Rasa a etnická příslušnost v Brazílii - Race and ethnicity in Brazil

Část série na
Kultura Brazílie
Dějiny
Lidé
Jazyky
Kuchyně
Náboženství
Umění
Literatura
Hudba a scénické umění Hudba
Média Televize Kino
Sport
Památky Památky světového kulturního dědictví
Symboly Vlajka Erb
Portál Brazílie

Brazilská společnost je tvořen soutokem lidí několika různých původů, od originálu Rodilí Brazilci, s vlivem Portugalští kolonisté a lidé afrického původu. Mezi další významné skupiny patří Italové, Španělé, Němci a japonský.^[1]

Brazílie zaznamenala větší rasová rovnost přesčas. Podle nedávné revizní studie „Od otroctví došlo v těchto podmínkách k významnému, i když nerovnoměrnému pokroku, který se bohužel zcela neprojevil v rovnosti příjmu: až v roce 2011 poměr černo-bílých příjmů zatměl na úroveň roku 1960 , i když se zdá, že je na historickém maximu. Vzdělání a migrace byly důležitými faktory při odstraňování rozdílu, zatímco kvalita a diskriminace ve škole mohou vysvětlovat jeho přetrvávání. “^[2]

Historické pozadí

Hlavní etnické skupiny v Brazílii. Mnohé z nich jsou odděleny podle umístění.

Brazilská populace byla tvořena přílivem portugalština osadníci a Afričan otroci, většinou Bantu a Západoafrický populace^[3] (tak jako Yoruba, Ovce, a Fanti -Ashanti ), na území obývané převážně domorodými domorodými populacemi Tupi, Guarani a Ge.^[4] Na konci 19. a na počátku 20. století, v tzv. Velké imigraci,^[5] dorazily nové skupiny, hlavně z portugalština, italština, španělština a Němec původu, ale také z Japonsko, střední východ, a východní Evropa.^[1]

Když Portugalci v roce 1500 dosáhli toho, čemu se dnes říká Brazílie, její původní obyvatelstvo bylo pravděpodobně složeno z asi 2,5 milionu Amerindians.^[6] Až do roku 1532 se Portugalci nepokusili kolonizovat zemi, omezili se na zřízení „feitorias“, které by organizovaly obchod s brazilwoodem.^[7] Když vyšlo najevo, že tato politika povede k tomu, že půdu zaberou jiné evropské mocnosti - jmenovitě francouzská a nizozemská -, rozhodla se portugalská koruna účinně obsadit území podporou zemědělských činností - zejména plodin cukrové třtiny - v Brazílii.^[8] To mělo za následek nejen růst populace portugalského původu, ale také zavedení africké otroctví v Brazílii.^[8]

Během koloniálního období Portugalci zakázali jakýkoli příliv dalších Evropanů do Brazílie.^[9] V důsledku toho tvořili Portugalci a jejich potomci drtivou většinu bílé populace koloniální Brazílie.^[10] V jiho brazilských oblastech sporných mezi Portugalskem a Španělskem však genetická studie naznačuje, že převládající genomický původ brazilských Gaúchos (obyvatelé Pampy ) může být španělština, ne portugalština.^[11][12] Po portugalském retooku také zůstal na severovýchodě malý počet holandských osadníků Holandská Brazílie^[13] a mohlo přispět k demografickému složení severovýchodní Brazílie.^[14] Dokonce i poté a po získání nezávislosti země v roce 1822 byla imigrace do Brazílie převážně portugalská, i když značný počet německých přistěhovalců se usadil v jižním regionu.^[1]

Evropská a asijská imigrace

V kombinaci s evropskou demografickou krizí to vedlo k imigraci asi 5 milionů lidí, většinou evropských rolníků, v poslední čtvrtině 19. století a v první polovině 20. století. Většina těchto přistěhovalců byla portugalština nebo italština (asi 1 500 000 kusů), ačkoli významný počet Španělé - které možná zahrnují portugalskou emigraci z Viga na falešné pasy^[15] – (690,000), Němci (250,000), japonský (170,000), Středního východu (100 000, většinou lidí z toho, co je nyní Sýrie a Libanon přijíždí turečtina cestovní pasy) a východní Evropané (většinou Poláci a Ukrajinci dorazí ruština pasy).^[1]

Existuje několik spolehlivých statistik o brazilské populaci před sčítáním lidu z roku 1872, které činilo 9 930 478, z toho 3 787 289 bílých, 1 954 452 černoši a 4,188,737 pardos.^[16] Tato čísla ještě neodrážejí příliv výše zmíněných pěti milionů imigrantů, protože do roku 1872 přišlo do Brazílie jen asi 270 000 imigrantů.^[17] Podle výpočtů Judicaela Clevelária by celková populace přistěhovaleckého původu v roce 1872 byla asi 240 000 lidí;^[18] v důsledku toho by celková bílá populace nepřistěhovaleckého původu pro daný rok byla přibližně 3 540 000 lidí.

Zrušení otroctví (1888)

Zdá se, že neexistuje snadné vysvětlení, proč nebyli otroci při zrušení otroctví zaměstnáni jako námezdní dělníci. Jednou z možností je vliv rasových idejí z druhé poloviny 19. a počátku 20. století, které byly založeny na teoriích bílé nadřazenosti. Na druhou stranu brazilský latifundiary používal otrockou pracovní sílu po celá staletí, aniž by si stěžoval na kvalitu této pracovní síly, a nedošlo k žádným důležitým změnám v brazilské ekonomice nebo pracovních postupech, které by mohly ospravedlnit tak náhlou zaujatost „rasou“ dělníků. Jejich přijetí těchto nových identitářských myšlenek se navíc ukázalo jako docela flexibilní, dokonce oportunistické: se zpomalením italského přistěhovalectví od roku 1902 a Prinettiho dekretem začala japonská přistěhovalectví v roce 1908, přičemž jakékoli pochybnosti o jejich typicky neevropském původu byly rychle zapomenuty.

Důležitou a obvykle ignorovanou součástí této rovnice byla politická situace v Brazílii během závěrečné krize otroctví. Podle Petrônio Domingues do roku 1887 boje s otroky ukázaly na skutečnou možnost rozšířeného povstání. 23. října došlo například v São Paulu k násilným střetům mezi policií a vzbouřenými černochy, kteří skandovali „ať žije svoboda“ a „smrt otrokářům“.^[19]:73 Prezident provincie Rodrigues Alves ohlásil situaci následovně:

Masivní útěk otroků z několika fazendas ohrožuje na některých místech provincie veřejný pořádek a znepokojuje vlastníky a produktivní třídy.^[19]:74

Povstání vypukla v Itu, Campinas, Indaiatuba, Amparo, Piracicaba a Capivari; v Santosu se seskupilo deset tisíc uprchlých otroků. Za denního světla se odehrávaly boje, mezi uprchlíky byly spatřeny zbraně, které místo úkrytu před policií vypadaly připraveny na konfrontaci.

V reakci na takové události bylo 13. května 1888 otroctví zrušeno jako prostředek k obnovení pořádku a kontroly nad vládnoucí třídou,^[19]:76 v situaci, kdy byl otrokářský systém téměř úplně zmatený.

Jako abolicionistické noviny O slevařečeno, o deset let později,

Kdyby otroci masivně neutekli z plantáží a bouřili se proti pánům ... Kdyby ve více než 20 000 šli do slavného quilombo Jabaquara (ze Santosu, samotného centra abolicionistické agitace), a možná by dnes byli stále otroky ... Otroctví skončilo, protože otroci již nechtěli být otroky, protože otroci se vzbouřili proti svým pánům a proti zákonu, který je zotročil. ... Zákon ze dne 13. května nebyl ničím jiným než zákonným uznáním - aby nebyla zdiskreditována veřejná moc - činu, kterého již bylo dosaženo masovou vzpourou otroků.^[20]

Dalším faktorem, který je také obvykle opomíjen, je skutečnost, že bez ohledu na rasové představy brazilské elity emigrovala evropská populace ve velkém počtu - do USA, do Argentiny, do Uruguaye - což africké populace rozhodně nedělaly ten čas. V tomto ohledu nebyla v „imigraci do Brazílie“ novinkou „imigrace“, ale část „do Brazílie“. Jak říká Wilson Nascimento Barbosa,

Kolaps otroctví byl ekonomickým výsledkem tří konjugovaných hnutí: a) konec první průmyslové revoluce (1760–1840) a začátek tzv. Druhé průmyslové revoluce (1880–1920); b) snížení reprodukčních nákladů bílého muže v Evropě (1760–1860) v důsledku sanitárních a farmakologických dopadů první průmyslové revoluce; c) rostoucí náklady afrických černých otroků v důsledku rostoucích nákladů na reprodukci černých mužů v Africe.^[21]

Rasové a etnické teorie

Imigrační diskuse a politika v 19. století

Vzhledem k tomu, že brazilské elity vnímaly nadcházející zrušení otroctví jako problém, byly diskutovány různé alternativy. I když jen velmi málo z nich zůstalo zaseknuto myšlenkou zachování otroctví, někteří^{[SZO? ]} navrhla opětovné začlenění „národních pracovníků“ (což bylo chápáno tak, že zahrnovaly i budoucí bývalé otroky) do systému „volné pracovní síly“; ostatní^{[SZO? ]} navrhovaná čínská imigrace. Rasové argumenty byly vedeny proti těmto pozicím, nikoli proti imaginární africké imigraci. Kromě sporu „imigrantů“ a „antiimigrantů“ tedy proběhla také debata mezi pro-čínskými a proevropskými imigranty; posledně jmenovaní byli také rozděleni mezi ty, jako Nicolau Moreira, který hájil nejen evropské přistěhovalectví, ale také pozemkovou reformu, aby přilákal přistěhovalce jako malé farmáře, a ty^{[SZO? ]} kteří chtěli přistěhovalce jako námezdní dělníky na plantáže.

V Brazílii, zejména v São Paulu, převládala myšlenka, že národní pracovníci nebyli schopni rozvíjet zemi a že pouze zahraniční pracovníci budou moci pracovat v režimu „volné“ (tj. Námezdní) pracovní síly. Cílem bylo „vybělit“ Brazílii prostřednictvím nových přistěhovalců a prostřednictvím budoucího genetického míchání, ve kterém by bývalí otroci mizeli tím, že se stanou „bělejšími“.^[22]

V roce 1878, deset let před zrušením otroctví, Rio de Janeiro hostil Congresso Agrícola (Zemědělský kongres) a toto setkání odráželo to, co brazilská elita (zejména pěstitelé kávy) očekávala od svých budoucích pracovníků.^[23] Přestože pro některé z účastníků byla volba národních pracovníků, zejména pro ty, kteří nepocházejí ze São Paula, většina z nich pod vedením pěstitelů kávy ze São Paula souhlasila s tím, že do Brazílie bude dobrá pouze imigrace,^[24] a navíc evropské přistěhovalectví. The Congresso Agrícola ukázal, že elita byla přesvědčena, že Evropané jsou rasově a kulturně lepší než jiné rasy.

Ačkoli diskuse probíhaly v teoretickém poli, přistěhovali přistěhovalci a celé toto období byly založeny kolonie (vláda Pedro II ), zejména od roku 1850, zejména v Jihovýchodní a Jižní Brazílie.

Tyto diskuse vyvrcholily výnosem 528 z roku 1890, který podepsal první brazilský prezident Deodoro da Fonseca, který otevřel národní přístavy^{[Citace je zapotřebí ]} k přistěhovalectví s výjimkou Afričanů a Asiatů. Tato vyhláška zůstala v platnosti až do 5. října 1892, kdy byla v důsledku tlaku pěstitelů kávy, kteří se zajímali o levné pracovní síly, zrušena zákonem 97.^[25]

V důsledku těchto diskusí a politik^{[Citace je zapotřebí ]}, Brazílie zažila imigraci většinou ze zemí jako Itálie, Německo, Španělsko, Portugalsko a Polsko na konci říše a na začátku republikového období (konec 19. a začátek 20. století). Pozdější přistěhovalectví, od roku 1908, nebylo tolik ovlivněno rasovými diskusemi a Brazílie přitahovala kromě Evropanů více přistěhovalců z Libanon, Sýrie a například Japonsko^{[Citace je zapotřebí ]}.

Oliveira Vianna a ideologie „bělení“

Brazilská vláda, jak bylo v té době běžné, souhlasila s postoji vyjádřenými brazilskými intelektuály a vědci. Příkladem je text, který napsal Oliveira Vianna, který byl vydán jako úvodní materiál k výsledkům sčítání lidu v roce 1920. Mnoho stránek práce Vianny bylo věnováno diskusi o „čisté rase“ bílí Brazilci. Podle textu, který napsala Oliveira Vianna, byli první blonďáci první portugalští kolonisté, kteří přišli do Brazílie germánský šlechta, která vládla v Portugalsku, zatímco tmavovlasí „chudí“ Portugalci přišli do Brazílie až později, v 17. a zejména v 18. století.^[26]

A Redenção de Cam (Vykoupení šunky ), Modesto Brocos, 1895, Museu Nacional de Belas Artes. Obraz zachycuje černou babičku, matku mulatu, bílého otce a jejich kvadron dítě, tedy tři generace hypergamie přes rasové bělení.

Podle Oliveiry Vianny byli blonďatí Portugalci germánského původu „neklidní a stěhovaví“, a proto emigrovali do Brazílie. Na druhou stranu, Portugalci tmavších pletí byli keltský nebo iberský původ a přišel, když portugalská osada v Brazílii již byla dobře zavedená, protože podle něj „poloostrovní brachyoidi z keltský rasy nebo dolicoidů z iberský rasa, sedavých návyků a mírumilovné povahy, samozřejmě neměla takovou mobilitu, ani to, že je to bláznivé, ani ten duch dobrodružství a dobývání “.^[26]

Text uváděl různé úrovně inteligence našel mezi černochy a zdůrazňuje existenci „líných černochů“ (Gêgis a Angolans) nebo „pracných černochů“ (Timinins, Minas, Dahomeyanos) a také existenci „pokojných a poslušných černochů“ a „rebelů a divokých“. Vianna také srovnává „morálku“ a intelektuální úroveň nalezenou u černochů a uvádí, že Gêgis, Krumanos a Cabindas odhalili „mentální podřadnost, typickou pro nejnižší typy černé rasy“.^[26]

Práce Gilberta Freyra

V roce 1933 brazilský antropolog Gilberto Freyre vydal svou slavnou knihu Casa-Grande a Senzala (Páni a otroci). Kniha se objevila ve chvíli, kdy mezi sociálními vědci existovala rozšířená víra, že někteří závody byly lepší než ostatní a ve stejném období, kdy Nacistická strana v Německu byl na vzestupu. Freyreova práce byla velmi důležitá pro změnu mentality, zejména bílé brazilské elity, která kvůli svému africkému a indiánskému původu považovala brazilský lid za „podřadný“. V této knize Freyre namítl proti myšlence, že Brazílie bude mít „podřadnou rasu“ kvůli smíchání ras.

Poté ukázal pozitivní prvky, které prostupují brazilskou kulturní formací kvůli genetickému míchání (zejména mezi Portugalci, Indy a černochy). Freyreova kniha změnila mentalitu v Brazílii a míchání ras se stalo důvodem národní hrdosti. Freyreova kniha však vytvořila brazilský mýtus o Rasová demokracie, který tvrdil, že Brazílie je „post-rasovou“ zemí bez identitářství nebo touhy uchovat si evropský původ. Tuto teorii později zpochybnilo několik antropologů, kteří tvrdí, že navzdory míšení ras bílá brazilská populace stále zaujímá vrchol brazilské společnosti, zatímco černoši, indiáni a smíšené rasy se většinou nacházejí v chudé populaci.

Gilberto Freyre o kritice, kterou obdržel

Život Gilberto Freyre poté, co publikoval Casa-Grande a Senzala, se stal věčným zdrojem vysvětlení. Několikrát opakoval, že nevytvořil mýtus o rasové demokracii a že skutečnost, že jeho knihy uznávají intenzivní míšení mezi „rasami“ v Brazílii, neznamená nedostatek předsudků nebo diskriminace. Poukázal na to, že mnoho lidí tvrdí, že Spojené státy jsou „příkladnou demokracií“, zatímco otroctví a rasová segregace byli přítomni po většinu historie Spojených států.^[27]

„Interpretace těch, kteří mě chtějí umístit mezi sociology nebo antropology, kteří tvrdili, že předsudky o rase mezi Portugalci nebo Brazilci nikdy neexistují, jsou extrémní. Vždy jsem tvrdil, že takové předsudky jsou minimální ... ve srovnání s tím, který stále platí jinde, kde zákony stále upravují vztahy mezi Evropany a jinými skupinami “.

„Není to tak, že by v Brazílii chyběly rasové předsudky nebo sociální předsudky související s pletí. Existují. Nikdo zde by však nepomyslel na církve„ jen pro bílou “. Nikdo v Brazílii by nenapadlo zákony proti interracial manželství .. . Bratrský duch je u Brazilců silnější než rasové předsudky, barva, třída nebo náboženství. Je pravda, že rovnosti nebylo dosaženo od konce otroctví ... Mezi majiteli plantáží existovaly rasové předsudky, mezi pány existovala sociální vzdálenost otroci, mezi bílými a černými ... Jenže málo bohatých Brazilců se zajímalo o rasovou čistotu stejně jako většina v Starý jih ".^[27]

Rasová legislativa

Mýtus o čistě neformálním rasismu v Brazílii je falešný.^[28] Příchod královské rodiny to nezměnil: když byla v Rio Grande do Sul vytvořena provinční milice, bylo zjištěno, že členové by měli být „bílí“, což je definováno jako „ti, jejichž prarodiče nebyli černí, a jejichž rodiče se narodili svobodně “(1809). Nezměnila se ani nezávislost: doplňkový zákon k ústavě z roku 1824 zakazoval „černochům a malomocným“ instruovat ve školách. Brazilské jednotky byly odděleny až do pádu říše.^[29]

28. července 1921 představitelé Andrade Bezerra a Cincinato Braga navrhli zákon, jehož článek 1 stanovoval: „V Brazílii je zakázáno přistěhovalectví jednotlivců z černé rasy. “Dne 22. října 1923 představitel Fidélis Reis vytvořil další projekt zákona o vstupu přistěhovalců, jehož pátý článek zněl takto: 'Je zakázán vstup osadníků z černé rasy v Brazílii a do Asiatů bude povolen každý rok, což je počet rovnající se 5% těch, kteří existují v zemi. (...) '. Oba směnky byly odsouzeny jako identitářské a odmítnuty Brazilský kongres.^[30]

V roce 1945 vydala brazilská vláda dekret, který upřednostňuje vstup evropských přistěhovalců do země: “Při přijímání přistěhovalců je třeba brát v úvahu potřebu zachovat a rozvíjet v etnickém složení populace výhodnější vlastnosti jejich evropských předků.".^[31]

Genetické míchání mezi skupinami předků

Stupeň genetického míchání mezi skupinami předků v Brazílii byl velmi vysoký, protože Brazílii kolonizovali portugalští dobrodruzi, kteří měli tendenci plodit s indiánskými a africkými ženami.^[32] To umožnilo vznik mýtu o „rasové demokracii“, který má tendenci zakrývat rozsáhlou diskriminaci spojenou s určitými aspekty fyzického vzhledu:^[33][34] aspekty související s konceptem cor (doslovně „barva“), používaný způsobem, který zhruba odpovídá anglickému výrazu „závod“, ale je založen na kombinaci barvy pleti, typu vlasů, tvaru nosu a rtů a dokonce jasně kulturních jevů, jako je sousedství bydliště jazykové návyky a třída. Je možné, že sourozenci patří do různých „barevných“ kategorií.^[35] „Bílého“ Brazilce lze tedy chápat jako osobu vnímanou a společensky přijímanou jako „bílou“, a tedy „bílou“ potenciálně bez ohledu na předky nebo někdy dokonce na nejbližší rodinu.^[36] Nicméně a ve spojení s nedávným důrazem na genetické testování vedla řada sociálních hnutí, vládních programů a akademických a populárních iniciativ k rostoucímu důrazu na historičnost a původ v rasové identifikaci v Brazílii, což mělo tendenci působit proti tomu, co mnoho komentátorů se dlouho snažili charakterizovat - možná nesprávně, možná správně - jako brazilskou rasovou proměnlivost nebo tvárnost.^[37]

Vzory rasové "asortativní páření „v Brazílii je složitý. Genom první generace potomků evropských otců a afrických matek byl 50% evropský a 50% africký, ale distribuce genů, které ovlivňují viditelné rysy (barva kůže, typ vlasů, tvar rtu, tvar nosu ) byl náhodný. Ti z druhé generace, jejichž vlastnosti byly považovány za blíže k „bělošskému“ stereotypu, by měly tendenci plodit s ostatními, jako jsou oni sami, zatímco ti, kteří byli považováni za bližší k „černé“, by také měli tendenci k plození mezi sebou; z dlouhodobého hlediska produkující „bílé“ a „černé“ skupiny s překvapivě podobnými podíly evropských a afrických předků.^[38]

Rasové kategorie IBGE

The Brazilský institut geografie a statistiky (IBGE), který provádí sčítání lidu v Brazílii od roku 1940, rasově rozděluje brazilskou populaci do pěti kategorií: branco (bílá), pardo (hnědá), černá (černá), amarelo (žlutá) a domorodá. Stejně jako v mezinárodní praxi^[39] od jednotlivců se požaduje, aby se v rámci těchto kategorií identifikovali.

Následují výsledky různých brazilských sčítání lidu od roku 1872:

^1 Sčítání lidu z let 1900, 1920 a 1970 nepočítají lidi pro „rasu“.

^2 Při sčítání lidu z roku 1872 byli lidé počítáni na základě vlastního prohlášení, s výjimkou otroků, které klasifikovali jejich majitelé.^[43]

^3 Sčítání lidu 1872 a 1890 počítají od sebe „caboclos“ (bílo-indiánské smíšené rasy).^[44] Při sčítání lidu z roku 1890 byla kategorie „pardo“ nahrazena slovem „mestiço“.^[44] Údaje za rok 1890 jsou k dispozici na webu IBGE.^[45]

^4 Při sčítání lidu z roku 1940 byli lidé požádáni o jejich „barvu nebo rasu“; pokud odpověď nebyla „bílá“, „černá“ nebo „asiaté“, byli tazatelé vyzváni, aby vyplnili políčko „barva nebo rasa“ lomítkem. Tato lomítka byla později zahrnuta do kategorie „pardo“. V praxi to znamená odpovědi jako „pardo“, „moreno“, „mulato“, „caboclo“ atd.^[46]

^5 Při sčítání lidu z roku 1950 byla kategorie „pardo“ zahrnuta samostatně. Amerindians byli počítáni jako “pardos”.^[47]

^6 Sčítání lidu v roce 1960 přijalo podobný systém, opět výslovně zahrnující Amerindians jako „pardos“.^[48]

Mapa Brazílie zobrazující geografické rozložení každé rasové kategorie na území (sčítání lidu 2010)

Kontroverze

Jak sám IBGE uznává, tyto kategorie jsou sporné a většina populace to nemá ráda a nestotožňuje se s nimi.^[49]:1 Většina Brazilců považuje výraz „Indígena“ spíše za kulturní než rasový výraz a jako takovou jej neidentifikuje, pokud je součástí tradiční brazilské kultury; mnoho Brazilců by raději popisovalo sebe jako „morenos“ (používá se ve smyslu „opálený“ nebo „brunetky“);^[50] někteří černoši a parda, více ztotožňovaní s brazilským černošským hnutím, by raději popisovali sebe jako „černocha“ jako inkluzivní kategorii obsahující pardos a pretos;^[49]:2 a pokud si bude moci vybrat jakoukoli klasifikaci, Brazilci dají téměř 200 různých odpovědí.^[49]:4

Podle amerického učence Edwarda Tellese^[51] v Brazílii existují tři různé systémy související s „rasovou klasifikací“ podél bílo-černého kontinua.^[52]:80–81 Prvním je systém sčítání lidu, který rozlišuje tři kategorie: „branco“ (bílá), „pardo“ a „preto“ (černá).^[52]:81 Druhým je populární systém, který používá mnoho různých kategorií, včetně dvojznačného výrazu „moreno“^[52]:82 („opálená“, „brunetka“ nebo „s olivová pleť ").^[53] Třetím je černý pohybový systém, který rozlišuje pouze dvě kategorie a shrnuje „pardos“ a „pretos“ jako „negros“.^[52]: V poslední době se začal používat termín „afrodescendente“.^[54]

První systém, který Telles uvádí, je systém IBGE. Při sčítání si respondenti vybrali rasu nebo barvu v pěti kategoriích: branca (bílý), parda (hnědý), preta (Černá), amarela (žlutá) nebo indígena (domorodý). Termín „parda“ vyžaduje další vysvětlení; systematicky se používá od sčítání lidu v roce 1940. Lidé byli poté požádáni o jejich „barvu nebo rasu“; pokud odpověď nebyla „bílá“, „černá“ nebo „žlutá“, byli tazatelé vyzváni, aby vyplnili políčko „barva nebo rasa“ lomítkem. Tato lomítka byla později shrnuta do kategorie „pardo“. V praxi to znamená odpovědi typu „pardo "," moreno "," mulato "a"caboclo V následujících sčítáních se „pardo“ stalo samostatnou kategorií a zahrnovalo Amerindians,^[47] která se stala samostatnou kategorií až v roce 1991. Popisuje tedy lidi, kteří mají tmavší pleť než bílí a světlejší než černoši, ale nemusí nutně znamenat bílo-černou směs.

Druhý systém Telles je systém populární klasifikace. Dva průzkumy IBGE (PNAD z roku 1976 a PME z července 1998) se snažily porozumět tomu, jak si o sobě Brazilci myslí „rasově“, s výslovným cílem upravit klasifikaci sčítání (žádný však nevedl ke skutečným změnám ve sčítání) ). Kromě toho provedl Data Folha také výzkum na toto téma. Výsledky těchto průzkumů jsou poněkud různorodé, ale zdá se, že se shodují v některých základních aspektech. Zaprvé, v Brazílii se používá obrovská paleta „rasových“ výrazů; když se Brazilců zeptáte na otevřenou otázku, lze uvést 135 až 500 různých výrazů rasové barvy. PNAD z roku 1976 našel 136 různých odpovědí na otázku o rase;^[55] PME z července 1998 našel 143.^[56]:18 Většinu těchto výrazů však používají velmi malé menšiny. Říká poznámky, že 95% populace zvolilo pouze šest různých termínů (branco, moreno, pardo, moreno-claro, preto a černoch); Petrucelli ukazuje, že 7 nejčastějších odpovědí (výše plus amarela) celkem 97% a 10 častějších (předchozí plus mulata, Clara, a morena-escura) vydělejte 99%.^[56]:19

Petrucelli, který analyzoval PME z 98. července, zjistil, že 77 nominálních hodnot uvedla pouze jedna osoba ve vzorku. Dalších 12 je nedorozumění týkajících se národního nebo regionálního původu (francesa, italiana, baiana, cearense). Mnoho z „rasových“ výrazů jsou (nebo by mohly být) poznámky o vztahu mezi barvou pokožky a vystavením slunci (amorenada, bem morena, branca-morena, branca-queimada, corada, bronzeada, meio morena, morena-bronzeada, morena-trigueira, morenada, morenão, moreninha, pouco morena, queimada, queimada de sol, tostada, rosa queimada, tostada). Jiné jsou jasně varianty stejné myšlenky (preto, negro, escuro, crioulo, retintopro černou, alva, clara, cor-de-leite, galega, rosa, rosada, pálidapro bílou, parda, mulata, mestiça, mista, pro „parda“) nebo upřesnění stejného konceptu (branca morena, branca clara), a lze je ve skutečnosti seskupit s jedním z hlavních rasových výrazů, aniž by došlo ke zfalšování výkladu.^[56]:19 Zdá se, že někteří vyjadřují přímé odmítnutí klasifikace: azul-marinho (námořnická modrá), azul (modrý), verde (zelený), cor-de-burro-quando-foge (doslovně, „barva osla, který utekl“, vtipné portugalština výraz pro barvu, kterou nelze určit).

Petrucelli seskupil těchto 136 výrazů do 28 širších kategorií.^[56]:47 Většina z těchto 28 širších kategorií může být situována do bílo-černého kontinua, když jsou odpovědi na otevřenou otázku porovnány s odpověďmi ve formátu IBGE:

Ostatní kategorie, s výjimkou, přirozeně, pro „amarela“ (žlutá) se zdají souviset s indiánskou „rasou“:

Pozoruhodným rozdílem populárního systému je použití výrazu „moreno“. To je vlastně obtížné přeložit do angličtiny a má to několik různých významů. Odvozeno z latiny maurus, což znamená obyvatel Mauritánie,^[56]:14 tradičně se používá jako výraz pro rozlišení bílých lidí s tmavými vlasy, na rozdíl od „ruivo“ (zrzka) a „loiro“ (blond).^[57] To je také běžně používané jako termín pro lidi s olivová pleť, charakteristika, která se často vyskytuje v souvislosti s tmavými vlasy.^[58] V souvislosti s tím se používá jako termín pro opálené lidi a běžně se staví proti „pálido“ (bledý) a „amarelo“ (žlutý), což v tomto případě označuje lidi, kteří nejsou často vystaveni slunci. Nakonec se také často používá jako eufemismus pro „pardo“ a „preto“.^[59]

A konečně, černý pohybový systém, v přímé opozici k populárnímu systému, seskupuje „pardos“ a „pretos“ do jedné kategorie, „negro“ (a ne afro-brazilský).^[60] Vypadá to podobně jako americké rasové vnímání,^[61] ale existují určité jemné rozdíly. Zaprvé, stejně jako ostatní Brazilci, černé hnutí chápe, že ne každý s africkým původem je černý,^[62] a že mnoho nebo většina bílých Brazilců skutečně má africké (nebo indiánské nebo obojí) předky - takže „pravidlo jedné kapky“ není to, co černé hnutí předpokládá.^[63]

Závod a třída

Tato část má několik problémů. Prosím pomozte zlepšit to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) Tato sekce je psán jako osobní reflexe, osobní esej nebo argumentační esej který uvádí osobní pocity editora Wikipedie nebo představuje originální argument o tématu. Prosím pomozte to vylepšit přepsáním do encyklopedický styl. (Říjen 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) Tato sekce případně obsahuje syntéza materiálu což ne prokazatelně zmínit nebo týkat se k hlavnímu tématu. Relevantní diskuse je k dispozici na internetu diskusní stránka. (Říjen 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Další důležitou diskusí je vztah mezi společenskou třídou a „rasou“ v Brazílii. Je běžné říkat, že v Brazílii „peníze bělí“.^[64] Jak na akademii, tak i populárně přetrvává přesvědčení, že Brazilci z bohatších tříd s tmavšími fenotypy mají tendenci vidět se a být viděni ostatními v lehčích kategoriích. Vnímání rasy ovlivňují také jiné věci, jako je oblékání a sociální status.

Některé studie zaměřené na rozdíl mezi klasifikací sebe sama a alterů však ukazují, že tento jev je mnohem složitější než „bělení peněz“. Například podle studie, kterou provedli Paula Miranda-Ribeiro a André Junqueira Caetano mezi ženami v Recife, zatímco mezi kategoriemi „parda“ a „preta“ existuje značná nesrovnalost, většina žen je samy a tazatelky trvale klasifikovány do „brancas“ "a non-brancas. 21,97% žen bylo trvale klasifikováno jako bílé a 55,13% žen bylo trvale klasifikováno jako jiné než bílé, zatímco 22,89% žen bylo rozporuplně klasifikováno. Avšak nedůsledně klasifikované ženy odhalují důležitý aspekt ekonomického „bělení“. Ženy, které se „zatemňují“, tj. Ženy, které se považují za „pretas“ nebo „pardas“, ale tazateli jsou klasifikovány jako „brancas“ (4,08% žen), mají nadprůměrné vzdělání, zatímco 18,82% „ženy mají nízké průměrné vzdělání, skutečně nižší než u trvale nebílých žen.^[65]

To za předpokladu, že existuje korelace mezi bohatstvím a vzděláním,^[65] by ukázal, že spíše než „Brazilci z bohatších vrstev s tmavšími fenotypy, kteří vidí sebe a vidí je ostatní v lehčích kategoriích“, buď bohatství ovlivňuje jejich vnímání ostatními, ale neovlivňuje nebo alespoň podstatně méně ovlivňuje jejich sebe vnímání, nebo že bohatství ve skutečnosti ovlivňuje jejich vnímání sebe sama opačným způsobem: jsou to chudí lidé, kteří jsou náchylnější k bělení sebe sama. To přirozeně přispívá k prokázání, že vlastní klasifikace při sčítání je ve skutečnosti objektivnější než alter-klasifikace; ale co je nejdůležitější, ukazuje, že ekonomické rozdíly mezi bílými a nebílými skutečně existují.

Je důležité si všimnout, že alter-klasifikaci v tomto průzkumu provedla skupina vysokoškolských studentů, tj. Většinou lidé ze střední třídy.

V souvislosti s „rasami“ existují významné rozdíly v sociální pozici. Tyto rozdíly zahrnují příjem, vzdělání, bydlení atd. Podle PNAD z roku 2007 byly mzdy bílých pracovníků téměř dvakrát vyšší než u černochů a „pardosů“.^{[Citace je zapotřebí ]} Černoši a „pardos“ vydělali v průměru 1,8 minimální mzdy, zatímco bílí v průměru 3,4 minimální mzdy.^{[Citace je zapotřebí ]} Tyto rozdíly nelze výlučně připsat rozdílům ve vzdělání: mezi pracovníky s více než 12 lety studia vydělali bílí v průměru 15,90 R $ za hodinu, zatímco černoši a „pardos“ vydělali 11,40 R $.^{[Citace je zapotřebí ]}

V roce 2000 byla míra negramotnosti mezi bělochy staršími 5 let 10,87%; mezi černochy 23,23% a mezi „pardos“ 21,09%.^[66]

Rasové rozdíly

Podle brazilského národního zdroje z roku 2007 měli bílí pracovníci průměrný měsíční příjem téměř dvakrát vyšší než u černochů a pardos (hnědých). Černoši a hnědí vydělali v průměru 1,8 minimální mzdy, zatímco bílí měli výnos 3,4 minimální mzdy. U pracovníků s více než 12 lety studia byl rozdíl také velký. Zatímco bílí vydělali v průměru R $ 15,90 za hodinu dostali černoši a hnědí 11,40 R $, když pracovali ve stejném období. Mezi 1% nejbohatší populací Brazílie bylo pouze 12% černochů a hnědých, zatímco bílí představovali 86,3% skupiny. V 10% nejchudších bylo 73,9% černých a hnědých a 25,5% bílých.

13,4% bílých Brazilců bylo promováno, ve srovnání se 4% černochů a hnědých. 24,2% bílých studovalo na vysoké škole nebo univerzitě, ve srovnání s 8,4% černochů a hnědých. V roce 2007 navštěvovalo univerzitu nebo vysokou školu 57,9% bílých studentů ve věku od 18 do 24 let. Na stejné úrovni však studovalo pouze 25,4% černošských a hnědých studentů stejné věkové skupiny. Jen něco přes 14 milionů negramotní in Brazil, nearly 9 million were black or pardo. The illiteracy rate among white people over 15 years old was 6.1%. Among blacks and browns of the same age group over 14%.^[67]

Almost half of the Brazilian population (49.4%) is white. The browns form 42.3%, the black 7.4%, and the indigenous or "yellow", according to the IBGE, only 0.8%. The region with the highest proportion of browns is the north, with 68.3%. The population of the Northeast is composed of 8.5% of blacks, the largest proportion. In the South, 78.7% of the population is white.

Genetické studie

Autosomal studies

Genetic research on ancestry of Brazilians of different races has extensively shown that, regardless of skin colour, Brazilians generally have European, African, and Amerindian ancestors.

Autosomální genetická studie z roku 2015, která rovněž analyzovala údaje z 25 studií 38 různých brazilských populací, dospěla k závěru, že: evropský původ tvoří 62% dědictví populace, následovaný africkými (21%) a domorodými Američany (17%) . Evropský příspěvek je nejvyšší v jižní Brazílii (77%), africký nejvyšší v severovýchodní Brazílii (27%) a domorodý Američan je nejvyšší v severní Brazílii (32%).^[68]

An autosomal study from 2013, with nearly 1300 samples from all of the Brazilian regions, found a pred. degree of European ancestry combined with significant African and small Native American contributions, in varying degrees. „Po rostoucím gradientu sever - jih byl evropský původ nejrozšířenějším ze všech městských populací (s hodnotami až 74%). Populace na severu sestávala z významného podílu původních Američanů, který byl asi dvakrát vyšší než africký příspěvek. Naopak na severovýchodě, středozápadě a jihovýchodě byl africký původ druhým nejčastějším. Na úrovni intrapopulace byly všechny městské populace velmi smíchané a většina rozdílů v poměru předků byla pozorována mezi jednotlivci v každé populaci, spíše než mezi populací. “^[69]

An autosomal DNA study (2011), with nearly 1000 samples from every major race group ("whites", "pardos" and "blacks", according to their respective proportions) all over the country found out a major European contribution, followed by a significant high African contribution and a very small, yet still important Native American component.^[71] "In all regions studied, the European ancestry was predominant, with proportions ranging from 60.6% in the Central West to 77.7% in the South". Vzorky autosomální studie z roku 2011 pocházely od dárců krve (nejnižší třídy tvoří velkou většinu dárců krve v Brazílii^[72]), jakož i zaměstnanci zdravotnických zařízení a studenti zdravotnictví.

Podle autosomální DNA study from 2010, "a new portrayal of each etnický původ contribution to the DNA of Brazilians, obtained with samples from the five regions of the country, has indicated that, on average, European ancestors are responsible for nearly 50% of the genetic heritage of the population. The variation between the regions is small, with the possible exception of the South, where the European contribution reaches nearly 90%. The results, published by the scientific magazine American Journal of Human Biology by a team of the Katolická univerzita v Brasílii, show that, in Brazil, physical indicators such as skin colour, colour of the eyes and colour of the hair have little to do with the genetic ancestry of each person, which has been shown in previous studies (regardless of census classification).^[73] "Ancestry informative SNPs can be useful to estimate individual and population biogeographical ancestry. Brazilian population is characterized by a genetic background of three parental populations (European, African, and Brazilian Native Amerindians) with a wide degree and diverse patterns of admixture. In this work we analyzed the information content of 28 ancestry-informative SNPs into multiplexed panels using three parental population sources (African, Amerindian, and European) to infer the genetic admixture in an urban sample of the five Brazilian geopolitical regions. The SNPs assigned apart the parental populations from each other and thus can be applied for ancestry estimation in a three hybrid admixed population. Data was used to infer genetic ancestry in Brazilians with an admixture model. Pairwise estimates of F(st) among the five Brazilian geopolitical regions suggested little genetic differentiation only between the South and the remaining regions. Estimates of ancestry results are consistent with the heterogeneous genetic profile of Brazilian population, with a major contribution of European ancestry (0.771) followed by African (0.143) and Amerindian contributions (0.085). The described multiplexed SNP panels can be useful tool for bioanthropological studies but it can be mainly valuable to control for spurious results in genetic association studies in admixed populations".^[70] Je důležité si uvědomit, že „vzorky pocházely od bezplatných osob provádějících testy otcovství, což výzkumníci výslovně uvedli:“ testy otcovství byly zdarma, vzorky populace zahrnovaly lidi z různých socioekonomických vrstev, ačkoli likely to be leaning slightly towards the "pardo" group".^[70]

An autosomal DNA study from 2009 found a similar profile "all the Brazilian samples (regions) lie more closely to the European group than to the African populations or to the Mestizos from Mexico".^[74]

According to another autosomal DNA study from 2008, by the University of Brasília (UnB), European ancestry dominates in the whole of Brazil (in all regions), accounting for 65.90% of heritage of the population, followed by the African contribution (24.80%) and the Native American (9.3%).^[76]

Stát São Paulo, nejlidnatější stát Brazílie, s přibližně 40 miliony lidí, podle autosomální studie z roku 2006 vykázal následující složení: Evropské geny tvoří 79% dědictví obyvatel São Paula, 14% tvoří Afrického původu a 7% domorodého Američana.^[77] A more recent study, from 2013, found the following composition in São Paulo state: 61.9% European, 25.5% African and 11.6% Native American.^[69]

Several other studies have suggested that European ancestry is the main component in all Brazilian regions. A study from 2002 quoted previous and older studies (28. Salzano F M. Interciêência. 1997;22:221–227. 29. Santos S E B, Guerreiro J F. Braz J Genet. 1995;18:311–315. 30. Dornelles C L, Callegari-Jacques S M, Robinson W M, Weimer T A, Franco M H L P, Hickmann A C, Geiger C J, Salzamo F M. Genet Mol Biol. 1999;22:151–161. 31. Krieger H, Morton N E, Mi M P, Azevedo E, Freire-Maia A, Yasuda N. Ann Hum Genet. 1965;29:113–125. [PubMed]), saying that: "Salzano (28, a study from 1997) calculated for the Northeastern population as a whole, 51% European, 36% African, and 13% Amerindian ancestries whereas in the north, Santos and Guerreiro (29, a study from 1995) obtained 47% European, 12% African, and 41% Amerindian descent, and in the southernmost state of Rio Grande do Sul, Dornelles et al. (30, a study from 1999) calculated 82% European, 7% African, and 11% Amerindian ancestries.^[78]

MtDna and y DNA studies

According to a genetic study about Brazilians, on the otcovský side, 98% of the White Brazilian Y Chromosome comes from a European male ancestor, only 2% from an African ancestor and there is a complete absence of Amerindian contributions. Na mateřský side, 39% have a European Mitochondriální DNA, 33% Amerindian and 28% African MtDNA.^[79] This analysis only shows a small fraction of a person's ancestry (the Y Chromosome comes from a single male ancestor and the mtDNA from a single female ancestor, while the contributions of the many other ancestors is not specified).,^[80] but it shows that genetic mixing in Brazil was directional, between Portuguese males and African and Amerindian females.

Analyzing Black Brazilians' Y chromozom, which comes from male ancestors through paternal line, it was concluded that half (50%) of the Black Brazilian population has at least one male ancestor who came from Europe, 48% has at least one male ancestor who came from Africa and 1.6% has at least one male ancestor who was Rodilý Američan. Analyzing their mitochondriální DNA, that comes from female ancestors though maternal line, 85% of them have at least a female ancestor who came from Africa, 12.5% have at least a female ancestor who was Native Brazilian and only 2.5% have at least a female ancestor who came from Europe.^[81][82]

European and Middle Eastern lineages contributions to Y-haplogroup in the Brazilian population:^[83]

European and Middle eastern lineages contributions to R1b1a-M269 sub-haplogroups in Brazilian population^[83]

Descendants of colonial-era population

Sérgio Pena, a leading Brazilian geneticist, summed it up this way:

The correlation between color and genomic ancestry is imperfect: at the individual level one cannot safely predict the skin color of a person from his/her level of European, African and Amerindian ancestry nor the opposite. Regardless of their skin color, the overwhelming majority of Brazilians have a high degree of European ancestry. Also, regardless of their skin color, the overwhelming majority of Brazilians have a significant degree of African ancestry. Finally, most Brazilians have a significant and very uniform degree of Amerindian ancestry! The high ancestral variability observed in Whites and Blacks suggests that each Brazilian has a singular and quite individual proportion of European, African and Amerindian ancestry in his/her mosaic genomes.^[84]

Brazil's racial base are its colonial-era population, consisting of Amerindians, Portuguese settlers, and African slaves:

• At least 50% of the Brazilian paternal ancestry would be of Portuguese origin.^[80]
• European ancestry predominates in the Brazilian population as a whole, in all regions of Brazil, according to the vast majority of all autosomal studies undertaken covering the entire population, accounting for between 65% to 77% of the ancestry of the population."^{[70][85][86][87][88][89][90]}
• African ancestry is high in all regions of Brazil. 86% of Brazilians would have over 10% of their genes coming from Afričané, according to a study based on about 200 samples from 2003.^[91] Vědci však byli ohledně jejích závěrů opatrní: „Je zřejmé, že tyto odhady byly provedeny extrapolací experimentálních výsledků s relativně malými vzorky, a proto jsou jejich limity spolehlivosti velmi vysoké“. A new autosomal study from 2011, also led by Sérgio Pena, but with nearly 1000 samples this time, from all over the country, shows that in most Brazilian regions most Brazilians "whites" are less than 10% African in ancestry, and it also shows that the "pardos" are predominantly European in ancestry, the European ancestry being therefore the main component in the Brazilian population, in spite of a very high degree of African ancestry and significant Native American contribution.^[88] The African contribution was found to be thus distributed according to the 2011 autosomal study: 10.50% in the North region of Brazil, 69.30% in the Northeast of Brazil, 37.30% in the Southeast of Brazil and 10.30% in the South of Brazil.^[88] According to an autosomal study from 2008, African contribution accounts for 48111.80% of the heritage of the population,^[87] and according to an autosomal study from 2010, it accounts for 14.30% of the ancestry of the population.^[70]
• Native American ancestry is significant and present in all regions of Brazil.^{[70][85][86][87][88][89][90][92]}

Descendants of immigrants

The largest influx of European immigrants to Brazil occurred in the late 19th and early 20th centuries. Podle Memorial do Imigrante statistics data, Brazil attracted nearly 5 million immigrants between 1870 and 1953.^[93][94] These immigrants were divided in two groups: a part of them was sent to Jižní Brazílie to work as small farmers. However, the biggest part of the immigrants was sent to Jihovýchodní Brazílie to work in the coffee plantáže. The immigrants sent to Southern Brazil were mainly Němci (starting in 1824, mainly from Porýní-Falc, the others from Pomořansko, Hamburk, Vestfálsko, etc.) and Italians (starting in 1875, mainly from the Veneto a Lombardia ). In Southeastern Brazil, most of the immigrants were Italians (mainly from the Veneto, Campania, Kalábrie a Lombardia ), Portuguese (mainly from Beira Alta, Minho a Alto Trás-os-Montes ), Španělé (hlavně z Galicie a Andalusie ) and smaller numbers of French (most came from the southern regions) and holandský (z Holandsko a Belgie ).^{[Citace je zapotřebí ]}

Notably, the first half of the 20th century saw a large inflow of Japanese (mainly from Honšú, Hokkaido a Okinawa ) a Arabic-speaking Levantine Christians (z Libanon a Sýrie ) immigrants.

Total of entries of immigrants in the Přístav Santos, São Paulo (1908–1936) – Gender.[95] Národnosti Celkový % Male % Female portugalština 275,257 67.9 32.1 Španělé 209,282 59.4 40.6 Italové 202,749 64.7 35.3 japonský 176,775 56.2 43.8 Němci 43,989 64.3 35.7 "Turks" 26,321 73.4 26.6 Rumuni 23,756 53.2 46.7 Jugoslávci 21,209 52.1 47.9 Litevci 20,918 58.6 41.4 Syrians 17,275 65.4 34.6 Poláci 15,220 61.9 38.1 Rakušané 15,041 72.7 27.3 Ostatní 47,664 64.9 35.1 Celkový 1,221,282 63.8 36.2 Ethnicities by region Mapa Brazilské státy by race. Green represents majority-Bílý states and yellow represents majority-pardo (mixed-race) states. Historically, the different regions of Brazil had their own migratory movements, which resulted in racial differences between these areas. The Southern region had a greater impact of the European immigration and has a large White majority, which contrasts with the Northern and Northeastern regions, which have a large Pardo (mixed-race) majority. In all regions of Brazil, European ancestry predominates in the population, followed by African and Amerindian ancestries. In Northern Brazil, native Indiánské ancestry is more significant than the African one, while in the Northeastern, Central-Western and Southeastern regions African ancestry is more important than the indigenous one.[96][97] The Census of 2007 revealed that the self-reported White population had its higher proportion in the state of Santa Catarina (86.6%) and the lowest in Bahia (20.9%). The Pardo (brown) proportion was higher in Amazonas (72.4%) and lower in Santa Catarina (9.4%). The Black proportion varied from 52% in Bahia to 2.4% in Amazonas. Because of their small number, the Amerindian and Asian population were counted together and they had a higher proportion in Mato Grosso and Roraima (2.3%) and a lower proportion in Paraíba (0.1%).[98] segundo dados do censo de 2010 e de acordo com a classificação racial do IBGE (preto, pardos, brancos, amarelos e indígenas): Distribution by color or race by federative unit UF Bílý Černá Brown (mixed) Yellow (asian) Domorodý Žádná odpověď AC 23,3 5,7 66,9 2 2,1 0 AL 31 6,6 60,8 1,1 0,4 0 AP 23,8 8,4 65,7 1,1 1,1 0 DOPOLEDNE 21,2 4,1 69 0,9 4,8 0 BA 22 17 59,5 1,2 0,4 0 CE 31,6 4,6 62,3 1,2 0,2 0 DF 41,8 7,6 48,6 1,7 0,3 0 ES 42,1 8,3 48,7 0,6 0,3 0 JÍT 41,4 6,5 50,3 1,7 0,1 0 MA 21,9 9,6 66,9 1,1 0,5 0 MT 37,2 7,4 52,8 1,2 1,4 0 SLEČNA 46,8 4,9 44,1 1,2 2,9 0 MG 45,1 9,2 44,6 1 0,2 0 PA 21,6 7 69,9 0,9 0,5 0 PB 39,7 5,6 52,9 1,2 0,5 0 PR 70,1 3,1 25,4 1,2 0,2 0 PE 36,5 6,4 55,5 1 0,6 0 PI 24,2 9,3 64,3 2,1 0,1 - RJ 47,4 12,1 39,6 0,8 0,1 0 RN 40,8 5,2 52,8 1,1 0,1 0 RS 83,2 5,5 10,6 0,3 0,3 0 RO 35 6,8 55,8 1,4 0,9 0,1 RR 20,9 6 60,9 1 11,2 - SC 83,9 2,9 12,6 0,4 0,3 0 SP 63,7 5,4 29,4 1,4 0,1 0 SE 27,7 8,9 61,8 1,3 0,3 0 NA 24,5 9,1 63,6 2 0,9 0 Distribution by color or race by region Região Bílý Černá Brown (mixed) Yellow (asian) Domorodý Žádná odpověď Brazílie 47,5 7,5 43,4 1,1 0,4 0 Střed-západ 41,5 6,6 49,4 1,5 0,9 0 Severní 23,2 6,5 67,2 1,1 1,9 0 Severovýchod 29,2 9,4 59,8 1,2 0,4 0 Jihovýchodní 54,9 7,8 36 1,1 0,1 0 Jižní 78,3 4 16,7 0,7 0,3 0 Jižní The South of Brazil is the region with the largest percentage of Bílé. According to the 2005 census, White people account for 79.6% of the population.[99] In colonial times, this region had a very small population. The region of what is now Jižní Brazílie was originally inhabited by Indiánské peoples, mostly Pampeano, Guarani a Kaingangs.[100] In the early 18th century, only a few settlers from Sao Paulo were living there. This situation made the region vulnerable to attacks from neighboring countries. This fact forced the King of Portugalsko to decide to populate the region. For this, settlers of the Portuguese Azory islands were sent to the coast. To stimulate the immigration to Brazil, the king offered several benefits for the Azorean couples. Between 1748 and 1756, six thousand Azory moved to the coast of Santa Catarina. They were mainly newly married who were seeking a better life. At that time, the Azores were one of the poorest regions of Portugal. They established themselves mainly in the Ostrov Santa Catarina, nowadays the region of Biguaçu. Later, some couples moved to Rio Grande do Sul, kde založili Porto Alegre, hlavní město. The Azoreans lived on fishing and agriculture, especially flour. They composed over half of Rio Grande do Sul and Santa Catarina's population in the late 18th century.[101] Stát Paraná was settled by colonists from São Paulo due to their proximity (Paraná was part of São Paulo until the mid-19th century). Black slaves were massively introduced into Rio Grande do Sul due to the development of jerky production, around 1780. By 1822, they have been reported as being 50% of Rio Grande do Sul's population; but this is most certainly an exaggeration.[102] This number decreased to 25% in 1858 and to only 5.2% in 2005. Most of them were bought from Angola, though this doesn't necessarily means that they were originally inhabitants of that region.[103] After independence from Portugal (1822) the Brazilian government started to stimulate the arrival of a new wave of immigrants to settle the South. In 1824 they established São Leopoldo, a German community. Major Schaeffer, a German who was living in Brazil, was sent to Germany in order to bring immigrants. Z Porýní-Falc, the Major brought the immigrants and soldiers. Settlers from Germany were brought to work as small farmers, because there were many land holdings without workers. To attract the immigrants, the Brazilian government had promised large tracts of land, where they could settle with their families and colonize the region. The first years were not easy. Many Germans died of tropical disease, while others left the colonies to find better living conditions. The German colony of São Leopoldo was a disaster. Nevertheless, in the following years, a further 4,830 Germans arrived at São Leopoldo, and then the colony started to develop, with the immigrants establishing the town of Novo Hamburgo (Nový Hamburk). From São Leopoldo and Novo Hamburgo, the German immigrants spread into others areas of Rio Grande do Sul, mainly close to sources of rivers. The whole region of Vale dos Sinos was populated by Germans. During the 1830s and part of the 1840s German immigration to Brazil was interrupted due to conflicts in the country (Ragamuffinova válka ). The immigration restarted after 1845 with the creation of new colonies. The most important ones were Blumenau, in 1850, and Joinville in 1851, both in Stát Santa Catarina; these attracted thousands of German immigrants to the region.In the next five decades, other 28 thousand Germans were brought to Rio Grande do Sul to work as small farmers in the countryside.[104] By 1914 it is estimated that 50 thousand Germans settled in this state. Another immigration boom to this region started in 1875. Communities with Italian immigrants were also created in southern Brazil. The first colonies to be populated by Italians were created in the highlands of Rio Grande do Sul (Serra Gaúcha ). Tyto byly Garibaldi a Bento Gonçalves. These immigrants were predominantly from Veneto v severní Itálii. After five years, in 1880, the great numbers of Italian immigrants arriving caused the Brazilian government to create another Italian colony, Caxias do Sul. After initially settling in the government-promoted colonies, many of the Italian immigrants spread themselves into other areas of Rio Grande do Sul seeking further opportunities. They created many other Italian colonies on their own, mainly in highlands, because the lowlands were already populated by Germans and native gaúchos. The Italian established many vineyards in the region. Nowadays, the wine produced in these areas of Italian colonization in southern Brazil is much appreciated within the country, though little is available for export. In 1875, the first Italian colonies were established in Santa Catarina, which lies immediately to the north of Rio Grande do Sul. The colonies gave rise to towns such as Criciúma, and later also spread further north, to Paraná. Značný počet Poláci have settled in Southern Brazil. The first immigrants arrived in 1869. From 1872 to 1959, 110,243 "Russian" citizens entered Brazil. In fact, the majority of them were Poles, since Poland was under Russian rule until 1917, and ethnic Poles immigrated with Russian passports.[105] Jihovýchodní The Jihovýchodní region of Brazil is the ethnically most diverse part of the country.[Citace je zapotřebí ] Southeast Brazil is home to the oldest Portuguese settlement in the Americas, São Vicente, São Paulo, established in 1532.[106] The region, since the beginning of its colonization, is a tavící kotlík of Whites, Indians and Blacks. The Amerindians of the region were enslaved by the Portuguese. The race mixing between the Indian females and their White masters produced the Bandeirante,[Citace je zapotřebí ] the colonial inhabitant of Sao Paulo, who formed expeditions that crossed the interior of Brazil and greatly increased the Portuguese colonial territory. In the late 17th century the Bandeirantes found gold in the area that nowadays is Minas Gerais. A Zlatá horečka took place in Brazil, and hundreds of thousands of Portuguese colonists arrived during this period. The confrontation between the Bandeirantes and the Portuguese for obtaining possession of the mines led to the Emboabas' War. The Portuguese won the war. The Amerindian culture declined,[Citace je zapotřebí ] giving space to a stronger Portuguese cultural domination. In order to control the wealth, the Portuguese Crown moved the capital of Brazil from Salvador, Bahia na Rio de Janeiro. Thousands of African slaves were brought to work in the gold mines. They were landed in Rio de Janeiro and sent to other regions. No other place in the world had so many slaves, since the end of the římská říše.[107] In 1808 the Portuguese Royal Family, fleeing from Napoleon, took charge in Rio de Janeiro. Some 15 thousand Portuguese nobles moved to Brazil. The region changed a lot, becoming more European.[Citace je zapotřebí ] In the last quarter of the 20th century, a huge wave of immigration came to Southeastern Brazil, attracted by the government to replace the African slaves in the coffee plantations. Most immigrants landed in the Přístav Santos and were forwarded to coffee farms within São Paulo. The vast majority of the immigrants came from Italy. Brazil attracted nearly 5 million immigrants between 1870 and 1953. The large numbers of Italians are visible in many parts of Southeast Brazil. Their descendants are nowadays predominant in many areas. The arrival of immigrants from several places of Europe, the Middle East and Asia produced an ethnically diverse population.[Citace je zapotřebí ] The city of São Paulo is home to the largest population of Japanese origin outside of Japan itself.[108] Severovýchod The influx of immigrants in this region in the 19th century was much smaller than in Southern Brazil. By the way, since the late 19th century, thousands of people from this region move to the richest parts of Brazil, mainly São Paulo. The Portuguese settlers rarely brought women, which led to relationships with the Indian women.[Citace je zapotřebí ] Later, interracial relationships occurred between Portuguese males and African females.[Citace je zapotřebí ] The coast, in the past the place of arrival of millions of Black slaves from Angola, Nigérie a Benin to work in the plantations of cukrová třtina, nowadays has a predominance of Mulattoes. Salvador, Bahia is considered the largest Black city outside of Africa, with over 80% of its inhabitants being African-Brazilians. In the hinterland, there is a predominance of Indian and White mixture. However, the region as a whole is mostly populated by Black Brazilians and Pardo Brazilians (who are mostly mulatto and zambo/cafuzo) [109] Severní Severní Brazílie, largely covered by the Amazonský deštný prales, is the Brazilian region with the largest Indiánské cultural influence and demographic presence. Inhabited by diverse indigenous tribes, this part of Brazil was reached by Portuguese colonists in the 17th century, but it started to be populated by non-Indians only in the late 19th and early 20th centuries[Citace je zapotřebí ]. The exploitation of rubber used in the growing automobile industry, caused a huge migration to the region. Many people from the Northeastern Brazil, mostly Ceará, moved to the Amazon area. The contact between the Indians and the northeastern rubbers created the base of the ethnic composition of the region, with its mixed-race majority[Citace je zapotřebí ]. Středozápad The Středozápad region of Brazil was inhabited by diverse Indians when the Portuguese arrived in the early 18th century. The Portuguese came to explore the precious stones that were found there. As it was a far away region, very few African slaves were brought to this area[Citace je zapotřebí ]. Who, in fact, worked as slaves in the gold mines were the local Indians[Citace je zapotřebí ]. The contact between the Portuguese and the Indians created a mixed-race population[Citace je zapotřebí ]. Until the mid-20th century, Central-West Brazil had a very small population. The situation changed with the construction of Brazílie[Citace je zapotřebí ], the new capital of Brazil, in 1960. Many workers were attracted to the region, mostly from northeastern Brazil. A new migratory movement started arriving from the 1970s. With the mechanization of agriculture in the South of Brazil, rural workers of that region, many of them of German and Italian origin migrated to the Central-West region. Days celebrating racial groups in Brazil In Brazil, the "Day of the Caboclo " (Dia do Caboclo) is observed annually on June 24, in celebration of the contributions and identity of the original caboclos a jejich potomci. This date is an official public holiday in the Stát Amazonas. "Mixed Race Day " (Dia do Mestiço ) is observed annually on June 27, three days after the Day of the Caboclo, in celebration of all mixed-race Brazilians, including the caboclos. The date is an official public holiday in three Brazilské státy. "Indian Day " (Dia do Índio), observed annually on April 19, recognizes and honours the indigenous peoples of Brazil. "Černý den povědomí " (Dia da Consciência Negra) is observed annually on November 20 as a day "to celebrate a regained awareness by the černá komunita about their great worth and contribution to the country". The date is an official public holiday in five Brazilian states. Viz také Demografie Brazílie Rasismus v Brazílii Sociální apartheid v Brazílii Rasové bělení Rasová demokracie Reference ^ A b C d Maria Stella Ferreira Levy. O papel da migração internacional na evolução da população brasileira (1872 až 1972). vRevista de Saúde Pública, volume supl, June 1974. ^ Bucciferro, Justin R. (January 1, 2017). "Racial Inequality in Brazil from Independence to the Present". In Bértola, Luis; Williamson, Jeffrey (eds.). Has Latin American Inequality Changed Direction?. Springer International Publishing. pp. 171–194. doi:10.1007/978-3-319-44621-9_8. ISBN  9783319446202. ^ Gilberto Freyre. Masters and Slaves (překlad Casa Grande e Senzala). pp. 304–318. ^ Gilberto Freyre. Masters and Slaves. (Translation of Casa Grande e Senzala). p. 92: As for domestic animals to be found among either of the two principal groups – the Tupís and the Gê-Botocudos -, atd. ^ Marília D. Klaumann Cánovas. A GRANDE IMIGRAÇÃO EUROPÉIA PARA O BRASIL E O IMIGRANTE ESPANHOL NO CENÁRIO DA CAFEICULTURA PAULISTA: ASPECTOS DE UMA (IN)VISIBILIDADE Archivováno 3. října 2009 v Wayback Machine ^ Sérgio Pena et alli. DNA tests probe the genomic ancestry of Brazilians. Introduction, first paragraph.: Little is known about the number of indigenous people living in the area of what is now Brazil when the Portuguese arrived in 1500, although a figure often cited is that of 2.5 million individuals. ^ "Eduardo Bueno Naufragos Traficantes e Degredados". Archivovány od originál 23. dubna 2009. Citováno 21. února 2010. ^ A b [1] Maria Stella Ferreira Levy. O papel da migração internacional na evolução da população brasileira (1872 a 1972) str. 50. ^ Flávia de Ávila, Entrada de Trabalhadores Estrangeiros no Brasil: Evolução Legislativa e Políticas Subjacentes nos Séculos XIX e XX. Disertační práce. Florianópolis: Universidade Federal de Santa Catarina, 2003. pp 30. (Available tady [1.21MB PDF file].) ^ Flávia de Ávila, Entrada de Trabalhadores Estrangeiros no Brasil. (K dispozici tady [1.21MB PDF file].), p. 31-32: Ser estrangeiro significava, em primazia, qualquer indivíduo que não fosse súdito da Coroa portuguesa, e os poucos que viviam no Brasil o faziam mais por razões aventureiras e individuais que coletivas ou resultantes de providências governamentais para aportarem em terras coloniais. ^ "Revista Pesquisa Fapesp". revistapesquisa.fapesp.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ História genética dos gaúchos : dinâmica populacional do sul do Brasil. Náš[SZO? ] Y-SNP/STR data globally navrhnout, however, that the Gaúcho males have more similarity with the Spaniards than with the Portuguese. The history of Rio Grande do Sul is peculiar because, in the Colonial Era, the political control of the region alternated between the Spanish and Portuguese Empires (Flores 2003). These historical events umět be associated to our findings, but some caution is needed since differentiation between Iberian Peninsula populations, as well as between them and their derived Latin American populations, at the Y-chromosome level, was not observed in other investigations.[původní výzkum? ] ^ Johannes Menne Postma, The Dutch in the Atlantic slave trade, 1600–1815 (Cambridge: Cambridge University Press, 1990; ISBN  0-521-36585-6) (tady at Google Books). ^ Carvalho-Silva, DR; Santos, FR; Rocha, J; Pena, SD (leden 2001). "The phylogeography of Brazilian Y-chromosome lineages". Dopoledne. J. Hum. Genet. 68 (1): 281–6. doi:10.1086/316931. PMC  1234928. PMID  11090340. ^ Mirian Halpern Pereira. Algumas observações complementares sobre a política de emigração portuguesa. v Análise Social, sv. xxv (108–109), 1990 (4.° e 5.°) 735–739: É, porém, provável que, para o Brasil pelo menos, a emigração clandestina documentada tenha sido superior à indocumentada. O que não é nada certo é que ela fosse inteiramente registada como imigração portuguesa. A importância dos portugueses que partiam de Vigo com passaporte falso ficou atestada na muito generalizada designação de "galego" dada aos Portugueses no Rio de Janeiro, principal ponto de desembarque dos Portugueses no século xix. ^ IBGE Teen. Evolução da população/cor Archivováno March 5, 2001, at the Wayback Machine ^ Maria Stella Ferreira Levy. O Papel da Migração Internacional na Evolução da População Brasileira. Table 2, p. 74. ^ Judicael Clevelário. A participação da imigração na formação da população brasileira Archivováno 22. června 2013, v Wayback Machine. p. 68. ^ A b C Petrônio Domingues. Uma história não contada: negro, racismo e branqueamento em São Paulo. ^ O Rebate. Cited in Petrônio Domingues. Uma história não contada: negro, racismo e branqueamento em São Paulo. p. 77. ^ Wilson do Nascimento Barbosa. Preface to Petrônio Domingues, Uma história não contada: negro, racismo e branqueamento em São Paulo. p. 10. ^ VAINFAS, Ronaldo. Dicionário do Brasil Imperial. Rio de Janeiro: Objetiva, 2002, p 152 ^ SANTOS, Sales Augusto dos. Historical roots of the "whitening" of Brazil. Translated by Lawrence Hallewell. Latin American Perspectives. Issue 122, Vol. 29 No I, January 2002, p 62. ^ LIMA, Sílvio C.S. Determinismo biológico e imigração chinesa em Nicolau Moreira (1870–1890). 123 s. Dissertation (Master's degree in History of Health Sciences) Rio de Janeiro: Fiocruz, 2005. [2] Archivováno 20. Března 2009 v Wayback Machine, str. 104 ^ Masato Ninomiya O centenário do Tratado de Amizade, Comércio e Navegação entre Brasil e Japão Archivováno 29 prosince 2013, na Wayback Machine. in Revista USP, December 1995/February 1996. p. 248. ^ A b C "Text from the 1920 Brazilian Census" (PDF). Biblioteca.ibge.gov.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ A b "A importância de Gilberto Freyre para a construção da Nação Brasileira – Parte II - Instituto Millenium". Imil.org.br. Archivovány od originál dne 14. prosince 2009. Citováno 21. srpna 2017. ^ Petrônio Rodrigues.[Citace je zapotřebí ] Uma história não contada: negro, racismo e branqueamento em São Paulo. p. 78. ^ Petrônio Rodrigues. Uma história não contada: negro, racismo e branqueamento em São Paulo. p. 29-31. ^ Thomas Skidmore. Racial ideas and social policy in Brazil, 1870–1940. v Richard Graham et al. The Idea of race in Latin America, 1870–1940. p. 23. ^ Thomas Skidmore. Racial ideas and social policy in Brazil, 1870–1940. V publikaci Richard Graham a kol. The Idea of race in Latin America, 1870–1940. pp. 25-26 ^ Ronald M. Glassman, William H. Swatos, and Barbara J. Denison, Social Problems in Global Perspective (Lanham, Md.: University Press of America, 2004; ISBN  0-7618-2933-4). Tady at Google Books (accessed December 13, 2009). Carvalho-Silva, Denise R.; et al. (2001). „Fylogeografie brazilských linií Y-chromozomu“. American Journal of Human Genetics. 68: 281–286. doi:10.1086/316931. PMC  1234928. PMID  11090340. ^ Edward E. Telles, "Brazil in Black and White: Discrimination and Affirmative Action in Brazil ", PBS, June 1, 2009. Accessed December 17, 2009. ^ Collins, John F. (2007). "Recent Approaches in English to Brazilian Racial Ideologies: Ambiguity, Research Methods, and Semiotic Ideologies". Srovnávací studie ve společnosti a historii. 49 (4): 997–1009. doi:10.1017/s0010417507000837. ^ Flavia, C.; et al. (Leden 2003). „Barevný a genomický původ v Brazílii“. Sborník Národní akademie věd Spojených států amerických. 100 (1): 177–82. Bibcode:2003PNAS..100..177P. doi:10.1073 / pnas.0126614100. PMC  140919. PMID  12509516 Second paragraph ^ Floyd James Davis. Who is Black?: one nation's definition. p. 101. ^ Collins, John F. (2015). Revolt of the Saints: Memory and Redemption in the Twilight of Brazilian Racial Democracy. Durham, NC: Duke University Press. pp. 215–304. ISBN  978-0-8223-5320-1. ^ Parra et al., "Color and genomic ancestry in Brazilians ". Discussion, ninth paragraph. ^ Spojené národy. Department of Economic and Social Affairs, Statistics Division. Principles and Recommendations for Population and Housing Censuses. item 2.162, p. 162.: The subjective nature of the term (not to mention increasing intermarriage among various groups in some countries, for example) requires that information on ethnicity be acquired through self-declaration of a respondent and also that respondents have the option of indicating multiple ethnic affiliations. ^ Spravedlnost v oblasti životního prostředí a udržitelný rozvoj. With a case study in Brazil's Amazon using Q Methodology. Götz Kaufmann. p. 204 – via Google Books. ^ "Tabela 7 - População residente, por cor ou raça, segundo as Grandes Regiões e as Unidades da Federação - 2000" (PDF). Archivovány od originál (PDF) 16. prosince 2007. ^ "Tabela 1.3.1 - População residente, por cor ou raça, segundo o sexo e os grupos de idade" (PDF). 2010. ^ Tereza Cristina N. Araújo. A classificação de "cor" nas pesquisas do IBGE.. In Cadernos de Pesquisa 63, November 1987. p. 14. ^ A b Tereza Cristina N. Araújo. A classificação de "cor" nas pesquisas do IBGE. v Cadernos de Pesquisa 63, November 1987. p. 14. ^ Diretoria Geral de Estatística. Sexo, raça e estado civil, nacionalidade, filiação culto e analphabetismo da população recenseada em 31 de dezembro de 1890. p. 5. ^ IBGE. Censo Demográfico 1940. p. xxi. ^ A b IBGE. Censo Demográfico. p. XVIII ^ IBGE. Censo Demográfico de 1960. Série Nacional, Vol. Já, str. XIII ^ A b C Simon Schwartzmann. Fora de foco: diversidade e identidades étnicas no Brasil. ^ "Moreno no dicionário do aurélio de português". Dicionariodoaurelio.com. Citováno 21. srpna 2017. ^ Edward Eric Telles (2004). "Racial Classification". Race in Another America: the significance of skin color in Brazil. Princeton University Press. str.81–84. ISBN  978-0-691-11866-6. ^ A b C d Edward Telles. Race in Another America: the significance of skin color in Brazil. ^ [3] Here is the dictionary definition: adj. e s.m. Diz-se de, ou quem tem cabelos negros e pele um pouco escura; trigueiro. / Bras. Designação irônica ou eufemística que se dá aos pretos e mulatos. Literally, this means: "(said of) those who have black hair and a somewhat dark skin, of the colour of ripe wheat. / (in Brazil) Ironic or euphemistic designation given to Blacks and Mulattos. ^ Pena, Sérgio, and Bortolini, Maria Cátira. Pode a genética definir quem deve se beneficiar das cotas universitárias e demais ações afirmativas? Note 1, p. 47 ^ "Brasil quer ser chamado de moreno e só 39% se autodefinem como brancos" (PDF). June 25, 1995. ^ A b C d E José Luiz Petrucelli. A Cor Denominada. (unavailable online). ^ "MacaeNews.com.br". Macaenews.com.br. Archivovány od originál 3. března 2012. Citováno 21. srpna 2017. ^ Anusuya A. Mokashi and Noah S. Scheinfeld. Photoaging. In Robert A. Norman, Diagnóza stárnoucích kožních onemocnění. p. 13. ^ [4] Zde je definice slovníku: adj. e s.m. Diz-se de, ou quem tem cabelos negros e pele um pouco escura; trigueiro. / Podprsenky. Designação irônica ou eufemística que se dá aos pretos e mulatos. Doslova to znamená: „(řekl) o těch, kteří mají černé vlasy a poněkud tmavou pleť barvy zralé pšenice. / (V Brazílii) Ironické nebo eufemistické označení dané Blacks and Mulattos. ^ Edward Telles. Závod v jiné Americe: význam barvy pleti v Brazílii. p. 85: Tento systém klasifikace používá pouze dva termíny, černoch a branco. ^ Edward Telles. Závod v jiné Americe. p. 86: Brazilská vláda se snažila dichotomizovat (nebo ještě hůře) (severně) „amerikanizovat“ rasovou klasifikaci ve společnosti, která používala a dokonce oslavovala přechodné výrazy. ^ Kabengele Munanga Uma resposta contra o racismo. V Brasil Autogestinário. Do ponto de vista norteamericano, todos os brasileiros seriam, de acordo com as pesquisas do genetik Sergio Danilo Pena, considerados negros ou ameríndios, pois todos possuem, em porcentagens variadas, marcadores genéticos africanos e ameríndios, além de europeus. („Z amerického hlediska by byli všichni Brazilci podle výzkumů genetika Sergia Danila Peny považováni za černé nebo indiánské, protože všichni mají v různých poměrech africké a indiánské genetické markery, samozřejmě kromě evropských. ")) ^ Edward Telles. Závod v jiné Americe: význam barvy pleti v Brazílii. p. 85 .: Tvrdí tedy, že brazilské neformální pravidlo jedné kapky tvrdí, že jedna kapka bílé krve umožňuje vyhnout se klasifikaci jako černá, což je tradice, kterou se snaží vrátit. ^ Travassos, Claudia; Williams, David R. (1. června 2004). „Koncept a měření rasy a jejich vztah k veřejnému zdraví: přehled zaměřený na Brazílii a USA“. Cadernos de Saúde Pública. 20 (3): 660–678. doi:10.1590 / S0102-311X2004000300003. PMID  15263977. ^ A b Paula Miranda-Ribeiro a André Junqueira Caetano. Como eu me vejo e como ela me vê. s. 12–13 ^ IBGE. Sčítání lidu 2000. Tabela 2972 ​​- Pessoas de 5 anos ou mais de idade por cor e raça, sexo, alfabetização e grupos de idade ^ „Em 2007, trabalhadores brancos ganharam quase duas vezes mais que os negros, diz IBGE - 24/09/2008 - UOL Notícias - Cotidiano“. noticias.uol.com.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ A b Rodrigues de Moura, Ronald; Coelho, Antonio Victor Campos; de Queiroz Balbino, Valdir; Crovella, Sergio; Brandão, Lucas André Cavalcanti (10. září 2015). „Metaanalýza brazilské genetické příměsi a srovnání s ostatními zeměmi Latinské Ameriky“. American Journal of Human Biology. 27 (5): 674–680. doi:10.1002 / ajhb.22714. PMID  25820814. S2CID  25051722. Citováno 29. dubna 2020 - prostřednictvím Wiley Online Library. ^ A b Saloum de Neves Manta F, Pereira R, Vianna R, Rodolfo Beuttenmüller de Araújo A, Leite Góes Gitaí D, Aparecida da Silva D, de Vargas Wolfgramm E, da Mota Pontes I, Ivan Aguiar J, Ozório Moraes M, Fagundes de Carvalho E , Gusmão L (2013). „Přehodnocení genetického původu Brazilců pomocí autosomálních AIM-Indelů“. PLOS ONE. 8 (9): e75145. Bibcode:2013PLoSO ... 875145S. doi:10.1371 / journal.pone.0075145. PMC  3779230. PMID  24073242. ^ A b C d E F G Lins, T. C .; Vieira, R. G .; Abreu, B. S .; Grattapaglia, D .; Pereira, R. W. (březen – duben 2009). „Genetické složení vzorků brazilské populace na základě souboru informativních SNP o dvaceti osmi předcích“. American Journal of Human Biology. 22 (2): 187–192. doi:10.1002 / ajhb.20976. PMID  19639555. S2CID  205301927. ^ A b Pena, Sérgio D. J .; Di Pietro, Giuliano; Fuchshuber-Moraes, Mateus; Genro, Julia Pasqualini; Hutz, Mara H .; Kehdy, Fernanda de Souza Gomes; Kohlrausch, Fabiana; Magno, Luiz Alexandre Viana; et al. (2011). Harpending, Henry (ed.). „Genomický původ jednotlivců z různých zeměpisných oblastí Brazílie je jednotnější, než se očekávalo“. PLOS ONE. 6 (2): e17063. Bibcode:2011PLoSO ... 617063P. doi:10.1371 / journal.pone.0017063. PMC  3040205. PMID  21359226. ^ Profil brazilského dárce krve Archivováno 2. května 2012, v Wayback Machine. Amigodoador.com.br. Citováno 2012-05-19. ^ DNA de brasileiro é 80% europeu, indica estudo. .folha.uol.com.br (1. ledna 1970). Citováno 2012-05-19. ^ De Assis Poiares, L; De Sá Osorio, P; Spanhol, F. A .; Coltre, S. C .; Rodenbusch, R; Gusmão, L; Largura, A; Sandrini, F; Da Silva, C. M. (2010). "Frekvence alel 15 STR v reprezentativním vzorku brazilské populace". Forensic Science International: Genetics. 4 (2): e61–3. doi:10.1016 / j.fsigen.2009.05.006. PMID  20129458. ^ De Assis Poiares, Lilian; De Sá Osorio, Paulo; Spanhol, Fábio Alexandre; Coltre, Sidnei César; Rodenbusch, Rodrigo; Gusmão, Leonor; Largura, Alvaro; Sandrini, Fabiano; Da Silva, Cláudia Maria Dornelles (2010). „Frekvence alel 15 STR v reprezentativním vzorku brazilské populace“ (PDF). Forensic Science International: Genetics. 4 (2): e61. doi:10.1016 / j.fsigen.2009.05.006. PMID  20129458. Archivovány od originál (PDF) 8. dubna 2011. ^ „dopad migrace na složení latinskoamerických populací“ (PDF). Repositorio.unb.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ Brandão Ferreira, Luzitano (2006). „Genomický původ vzorku populace ze státu São Paulo v Brazílii“. American Journal of Human Biology. 18 (5): 702–705. doi:10.1002 / ajhb.20474. PMID  16917899. S2CID  10103856. ^ Parra, FC; Amado, RC; Lambertucci, JR; Rocha, J; Antunes, CM; Pena, SD (leden 2003). „Barevný a genomický původ v Brazílii“. Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 100 (1): 177–82. Bibcode:2003PNAS..100..177P. doi:10.1073 / pnas.0126614100. PMC  140919. PMID  12509516. ^ Alves-Silva, Juliana; da Silva Santos, Magda; Guimarães, Pedro E. M .; Ferreira, Alessandro C. S .; Bandelt, Hans-Jürgen; Pena, Sérgio D. J .; et al. (2000). „Předky brazilských linií mtDNA“. American Journal of Human Genetics. 67 (2): 444–461. doi:10.1086/303004. PMC  1287189. PMID  10873790. ^ A b „Os Genes de Cabral“. Web.educom.pt. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Afrobras - Afro Étnico“. afrobras.org.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ Guerreiro-Junior, Vanderlei; Bisso-Machado, Rafael; Marrero, Andrea; Hünemeier, Tábita; Salzano, Francisco M .; Bortolini, Maria Cátira; Guerreiro-Junior, Vanderlei; Bisso-Machado, Rafael; Marrero, Andrea; Hünemeier, Tábita; Salzano, Francisco M .; Bortolini, Maria Cátira (2009). „Genetické podpisy rodičovského příspěvku v černé a bílé populaci v Brazílii“. Genetika a molekulární biologie. 32 (1): 1–11. doi:10.1590 / S1415-47572009005000001. PMC  3032968. PMID  21637639. ^ A b Resque, Rafael; Gusmão, Leonor; Geppert, Maria; Roewer, Lutz; Palha, Teresinha; Alvarez, Luis; Ribeiro-Dos-Santos, Andrea; Santos, Sidney (2016). „Mužské linie v Brazílii: mezikontinentální příměsi a stratifikace evropského pozadí, Resque et al. (2016)“. PLOS ONE. 11 (4): e0152573. Bibcode:2016PLoSO..1152573R. doi:10.1371 / journal.pone.0152573. PMC  4821637. PMID  27046235. ^ Pena, S. D. J .; Bastos-Rodrigues, L .; Pimenta, J. R .; Bydlowski, S. P. (1. října 2009). „Testy DNA zkoumají genomové předky Brazilců“. Brazilian Journal of Medical and Biological Research. 42 (10): 870–876. doi:10.1590 / S0100-879X2009005000026. PMID  19738982. ^ A b DNA de brasileiro é 80% europeu, indica estudo. ^ A b „Frekvence alel 15 STR v reprezentativním vzorku brazilské populace“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) 8. dubna 2011. Citováno 8. dubna 2011. ^ A b C Godinho, Neide Maria de Oliveira (2008). „O impacto das migrações na constituição genética de populações latino-americanas“. Universidade de Brasília. Archivovány od originál (PDF) 6. července 2011. ^ A b C d Pena, Sérgio D. J .; Pietro, Giuliano Di; Fuchshuber-Moraes, Mateus; Genro, Julia Pasqualini; Hutz, Mara H .; Kehdy, Fernanda de Souza Gomes; Kohlrausch, Fabiana; Magno, Luiz Alexandre Viana; Černá Hora, Raquel Carvalho; Moraes, Manoel Odorico; Moraes, Maria Elisabete Amaral de; Moraes, Milene Raiol de; Ojopi, Élida B .; Perini, Jamila A .; Racciopi, Clarice; Ribeiro-dos-Santos, Andrea Kely Campos; Rios-Santos, Fabrício; Romano-Silva, Marco A .; Sortica, Vinicius A .; Suarez-Kurtz, Guilherme (16. února 2011). „Genomický původ jednotlivců z různých zeměpisných oblastí Brazílie je jednotnější, než se očekávalo“. PLOS ONE. 6 (2): e17063. Bibcode:2011PLoSO ... 617063P. doi:10.1371 / journal.pone.0017063. PMC  3040205. PMID  21359226. ^ A b „SIDIA M. CALLEGARI-JACQUES et al., Historical Genetics: Spatiotemporal Analysis of the Form“ (PDF). Hereditas.com.br. Archivovány od originál (PDF) 6. července 2011. Citováno 21. srpna 2017. ^ A b Callegari-Jacques, S. M .; Grattapaglia, D .; Salzano, F. M .; Salamoni, S. P .; Crossetti, S. G .; Ferreira, M. R. E .; Hutz, M. H. (listopad – prosinec 2003). „Historická genetika: časoprostorová analýza formování brazilské populace“ (PDF). American Journal of Human Biology. 15 (6): 824–834. doi:10.1002 / ajhb.10217. PMID  14595874. S2CID  34610130. Archivovány od originál (PDF) 6. července 2011. ^ Pena, Sérgio D. J .; Bortolini, Maria Cátira (1. dubna 2004). „Pode a genética definir quem deve se beneficient das cotas universitárias e demais ações afirmativas?“. Estudos Avançados. 18 (50): 31–50. doi:10.1590 / S0103-40142004000100004. ^ "Retratoolekulární do Brazílie". Publicacoes.gene.com.br. Archivovány od originál 6. března 2008. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Entrada de imigrantes no Brasil - 1870/1907“ (v portugalštině). Citováno 20. června 2007. ^ „Entrada de imigrantes no Brasil - 1908/1953“ (v portugalštině). Citováno 20. června 2007. ^ „Imigração portuguesa“ (PDF). Unizar.es. Archivovány od originál (PDF) dne 15. září 2008. Citováno 21. srpna 2017. ^ Rodrigues de Moura, Ronald; Coelho, Antonio Victor Campos; de Queiroz Balbino, Valdir; Crovella, Sergio; Brandão, Lucas André Cavalcanti (10. září 2015). „Metaanalýza brazilské genetické příměsi a srovnání s ostatními zeměmi Latinské Ameriky“. American Journal of Human Biology. 27 (5): 674–680. doi:10.1002 / ajhb.22714. PMID  25820814. S2CID  25051722. ^ Alves-Silva, Juliana; da Silva Santos, Magda; Guimarães, Pedro E. M .; Ferreira, Alessandro C. S .; Bandelt, Hans-Jürgen; Pena, Sérgio D. J .; Prado, Vania Ferreira (1. srpna 2000). „Předky brazilských linií mtDNA“. American Journal of Human Genetics. 67 (2): 444–461. doi:10.1086/303004. PMC  1287189. PMID  10873790. ^ „Sistema IBGE de Recuperação Automática - SIDRA“. Tabela 2094 - População residente por cor ou raça e religião. Instituto Brasileiro de Geografia e Estatística (IBGE). 2010. Citováno 13. ledna 2019. ^ „PNAD“ (PDF) (v portugalštině). 2006. Citováno 14. září 2007. ^ „Grupos indígenas e sua distribuição - Página do Gaúcho“. Paginadogaucho.com.br. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Imigrantes: Açorianos“. Terrabrasileira.net. Archivovány od originál 31. prosince 2007. Citováno 21. srpna 2017. ^ RS VIRTUAL - O Rio Grande do Sul na internetu - Historie - Colonização - Negros - A história dos gaúchos sem história Archivováno 29. Září 2007, na Wayback Machine. Osm odstavec: Esses números talvez estivessem exagerados - konečný, éra Gonçalves Chaves contra a escravidão, e usou de todos os argumentos para combatê-la em sua obra "Memórias Economo-políticas sobre a administração pública do Brasil". Um deles era justamente o de que "o nadměrném počtu escoravos faz com que não o possamos tratar como temos obrigação". ^ „RS VIRTUAL - O Rio Grande do Sul na internetu“. Riogrande.com.br. Archivovány od originál 29. září 2007. Citováno 21. srpna 2017. ^ "Němci". Mre.gov.br. Archivovány od originál dne 16. července 2007. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Uma história oculta: a imigração dos países da Europa do Centro-Leste para o Brasil“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 25. února 2009. Citováno 6. února 2009. ^ Cadari, Luciano. „RankBrasil - zaznamenává Brasileiros“. Rankbrasil.com.br. Archivovány od originál 24. prosince 2007. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Pdt - Rj“. Archivovány od originál 5. prosince 2008. ^ Konference Bureau, São Paulo a návštěvníci. „Visite São Paulo - Página não encontrada“. Visitesaopaulo.com. Archivovány od originál 7. ledna 2008. Citováno 21. srpna 2017. ^ „Colegioined.com.br“. Colegioined.com.br. Citováno 21. srpna 2017.