Seznam příjemců Rytířského kříže Železného kříže (E) - List of Knights Cross of the Iron Cross recipients (E) - Wikipedia
The Rytířský kříž Železného kříže (Němec: Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) a jeho varianty byly nejvyššími oceněními ve vojenských a polovojenských silách nacistické Německo v době druhá světová válka. Rytířský kříž Železného kříže byl udělen z celé řady důvodů a napříč všemi řadami, od vysokého velitele za zkušené vedení svých vojsk v bitvě až po vojáka nízkého postavení za jediný čin extrémní statečnosti.[1] Celkem bylo uděleno 7 321 ocenění mezi jeho prvním představením 30. září 1939 a jeho posledním udělením dne 17. června 1945.[Poznámka 1] Toto číslo je založeno na přijetí ze strany Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR). Byly provedeny prezentace pro členy tří vojenských poboček Wehrmacht —The Heer (armáda), Kriegsmarine (námořnictvo) a Luftwaffe (letectvo) - stejně jako Waffen-SS, Reich Labour Service a Volkssturm (Německý státní příslušník milice ). Bylo jich také 43 zahraniční příjemci ceny.[3]
Tito příjemci jsou uvedeni ve vydání z roku 1986 Walther-Peer Fellgiebel kniha, Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 — Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945. Fellgiebel byl bývalým předsedou a vedoucím řádové komise AKCR. V roce 1996 vyšlo druhé vydání této knihy s dodatkem k vyřazení 11 těchto původních příjemců. Autor Veit Scherzer zpochybnil dalších 193 těchto seznamů. Většina sporných příjemců získala cenu v roce 1945, kdy zhoršující se situace Německa v posledních dnech druhé světové války v Evropě zanechala řadu nominací neúplných a čekajících v různých fázích schvalovacího procesu.[4]
Zde je uvedeno 188 příjemců Rytířského kříže, jejichž příjmení začíná písmenem „E“.[5] Scherzer zpochybnil platnost tří z těchto seznamů.[6] Příjemci jsou zpočátku řazeni abecedně podle příjmení. Uvedená hodnost je hodnost příjemce v době udělení Rytířského kříže.
Pozadí
Rytířský kříž Železného kříže a jeho vyšší stupně byly založeny na čtyřech samostatných uzákonění. První zákon, Reichsgesetzblatt I S. 1573 ze dne 1. září 1939 zavedl Železný kříž Rytířský kříž Železného kříže a Velký kříž Železného kříže. Článek 2 nařízení stanovil, že udělení vyšší třídy bude předcházet udělení všech předchozích tříd.[7] Jak válka postupovala, někteří příjemci Rytířského kříže se vyznamenali dále a ve vyšší platové třídě Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, byl zaveden. Dubové listy, jak se jim běžně říkalo, byly založeny na uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 849 ze dne 3. června 1940.[8] V roce 1941 byly zavedeny dva vyšší stupně Rytířského kříže. Uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 613 ze dne 28. září 1941 zavedla Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči a Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, meči a diamanty.[9] Na konci roku 1944 byla finální platová třída Rytířský kříž Železného kříže se zlatými dubovými listy, meči a diamanty, na základě uzákonění Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11 ze dne 29. prosince 1944 se stala finální varianta Rytířského kříže povolena.[10]
Příjemci
Servis | Počet prezentací | Posmrtné prezentace |
---|---|---|
Heer | 126 | 6 |
Kriegsmarine | 6 | 0 |
Luftwaffe | 41 | 3 |
Waffen-SS | 15 | 2 |
The Oberkommando der Wehrmacht (Nejvyšší velení ozbrojených sil) vedlo samostatné seznamy Rytířského kříže, jeden pro každou ze tří vojenských větví, Heer (Armáda ), Kriegsmarine (Námořnictvo ), Luftwaffe (Letectvo ) a Waffen-SS. V každém z těchto seznamů bylo každému příjemci přiděleno jedinečné pořadové číslo. Stejné číslování paradigma byl aplikován na vyšší stupně Rytířského kříže, jeden seznam na stupeň.[11] Z 188 ocenění udělovaných opravářům, jejichž příjmení začíná na „E“, bylo 22 později vyznamenáno Rytířským křížem Železného kříže s dubovými listy a dvěma Rytířským křížem Železného kříže s dubovými listy a meči; proběhlo 11 prezentací posmrtně. Členové Heer obdrželi 126 medailí, šest šlo do Kriegsmarine, 41 do Luftwaffe a 15 do Waffen-SS.[5]
To spolu s + (plus) naznačuje, že byl udělen také vyšší stupeň Rytířského kříže.
To spolu s hvězdičkou znamená, že byl udělen Rytířský kříž posmrtně.
To spolu s? (otazník) naznačuje, že autor Veit Scherzer vyjádřil pochybnosti o pravdivosti a formální správnosti zařazení.
Poznámky
- ^ Großadmiral a Prezident Německa Karl Dönitz Hitlerův nástupce jako Hlava státu (Staatsoberhaupt) a nejvyšší velitel ozbrojených sil, nařídil zastavení všech povýšení a vyznamenání ke dni 11. května 1945 (Dönitzův dekret ). V důsledku toho byl udělen poslední Rytířský kříž Oberleutnant zur See z Rezervy Georg-Wolfgang Feller dne 17. června 1945 je proto třeba považovat za de facto ale ne de jure leták.[2]
- ^ Pro vysvětlení různých schémat pojmenování používaných Luftwaffe, Heer, Kriegsmarine a Waffen-SS viz nomenklatura používaná Wehrmachtem a Waffen-SS.
- ^ A b C d Závorky kolem doktorského titulu [Dr.] označují, že akademický titul byl získán po udělení Rytířského kříže Železného kříže.
- ^ Podle Scherzera jako pilota v 9. /Jagdgeschwader 26 "Schlageter".[12]
- ^ Podle Scherzera jako velitele SS-Panzergrenadier-Bataillon "Narwa".[12]
- ^ Podle Scherzer as Staffelkapitän v II./Kampfgeschwader 76.[12]
- ^ Podle Scherzera dne 24. ledna 1945.[12]
- ^ A b Podle Scherzer as Oberleutnant z Rezervy dne 17. dubna 1945.[15]
- ^ Podle Scherzera jako vůdce II./SS-Panzergrenadier-Regiment 3 „Deutschland“.[16]
- ^ Podle Scherzera je jméno hláskováno Hermann Eckardt.[15]
- ^ Podle Scherzer as Richtschütze (střelec) v 1./SS-Panzer-Jäger-Abteilung 12.[16]
- ^ Podle Scherzera jako velitele Verteidigungs-Abschnitt (obranný sektor) „F“ (Spandau /Charlottenburg )/Verteidigungsbereich (obranná oblast) Berlín.[18]
- ^ Podle Scherzera jako vůdce 1./Panzergrenadier-Regiment 11.[18]
- ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Veitovi Scherzerovi byl odepřen přístup k souborům, které by mohly pomoci objasnit případ Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR) na základě Bundesarchivgesetz (Německé archivní právo). Paul Egger byl členem AKCR.[19]
- ^ Podle Scherzera jako náčelníka 3./Flak-Regiment 64 (motorizovaný / terénní).[18]
- ^ A b Podle Scherzer as Oberleutnant z Rezervy a náčelník 13. (IG) / Infanterie-Regiment 490.[21]
- ^ Podle Scherzera dne 2. července 1944.[21]
- ^ Podle Scherzera dne 5. dubna 1944.[23]
- ^ Podle Scherzera jako Ia (operační důstojník) 22. Infanterie Division.[23]
- ^ Podle Scherzer as Staffelkapitän of the Stabs-Staffel /Jagdgeschwader 51 „Mölders“.[23]
- ^ Podle Scherzera v Stab Pionier-Bataillon SS-Division "Wiking".[23]
- ^ A b Podle jména Scherzer je Johann Eichmeier který obdržel Rytířský kříž Železného kříže jako velitel leichte Flak-Abteilung 854 (verlegefähig).[26]
- ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) v 8./Grenadier-Regiment 97.[26]
- ^ Závorky kolem titulu profesor a doktor [Prof. Dr.] označuje, že akademický titul byl získán po udělení Rytířského kříže Železného kříže.
- ^ Hans-Egon von Einem Nominace sboru nebyla nikdy předána nebo byla ztracena kvůli vojenské situaci. Druhá nominace byla předložena po evakuace východního Pruska a po německé kapitulaci. Tato nominace nebyla nikdy zpracována. Objednávková provize společnosti Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR) se tímto případem nikdy nezabývala. Datum prezentace je předpokladem Walther-Peer Fellgiebel.[28]
- ^ Podle Scherzera v 3./Jäger-Regiment 38.[27]
- ^ Podle Scherzera jako náčelníka 8./Grenadier-Regiment 366.[27]
- ^ Podle Scherzera jako pilota v II./Jagdgeschwader 54.[27]
- ^ Podle Scherzera jako vůdce průzkumných vojsk v 1./Panzer-Aufklärungs-Abteilung 23.[27]
- ^ Žádný důkaz o udělení Karl Eisgruber naleznete v Německé spolkové archivy. Podle Walther-Peer Fellgiebel prezentaci provedl 1. června 1945 Armee-Oberkommando 6 (6. armáda), která k tomu nebyla oprávněna.[28]
- ^ Podle Scherzera jako pozorovatele ve 14. (Eis / Nord) /Kampfgeschwader 27 „Boelcke“.[30]
- ^ Podle Scherzera jako velitele Küstenflieger-Gruppe 806.[30]
- ^ Podle Scherzer as Unteroffizier.[33]
- ^ Podle Scherzer as Staffelführer z 5. /Kampfgeschwader 53 „Legion Condor“.[33]
- ^ Podle Scherzera jako vůdce II./SS-Polizei-Regiment 19.[33]
- ^ A b Podle Scherzer as Oberwachtmeister a Zugführer (velitel čety) v 2./Sturmgeschütz-Brigade 232.[33]
- ^ Podle Scherzera jako velitele I./SS-Panzer-Regiment 2.[35]
- ^ Podle Scherzera jako pilota v I. /Schlachtgeschwader 2 „Immelmann“.[35]
- ^ Podle Scherzer as Staffelkapitän ze 3. /Kampfgeschwader 76.[35]
- ^ Podle Scherzera jako pilota v I. /Schlachtgeschwader 10.[35]
- ^ Podle Scherzera jako Ia (operační důstojník) na XXXXVIII. Panzerkorps.[37]
- ^ Podle Scherzer as Oberleutnant.[37]
- ^ Podle Scherzera jako velitele Infanterie-Regiment 30 (motorizovaného) a vůdce 18. Infanterie Division (motorizované).[37]
- ^ Podle Fellgiebela se jméno píše „Ernst Ehrhardt“.[22]
- ^ Podle Scherzera jako pobočníka SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Regiment 49 „De Ruyter“ (niederländisch Nr. 2).[39]
- ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) ve 4./Grenadier-Regiment 451.[39]
- ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) v 5. (Jäger) / Infanterie-Regiment 4.[42]
- ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) v 3./Panzer-Jäger-Abteilung SS-Panzergrenadier-Division "Wiking".[42]
- ^ Podle Scherzera jako pilota a ne Staffelführer ve 4. /Jagdgeschwader 3 „Udet“.[42]
- ^ Podle Scherzera jako velitele IV./SS-Panzergrenadier-Regiment 22.[42]
- ^ Podle Scherzera jako pilota v Aufklärungsstaffel 3. (F) /121.[43]
- ^ Podle Scherzera jako vůdce Aufklärungs-Abteilung 3 (motorizované).[43]
- ^ Podle Scherzera dne 17. září 1944.[43]
Reference
- Citace
- ^ Williamson a Bujeiro 2004, s. 3–4.
- ^ Fellgiebel 2000, s. 4.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 113–460, 483, 485–487, 492, 494, 498–499, 501, 503, 509.
- ^ Scherzer 2007, s. 117–186.
- ^ A b Fellgiebel 2000, s. 167–176.
- ^ Scherzer 2007, s. 127–128.
- ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 1573; 1. září 1939“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
- ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 849; 3. června 1940“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
- ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 613; 28. září 1941“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
- ^ „Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11; 29. prosince 1944“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
- ^ Fellgiebel 2000, s. 112.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 285.
- ^ A b C d Fellgiebel 2000, s. 167.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti Fellgiebel 2000, s. 168.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag Scherzer 2007, s. 286.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak Scherzer 2007, s. 287.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u Fellgiebel 2000, s. 169.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 288.
- ^ Scherzer 2007, s. 127.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 169, 489.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 289.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti Fellgiebel 2000, s. 170.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah Scherzer 2007, s. 290.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 170, 489.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w Fellgiebel 2000, s. 171.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah Scherzer 2007, s. 291.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak Scherzer 2007, s. 292.
- ^ A b C Scherzer 2007, s. 128.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X Fellgiebel 2000, s. 172.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al Scherzer 2007, s. 293.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al Scherzer 2007, s. 294.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t Fellgiebel 2000, s. 173.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 295.
- ^ A b C Fellgiebel 2000, str. 173, 490.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag Scherzer 2007, s. 296.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u Fellgiebel 2000, s. 174.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 297.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 174, 490.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 298.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s Fellgiebel 2000, s. 175.
- ^ A b C Fellgiebel 2000, str. 175, 490
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae Scherzer 2007, s. 299.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak Scherzer 2007, s. 300.
- ^ A b C d E F G h i j k l Fellgiebel 2000, s. 176.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 176, 490.
- ^ A b C d E F Scherzer 2007, s. 301.
- Bibliografie
- Fellgiebel, Walther-Peer (2000). Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN 978-3-7909-0284-6.
- Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Miltaer-Verlag. ISBN 978-3-938845-17-2.
- Williamson, Gordon; Bujeiro, Ramiro (2004). Rytířský kříž a dubové listy Příjemci 1939–40. Oxford, Velká Británie: Osprey Publishing. ISBN 978-1-84176-641-6.
externí odkazy
- „Das Bundesarchiv“. Vojenský archiv - Freiburg im Breisgau. Archivovány od originál dne 29. prosince 2010. Citováno 2. ledna 2011.