: Církev a válka v pozdním starověku. Liverpool University Press. str. 449–. ISBN 978-1-84631-493-3.
- ^ Golden 1992, str. 92–93, 103.
- ^ A b Blockley 1992, str. 73.
- ^ Kim 2013, str. 175.
- ^ Golden 1992, str. 92–93.
- ^ Golden 1992, str. 92–93, 97.
- ^ Zlatý 2011, str. 70.
- ^ Hussey 1966, str. 469.
- ^ Curta 2001, str. 208.
- ^ Kim 2013, str. 141.
- ^ D. Sinor, „Autour d’une Migration de Peuples au Ve siècle“ v Journal Asiatique, 1946-1947, s. 5
Zdroje
- Blockley, R. C. (1992). Východní římská zahraniční politika: Formace a chování od Diokleciána po Anastasia. Cairns. ISBN 978-0-905205-83-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curta, Florin (2001). Tvorba Slovanů: Dějiny a archeologie dolního Podunají, c. 500–700. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hussey, Joan Mervyn (1966). Cambridge středověká historie. Archiv CUP. str. 469–. GGKEY: W8456N5J140.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zlatý, Peter Benjamin (1992). Úvod do dějin tureckých národů: etnogeneze a formování státu ve středověké a raně novověké Eurasii a na Středním východě. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. ISBN 9783447032742.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zlatý, Peter B. (2011). Studie o lidech a kulturách euroasijských stepí. Editura Academiei Române; Editura Istros a Muzeului Brăilei. ISBN 9789732721520.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kim, Hyun Jin (2013). Hunové, Řím a zrození Evropy. Cambridge University Press. str. 141–. ISBN 978-1-107-06722-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)