Papežský zákaz zednářství - Papal ban of Freemasonry

Část a série na
Zednářství
Masonic SquareCompassesG.svg
Dějiny
Zednářská těla
Zednářský
Boční stupně
Zednářské skupiny pro ženy
Zednářské mládežnické organizace
Pohledy na zdivo
Lidé a místa
Příbuzný
Podle země

The katolický kostel první zakázal katolíkům členství v Zednářský organizace a další tajné společnosti v roce 1738. Od té doby nejméně jedenáct papežové učinili prohlášení o neslučitelnosti katolických nauk a Zednářství.[1] Od roku 1738 do roku 1983 byli katolíci, kteří se veřejně sdružovali nebo veřejně podporovali zednářské organizace, automaticky odsouzeni exkomunikace.[2] Od roku 1983 existuje zákaz členství v jiné podobě.[3][2][4] Ačkoli po letech 1962-1965 došlo k členství v členství Druhý vatikánský koncil (Druhý vatikánský vatikánský koncil), církev nadále zakazuje členství ve zednářství, protože věří, že zednářské principy a rituály jsou s katolickými naukami neslučitelné. Současná norma z roku 1983 Kongregace pro nauku víry (CDF) Prohlášení o zednářských sdruženích, uvádí, že „věřící, kteří se zapsali do zednářských sdružení, jsou ve stavu těžký hřích a nemusí přijímat Svaté přijímání „a členství ve zednářských asociacích je zakázáno.[6] Nejčerstvější CDF dokument o „neslučitelnosti zednářství s katolickou vírou“ byl vydán v roce 1985.[7]

Dějiny

In eminenti apostolatus

V roce 1736 Výslech vyšetřoval zednářskou lóži v Florencie, Itálie, který odsoudila v červnu 1737. Chata byla původně založena v roce 1733 Angličtina Svobodný zednář Charles Sackville, 2. vévoda z Dorsetu,[8] ale přijato italština členové, například sekretář lóže Tommaso Crudeli.[9][10] Také v roce 1736, 26. prosince, Andrew Michael Ramsay přednesl řeč na zednářské schůzi v Paříži v předvečer zvolení Charles Radclyffe jako velmistr francouzských zednářů. V březnu 1737 poslal upravenou kopii hlavnímu ministrovi kardinálovi André-Hercule de Fleury, hledající jeho souhlas s jeho dodáním shromáždění zednářů a jeho souhlas s plavidlem obecně. Fleury odpověděl tím, že označil zednáře za zrádce a zakázal jejich shromáždění.[11] Tento zákaz a italské vyšetřování vedly,[12] v roce 1738, do Papež Klement XII vyhlašování In eminenti apostolatus, první kanonický zákaz zednářských sdružení.

Clement XII napsal, že důvody pro zákaz zednářských asociací jsou tito členové, „spokojení s [a] formou přirozená ctnost, jsou navzájem spojeni „přísahami s„ vážnými tresty “„ skrývají v nedotknutelném tichu vše, co tajně dělají společně. “Tato sdružení vzbudila podezření, že„ připojit se k těmto sdružením je přesně synonymem pro vznik nákazy zla a hanby, protože pokud by se nepodíleli na páchání zla, nikdy by nebyli tak velmi averzní vůči světlu [publicity]. “„ Pověst [o těchto činech] se tak rozrostla, že „několik vlád je potlačilo“, na rozdíl od blahobyt království. “[13] Klement XII. Napsal, že tyto druhy sdružení „neodpovídají ustanovením občanského ani kánonického práva“, protože poškozují „mír civilního státu“ i „duchovní spásu duší“.[14][b]

Quo graviora

Papež Lev XII se pokusil posoudit rozsah a vliv asociálních organizací.[19] Lev XII vložil a potvrdil texty z Klement XII (1738), Benedikt XIV. (1751), a Pius VII (1821), ve své ústavě z roku 1825 Quo graviora „odsoudit je takovým způsobem, že by bylo nemožné požadovat výjimku z odsouzení.“[20]

Opakování zákazu členství následnými papeži

Papež Lev XIII autor Rod Humanum, který zopakoval neschopnost katolíků stát se zednáři

Zákaz In eminenti apostolatus byl zopakován a rozšířen o Benedikt XIV. (1751), Pius VII (1821), Lev XII. (1825), Pius VIII (1829), Řehoř XVI. (1832), Pius IX (1846, 1849, 1864, 1865, 1869, 1873).[C]

Rod Humanum

„Rozhodujícím podnětem pro katolické anti-zednářské hnutí bylo“ Rod Humanum, vyhlášený Papež Lev XIII v roce 1884.[22] Lev XIII. Napsal, že jeho hlavní námitkou proti zednářství byl naturalismus,[23] jeho obvinění byla o panteismus, racionalismus a naturalismus; ale ne o Satanismus.[24][d] Lev XIII. Analyzoval kontinentální filozofické „principy a praktiky“ typu Grand Orient.[25] Zatímco naturalismus byl přítomen všude v jiných typech lóží, „podvratná, revoluční aktivita charakteristická pro lóže Grand Orientu na kontinentu“ nebyla.[25] Lev XIII. „Zdůrazňuje, že„ hlavním a zásadním cílem „zednářství“ bylo zničit na svých základech jakýkoli občanský nebo náboženský řád ustavený po celém světě křesťanstvo, a na jeho místo zavést nový řád založený na zákonech vycházejících z vnitřností naturalismu. ““[26]

Kodex kanonického práva z roku 1917

Pod 1917 CIC, který platil od května 1918 do listopadu 1983, byli katolíci sdružení ve zednářství: automaticky, tj. latae sententia, exkomunikován,[27][28] zbaven manželství v katolické církvi,[29] vyloučen z katolických sdružení,[30] zbaven katolických pohřebních obřadů,[31] zrušeno z noviciát,[32] zneplatněný příjem osobních jus patronatus,[33] s dalšími tresty proti duchovenstvu, řeholníkům a členům sekulárních institutů.[34]

Pod 1917 CICbyly zakázány knihy, které tvrdí, že „zednářské sekty“ a podobné skupiny jsou „užitečné a nejsou škodlivé pro církev a občanskou společnost“.[35][36][E]

Nejistota po Druhém vatikánském koncilu

Katolická církev zahájila hodnocení svého chápání zednářství během,[38] (ale ne v[F]) Druhý vatikánský koncil[G] Skrze jubileum z roku 1966, Papež Pavel VI udělil každému zpovědníkovi fakulta osvobodit cenzury a pokuty 1917 CIC kánon 2335 vzniklý kajícníci kteří se úplně oddělili od zednářského sdružení a slíbili, že napraví a zabrání, pokud to bude možné, jakýmkoli skandálům a škodám, které způsobí.[44] Navíc, Svatý Padre Pio demonstroval sílu obrácení tím, že hovořil s poslancem italského parlamentu, který byl samozvaným agnostikem a zednářem. Pio přeměnil muže na katolicismus.[45]

Po čtyřletém vyšetřování v pěti Skandinávská biskupská konference Země (CES),[46] the CES v roce 1967 se rozhodlo použít pokoncilní normy z roku 1966 v roce De Episcoporum Muneribus,[47] „který ve zvláštních případech zmocňuje biskupy k dávkovat z určitých soudních zákazů kanonického práva. “[48][je třeba další vysvětlení ][h] The CES povoleno v rámci své jurisdikce konvertovat ke katolicismu, aby si je ponechalo Švédský obřad členství,[46] „ale pouze se zvláštním souhlasem biskupa této osoby.“[50]

Počátkem roku 1968 Tablet uvedli, že vatikánské zdroje „byly citovány jako pořekadlo, že katolíci se nyní mohou svobodně připojit k zednářům ve Spojených státech, Británii a většině ostatních zemí světa. Evropská zednářská lóže zednářů se sídlem především v Itálii a Francii, je stále považována za antikatolickou nebo přinejmenším za ateistickou, „a to“ za CDF „ať je známo, že katolíci připojující se ke zednářům již nejsou automaticky exkomunikováni. Nový přístup církve platí již více než rok. “ Církevní kodex kanonického práva vypracovaný v roce 1918, který měl být brzy reformován, umožňoval automatickou exkomunikaci katolíků, „kteří se zapsali do zednářské sekty nebo do tajných společností spikajících proti církvi nebo legitimním autoritám“. Vatikánské zdroje dodaly, že toto znění bude změněno tak, aby upravilo postavení církve, až bude dokončen nový Kodex kanonického práva. “[38] Tyto zprávy zjevně vyvolaly ve Vatikánu zděšení a byly rychle napraveny.[51] Svatý stolec to veřejně řekl 1917 CIC kánon 2335 nebyl zrušen,[52] a popřel, že plánuje „zásadně změnit“ svůj historický zákaz vstupu katolíků do zednářských skupin,[53] Ačkoli důvěrné zdroje řekl, že „změna postoje v budoucnosti byla považována za možnou.“[51][i]

Neformální rozhovory mezi katolickou církví a zednářskými představiteli proběhly po Druhém vatikánském koncilu v Rakousku, Itálii a Německu. V Rakousku se neformální setkání s kardinálem zednářem Karlem Bareschem, zástupcem Velké lóže Rakouska Franz König, prezident Sekretariát pro nevěřící ve Vídni v roce 1968. Později vedla komise katolické církve a zednářských zástupců dialog a vytvořila rok 1970 Prohlášení z Lichtenau [de ], interpretační prohlášení zaměřené na Pavla VI; Kardinál Franjo Šeper, prefekt CDF; a další katolické autority. Podle profesora Zbigniewa Sucheckého „obsahoval vážné chyby ve filosoficko-teologických a především historických pojmech“ a „nebyl nikdy oficiálně uznán“ katolickou církví.[55]

V roce 1971 biskup Daniel Pezeril, pomocný biskup v Paříži, přijal pozvání od Grande Loge de France učit.[56] Jednalo se o první oficiální přijetí katolického biskupa po roce 1738.[57]

Zatímco někteří spekulovali o postkoncilní revizi kanonického práva a o tom, jak by byly normy uzákoněny a vymáhány,[58] kanonický zákaz vstupu katolíků do zednářských skupin zůstal v platnosti v roce 1974.[59]

The Katolická biskupská konference Anglie a Walesu (CBCEW) v roce 1974 uvedl, že konzultace se světovými biskupy nepřinesly shodu ohledně vztahu katolické církve se zednářstvím.[60] The CDF (1974) napsal, že se ho mnoho biskupů ptalo na to, jak vážit a interpretovat 1917 CIC kánon 2335. Odlišné odpovědi, které poskytl, odrážely různé situace v různých zemích. The CDF to zopakoval 1917 CIC kánony, které stanoví trest, podléhají přísnému výkladu,[61] kánon 2335 se tedy vztahoval pouze na katolíky, kteří byli členy zednářských sdružení, která machinují proti církvi.[62] The CBCEW interpretován CDF 1974 jako instruování biskupů 1917 CIC kánon 2335 „již automaticky nezakazuje katolík členství ve zednářských skupinách“, protože podléhá přísnému výkladu, a že „katolík, který se připojí k svobodným zednářům, je exkomunikován pouze tehdy, pokud je známo, že politika a akce zednářů v jeho oblasti jsou nepřátelský vůči církvi. “[60] Takže CBCEW definoval v rámci své jurisdikce normy, že katolíci, kteří se domnívají, že členství ve zednářských sdruženích „není v rozporu“ s jejich „hlubší loajalitou“ k jejich začlenění do katolické církve, by měli „diskutovat o důsledcích takového členství“ se svým farářem. Podobně byli katolíci ve zednářských sdruženích „nuceni usilovat o smíření“.[60]

Německá biskupská konference

Kardinál Joseph Höffner, vedoucí německé biskupské konference v roce 1980, kdy vydala zprávu o zednářství

V roce 1980, po šesti letech dialogu se zástupci EU Spojené velké lóže Německa a vyšetřování zednářských rituálů,[diskutovat] the DBK vypracoval zprávu o zednářství se seznamem dvanácti závěrů.[63]

Mezi DBKdospěl k závěru, že zednářství popírá zjevení,[64] a objektivní pravda.[65] Tvrdili také, že náboženská lhostejnost je pro zednářství zásadní,[66] a to zednářství je Deista,[67] a že popírá možnost božského zjevení,[68] tak ohrožující úctu kvůli učitelskému úřadu církve.[69] The svátostní charakter Zednářské rituály bylo považováno za znamení individuální transformace,[70] nabízí alternativní cestu k dokonalosti[71] a mít celkový nárok na život člena[72] Na závěr se uvádí, že katolíkům jsou zakázány všechny lóže,[73] včetně katolických chat.[74][j]

Šeperovo vysvětlení

1981 CDF Prohlášení o postavení katolíků, kteří se stávají zednáři řekl, že v roce 1974 CDF Odpověď „vedla k chybným a tendenčním interpretacím“.[76] 1981 CDF prohlášení rovněž potvrdilo, že zákaz vstupu katolíků do zednářských skupin se nezměnil a zůstal v platnosti.[77]

Kodex kanonického práva z roku 1983

Katolická církev zrušila a nahradila 1917 CIC se současností 1983 CIC, který nabyl účinnosti v listopadu 1983. 1917 CIC kánon 2335 se vyvinul do 1983 CIC kánon 1374.[78] Na rozdíl od zrušeného 1917 CIC kánon 2335,[27] nicméně, 1983 CIC kánon 1374 nepojmenovává žádné skupiny, které odsuzuje; uvádí:

Osoba, která vstoupí do sdružení, které spikne proti církvi, bude potrestána spravedlivým trestem;[k] ten, kdo v takovém sdružení propaguje nebo se ujímá funkce, má být potrestán zákaz.[83]

Toto opomenutí vedlo některé katolíky a zednáře, zejména v Americe, k přesvědčení, že zákaz, aby se katolíci stali zednáři, se mohl změnit,[l] a způsobil zmatek v hierarchii církve.[m] Mnoho katolíků se připojilo k bratrství, založilo své členství na tolerantním výkladu kanonického práva a své členství ospravedlnilo svou vírou, že zednářství nezakládá zápletky proti církvi.[n]

Katolická církev používá dva paralelní kódy církevní právo: 1983 CIC v Latinský kostel katolické církve a 1990 Kodex kánonů východních církví (1990 CCEO) v sui iuris Východní katolické církve katolické církve.1983 CIC kánon 1374 a 1990 CCEO kánon 1448 §2 jsou paralelní kánony.[87][Ó]1983 CIC kánon 1374 rozlišuje mezi členstvím v zakázaném sdružení a úředníkem nebo promotérem, ale 1990 CCEO kánon 1448 §2 ne.[87]

Prohlášení o zednářských sdruženích

Papež Jan Pavel II, který osobně schválil rok 1983 Prohlášení o zednářských sdruženích z Kongregace pro nauku víry

V roce 1983 kardinál Joseph Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku víry, s osobním souhlasem papeže Jan Pavel II, vydal a Prohlášení o zednářských sdruženích, který zopakoval námitky církve vůči zednářství.[90] Deklarace z roku 1983 uvádí, že „věřící, kteří se zapisují do zednářských sdružení, jsou ve stavu těžký hřích a nemusí přijímat Svaté přijímání. ... negativní úsudek církve ve vztahu k zednářským sdružením se nezměnil, protože jejich zásady byly vždy považovány za neslučitelné s naukou církve, a proto členství v nich zůstává zakázáno.[90]CDF 1983 „stanoveno, že ani jeden“ CDF 1974 ani CDF 1981 „povolil jednotlivému biskupovi nebo biskupským konferencím povolit katolíkům patřit do zednářských lóží.“[91]

Pokračující zákaz po prohlášení

A USCCB výbor uzavřený ve svém roce 1985 Dopis americkým biskupům týkající se zdiva že „zásady a základní rituály zednářství ztělesňují aktivní účast naturalistického náboženství, které je neslučitelné s křesťanskou vírou a praxí.“[92] „Ti, kdo vědomě přijímají„ zednářské “zásady, se dopouštějí vážného hříchu.“ A,[92] podle Lawova parentetického komentáře k Whalenovi by tento přestupek mohl být trestán podle kánonu 1364.[85] Podle tohoto kánonu apostat, kacíř nebo schizmatik přijde a latae sententiae exkomunikace a duchovní mohou být potrestáni dalšími expiačními tresty, včetně propuštění z duchovního stavu.[93] Caparros a kol. objasňuje, že v případech, kdy „registrace do sdružení zahrnuje odpadlictví, kacířství nebo rozkol“, je trestný čin podle kánonu 1364 trestný.[94] Nicméně s odvoláním CDF (1983), Caparros a kol. uvádí, že „ta zednářská sdružení, na která by se nevztahoval„ kánon 1374, mají “principy [které] jsou stále považovány za neslučitelné s naukou církve“.[94] Každý delikt v kanonickém právu je hřích.[95] „Rozdíl mezi trestním právem a morálkou“ je podle USCCB výboru, že ne všechny hříchy jsou porušením kanonického práva - takže v případě, že hřích není také porušením nebo deliktem v kanonickém právu, je mylné dospět k závěru, že „je přípustné ho spáchat“.[96] „S odkazem konkrétně na tajemství zednářských organizací,“ CDF 1985 "zopakoval zákaz zednářského členství" v CDF 1983.[91] Podle McInvale (1992), CDF (1985) „tvrdí, že zednářství zavádí relativistický symbolický koncept morálky nepřijatelný pro katolicismus.“

V roce 1996 biskup Fabian Bruskewitz, z Římskokatolická diecéze Lincoln, uzákonil, že katolickým členům zednářských sdružení v diecézi vznikne a latae sententiae odsouzení jednoměsíčního zákazu, během něhož je zakázáno přijímat svaté přijímání; těm, kteří pokračují v členství, vznikne a latae sententiae odsouzení exkomunikace.[97] Exkomunikace, které byly zpochybněny procesem kanonického postihu, byly potvrzeny rozsudkem Svatého stolce v roce 2006.[98]

V roce 2000 David Patterson, výkonný tajemník zednářské servisní kanceláře v Los Angeles zeptal se kardinál Roger Mahony „zda se praktikující katolík může připojit k zednářské lóži.“ Otec Thomas Anslow, soudní vikář Římskokatolická arcidiecéze v Los Angeles, odpověděl Pattersonovi, že „věc je příliš složitá na přímou odpověď„ ano “nebo„ ne “. Ale přinejmenším pro katolíky ve Spojených státech věřím, že odpověď je pravděpodobně ano.“[99] Protože si „neuvědomoval žádnou ideologii ani praxi místních lóží, které by zpochybňovaly nebo rozvracely nauku a zájmy katolické církve,“ napsal Anslow, že jeho „kvalifikovaná odpověď“ je „pravděpodobně ano“. [99] Anslow v roce 2002 veřejně stáhl svůj dopis z roku 2000 s vysvětlením, že jeho analýza byla chybná.[100] Napsal, že podle CDF (1985) reflexe o CDF (1983) deklarace, „systém symbolů“ používaný ve zednářství může „podporovat“ nadkonfesního humanitárního člověka'„pojetí“ božského, které neutralizuje nebo nahrazuje rozměr víry našeho vztahu s Bohem. ”[101]

V roce 2002 Katolická biskupská konference na Filipínách rozhodl, že:

  • katolík, který je „veřejně známým“ zednářem - který se „aktivně účastní“ nebo „prosazuje své názory“ nebo „zastává jakýkoli úřad“ - a odmítá se vzdát svého členství poté, co byl varován v souladu s 1983 CIC kánon 1347,[102] „má být potrestán zákazem,“ shoduje se s 1983 CIC kánon 1374,[83] včetně: vyloučení z přijímání svátostí;[103] zákaz vystupovat jako sponzor při křtu a biřmování; zákaz stát se členem jakékoli farnosti nebo diecézní struktury; a popření Katolický pohřeb bez ohledu na to, aby se před veřejností nevyskytly známky pokání před smrtí skandál v případě, že biskup povolí pohřební obřady, jsou zednářské služby zakázány v kostele a zakázány bezprostředně před nebo po katolických pohřebních obřadech na hřbitově.[104][105]
  • katolík, který je zednářem, „notoricky se drží zednářské vize“, je automaticky exkomunikován podle kánonu 1364 a je automaticky odsouzen v souladu s 1983 CIC kánon 1331[106][107][93]
  • svobodnému zednáři je zakázáno vystupovat jako svědek manželství v katolické církvi a je zakázáno být členem kteréhokoli z nich sdružení věřících[108]

Zednářské informační centrum na to v roce 2006 upozornilo CDF 1983, který zakazuje členství ve zednářských asociacích, „zůstává v platnosti“.[109]

Biskup Gianfranco Girotti, regent z Apoštolská věznice, řekl 2007 Svobodné zednářství a katolická církev konference, na Papežská teologická fakulta sv. Bonaventury v Římě se tato nauka nezměnila.[110] Girotti, cituji CDF 1983 deklarace, zopakoval, že zednářská filozofie je neslučitelná s katolickou vírou.[111] Stejně tak v reakci na zprávy 85letého katolického kněze Rosario Francesco Esposito, stát se členem ve zednářské lóži,[112] Girotti vatikánskému rozhlasu v květnu 2007 řekl, že CDF 1983 prohlášení „zůstává v platnosti dnes."[113] Girotti vyzval kněze, kteří se prohlásili za zednáře, aby byli disciplinovaní svými přímými nadřízenými.[114]

V roce 2013 byl katolickým knězem v Megève „Francie byla„ zbavena svých funkcí na žádost “ CDF za to, že je aktivním členem Grand Orient de France.[115]

Současný postoj církve ke vstupu katolíků do bratrství

Současnou normou katolické církve ve zednářských sdruženích je rok 1983 CDF Prohlášení o zednářských sdruženích.[90][p] 1983 CDF deklarace uvádí, že katolíci „kteří se zaregistrují ve zednářských sdruženích, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemusí přijímat svaté přijímání“.[6]

1983 CDF prohlášení objasnilo opomenutí názvů sdružení v EU Kodex kanonického práva z roku 1983 (1983 CIC) tím, že uvedlo, že „redakční kritérium, které bylo dodržováno“, nezmiňovalo názvy asociací, protože „jsou obsaženy v širších kategoriích“.[90] 1983 CIC kánon 1374 uvádí, že katolík „kdo se připojí ke sdružení, které spikne proti církvi, bude potrestán spravedlivým trestem; kdo propaguje nebo se ujme úřadu v takovém sdružení, bude potrestán interdiktem“.[83] To kontrastovalo s Kodex kanonického práva z roku 1917 (1917 CIC), který výslovně prohlásil, že vstup do svobodného zednářství znamená automatickou exkomunikaci. Vynechání názvů asociací, jako jsou zednářské asociace, z 1983 CIC přimělo katolíky a zednáře, aby si položili otázku, zda je zákaz, aby se katolíci stali svobodnými zednáři, stále aktivní, zejména po vnímané liberalizaci církve po II.

Řada katolíků se stala zednáři za předpokladu, že církev zmírnila svůj postoj.[q] 1983 CDF Deklarace řešila tuto nesprávnou interpretaci Kodexu kanonického práva a objasnila, že:

... negativní úsudek církve ve vztahu k zednářskému sdružení zůstává nezměněn, protože jejich zásady byly vždy považovány za neslučitelné s naukou církve, a proto členství v nich zůstává zakázáno.[90]

„Nezmiřitelné zásady“, které církev věří, že svobodné zednářství má, zahrnují „deistický Bůh ",[r] naturalismus,[85] a náboženské lhostejnost.[s]

Blízko doby 1983 CDF prohlášení bylo vydáno, biskupské konference v Německu a Americe rovněž vydaly nezávislé zprávy o otázce zednářství. Závěry Německá biskupská konference (DBK) ve své zprávě o zednářství z roku 1980 a citované Americká konference katolických biskupů (USCCB) ve svém 1985 dopis zahrnoval, že „výzkum rituálu a zednářské mentality jasně ukazuje, že je nemožné patřit současně ke katolické církvi a zednářství“.[118]

Některé z doktrín jsou začleněny do Katolické sociální učení které jsou v Kompendium sociální nauky církve, ocenit demokratické politické systémy, které jsou odpovědné vládnutým, a „odmítnout všechny tajné organizace, které se snaží ovlivnit nebo rozvrátit fungování legitimních institucí“.[119]

Podle kardinála Gianfranco Ravasi, prezident Papežská rada pro kulturu, DBK (1980) a CBCP (2010) „jsou významnými texty, které se zabývají teoretickými i praktickými důvody neslučitelnosti zdiva a katolicismu jako pojmu pravdy,[t] náboženství,[u] Bůh, člověk a svět, duchovno, etika, rituál a tolerance. “[126]

Postavení zednářství k připojení katolíků k bratrství

Zednářská těla nezakazují katolíkům připojit se, pokud si to přejí.[127] Zednářský zákaz vstupu katolíků do bratrství nikdy neexistoval a někteří zednáři jsou katolíky, navzdory zákazu vstupu katolické církve do svobodných zednářů.[128]

Katolické bratrské společnosti

Svobodné zednářství bylo důležitým katalyzátorem při založení Rytíři Columbovi v USA[129] a Rytíři Jižního kříže v Austrálii. Jedním z lákadel zednářství je, že poskytovalo řadu sociálních služeb, které byly nečlenům (a tedy oddaným katolíkům) nedostupné.[130] Otec Michael J. McGivney, katolický kněz v Nové nebe, Connecticut přál si poskytnout katolickým mužům katolickou bratrskou organizaci, alternativu k zednářství, s atraktivitou vybraného členství a tajného zasvěcení, ale ani vázaného přísahou, ani tajného.[131] McGivney věřil, že katolicismus a bratrství nejsou neslučitelné, a přál si založit společnost, která by povzbudila muže k tomu, aby byli hrdí na své americko-katolické dědictví.[132]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Přestupek podezření z kacířství byl zřetelný trestný čin od podezření z trestného činu kacířství.[16] Přestupek podezření z kacířství není nalezen v 1983 CIC.[17]
  2. ^ Klement XII. „Odsoudil a zakázal“ kategorii skupin, ať už jsou či nejsou povoláni Zednáři.[14] Nařídil místním ordinářům a inkvizitorům, aby vyšetřovali a trestali přestupníky „vhodnými tresty jako vážně podezřelými z kacířství“.[15][A] V kontextu odsouzení a zákazu ze strany Klement XII (1738) a kardinál Giuseppe Firrao [fr; to ], státní tajemník, v roce 1739 jsou podle Benimeli (2014, s. 139–140), „nic víc než další vazby na dlouhý řetězec opatření přijatých evropskými úřady v průběhu osmnáctého století.“ Podle Benimeliho Clement XII a Benedict XIV přidali pouze náboženský důvod - podezření z kacířství - k civilnímu důvodu - podvratné činnosti - přijatý katolickou, protestantskou a islámskou vládou 18. století proti zednářským sdružením.[18] Firrao rozhodl, že zednářské schůzky jsou „nebezpečím pro veřejný mír a pořádek“ uvnitř EU Papežské státy a byli také podezřelí z kacířství.[18]
  3. ^ Čtyři papežské dokumenty - z Klement XII (1738), Benedikt XIV. (1751), Pius VII (1821), a Lev XII. (1825) - "zahrnout prakticky všechny právní předpisy" o odsouzených tajných sdruženích před 1917 CIC.[21] Později papežské dokumenty týkající se zednářství přepracoval tyto čtyři dokumenty a různé římské sbory interpretovaly zákon v nich obsažený.[21] Z těchto čtyř dokumentů pouze výňatky z Klement XII. 1738 jsou zahrnuty v DH (2012, nn. 2511–2513).
  4. ^ Zednáři nebyli před katolickými spisovateli charakterizováni „jako vědomé uctívání ďábla“ Léo Taxil, pachatel anti-zednářský podvod.[24]
  5. ^ The Rejstřík zakázaných knih byla zrušena v roce 1965 a tato funkce CDF byl nahrazen jinými normami. „Právo a povinnost zkoumat a také zabránit zveřejňování“ děl, jakož i výtky a napomenutí autorů bylo přeneseno na biskupské konference a individuální ordináři. V roce 1966 CDF sdělil, že ačkoli index „již nemá sílu církevní právo s připojeným odsoudit „„ to “zůstává morálně závazné s ohledem na požadavky přírodní zákon, pokud napomíná svědomí křesťanů, aby byli ve střehu před těmi spisy, které mohou ohrozit víru a morálku. “Svatý stolec si vyhrazuje použití„ svého práva a povinnosti vydávat pokárání o těchto spisech, a to i veřejně “.[37]
  6. ^ Biskup Sergio Méndez Arceo z mexické Cuernavaca požádal II. vatikánský koncil, aby diskutoval o tajných společnostech a zednářských sdruženích.[39] Arceo a další navrhli, aby ne všechna zdiva byla opracována proti katolické církvi.[40]
  7. ^ Druhý vatikánský koncil zvrátil tisíc let legální historie latinské církve.[41] Dogmatická ústava o církvi z II. Lumen gentium (LG ) a dekret II. vatikánského koncilu o pastorační službě biskupů, Christus Dominus (CD ), vysvětlete, že rozsah moci diecézního biskupa je běžný, správný a okamžitý; a je omezen a regulován „i když nejvyšší autoritou církve“ ve formě kanonického práva nebo papežského dekretu.[42] Z tohoto důvodu byly následně přijaty významné změny v praxi k provedení Druhého vatikánského koncilu. Normy v Paul VI 1966b implementované koncese předepsané v CD, n. 8.[43] Zobrazit komentáře v McIntyre (2000 128, 130) a Renken (2000a, str. 503).
  8. ^ The CES založili své rozhodnutí „na tvrzení, že skandinávské zdivo se zásadně liší od amerického a evropského zdiva“, že to bylo křesťanské a že zdivo švédského ritu nebylo antiklerikální ani ateistické.[46] Podle CES sekretářka, biskup John Willem Gran z Osla CES neobdrželi od Svatého stolce žádné komentáře k jejich rozhodnutí z roku 1967.[48][je třeba další vysvětlení ] Rovněž, Gran (1968) si odporovala zkreslením skutečnosti v a Tableta (1968d) odstavec, který Gran přisuzoval široce opakovanému Le Monde článek, a opravil, že CDF soukromě neodpověděl na a CES biskup, že „bylo možné, ale nedoporučitelné“, aby se katolík přidal. “[49]
  9. ^ Zmatek tím nekončil, například během 20 let po Druhém vatikánském koncilu britský tisk „s údivem pravidelně informoval“ o očekávaném sblížení, které kontrastovalo s katolickým otužováním po roce 1981 Propaganda splatná (P2) tajný lóžový skandál a odhalení jeho machinace proti státu.[54]
  10. ^ The DBK poznamenal, že německé protestantské církve byly rovněž podezřelé ze zednářství.[75]
  11. ^ Viz kánon 1349,[79] A jen trest je neurčitý trest, který umožňuje výkon diskreční pravomoci při ukládání sankcí na základě okolností jednotlivých případů.[80] Podle kanonického právníka Edward N. Peters, termín jen trest „znamená, že trest (např. [...] interdikt, exkomunikace) lze upravit tak, aby odpovídal trestnému činu.“[81] Napsala to právnička Canon Cathy Caridi CDF (1983) „poskytuje teologický výklad kánonu 1374.“[82] Caridi to podle vyjádřila CDF (1983), „diecézní biskup nebo úředník kancléřství nemůže v konkrétním případě udělit povolení, aby se člen diecéze stal zednářem.“
  12. ^ „Někteří [zednáři] a někteří katolíci věří,“ podle Reida McInvaleho, že od II. Vatikánského koncilu „postoj církve spočívá v tom, že považuje zednářství za přijatelnou sféru bratrské interakce.“[84]
  13. ^ Bernard Law napsal, že „mnoho biskupů“ odpovědělo „na dřívější průzkum, že zmatek byl způsoben vnímanou změnou přístupu ze strany“ CDF.[85]
  14. ^ „V dobré víře mnoho z těchto mužů požádalo své pastory nebo biskupy o povolení vstoupit do lóže. Někteří konvertité byli během těchto let přijati do Církve a nebyli požádáni, aby se vzdali své zednářské příslušnosti.“[86]
  15. ^ Všechny odsouzení v 1990 CCEO jsou ukládány soudně nebo administrativně;[88] neobsahuje žádné automatické latae sententia cenzury.[89]
  16. ^ The CDF 1983 prohlášení je jednoduché prohlášení, které musí být vykládáno v kontextu jiných stávajících právních předpisů.[116] Zopakovalo to CDF (1981a) který objasnil církevní doktrínu, že historický zákaz vstupu katolíků do zednářských skupin zůstal zachován.
  17. ^ Podle Whalen (1985), od roku 1974 do roku 1981, "se do lóže připojil neurčitý počet katolických mužů a mnozí si v současné době zachovávají členství. Články v katolickém tisku čtenářům řekly, že za určitých okolností bylo povoleno zednářské členství. Katolík, předpokládal, že církev zmírnila svůj postoj proti členství ve zednářství. “
  18. ^ „Povahu zednářského boha nejlépe vystihuje jeho oblíbený název: Nejvyšší architekt. Zednářský bůh je především deistický bůh, který se nachází na vrcholu žebříčku zednářské moudrosti.“,[117]
  19. ^ Podle Zákon (1985), DBK (1980) a Whalen (1985) „potvrzují, že principy a základní rituály zednářství ztělesňují aktivní účast naturalistického náboženství, které je neslučitelné s křesťanskou vírou a praxí.“
  20. ^ Zdivo je proti konceptu nadpřirozené pravdy.[2]
  21. ^ Například, Whalen (1985) napsal, že „cokoli představuje„ to náboženství, ve kterém všichni lidé souhlasí “, není to křesťanství ani zjevené náboženství.“ Zednářské studium je obor v akademickém studiu nová náboženská hnutí.[120] Spekulativní zdivo neodpovídá kategoriím v typologie církevní sekty náboženských hnutí.[121] Zdivo tvrdí, že je to bratrská organizace a ani náboženství, ani náhražka náboženství,[122] jiní tvrdí, že vykazuje rysy náboženství,[123] někteří tvrdí, že jde o náboženství.[124] Někteří lidé naopak tvrdí, že je nemožné dospět k závěru, „že zednářství je náboženské“.[125]

Reference

  1. ^ CBCP 2010, str. 9.
  2. ^ A b C Gruber 1910.
  3. ^ Saunders, William (2005). „Co jsou zednáři?“. catholiceducation.org. Katolické vzdělávací centrum zdrojů. Archivováno z původního dne 2014-10-28. Dotisk „Katolíci a zednářství“. Arlington Catholic Herald. Arlington, VA: Diecéze Arlington. 2005-09-22. ISSN  0361-3712.
  4. ^ Whalen, William J. (1996). „Papežské odsouzení lóže“. ewtn.com. Irondale, AL: Věčná televizní síť. Archivováno od originálu dne 1999-11-05. Z Whalen, William J. (1958). Křesťanství a americké zednářství. Milwaukee, WI: Bruce. OCLC  630774062.
  5. ^ Benimeli 2014, str. 150.
  6. ^ A b CDF 1983; vidět CDF 1985: „Členství objektivně představuje těžký hřích;“ vidět Zákon 1985: „Ti, kdo se těchto zásad vědomě chopí, se dopouštějí vážného hříchu.“ Což "znamená ve všech případech čin svobodná vůle a být si vědom spáchání skutečně zlo akce."[5]
  7. ^ CDF 1985, citováno v Levada (2011).
  8. ^ Mackey's Encyclopedia of Freemasonry, citováno v Madison, Dryfoos a časová osa
  9. ^ Ridley, Jasper (2001). Zednáři: Historie nejmocnější tajné společnosti na světě (1. vyd. V USA). New York: Arkády. str.51, 53. ISBN  9781559706018.
  10. ^ „Tommaso Crudeli“. zednářství.bcy.ca. Vancouver: Grand Lodge of British Columbia and Yukon A.F. & A.M. Archivováno od originálu dne 07.07.2003. Z Cerza, Alphonse (1967). Pravda je podivnější než fikce. Washington, DC: Masonic Service Association. OCLC  2964387.
  11. ^ Bernheim, Alain (2011). Ramsay et ses deux diskurzy (francouzsky). Paris: Télètes. str. 17–19. ISBN  9782906031746.
  12. ^ Carr, Zednář v práci, citováno v Madison, Dryfoos a časová osa
  13. ^ Klement XII. 1738, §1 (DH 2012, n. 2511).
  14. ^ A b Klement XII. 1738, §2 (DH 2012, n. 2512).
  15. ^ Klement XII. 1738, §4 (DH 2012, n. 2513).
  16. ^ Peters 2015. Viz CIC 1917, č. 2315, přeloženo do Peters (2001, str. 736); zobrazit komentáře v Bachofen (1922, str.284–287 ) a Woywod (1948b, n. 2159 na str. 512–513).
  17. ^ Peters 2015.
  18. ^ A b Benimeli 2014, str. 139–140.
  19. ^ Quigley 1927, str. 16.
  20. ^ Lev XII. 1825; Quigley 1927, str. 16.
  21. ^ A b Quigley 1926, str. 60, citováno v Macdonald (1946, s. 25–26).
  22. ^ Luijk 2016, str. 237.
  23. ^ Lev XIII. 1884, nn. 10, 12–13, 17–21; Whalen 1985.
  24. ^ A b Luijk 2016, str. 240.
  25. ^ A b Macdonald 1946, str. 97.
  26. ^ Lev XIII. 1884, 10, citováno v Benimeli (2014, str. 143).
  27. ^ A b CIC 1917, c. 2335, přeloženo do Peters (2001, str. 740); zobrazit komentáře v Bachofen (1922, str.339–346 ), Benimeli (2014, s. 143–144) a Woywod (1948b, s. 530–532); vyvinul se do 1983 CIC kánon 1374.
  28. ^ Bouscaren, Ellis & Korth 1963, c. 2335 ve společnosti p. 924, citováno v zednářství.bcy.ca (2001).
  29. ^ CIC 1917, c. 1065 §1, přeloženo do Peters (2001, str. 367); zobrazit komentáře v Bachofen (1918, str.154–157 ) a Woywod (1948a, s. 706–707); byl vyvinut do 1983 CIC kánon 1071 §1 4 °.
  30. ^ CIC 1917, cc. 693 §1, 696 §2, přeloženo do Peters (2001, s. 262–263); zobrazit komentáře v Bachofen (1919 435, 437) a Woywod (1948a, str. 345–347); části cc. 693 §1 a 696 §2 byly vyvinuty do částí 1983 CIC kánony 308 a 316.
  31. ^ CIC 1917, c. 1240 §1 1 °, přeloženo do Peters (2001, str. 421); zobrazit komentáře v Bachofen (1921, str.152–158 ) a Woywod (1948a, str. 52); byl vyvinut do 1983 CIC kánon 1184.
  32. ^ CIC 1917, c. 542 1 °, přeloženo do Peters (2001 210, 211); zobrazit komentáře v Bachofen (1919, s. 205–214) a Woywod (1948a, str. 243); byla začleněna do 1983 CIC kánon 597 §1.
  33. ^ CIC 1917, c. 1453, přeloženo do Peters (2001, str. 488); zobrazit komentáře v Bachofen (1921, str.527 ) a Woywod (1948b, str.177–178 ); nebyl vyvinut do a 1983 CIC kánon.
  34. ^ CIC 1917, cc. 501 §2, 2336, přeloženo do Peters (2001, str. 195, 740–741); zobrazit komentáře v Bachofen (1918 103, 110–111, 346–347 ) a Woywod (1948b 501, 532); C. Bylo vyvinuto 501 §2 1983 CIC kánon 596.
  35. ^ CIC 1917, c. 1399 8 °, přeloženo do Peters (2001, str. 471); zobrazit komentáře v Bachofen (1921, s. 467, 473–474) a Woywod (1948b, str. 151); nebyl vyvinut do a 1983 CIC kánon.
  36. ^ Bouscaren, Ellis & Korth 1963, c. 1399 §8, citováno v zednářství.bcy.ca (2001).
  37. ^ CDF 1966.
  38. ^ A b Tableta 1968a.
  39. ^ Benimeli 2014, str. 144.
  40. ^ Calderwood 2013, str. 133.
  41. ^ McIntyre 2000, str. 127.
  42. ^ II. Vatikánský koncil a LG, n. 27 (DH 2012, n. 4152); II. Vatikánský koncil a CD, n. 8; McIntyre 2000, str. 127; Renken 2000b, str. 519–520.
  43. ^ Paul VI 1966c, n. 6.
  44. ^ Paul VI 1965; Paul VI 1966a; Tableta 1968a.
  45. ^ Ruffin, C. Bernard (2018). Padre Pio: The True Story, Revised and Expanded, 3. vydání. Náš nedělní návštěvník. str. 180. ISBN  978-1-61278-886-9.
  46. ^ A b C Gran 1968; Tableta 1968c.
  47. ^ Paul VI 1966b, citováno v Gran (1968).
  48. ^ A b Gran 1968.
  49. ^ Tableta (1968d), citováno v Gran (1968).
  50. ^ Tableta 1968c.
  51. ^ A b Tableta 1968b.
  52. ^ Tableta 1968a; Tableta 1968b.
  53. ^ Tableta 1968a, citováno v Tableta (1968b).
  54. ^ Calderwood 2013, str. 133–134.
  55. ^ Suchecki 2007.
  56. ^ Tableta 1971; Benimeli 2014.
  57. ^ Tableta 1971.
  58. ^ Tableta 1973.
  59. ^ CDF 1974.
  60. ^ A b C Tableta 1974.
  61. ^ CDF 1974; Tableta 1974. Viz CIC 1917, nn. 19, 49–50, přeloženo do Peters (2001, str. 36, 44); zobrazit komentáře v Bachofen (1918, str.98–99, 137–139) a Woywod (1948a 14, 35).
  62. ^ CDF 1974; Whalen 1985.
  63. ^ DBK 1980.
  64. ^ DBK 1980, n. 1, v překladu Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a); vidět CBCP (2010, n. 37 u str. 19).
  65. ^ DBK 1980, n. 2, v překladu Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  66. ^ DBK 1980, n. 3, v překladu Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  67. ^ DBK 1980, n. 4 as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  68. ^ DBK 1980, n. 5 as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  69. ^ DBK 1980, n. 6, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  70. ^ DBK 1980, n. 7, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a); vidět CBCP (2010, n. 45 at p. 23).
  71. ^ DBK 1980, n. 8, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  72. ^ DBK 1980, n. 9, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  73. ^ DBK 1980, n. 10, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  74. ^ DBK 1980, n. 11, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a).
  75. ^ DBK 1980, n. 12, as translated in Jenkins (1996), citováno v Gantley (2006a); vidět CBCP (2010, n. 47 at p. 24).
  76. ^ CDF 1974; CDF 1981a.
  77. ^ CDF 1981a.
  78. ^ Peters 2001, str. 740.
  79. ^ CIC 1983, C. 1349.
  80. ^ Green 2000b, str. 1563–1564.
  81. ^ Peters 2005.
  82. ^ Caridi 2008.
  83. ^ A b C CIC 1983, C. 1374.
  84. ^ McInvale 1992.
  85. ^ A b C Zákon 1985.
  86. ^ Whalen 1985.
  87. ^ A b Green 2000c, str. 1583.
  88. ^ CCEO 1990, c. 1402, cited in Faris (2000, str. 41).
  89. ^ Faris 2000, str. 41.
  90. ^ A b C d E CDF 1983.
  91. ^ A b Tableta 1985.
  92. ^ A b Whalen 1985, citováno v Law (1985).
  93. ^ A b CIC 1983, C. 1364.
  94. ^ A b Caparros a kol. 1993, c. 1374 at pp. 1070–1071.
  95. ^ Green 2000a, str. 1529.
  96. ^ Whalen 1985, citováno v Law (1985); vidět Green (2000a, str. 1529).
  97. ^ Bruskewitz 1996; Besse 2007.
  98. ^ McFeely 2006; Besse 2007.
  99. ^ A b Anslow 2000.
  100. ^ Anslow 2002.
  101. ^ CDF 1985, citováno v Anslow (2002).
  102. ^ CIC 1983, C. 1347.
  103. ^ CIC 1983, C. 1332.
  104. ^ CBCP 2002, n. 1.
  105. ^ CIC 1983, C. 1184.
  106. ^ CBCP 2002, n. 2.
  107. ^ CIC 1983, C. 1331.
  108. ^ CBCP 2002, n. 3.
  109. ^ Masonic Information Center 2006.
  110. ^ Suchecki 2007; Zenit 2007, citováno v Besse (2007).
  111. ^ Zenit 2007, citováno v Besse (2007).
  112. ^ "Italian priest joins Masons". catholicculture.org. Manassas, VA: Trinity Communications. 19. 2. 2007. Archivováno from the original on 2011-05-01.
  113. ^ Catholic World News 2007.
  114. ^ Zenit 2007.
  115. ^ Agence France-Presse 2013.
  116. ^ Morrissey 2003.
  117. ^ Jolicoeur & Knowles 1978, pp. 14–15, quoted in Whalen (1985), v Law (1985).
  118. ^ Zákon 1985; Gantley 2006b.
  119. ^ PCJP & CSDC, n. 567, see Vatican II & GS, n. 74.
  120. ^ Lewis & Tøllefsen 2016a, s. 2–3.
  121. ^ Taves & Kinsella 2014, str. 87.
  122. ^ Masonic Information Center 1998; Stemper & Beck 2005, pp. 2193–2194; California Court of Appeal 2007, pdf str. 8.
  123. ^ Whalen 1967, str. 137; California Court of Appeal 2007, pdf pp. 11–12.
  124. ^ Calderwood 2013, pp. 130–131, 159.
  125. ^ Stemper & Beck 2005, str. 3197.
  126. ^ Ravasi translated by Romana 2016.
  127. ^ UGLE 2002.
  128. ^ Morris, S. Brent (2006). "Religious concerns about Freemasonry". The complete idiot's guide to Freemasonry. New York: Alpha Books. str.207. ISBN  9781592574902.
  129. ^ The organization was also intended to provide an alternative for Catholics to membership in a Masonic lodge History of the Knights, Somerville Council # 1432
  130. ^ American Catholics found themselves unable to participate in the many fraternal organizations that offered insurance benefits because the Church had condemned so-called "secret societies." A New Haven, Conn., parish priest, Michael J. McGivney, organized the Knights of Columbus as an alternative to proscribed organizations., Many Fraternal Groups Grew From Masonic Seed (Part 2 -- 1860-1920) Archivováno 09.02.06 na Wayback Machine, by Barbara Franco, The Northern Lights, November 1985
  131. ^ Egan a Kennedy 1920, str. 52 quoted in Mackey, Albert G.; Hughan, William J.; Hawkins, Edward L., eds. (n.d.). "Knights of Columbus". An encyclopedia of freemasonry and its kindred sciences (Online phoenixmasonry.org vyd. based on 1921 new and rev. print ed.). Phoenixmasonry.
  132. ^ Kaufman 1992, str. 17.
  • Anslow, Thomas C. (2000-09-11). "May Catholics become Freemasons?". Letter to David Patterson, executive secretary of the Masonic Service Bureau of Los Angeles. Archivovány od originál on 2001-05-01 – via msana.com.
(Reply to Patterson's letter of inquiry directed to Cardinal Mahoney.)

Další čtení