Nerovnost torusů u Loewners - Loewners torus inequality - Wikipedia

Charles Loewner v roce 1963

v diferenciální geometrie, Nerovnost torusu Loewnera je nerovnost kvůli Charles Loewner. Týká se to systola a plocha libovolného Riemannova metrika na 2-torus.

Prohlášení

Nejkratší smyčka na torusu

V roce 1949 Charles Loewner dokázal, že každá metrika na 2torus uspokojuje optimální nerovnost

kde „sys“ je jeho systola, tj. nejmenší délka nezrušitelné smyčky. Konstanta zobrazená na pravé straně je Hermitova konstanta v dimenzi 2, aby bylo možné Loewnerovu nerovnost torusu přepsat jako

Nerovnost byla poprvé zmíněna v literatuře v Pu (1952).

Případ rovnosti

Hraniční případ rovnosti je dosažen právě tehdy, když je metrika plochá a homotetická k tzv rovnostranný torus, tj. torus, jehož skupina transformací paluby je právě šestihranná mříž překlenutý krychlovými kořeny jednoty v .

Alternativní formulace

Vzhledem k dvojnásobně periodické metrice (např. vložení do který je neměnný pomocí a izometrická akce), existuje nenulový prvek a bod takhle , kde je základní oblastí činnosti je Riemannova vzdálenost, jmenovitě nejmenší délka spojovací cesty a .

Důkaz nerovnosti torusu Loewnera

Nerovnost torusu Loewnera lze nejsnadněji prokázat pomocí výpočetního vzorce pro rozptyl,

Konkrétně je vzorec aplikován na míra pravděpodobnosti definovaná mírou plochého torusu jednotky v konformní třídě daného torusu. Pro náhodnou proměnnou X, vezmeme konformní faktor dané metriky s ohledem na plochou. Pak očekávaná hodnota E (X 2) z X 2 vyjadřuje celkovou plochu dané metriky. Mezitím očekávaná hodnota E (X) z X lze spojit se systolou pomocí Fubiniho věta. Rozptyl X lze pak považovat za isosystolický defekt, analogický s isoperimetrickým defektem Bonnesenova nerovnost. Tento přístup proto vytváří následující verzi Loewnerovy nerovnosti torusů s isosystolickou vadou:

kde ƒ je konformní faktor metriky s ohledem na plošnou metriku jednotkové plochy ve své třídě konformity.

Vyšší rod

Zda nerovnost nebo ne

je uspokojen všemi povrchy nepozitivního Eulerova charakteristika není známo. Pro orientovatelné povrchy rodu 2 a rodu 20 a výše je odpověď kladná, viz práce Katze a Sabouraua níže.

Viz také

Reference

  • Horowitz, Charles; Katz, Karin Usadi; Katz, Michail G. (2009). "Nerovnost torusu Loewnera s izosystolickou vadou". Journal of Geometric Analysis. 19 (4): 796–808. arXiv:0803.0690. doi:10.1007 / s12220-009-9090-r. PAN  2538936.
  • Katz, Michail G. (2007). Systolická geometrie a topologie. Matematické průzkumy a monografie. 137. S dodatkem J. Solomona. Providence, RI: Americká matematická společnost. doi:10.1090 / přežít / 137. ISBN  978-0-8218-4177-8. PAN  2292367.
  • Katz, Michail G .; Sabourau, Stéphane (2005). "Entropie systolicky extremálních povrchů a asymptotické hranice". Ergodická teorie dynamiky. Systémy. 25 (4): 1209–1220. arXiv:math.DG / 0410312. doi:10.1017 / S0143385704001014. PAN  2158402.
  • Katz, Michail G .; Sabourau, Stéphane (2006). "Hyperelliptické povrchy jsou Loewner". Proc. Amer. Matematika. Soc. 134 (4): 1189–1195. arXiv:math.DG / 0407009. doi:10.1090 / S0002-9939-05-08057-3. PAN  2196056.
  • Pu, Pao Ming (1952). „Některé nerovnosti v určitých neorientovatelných Riemannovských varietách“. Pacific J. Math. 2 (1): 55–71. PAN  0048886.CS1 maint: ref = harv (odkaz)