Seznam příjemců Rytířského kříže Železného kříže (C) - List of Knights Cross of the Iron Cross recipients (C) - Wikipedia

The Rytířský kříž Železného kříže (Němec: Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) a jeho varianty byly nejvyššími oceněními ve vojenských a polovojenských silách nacistické Německo v době druhá světová válka. Rytířský kříž Železného kříže byl udělen z celé řady důvodů a napříč všemi řadami, od vysokého velitele za zkušené vedení svých vojsk v bitvě až po vojáka nízkého postavení za jediný čin extrémní statečnosti.[1] Celkem bylo uděleno 7 321 ocenění mezi jeho prvním představením 30. září 1939 a jeho posledním udělením dne 17. června 1945.[Poznámka 1] Toto číslo je založeno na přijetí ze strany Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR). Byly provedeny prezentace pro členy tří vojenských poboček Wehrmacht —The Heer (Armáda), Kriegsmarine (Námořnictvo) a Luftwaffe (Air Force) - stejně jako Waffen-SS, Reich Labour Service a Volkssturm (Německý státní příslušník milice ). Bylo jich také 43 zahraniční příjemci ceny.[3]

Tito příjemci jsou uvedeni ve vydání knihy Walther-Peer Fellgiebel z roku 1986, Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945]. Fellgiebel byl bývalým předsedou a vedoucím řádové komise AKCR. V roce 1996 vyšlo druhé vydání této knihy s dodatkem k vyřazení 11 těchto původních příjemců. Autor Veit Scherzer zpochybnil dalších 193 těchto seznamů. Většina sporných příjemců získala cenu v roce 1945, kdy zhoršující se situace Německa během posledních dnů druhé světové války zanechala řadu nominací neúplných a čekajících v různých fázích schvalovacího procesu.[4]

Zde je uvedeno 82 příjemců Rytířského kříže Wehrmachtu a Waffen-SS, jejichž příjmení začíná písmenem „C“.[5] Příjemci jsou zpočátku řazeni abecedně podle příjmení. Uvedená hodnost je hodnost příjemce v době udělení Rytířského kříže.

Pozadí

Rytířský kříž Železného kříže a jeho vyšší stupně byly založeny na čtyřech samostatných uzákonění. První zákon, Reichsgesetzblatt I S. 1573 ze dne 1. září 1939 zavedl Železný kříž Rytířský kříž Železného kříže a Velký kříž Železného kříže. Článek 2 nařízení stanovil, že udělení vyšší třídy bude předcházet udělení všech předchozích tříd.[6] Jak válka postupovala, někteří příjemci Rytířského kříže se vyznamenali dále a ve vyšší platové třídě Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, byl zaveden. Dubové listy, jak se jim běžně říkalo, byly založeny na uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 849 ze dne 3. června 1940.[7] V roce 1941 byly zavedeny dva vyšší stupně Rytířského kříže. Uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 613 ze dne 28. září 1941 zavedla Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči a Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, meči a diamanty.[8] Na konci roku 1944 byla finální platová třída Rytířský kříž Železného kříže se zlatými dubovými listy, meči a diamanty, na základě uzákonění Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11 ze dne 29. prosince 1944 se stala finální varianta Rytířského kříže povolena.[9]

Příjemci

Rytířský kříž Železného kříže (C)
ServisPočet prezentacíPosmrtné prezentace
Heer
51
3
Kriegsmarine
5
0
Luftwaffe
22
1
Waffen-SS
4
1

The Oberkommando der Wehrmacht (Nejvyšší velení ozbrojených sil) vedlo samostatné seznamy Rytířského kříže pro Heer (Armáda ), Kriegsmarine (Námořnictvo ), Luftwaffe (Letectvo ) a Waffen-SS. V každém z těchto seznamů bylo každému příjemci přiděleno jedinečné pořadové číslo. Stejné číslování paradigma byl aplikován na vyšší stupně Rytířského kříže, jeden seznam na stupeň.[10] Z 82 ocenění udělených opravářům, jejichž příjmení začíná písmenem „C“, bylo deseti později uděleno Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a bylo provedeno pět prezentací posmrtně. Členové Heer obdrželi 51 medailí, pět šlo do Kriegsmarine, 22 do Luftwaffe a čtyři do Waffen-SS.[5]

  To spolu s + (plus) naznačuje, že byl udělen také vyšší stupeň Rytířského kříže.
  To spolu s * (hvězdičkou) naznačuje, že Rytířský kříž byl udělen posmrtně.

názevServisHodnostRole a jednotka[Poznámka 2]Datum uděleníPoznámkyobraz
Werner CandersHeer15-HHlavní, důležitý[11]Velitel III./Grenadier-Regiment 408[11][12]6. dubna 1944[11]
—
—
Ulrich Freiherr von CansteinHeer16-HOberstleutnant[11]Velitel Grenadier-Regiment 220[11][12]12. února 1944[11]
—
—
Kurt CapesiusLuftwaffe14-LHauptmann[11]Náměstek Gruppenkommandeur III./Kampfgeschwader 66[11][12]30. listopadu 1944[11]
—
—
Wilhelm CappelHeer16-HOberstleutnant[11]Velitel Grenadier-Regiment 424[11][12]23. února 1944[11]
—
—
Horst CarganicoLuftwaffe13-LOberleutnant[11]Staffelkapitän ze 6. /Jagdgeschwader 5[12][Poznámka 3]25. září 1941[11]
—
—
Otto Carius+Heer12-HPoručíku z Rezervy[11]Zugführer (velitel čety) v 2. /schwere Panzer-Abteilung 502[11][12]4. května 1944[11]Oceněno 535. dubovými listy 27. července 1944[11]Muž na sobě vojenskou uniformu se železným křížem zobrazený v přední části uniformy.
Friedrich CarlHeer13-HOberleutnant[11]Vedoucí 11./Dělostřelecký pluk 269[11][12]9. května 1942[11]
—
—
Rolf CarlsKriegsmarine20-MAdmirál[11]Marinegruppenbefehlshaber Ost (Velitel námořní skupiny na východ)[12][Poznámka 4]14. června 1940[11]
—
Muž ve vojenské uniformě
Alfredo CarpanetoHeer06-HUnteroffizier[11]Panzer Commander ve 2. /schwere Panzer-Abteilung 502[11][12]28. března 1945*[11]Zabit v akci 26. ledna 1945[12]
—
Carl CasperHeer17-HOberst[13]Velitel Infanterie-Regiment 118 (motorizovaný)[12][13]22. září 1941[13]
—
—
Prosper Graf zu Castell-CastellHeer12-HPoručíku z Rezervy[13]Vedoucí 9. /Panzergrenadier-Regiment 14[12][13]23. února 1944[13]
—
—
Horst Castka[Poznámka 5]Heer10-HOberwachtmeister[14]Vorgeschobener Beobachter (Dělostřelecký pozorovatel ) v 11./Dělostřelecký pluk 1562[12][14]11. března 1945[14]
—
—
Albert CelerinLuftwaffe13-LOberleutnant[13]Pilot a pozorovatel ve Fernaufklärungs-Gruppe 4[12][13]10. října 1944[13]
—
—
Wolfgang von Chamier-GlisczinskiLuftwaffe17-LOberst[13]Geschwaderkommodore z Kampfgeschwader 3[13][15]6. října 1940[13]
—
—
Friedrich-Wilhelm von ChappuisHeer19-HGenerálporučík[13]Velitel 15. Infanterie Division[13][15]15. srpna 1940[13]
—
—
Hans-Georg von CharpentierWaffen-SS14-ZSS-Hauptsturmführer[16][Poznámka 6]Šéf 3. /SS-Reiterův pluk 1[13][16]29. října 1942[13]
—
Muž ve vojenské uniformě se špičkovou čepicí. Jeho čepice má znak ve tvaru lidské lebky a zkřížených kostí.
Hellmut von der ChevallerieHeer18-HGenerálmajor[13]Velitel 13. Panzer-Division[13][15]30.dubna 1943[13]
—
—
Kurt von der Chevallerie+Heer19-HGenerálporučík[13]Velitel 99. leichte Division[13][15]23. října 1941[13]Oak Leaves 19. prosince 1943[13]
—
Botho von La ChevallerieHeer15-HHlavní, důležitý[13]Velitel I. /Infanterie-Regiment 408[13][15]24. července 1941[15][Poznámka 7]
—
—
Kurt ChillHeer19-HGenerálporučík[13]Velitel 122. Infanterie-Division[13][15]25. října 1943[13]
—
—
Max ChmelHeer04-HObergefreiter[17]Vedoucí skupiny v 8. /Grenadier-Regiment 200 (motorizovaný)[15][17]18. listopadu 1944[17]
—
—
Dietrich von CholtitzHeer16-HOberstleutnant[17]Velitel III./Infanterie-Regiment 16 (LL)[15][Poznámka 8]18. května 1940[15][Poznámka 8]
—
Muž v čepici a vojenské uniformě se železným křížem zobrazený v přední části uniformy.
Otto ChowanetzHeer09-HFeldwebel[17]Zugführer (velitel čety) v 1. /Grenadier-Regiment 17[15][17]8. srpna 1943[17]
—
—
Torsten ChristLuftwaffe16-LOberstleutnant im Generalstab[17]Náčelník generálního štábu VIII. Fliegerkorps[15][Poznámka 9]21. října 1942[17]
—
—
Kurt ChristelHeer14-HHauptmann[15][Poznámka 10]Šéf společnosti v Bau-Bataillon 132[15][Poznámka 10]4. března 1942*[17]Zabit v akci 3. března 1942[15]
—
Fritz ChristenWaffen-SS03-ZSS-Sturmmann[17]Richtschütze (střelec) v 2./SS-Panzer-Jagd-Abteilung 3 "Totenkopf"[15][Poznámka 11]20. října 1941[17]
—
—
Hans ChristernHeer15-HHlavní, důležitý[17]Velitel II./Panzer-Regiment 31[15][17]31. ledna 1941[17]
—
—
Georg Christiansen+Kriegsmarine13-MOberleutnant zur See[17]Velitel Schnellboot S-101 v 1. Schnellbootflottille[15][17]8. května 1941[17]Oceněn 326. dubovými listy 13. listopadu 1943[17]
—
Georg ChristlLuftwaffe14-LHauptmann[17]Gruppenkommandeur III./Zerstörergeschwader 26 „Horst Wessel“[15][17]18. března 1942[17]
—
—
Karl ChristmannLuftwaffe10-LOberfeldwebel[17]Pozorovatel v 6. /Kampfgeschwader 53 "Legion Condor"[15][17]5. dubna 1944[17]
—
—
Kurt ChristofzikHeer13-HOberleutnant z Rezervy[17]Šéf 6. /Grenadier-Regiment 530[15][17]22. srpna 1943[17]
—
—
Egon ChristophersenWaffen-SS06-ZSS-Unterscharführer[18]Vedoucí skupiny v 7./SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Regiment 24 „Danmark“[15][Poznámka 12]11. července 1944[18]
—
—
Bruno ChrobekHeer15-HHlavní, důležitý[18]Velitel I. /Infanterie-Regiment 54[18][19]4. července 1940[18]
—
—
Günter ChrzonszHeer10-HOberwachtmeister[18]Zugführer (velitel čety) v 2./Sturmgeschütz-Abteilung 277[18][19]12. listopadu 1943[18]
—
—
Walter CierpkaHeer15-HHlavní, důležitý[18]Velitel Heeres-Artillerie-Abteilung 774[19][Poznámka 13]5. dubna 1945[18]
—
—
Otto CiliaxKriegsmarine19-MVizeadmirál[18]Befehlshaber der Schlachtschiffe[18][19]21. března 1942[18]
—
—
Oskar CipaHeer06-HUnteroffizier[18]Vedoucí skupiny v 1./Infanterie-Regiment 305[18][19]13. listopadu 1942[18]
—
—
Wilhelm CirenerHeer13-HOberleutnant[18]Šéf 3. /Pionier-Bataillon 33[18][19]13. července 1940[18]
—
—
Paul ClaasLuftwaffe15-LHlavní, důležitý[18]Gruppenkommandeur I. /Kampfgeschwader 100[18][19]14. března 1943[18]Zabit v akci 20. června 1943[18]
—
Richard ClaassenHeer16-HOberstleutnant[18]Velitel pěšího pluku 517[18][19]29. ledna 1943[18]
—
—
Theo ClaassenHeer12-HPoručíku[19][Poznámka 14]Zugführer (velitel čety) ve 14. (Panzerjäger) / Grenadier-Regiment 899[18][19]27. srpna 1944[18]
—
—
Erwin Clausen+Luftwaffe13-LOberleutnant[18]Staffelkapitän ze 6. /Jagdgeschwader 77[19][Poznámka 15]19. května 1942[19][Poznámka 15]Oceněn 106. dubovými listy 23. července 1942[18]
—
Karl-Ulrich ClausenHeer14-HHauptmann[20]Náčelník 2. /Dělostřelecký pluk 30[19][20]16. dubna 1944[20]
—
—
Nicolai ClausenKriegsmarine14-MKapitänleutnant[20]Velitel U-129[19][20]13.března 1942[20]
—
—
Ernst ClementeHeer04-HObergefreiter[20]Střelec PAK (protitankový) v 16./Gebirgsjäger-Regiment 13[19][20]30. září 1944[20]
—
—
Dieter-Hans Clemm von HohenbergLuftwaffe14-LHauptmann[20]Gruppenkommandeur II. (K) /Lehrgeschwader 1[19][20]18. listopadu 1944*[20]Zabit v akci 29. června 1944[20]
—
Rudolf CleveLuftwaffe14-LHauptmann[20]Náčelník 3./Flak-Regiment 4 (motorizovaný)[19][20]4. května 1944[20]
—
—
Erich ClößnerHeer19-HGenerálporučík[20]Velitel 25. Infanterie Division[19][20]29. září 1940[20]
—
—
Hans ClüverHeer15-HHlavní, důležitý z Rezervy[20]Velitel II./Grenadier-Regiment 266[19][20]22. ledna 1944[20]
—
—
Joachim CoelerLuftwaffe18-LGenerálmajor[20]Velitel 9. Fliegerova divize[19][20]12. července 1940[20]
—
—
Erwin CohrsHeer15-HHlavní, důležitý[20]Velitel II./Panzergrenadier-Regiment 67[19][20]9. prosince 1944[20]
—
—
Hans CollaniWaffen-SS16-ZSS-Obersturmbannführer[20]Velitel SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Regiment 49 „De Ruyter“ (niederländische Nr. 2)[19][20]19. srpna 1944*[20]Zabit v akci 29. července 1944[20]
—
Robert ColliHeer17-HOberst[20]Velitel Grenadier-Regiment 547[19][20]19. února 1944[20]
—
—
Johann CondnéHeer14-HHauptmann[20]Vůdce II./Panzergrenadier-Regiment 6[20][21]5. dubna 1945[20]
—
—
Dipl.-Ing. Gerhard ConradLuftwaffe17-LOberst[22]Geschwaderkommodore Kampfgeschwader z.b.V. 2[22][23]24. května 1940[22]
—
—
Hermann ConradHeer10-HOberfeldwebel[22]Šokový vedoucí vojska v 7. /Infanterie-Regiment 330[21][22]9. července 1941[22]
—
—
Alexander Conrady+Heer16-HOberstleutnant[22]Velitel I. /Infanterie-Regiment 118 (motorizovaný)[21][22]17. října 1942[22]Oceněný 279. dubovými listy 22. srpna 1943[22]
—
Paul Conrath+Luftwaffe17-LOberst[22]Velitel Flak-Regiment (motorizovaný) "generál Göring"[21][22]4. září 1941[22]Oceněný 276. dubovými listy 21. srpna 1943[21][Poznámka 16]
Paul Conrath.jpg
Klaus CoracinoHeer13-HOberleutnant z Rezervy[22]Náčelník Sturmgeschütz-Begleitkompanie 254 v I./Grenadier-Regiment 431[21][Poznámka 17]2. září 1944[22]
—
—
Udo CordesLuftwaffe12-LPoručíku[22]Pilot v 9. (Eis) /Kampfgeschwader 3 "Lützow"[21][22]12. června 1943[21][Poznámka 18]
—
—
[Prof. Dr.] Günter Corßen[Poznámka 19]Heer14-HHauptmann[22]Vedoucí oddělení Panzer-Regiment 39[21][22]8. února 1943[22]
—
—
Helmut CortsLuftwaffe13-LOberleutnant[21][Poznámka 20]Zugführer (velitel čety) v 2./Flak-Regiment 64 (motorizovaný)[21][Poznámka 20]20. června 1940[22]
—
—
Hans-Detloff von Cossel+Heer13-HOberleutnant[22]Vedoucí 1. /Panzer-Regiment 35[21][22]8. září 1941[22]Oceněný 285. dubovými listy 29. srpna 1943[22]
—
Georg le CoutreLuftwaffe12-LPoručíku[22]Vedoucí 10./Fallschirmjäger-Regiment 6[21][22]7. února 1945[22]
—
—
Hans CramerHeer16-HOberstleutnant[22]Velitel Panzer-Regiment 8 im DAK[21][22]27. června 1941[22]
—
Muž na sobě polní čepici a vojenskou uniformu s různými vojenskými dekoracemi, včetně Železného kříže, který byl zobrazen na přední straně límce uniformy.
Heinz CramerLuftwaffe15-LHlavní, důležitý[24]Gruppenkommandeur II. (K) /Lehrgeschwader 1[21][24]18. září 1940[24]
—
—
Wilhelm-Ernst Freiherr von CrammHeer15-HHlavní, důležitý[24]Velitel Divize-Füsilier-Abteilung 58[24][25]11.04.1944[24]
—
—
Friedrich CrantzHeer13-HOberleutnant z Rezervy[24]Náčelník 10./Grenadier-Regiment 416[21][24]3. března 1943[24]
—
—
Friedrich-Carl CranzHeer19-HGenerálporučík[24]Velitel 18. Infanterie Division (motorizované)[24][25]29. června 1940[24]
—
—
Eduard Crasemann+Heer16-HOberstleutnant[24]Velitel dělostřeleckého pluku 33 (motorizovaný)[24][25]26. prosince 1941[24]Oceněný 683. dubovými listy 18. prosince 1944[24]
—
Peter-Erich CremerKriegsmarine14-MKapitänleutnant[24]Velitel U-333[21][24]5. června 1942[24]
—
—
Wilhelm Crinius+Luftwaffe09-LFeldwebel[24]Pilot ve 3. /Jagdgeschwader 53[21][24]23. září 1942[24]Oceněný 127. dubovými listy 23. září 1942[24]
—
Wilhelm CrisolliHeer16-HOberstleutnant[24]Velitel Schützen-Regiment 8[21][24]15. července 1941[24]
—
—
Arved CrügerLuftwaffe14-LHauptmann[24]Staffelkapitän z 5. /Kampfgeschwader 30[21][Poznámka 21]14. června 1940[21][Poznámka 21]
—
—
Ludwig Crüwell+Heer18-HGenerálmajor[24]Velitel 11. Panzer-Division[24][26]14. května 1941[24]Oceněný 34. dubové listy 1. září 1941[24]Crüwell je vidět v profilu. Nosí vojenskou uniformu spolu s čepicí pro pouštní válčení. Jeho Železný kříž zobrazený v přední části límce košile.
Heinz CrusiusHeer13-HOberleutnant[24]Náčelník 4./Infanterie-Regiment 453[24][26]3. května 1942[24]
—
—
Kurt CullmannHeer10-HOberfähnrich[27]Zástupce vůdce 2./Divize-Füsilier-Bataillon 260[26][27]9. června 1944*[27]Zabit v akci 29. března 1944[26]
—
Kurt CunoHeer17-HOberst[27]Velitel Panzer-Regiment 39[26][27]18. ledna 1942[27]
—
—
Leo CyganHeer12-HPoručíku z Rezervy[27]Zugführer (velitel čety) v 1./Pionier-Bataillon 102[26][27]5. ledna 1944[27]
—
—
Richard CzekayLuftwaffe14-LHauptmann[26][Poznámka 22]Staffelkapitän ze 3. /Sturzkampfgeschwader 2 "Immelmann" a pobočník I. /Schlachtgeschwader 2[26][Poznámka 22]30. prosince 1942[27]
—
—
Gerhard ČerníkLuftwaffe13-LOberleutnant[27]Staffelkapitän ze 6. /Kampfgeschwader 2[26][27]16. května 1941[27]
—
—
Wilhelm CzornyHeer03-HGefreitere[27]Velitel kulometů v 2./Panzergrenadier-Regiment "Großdeutschland"[26][Poznámka 23]4. října 1944[27]
—
—

Poznámky

  1. ^ Großadmiral a Prezident Německa Karl Dönitz Hitlerův nástupce jako Hlava státu (Staatsoberhaupt) a nejvyšší velitel ozbrojených sil, nařídil zastavení všech povýšení a vyznamenání ke dni 11. května 1945 (Dönitzův dekret ). V důsledku toho byl udělen poslední Rytířský kříž Oberleutnant zur See z Rezervy Georg-Wolfgang Feller dne 17. června 1945 je proto třeba považovat za de facto ale ne de jure leták.[2]
  2. ^ Pro vysvětlení různých schémat pojmenování používaných Luftwaffe, Heer, Kriegsmarine a Waffen-SS viz nomenklatura používaná Wehrmachtem a Waffen-SS.
  3. ^ Podle Scherzer as Staffelkapitän z 1. /Jagdgeschwader 77.[11]
  4. ^ Podle Scherzera vrchního velitele Marinegruppenkommando Ost (Naval Group Commando East).[11]
  5. ^ Podle Scherzera se příjmení píše Kastka.[14]
  6. ^ Podle Scherzera jako SS-Hauptsturmführer z Rezervy.[13]
  7. ^ Podle Scherzera dne 25. července 1941.[13]
  8. ^ A b Podle Scherzera dne 29. května 1940 jako velitele III./Infanterie-Regiment 16.[17]
  9. ^ Podle Scherzera jako náčelníka generálního štábu IV. Fliegerkorps.[17]
  10. ^ A b Podle Scherzer as Hauptmann z Rezervy zur Verwendung (k dispozici) a vedoucí 1./Bau-Bataillon 132.[17]
  11. ^ Podle Scherzera jako Richtschütze (střelec) v 2./SS-Panzer-Jagd-Abteilung SS - „Totenkopf“ - divize.[17]
  12. ^ Podle Scherzera jako vedoucího skupiny v 7./SS-Panzergrenadier-Regiment 24 „Danmark“.[18]
  13. ^ Podle Scherzera jako velitele Heeres-Artillerie-Abteilung (22 cm-Mörser, bodenständig) 774.[18]
  14. ^ Podle Scherzer as Poručíku z Rezervy.[18]
  15. ^ A b Podle Scherzera dne 22. května 1942 jako pilot v 1. /Jagdgeschwader 77[18]
  16. ^ Podle Scherzera dne 22. srpna 1943.[22]
  17. ^ Podle Scherzera jako šéfa Sturmgeschütz-Begleitkompanie 254 v divizi 254. Infanterie.[22]
  18. ^ Podle Scherzera dne 25. května 1943.[22]
  19. ^ Závorky kolem titulu profesor a doktor [Prof. Dr.] označuje, že akademický titul byl získán po udělení Rytířského kříže Železného kříže.
  20. ^ A b Podle Scherzer as Poručíku a důstojník baterie v 2./Flak-Regiment 64 (motorizovaný).[22]
  21. ^ A b Podle Scherzera dne 19. června 1940 jako Staffelkapitän ze 3. /Kampfgeschwader 30.[24]
  22. ^ A b Podle Scherzer as Oberleutnant a pobočník I. /Sturzkampfgeschwader 2 „Immelmann“.[27]
  23. ^ Podle Scherzera v 2. (gepanzert) /Panzergrenadier-Regiment "Großdeutschland".[27]

Reference

Citace
  1. ^ Williamson a Bujeiro 2004, s. 3–4.
  2. ^ Fellgiebel 2000, s. 4.
  3. ^ Fellgiebel 2000, str. 113–460, 483, 485–487, 492, 494, 498–499, 501, 503, 509.
  4. ^ Scherzer 2007, s. 117–186.
  5. ^ A b Fellgiebel 2000, s. 152–156, 488.
  6. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 1573; 1. září 1939“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  7. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 849; 3. června 1940“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  8. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 613; 28. září 1941“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  9. ^ „Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11; 29. ​​prosince 1944“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  10. ^ Fellgiebel 2000, s. 112.
  11. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab Scherzer 2007, s. 257.
  12. ^ A b C d E F G h i j k l m n Fellgiebel 2000, s. 152.
  13. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae Scherzer 2007, s. 258.
  14. ^ A b C d Scherzer 2007, s. 433.
  15. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti Fellgiebel 2000, s. 153.
  16. ^ A b Fellgiebel 2000, str. 153, 488.
  17. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af Scherzer 2007, s. 259.
  18. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah Scherzer 2007, s. 260.
  19. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w Fellgiebel 2000, s. 154.
  20. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al Scherzer 2007, s. 261.
  21. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u Fellgiebel 2000, s. 155.
  22. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai Scherzer 2007, s. 262.
  23. ^ Fellgiebel 2000, str. 155, 488.
  24. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai Scherzer 2007, s. 263.
  25. ^ A b C Fellgiebel 2000, str. 155, 489.
  26. ^ A b C d E F G h i j Fellgiebel 2000, s. 156.
  27. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q Scherzer 2007, s. 264.
Bibliografie
  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000). Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.
  • Williamson, Gordon; Bujeiro, Ramiro (2004). Rytířský kříž a dubové listy Příjemci 1939–40. Oxford, Velká Británie: Vydavatelství Osprey. ISBN  978-1-84176-641-6.

externí odkazy