Seznam příjemců Rytířského kříže Železného kříže (V) - List of Knights Cross of the Iron Cross recipients (V) - Wikipedia

The Rytířský kříž Železného kříže (Němec: Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) a jeho varianty byly nejvyššími oceněními ve vojenské a polovojenské kategorii nacistické Německo v době druhá světová válka. Vyznamenání bylo uděleno z celé řady důvodů a napříč všemi řadami, od vyššího velitele pro zkušené vedení jeho vojsk v bitvě až po vojáka nízkého postavení za jediný čin extrémní statečnosti.[1] Celkem bylo uděleno 7 321 ocenění mezi jeho prvním představením 30. září 1939 a jeho posledním udělením dne 17. června 1945.[Poznámka 1] Toto číslo je založeno na přijetí ze strany Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR). Byly provedeny prezentace pro členy tří vojenských poboček Wehrmacht —The Heer (Armáda), Kriegsmarine (Námořnictvo) a Luftwaffe (Air Force) - stejně jako Waffen-SS, Reich Labour Service a Volkssturm (Německý státní příslušník milice ). Bylo jich také 43 zahraniční příjemci ceny.[3]

Tito příjemci jsou uvedeni ve vydání knihy Walther-Peer Fellgiebel z roku 1986, Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 — Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945. Fellgiebel byl bývalým předsedou a vedoucím řádové komise AKCR. V roce 1996 vyšlo druhé vydání této knihy s dodatkem k vyřazení 11 těchto původních příjemců. Autor Veit Scherzer zpochybnil dalších 193 těchto seznamů. Většina sporných příjemců získala cenu v roce 1945, kdy zhoršující se situace Německa během posledních dnů druhé světové války zanechala řadu nominací neúplných a čekajících v různých fázích schvalovacího procesu.[4]

Zde je uvedeno 92 příjemců Rytířského kříže, jejichž příjmení začíná písmenem „V“.[5] Scherzer zpochybnil platnost pěti z těchto seznamů.[6] Příjemci jsou řazeni abecedně podle příjmení. Uvedená hodnost je hodnost příjemce v době udělení Rytířského kříže.

Pozadí

Rytířský kříž Železného kříže a jeho vyšší stupně byly založeny na čtyřech samostatných uzákonění. První zákon, Reichsgesetzblatt I S. 1573 ze dne 1. září 1939 zavedl Železný kříž Rytířský kříž Železného kříže a Velký kříž Železného kříže (Großkreuz des Eisernen Kreuzes). Článek 2 nařízení stanovil, že udělení vyšší třídy bude předcházet udělení všech předchozích tříd.[7] Jak válka postupovala, někteří příjemci Rytířského kříže se vyznamenali dále a ve vyšší platové třídě Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, byl zaveden. Dubové listy, jak se jim běžně říkalo, byly založeny na uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 849 ze dne 3. června 1940.[8] V roce 1941 byly zavedeny dva vyšší stupně Rytířského kříže. Uzákonění Reichsgesetzblatt I S. 613 ze dne 28. září 1941 zavedla Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči a Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy, meči a diamanty.[9] Na konci roku 1944 byla finální platová třída Rytířský kříž Železného kříže se zlatými dubovými listy, meči a diamanty, na základě uzákonění Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11 ze dne 29. prosince 1944 se stala finální varianta Rytířského kříže povolena.[10]

Příjemci

Rytířský kříž Železného kříže (V)
ServisPočet prezentacíPosmrtné prezentace
Heer
68
5
Kriegsmarine
1
0
Luftwaffe
17
1
Waffen-SS
6
1

The Oberkommando der Wehrmacht (Nejvyšší velení ozbrojených sil) vedlo samostatné seznamy Rytířského kříže pro Heer (Armáda ), Kriegsmarine (Námořnictvo ), Luftwaffe (Letectvo ) a Waffen-SS. V každém z těchto seznamů bylo každému příjemci přiděleno jedinečné pořadové číslo. Stejné číslování paradigma byl aplikován na vyšší stupně Rytířského kříže, jeden seznam na stupeň.[11] Z 92 ocenění udělených opravářům, jejichž příjmení začíná na „V“, bylo sedm později oceněno Rytířským křížem Železného kříže s dubovými listy a bylo provedeno sedm prezentací posmrtně. Členové Heer obdrželi 68 medailí, jedna šla do Kriegsmarine, 17 do Luftwaffe a šest do Waffen-SS.[5]

  To spolu s + (plus) naznačuje, že byl udělen také vyšší stupeň Rytířského kříže.
  To spolu s hvězdičkou znamená, že byl udělen Rytířský kříž posmrtně.
  To spolu s? (otazník) naznačuje, že autor Veit Scherzer vyjádřil pochybnosti o pravdivosti a formální správnosti zařazení.

názevServisHodnostRole a jednotka[Poznámka 2]Datum uděleníPoznámkyobraz
Gustav von VärstHeer17-HOberst[12]Velitel 2. Schützen-Brigade[12][13]30. července 1940[12]
—
—
Herbert-Ernst VahlWaffen-SS17-ZSS-Oberführer[14]Vůdce 2. divize SS-Panzergrenadier "Das Reich"[13][14]31. března 1943[14]
—
—
Hans-Joachim komorníkLuftwaffe12-LPoručíku[14]Pilot ve 3./Transportgeschwader 2[13][14]20.dubna 1944[14]
—
—
Hermann ValleHeer13-HOberleutnant z Rezervy[14]Náčelník 4./Schützen-Regiment 112[13][14]31. prosince 1941[14]
—
—
Helmuth ValtinerHeer03-HGefreitere[14]Průzkumný oddíl vojska v 1./Gebirgsjäger-Regiment 143[13][14]13. června 1941[14]
—
—
Anton VandiekenWaffen-SS14-ZSS-Hauptsturmführer z Rezervy[14]Vedoucí a Kampfgruppe v SS-Kavallerie-Regiment 15[15][Poznámka 3]26. prosince 1944[14]
—
—
Eugène VaulotWaffen-SS06-ZWaffen-Unterscharführer[14]Vedoucí skupiny v 33. Divize SS-Freiwilligen "Charlemagne" (franz. Č. 1) v bojové oblasti Groß Berlin (větší Berlín)[13][14]29.dubna 1945[14]
—
—
Bernhard VechtelLuftwaffe10-LFahnenjunker -Oberfeldwebel[14]Pilot v 10./Jagdgeschwader 51 "Mölders"[13][14]27. července 1944[14]
—
—
Peter VeeserHeer10-HOberfeldwebel[14]Úderné oddíly lídr v 7./Infanterie-Regiment 125[13][14]14. května 1941[14]
—
—
Fritz VehseHeer03-HGefreitere[14]Zástupce vedoucího skupiny v 3./Pionier-Bataillon 342[13][14]4. října 1944[14]
—
—
Rudolf VeielHeer19-HGenerálporučík[14]Velitel 2. Panzer-Division[13][14]3. června 1940[14]
—
Bundesarchiv Bild 146-1984-018-08A, Rudolf Veiel.jpg
Voldemārs VeissWaffen-SS17-ZWaffen-Standartenführer[14]Velitel lett. SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment 48[16][Poznámka 4]9. února 1944[14]
—
—
Alfred VeithLuftwaffe13-LOberleutnant[17]Pozorovatel v 5. /Kampfgeschwader 55[17][18]24. října 1944[17]
—
—
Johann VeithWaffen-SS13-ZSS-Obersturmführer[17]Vedoucí 3./SS-Panzer-Regiment 2 "Das Reich"[17][18]14. února 1945*[17]Zabit v akci 7. ledna 1945[17]
—
Martin VeldkampHeer06-HUnteroffizier[17]Vedoucí skupiny v 6./Grenadier-Regiment 76 (motorizovaný)[17][18]28. listopadu 1943[17]
—
—
Paul VelkeHeer16-HOberstleutnant[17]Velitel Pionier-Bataillon 45[17][18]15. srpna 1940[17]
—
—
Otto VeltenHeer09-HFeldwebel[17]Vedoucí Infanterie-Pionier-Zug / Grenadier-Regiment 436[17][18]5. dubna 1945[17]
—
—
Theodor VeltenHeer12-HPoručíku[17]Vedoucí 3./Panzer-Aufklärungs-Abteilung 14[17][18]4. října 1944[17]
—
—
Siegfried VerheinHeer18-HGenerálmajor[17]Vedoucí divize Kampfgruppe 551. Volksgrenadier[17][18]28. února 1945[17]
—
—
Josef VernholdHeer06-HUnteroffizier[17]V 8./Infanterie-Regiment 60 (motorizované)[17][18]22. února 1942[17]
—
—
Kurt VersockHeer17-HOberst[17]Velitel pěšího pluku 31[17][18]25. srpna 1942[17]
—
—
Dr.-Agrar. Hans VesenmayerLuftwaffe13-LOberleutnant[17]Náčelník 2./leichte Flak-Abteilung 77 (samohybný)[18][Poznámka 5]18. listopadu 1944[17]
—
—
Kurt VethLuftwaffe14-LHauptmann[Poznámka 6]Velitel II./Fallschirmjäger-Regiment 3[17][18]30. září 1944[17]
—
—
Alfred VetterKriegsmarine12-MPoručíku[17]Vedoucí skupiny v Marine-Kleinkampfmittel-Flottille 211[17][18]12. srpna 1944[17]Spolu s Železný kříž (1939) 2. a 1. třída[18]
—
Johann VetterHeer03-HGefreitere[19]PaK střelec ve 14. (Panzerjäger) / Grenadier-Regiment 147[18][Poznámka 7]15. června 1944*[19]Zabit v činné službě 4. června 1944[19]
—
Martin VetterLuftwaffe15-LHlavní, důležitý[19]Gruppenkommandeur II./Kampfgeschwader 26[18][19]16. května 1940[19]
—
—
Max VetterHeer06-HUnteroffizier[19]Zugführer (velitel čety) v 1./Grenadier-Regiment 380[18][19]7. února 1944[19]
—
—
Alexander VialHeer17-HOberst[19]Velitel Grenadier-Regiment 60 (motorizovaný)[18][19]18. prosince 1942[19]
—
—
Hermann ViciniusHeer14-HHauptmann z Rezervy[19]Velitel I./Grenadier-Regiment 866[18][19]16. září 1943[19]
—
—
Willi VickendeyHeer04-HObergefreiter[19]Vedoucí skupiny 7./Skijäger-Regiment 1[18][19]17. září 1944[19]
—
—
Hans ViebigHeer17-HOberst[19]Velitel Grenadier-Regiment 258[18][19]21. února 1944[19]
—
—
Korbinian ViechterHeer12-HPoručíku z Rezervy[19]Vedoucí 4./Grenadier-Regiment 42[18][19]20. října 1944[19]
—
—
Helmut ViedebanttLuftwaffe13-LOberleutnant[19]Staffelkapitän v II./Zerstörergeschwader 1[18][19]30. prosince 1942[19]
—
Bundesarchiv Bild 183-J73257, Helmut Viedebantt.jpg
Wilhelm ViehmannHeer16-HOberstleutnant[19]Velitel Grenadier-Regiment 453[19][20]17.dubna 1945[19]
—
—
Gottfried ViehwegHeer13-HOberleutnant z Rezervy[19]Náčelník 3./Grenadier-Regiment 456[19][20]13. ledna 1944[19]
—
—
Ernst VielhauerHeer15-HHlavní, důležitý[Poznámka 8]Velitel II./Grenadier-Regiment 461[19][20]21. května 1943[19]
—
—
Wilhelm-August VielwerthHeer10-HOberfeldwebel[21]Zugführer (velitel čety) v 1./Infanterie-Regiment 87 (motorizovaný)[20][21]18. října 1941[21]
—
—
Fritz Vierecker?[Poznámka 9]Heer14-HHauptmannVedoucí poplašné jednotky u Odra sektor[20]28.dubna 1945
—
—
Erwin VierowHeer20-HGeneral der Infanterie[21]Velící generál LV. Armeekorps[20][21]15. listopadu 1941[21]
—
Bundesarchiv Bild 146-1981-084-17, Erwin Vierow.jpg
Willi ViertelLuftwaffe13-LOberleutnant[21]Staffelkapitän ze 7. /Sturzkampfgeschwader 1[21][23]5. února 1944*[21]Zabit v akci 31. srpna 1943[21]
—
Heinrich von Vietinghoff+ volal von ScheelHeer20-HGeneral der Panzertruppe[21]Velící generál XIII. Armeekorps[20][21]24. června 1940[21]Udělena 456. dubovým listím 16. dubna 1944[21]Heinrich von Vietinghoff.jpg
Günther ViezenzHeer13-HOberleutnant[21]Náčelník 10./Grenadier-Regiment 7[20][21]7. ledna 1944[21]
—
—
Heinrich VillingerHeer12-HPoručíku[Poznámka 10]Vedoucí 6./Gebirgsjäger-Regiment 99[20][21]1. února 1945*[21]Zabit v akci 12. prosince 1944[21]
—
Otto Vincon+Heer14-HHauptmann z Rezervy[21]Zástupce vůdce I./Grenadier-Regiment 460[20][Poznámka 11]3. prosince 1943[21]Oak Leaves 5. února 1945[21]
—
Heinz Vinke+Luftwaffe09-LFeldwebel[21]Pilot v 11./Nachtjagdgeschwader 1[20][21]19. září 1943[21]Udělena 465. dubovým listím 25. dubna 1944[21]Usměvavý muž na sobě záchrannou vestu a vojenskou dekoraci ve tvaru Železného kříže na krku.
Gerhard VirkusHeer10-HOberfeldwebel[21]Společnost vedoucí vojska v 2./Panzergrenadier-Regiment 25[20][21]7. září 1943[21]
—
—
Kurt VischerHeer04-HObergefreiter[21]Vedoucí skupiny v 6./Jäger-Regiment 40 (L)[20][21]18. prosince 1944[21]
—
—
Viktor Vitali?[Poznámka 12]Luftwaffe12-LPoručíkuZugführer (velitel čety) v 5./Fallschirmjäger-Regiment 4[23]30.dubna 1945
—
—
Helmut VockeHeer14-HHauptmann[21]Velitel II./Panzergrenadier-Regiment 40[20][21]26. března 1943[21]
—
—
Georg VögerlLuftwaffe12-LPoručíku[21]V Fallschirmjäger-Regiment 26[20][21]28. března 1945[21]
—
—
Helmut Vögtle?[Poznámka 13]Heer14-HHauptmann z RezervyVelitel II./Gebirgsjäger-Regiment 99[20]1. června 1945
—
—
Paul VölckersHeer19-HGenerálporučík[25]Velitel 78. Infanterie-Division[23][25]11. prosince 1942[25]
—
—
Hermann VölkHeer14-HHauptmann[25]Velitel Panzer-Jäger-Abteilung 92[20][25]26. března 1944[25]
—
—
Helmut VölkelHeer09-HFeldwebel[25]Zugführer (velitel čety) 6./Gebirgsjäger-Regiment 91[20][25]13. listopadu 1942*[25]Zemřel na zranění 26. října 1942[25]
—
Dr.-jur. Gerhard VölkerHeer13-HOberleutnant z Rezervy[25]Vedoucí II./Panzergrenadier-Regiment 25[25][26]26. listopadu 1944[25]
—
—
Emil Vogel+Heer19-HGenerálporučík[25]Velitel 101. Jäger-Division[25][26]7. srpna 1943[25]Udělena 475. dubovým listím 14. května 1944[25]
—
Robert VogelHeer09-HFeldwebel[25]Zugführer (velitel čety) v 7./Grenadier-Regiment 119 (motorizovaný)[25][26]26. srpna 1943[25]
—
—
Walter VogelHeer15-HHlavní, důležitý[25]Velitel I./Grenadier-Regiment 6[25][26]29. srpna 1943[Poznámka 14]
—
—
Friedrich VogelsangHeer10-HOberfeldwebel[25]Zugführer (velitel čety) v 12./Infanerie-Regiment 78[25][26]4. září 1942[25]
—
—
Dr. med. důlek. Friedrich VogelsangHeer16-HOberstleutnant[25]Velitel Grenadier-Regiment 505[25][26]14. prosince 1943[25]
—
—
Karl VogelsangHeer15-HHlavní, důležitý z Rezervy[25]Velitel II./Artillerie-Regiment 157[25][26]14. ledna 1945[25]
—
—
Emil VoglerHeer06-HUnteroffizier[25]Kradmeldestaffel (messenger squadron motocyklu polopásových) v Stab I./Panzergrenadier-Regiment 93[25][26]24. ledna 1944[25]
—
—
Adolf VogtHeer13-HOberleutnant[27]Náčelník 12./Grenadier-Regiment 1054[26][27]16. října 1944[27]
—
—
Emil VogtHeer10-HOberschirrmeister[27]Ve Stabskompanie / Panzergrenadier-Regiment 101[26][27]26. března 1943[27]
—
—
Fritz Vogt+Waffen-SS13-ZSS-Obersturmführer[27]Zugführer (velitel čety) v 2./SS-Aufklärungs-Abteilung Divize SS-Verfügungs[26][27]4. září 1940[27]Oak Leaves 16. března 1945[27]
—
Heinz-Gerhard VogtLuftwaffe12-LPoručíku[27]Staffelführer z 5. /Jagdgeschwader 26 „Schlageter“[26][27]25. listopadu 1944[27]
—
—
Ludwig VogtHeer12-HPoručíku z Rezervy[27]Vedoucí 4. (MG) / Grenadier-Regiment 915[26][Poznámka 15]17. února 1945[27]
—
—
Hans VohburgerHeer13-HOberleutnant[27]Šéf 7./Infanterie-Regiment 19 „Seznamu“[26][27]14. prosince 1941[27]
—
—
Gerhard VoigtHeer13-HOberleutnant[27]Náčelník 2./Pionier-Bataillon 18[26][27]25. června 1940[27]
—
—
Hans Voigt?[Poznámka 16]Heer18-HGenerálmajorVelitel pevnosti Arnswalde (Pommern)[26]28.dubna 1945
—
—
Hans-Günther VoigtHeer13-HOberleutnant[27]Náčelník 5./Grenadier-Regiment 154[26][27]29. února 1944*[27]Zabit v akci 12. ledna 1944[27]
—
Walter VoigtHeer10-HOberfeldwebel[27]Zugführer (velitel čety) ve 14. (Panzerjäger) / Grenadier-Regiment 31[26][Poznámka 17]16. října 1944[27]
—
—
Heinrich Voigtsberger+Heer15-HHlavní, důležitý[27]Velitel MG-Bataillon 2[26][27]9. července 1941[27]Udělena 351. dubovým listím 9. prosince 1943[27]
—
Friedrich-Jobst Volckamer von KirchensittenbachHeer19-HGenerálporučík[27]Velitel 8. Jäger-Division[26][27]26. března 1944[27]
—
—
Hennecke VolckensHeer14-HHauptmann[29]Náčelník 7./Panzer-Regiment 6[26][29]17. prosince 1942*[29]Zemřel na zranění 16. prosince 1942[29]
—
Kurt VolkHeer06-HUnteroffizier[29]Vedoucí kanónů v 2./Panzer-Jäger-Abteilung 9[26][29]10. května 1943[29]
—
—
Herbert VolkeHeer10-HOberwachtmeister[29]Zugführer (velitel čety) v 1./Panzer-Aufklärungs-Abteilung 5[26][Poznámka 18]16. listopadu 1944[29]
—
—
Heinrich VolkerHeer14-HHauptmann[29]Náčelník Stabskompanie / Panzergrenadier-Regiment 73[29][30]19. ledna 1943[29]
—
—
Heinz VolkmannHeer12-HPoručíku z Rezervy[29]Důstojník baterie v 2./Artillerie-Regiment 240[29][30]8. února 1943[29]
—
—
Friedrich VollbrachtLuftwaffe16-LOberstleutnant[29]Geschwaderkommodore z Zerstörergeschwader 2[29][30]13.října 1940[29]
—
—
Götzpeter VollmerLuftwaffe13-LOberleutnant[29]Staffelkapitän z 1. /Sturzkampfgeschwader 2 "Immelmann"[29][30]22. června 1941[Poznámka 19]
—
—
Günter VollmerHeer13-HOberleutnant z Rezervy[29]Vedoucí 3./Grenadier-Regiment 411[29][30]20.dubna 1943[29]
—
—
Heinrich VonhoffHeer13-HOberleutnant z Rezervy[29]Náčelník 12./Infanterie-Regiment 408[29][30]25. září 1942[29]
—
—
Klaus VoormannHeer13-HOberleutnant[29]Náčelník 10./Infanterie-Regiment 134[29][30]10. září 1942[29]
—
—
Oskar VorbruggLuftwaffe17-LOberst[29]Velitel Flak-Regiment 21 (motorizovaný)[30][Poznámka 20]3. června 1944[Poznámka 20]
—
—
Nikolaus von VormannHeer19-HGenerálporučík[29]Velitel 23. tanková divize[29][30]22. srpna 1943[29]
—
—
Werner Voshage?[Poznámka 21]Heer15-HHlavní, důležitýVelitel Heeres-Flak-Abteilung "Brandenburg"[30]8. května 1945
—
—
Ernst Voß+Heer16-HOberstleutnant[31]Velitel granátnického pluku 585[30][31]18.dubna 1943[31]Udělena 314. dubovým listím 28. října 1943[31]
—
Herbert VoßLuftwaffe15-LHlavní, důležitý[31]Gruppenkommandeur II./Kampfgeschwader 51[30][31]5. února 1944[31]
—
—
Johann-Joachim VoßHeer13-HOberleutnant z Rezervy[31]Vedoucí 5./Schützen-Regiment 93[30][31]27. května 1942[31]
—
—
Reimer VoßLuftwaffe13-LOberleutnant[31]Staffelkapitän ze 4. /Kampfgeschwader 26[30][31]12. března 1945[31]
—
—
Heinrich VouttaHeer14-HHauptmann[31]Vedoucí Panzer-Aufklärungs-Abteilung 9[30][31]23. března 1945[31]
—
—

Poznámky

  1. ^ Großadmiral a Prezident Německa Karl Dönitz Hitlerův nástupce jako Hlava státu (Staatsoberhaupt) a nejvyšší velitel ozbrojených sil, nařídil zastavení všech povýšení a vyznamenání ke dni 11. května 1945 (Dönitzův dekret ). V důsledku toho byl udělen poslední Rytířský kříž Oberleutnant zur See z Rezervy Georg-Wolfgang Feller dne 17. června 1945 je proto třeba považovat za de facto ale ne de jure leták.[2]
  2. ^ Pro vysvětlení různých schémat pojmenování používaných Luftwaffe, Heer, Kriegsmarine a Waffen-SS viz nomenklatura používaná Wehrmachtem a Waffen-SS.
  3. ^ Podle Scherzera jako náčelníka 6./SS-Kavallerie-Regiment 15 a vůdce a Kampfgruppe.[14]
  4. ^ Podle Scherzera jako velitele SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment 42 (lett. Č. 4).[14]
  5. ^ Podle Scherzera jako šéfa 2./leichte Flak-Abteilung 77 (Selbstfahrlafette).[17]
  6. ^ Podle Scherzer as Hauptmann z Rezervy.[17]
  7. ^ Podle Scherzera jako střelce v 14./Grenadier-Regiment 147.[19]
  8. ^ Podle Scherzer as Hlavní, důležitý z Rezervy.[19]
  9. ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Fellgiebel předpokládá prezentaci prostřednictvím šéfa Heerespersonalamt (HPA — Army Staff Office) Wilhelm Burgdorf v Berlíně. Tento scénář je velmi nepravděpodobný od velení Oderského sboru a pravděpodobně také Fritz Vierecker nouzová jednotka, oba byli nasazeni jižně od Štětín pod velením Skupina armád Visla.[20] Jeho nominace proto měla být předložena prostřednictvím velitelského řetězce skupiny armád Visla. Dále rádiové připojení k internetu Führerbunker dne 28. dubna 1945 nefunkční. Vierecker není nikde zmíněn v řízení Řádové komise Úřadu vlády Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR). Jeho rodina drží portrétní obrázek Viereckera na sobě Rytířský kříž Železného kříže. Rytířský kříž na krku evidentně není fotomontáž. Pozoruhodná je skutečnost, že Vierecker nosí svou mírovou uniformu Pionier-Battalion 12 (12. průkopnický prapor) na tomto obrázku.[22]
  10. ^ Podle Scherzer as Poručíku z Rezervy.[21]
  11. ^ Podle Scherzera jako vůdce I./Grenadier-Regiment 460.[21]
  12. ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Cenu nezákonně předal velící generál I. Falschirmkorps, General der Fallschirmtruppe Richard Heidrich.[22]
  13. ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Podle Fellgiebela předloženého dne 1. Června 1945 AOK 6, který nebyl autorizován. Helmut Vögtle je členem Sdružení příjemců Rytířského kříže.[24]
  14. ^ Podle Scherzera dne 27. srpna 1943.[25]
  15. ^ Podle Scherzera jako vůdce 4./Grenadier-Regiment 915.[27]
  16. ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Řádová komise Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR) uvedl: „...Generálmajor Hans Voigt musí být považován za nositele Rytířského kříže Železného kříže, přestože formality nejsou stoprocentně správné. “, protože prezentace byla„ autorizovanou prezentací Himmler „jako vrchní velitel Skupina armád Visla od konce února nebo začátkem března. Himmler nebyl oprávněn uskutečnit tuto prezentaci, což je AKCR známo, nicméně AKCR chtěla Voigta okamžitě přidružit. AKCR proto určila datum podezřelého předložení dne 28. Dubna 1945 a tvrdila, že jeho souhlas byl vydán náčelníkem Heerespersonalamt (HPA — Army Staff Office) Wilhelm Burgdorf v Berlíně. Jeho seznam od Fellgiebela obsahuje poznámku pod čarou, ve které se uvádí: „Je třeba předpokládat, že šéf HPA General Burgdorf provedl několik prezentací v časovém rámci od 20. dubna do 30. dubna.“ Voigt byl členem AKCR.[22][28]
  17. ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) ve 14./Grenadier-Regiment 31.[27]
  18. ^ Podle Scherzer as Zugführer (velitel čety) v 1./Aufklärungs-Abteilung 5.[29]
  19. ^ Podle Scherzera dne 24. června 1941.[29]
  20. ^ A b Podle Scherzera dne 9. června 1944 jako velitel Flak-Regiment 21.[29]
  21. ^ V dokumentu nelze najít žádný důkaz o udělení ceny Německé spolkové archivy. Werner Voshage není rovněž zmíněn ve zprávách o činnosti Sdružení příjemců Rytířského kříže (AKCR). Jediný údaj lze najít v dopise AKCR pro Friedrich Müller-Rochholz ze dne 16. června 1980, který tvrdí, že Voshage mohl být nominován v polovině března. Podle AKCR bylo ocenění uděleno v souladu s Dönitzův dekret. Toto je nezákonné podle Deutsche Dienststelle (WASt) a postrádá právní odůvodnění. Datum prezentace je předpokladem AKCR.[24]

Reference

Citace

  1. ^ Williamson a Bujeiro 2004, s. 3–4.
  2. ^ Fellgiebel 2000, s. 4.
  3. ^ Fellgiebel 2000, str. 113–460, 483, 485–487, 492, 494, 498–499, 501, 503, 509.
  4. ^ Scherzer 2007, s. 117–186.
  5. ^ A b Fellgiebel 2000, str. 429–433.
  6. ^ Scherzer 2007, s. 181–182.
  7. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 1573; 1. září 1939“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  8. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 849; 3. června 1940“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  9. ^ „Reichsgesetzblatt Teil I S. 613; 28. září 1941“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  10. ^ „Reichsgesetzblatt 1945 I S. 11; 29. ​​prosince 1944“ (PDF). ALEX Österreichische Nationalbibliothek (v němčině). Reichsministerium des Inneren (ministerstvo vnitra). Citováno 21. února 2008.
  11. ^ Fellgiebel 2000, s. 112.
  12. ^ A b C Scherzer 2007, s. 755.
  13. ^ A b C d E F G h i j Fellgiebel 2000, s. 429.
  14. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag Scherzer 2007, s. 756.
  15. ^ Fellgiebel 2000, str. 429, 507.
  16. ^ Fellgiebel 2000, str. 430, 507.
  17. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak Scherzer 2007, s. 757.
  18. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti Fellgiebel 2000, s. 430.
  19. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak Scherzer 2007, s. 758.
  20. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s Fellgiebel 2000, s. 431.
  21. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al dopoledne an ao Scherzer 2007, s. 759.
  22. ^ A b C Scherzer 2007, s. 181.
  23. ^ A b C Fellgiebel 2000, str. 431, 507.
  24. ^ A b Scherzer 2007, s. 182.
  25. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai Scherzer 2007, s. 760.
  26. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w Fellgiebel 2000, s. 432.
  27. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 761.
  28. ^ Fellgiebel 2000, s. 26.
  29. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj Scherzer 2007, s. 762.
  30. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Fellgiebel 2000, s. 433.
  31. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p Scherzer 2007, s. 763.

Bibliografie

  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000). Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Miltaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.
  • Williamson, Gordon; Bujeiro, Ramiro (2004). Rytířský kříž a dubové listy Příjemci 1939–40. Oxford, Velká Británie: Osprey Publishing. ISBN  978-1-84176-641-6.

externí odkazy