Josef Stehlík - Josef Stehlík
tento článek potřebuje další citace pro ověření.Listopad 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Pamětní deska Josefa Stehlíka na Strážek v České republice | |
narozený | Pikárec, Morava, Rakousko-Uhersko | 26. března 1915
---|---|
Zemřel | 30. května 1991 Slavičín, Československo | (ve věku 76)
Věrnost | Československo Francie Spojené království Československo |
Servis/ | Československé letectvo Francouzská cizinecká legie Armée de l'Air královské letectvo Československé letectvo |
Roky služby | 1936–48 |
Hodnost | Plukovník |
Jednotka |
|
Příkazy drženy | 1. československý nezávislý stíhací letecký pluk |
Bitvy / války | Druhá světová válka |
Ocenění |
|
Josef Stehlík (1915–1991) byl a Československý stíhací eso. V Druhá světová válka sloužil v Francouzské letectvo a pak Royal Air Force Volunteer Reserve. V roce 1944 přešel do Východní fronta, kde velel 1. československému samostatnému stíhacímu leteckému pluku.
Stehlík byl a Československé letectvo pilot ve 30. letech, naposledy jako letecký instruktor. Když Německo v roce 1939 okupovalo a rozdělilo Československo, unikl přes Polsko na Francie. Když Francie v roce 1940 kapitulovala, Stehlík byl evakuován do Británie, kde se připojil k Royal Air Force Volunteer Reserve.
Stehlík se vrátil Československo v roce 1945 pokračoval v kariéře československého letectva až do roku 1948, kdy politicky nastoupila nová komunistická vláda očištěno personál ozbrojených sil, který sloužil v západních ozbrojených silách. Stehlík byl vzat zpět ve vězení na rok, degradován, ale poté propuštěn bez obvinění.
Stehlík byl omezen na pokorná civilní zaměstnání až do roku 1964, kdy byla komunistická vláda politicky rehabilitován a udělil mu vojenskou hodnost ve výslužbě. Zemřel v postkomunistické Československo v roce 1991.
Časný život
Stehlík se narodil 26. března 1915 v Pikárec ve východní části Čechy. Šel do školy v Strážek u Bystřice nad Pernštejnem.[1]
V roce 1936 zahájil Stehlík pilotní výcvik na Základní pilotní škole v Liberci Praha. V roce 1937 studoval na nedůstojnické škole a později na stíhací škole v Hradec Králové v severních Čechách. Do roku 1939 byl instruktorem 3. leteckého pluku v Spišská Nová Ves ve východní části Slovensko.
Dne 29. Září 1938 Francie a Spojené království podepsal Mnichovská dohoda, který přinutil Československo postoupit Sudety na nacistické Německo. Dne 15. března 1939 Německo okupovalo Československo a uložil Protektorát Čechy a Morava, který následující den rozpustil na svém území československé ozbrojené síly.
Ve Francii
5. června 1939 Stehlík uprchl přes hranice do Polska a odtud odcestoval do Francie. Dne 3. září vyhlásily Francie a Velká Británie Německu válku. Dne 17. Listopadu francouzská vláda a Výbor československého národního osvobození souhlasil, že se českoslovenští letci mohou připojit k francouzskému letectvu.
Stehlík byl vyškolen v Chartres airbase ve střední Francii. 1. prosince byl vyslán do Groupe de Chasse III / 3 který byl vybaven Morane-Saulnier M.S. 406 Stíhací letoun C.1 a později znovu vybaven těmi pokročilejšími Dewoitin D.520 C.1.[1] S těmito letouny bojoval GC III / 3 v Bitva o Francii. Stehlík sestřelil čtyři nepřátelská letadla sólo a podílel se na sestřelení dalších čtyř.
V Británii
Dne 22. června 1940 Francie kapitulovala před Německem. Stehlík a další českoslovenští letci byli evakuováni do Velké Británie, kde byli rychle zařazeni do dobrovolnické zálohy RAF. Stehlík byl přeškolen na létání Hurikán Mk I bojovník a vzhledem k hodnosti seržanta. Byl vyslán do nově vytvořeného Č. 312 (československá) letka RAF, kde byl přidělen Yellow Let s Pilotní důstojník Alois Vašátko a vedl o Flight Lieutenant Denys Gillam.[2]
V říjnu 1940 byla letka umístěna na RAF Speke mimo Liverpool. Asi 16:00 hodin 8. října osamělý Luftwaffe Junkers Ju 88 střední bombardér z Kampfgeschwader 2 /806 byl spatřen létat nahoru Řeka Mersey. Žlutý let byl míchaný, přičemž Stehlík letěl s hurikánem L1807. Všechny tři stíhače kulometem Ju 88 zabily jeho pozorovatele a zapálily jeho dva motory. V 16:15 provedl bombardér a nouzové přistání v blízkém poli Bromborough Dock a přeživší posádka byli zajati.[2][3]
Dne 14. března 1941 Stehlík sestřelil Ju 88 nad mořem.[je zapotřebí objasnění ] V nájezdech přes Německem okupovaná Francie poškodil a Messerschmitt Bf 109 stíhací a 10. července 1941 pravděpodobně sestřelil Bf 109.
V říjnu 1941 byl Stehlík přeložen z provozního létání a vycvičen v RAF Upavon stát se instruktorem létání. Poté byl vyslán do RAF Hullavington jako instruktor. Od ledna 1942 do února 1943 působil na základních a středních výcvikových školách v Kanadě.
V dubnu 1943 se Stehlík vrátil k 312 eskadře, která byla znovu vybavena Supermarine Spitfire Mk VC. S 312 Squadron letěl několik náletů nad okupovanou Evropou.
Na východní frontě
Na začátku roku 1944 se Stehlík připojil k 1. československému nezávislému stíhacímu leteckému pluku v Sovětský svaz.[1] Byl pověřen jako nadporuchik (nadporučík ) a velel 1. letce pluku.[4]
Od 15. září 1944 sídlil Stehlík v Letiště Tri Duby ve středu Slovensko, bojující v Slovenské národní povstání.[1] Létání postavené Sovětem Lavočkin La-5 Stíhač FN sestřelil Ju 88 dne 19. září a podílel se na sestřelení a Junkers Ju 87 pozemní útočné letadlo 7. října.[4]
Po válce
v poválečné Československo Stehlík pokračoval v mírové kariéře letectva. Po 1948 československý státní převrat politicky komunistické úřady očištěno ho od letectva. Byl držen ve vězení po dobu jednoho roku a zbaven hodnosti, ale osvobozen a propuštěn pro nedostatek důkazů.
Do roku 1950 pracoval Stehlík v Pozemních stavbách v Liberci Brno na jihu Morava. V roce 1963 se stal řidičem a nosičem zavazadel u Lipová-lázně lázně poblíž Hrubý Jeseník na severní Moravě. V roce 1964 byl rehabilitován, jeho hodnost byla obnovena a on se vrátil k letectvu. Odešel do důchodu jako plukovník.
Stehlík zemřel v Slavičín na východní Moravě dne 30. května 1991.
Úspěchy a vyznamenání
Stehlík sestřelil 12 letadel: pět sám a sedm ve spolupráci s dalšími letci. Poškozil jedno další letadlo a podílel se pravděpodobně na sestřelení druhého. Také zničil dvě letadla na zemi.[1]
Ocenění
Stehlík byl vyznamenán Československem, Francií, Velkou Británií a SSSR. Mezi jeho dekorace patří:[1]
- Československý válečný kříž 1939–1945 pětkrát
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem („Statečnost tváří v tvář nepříteli“) třikrát
- Československá medaile za zásluhy, 1. stupně („Medaile za zásluhy, první třída“)
- Pamětní medaile československé armády v zahraničí („Pamětní medaile československé armády v zahraničí“) s barem SSSR
- Řád Slovenského národního povstání I. třída („Řád Slovenského národního povstání 1. třídy“)
- Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa („Pamětní medaile k 20. výročí 20. výročí osvobození Československa“)
- Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání („Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání“)
- Pamětní medaile M. R. Štefánika III. stupně („Pamětní medaile MR Štefánika, 3. třída“)
- Croix de guerre
- Médaille militaire
- Pamětní medaile za dobrovolnou službu ve Svobodné Francii
- Hvězda z let 1939–1945 s Battle of Britain spona
- Letecká posádka - evropská hvězda
- Medaile obrany
- Válečná medaile 1939–1945
- Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“
- Řád vlastenecké války, 2. třída
Reference
Poznámky
- ^ A b C d E F „Stehlík, Josef“ (v češtině). Valka. Citováno 12. listopadu 2017.
- ^ A b „10. 10. 1940 - Junkers Ju88 Wk č. 4068“. Speke. South Lancs Aviation. Citováno 12. listopadu 2017.
- ^ Kolesa 1991, s. 16–17.
- ^ A b "1. československý samostatný stíhací letecký pluk [1944-1945]" (v češtině). Valka. Citováno 12. listopadu 2017.
Bibliografie
- Brown, Alan (2000). Letci v exilu, spojenecké vzdušné síly ve druhé světové válce. Stroud: Sutton Publishing. ISBN 0-7509-2012-2.
- Kolesa, Václav (1991). Souboj na obloze (v češtině). III. Zlínek. s. 16–17.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rajlich, Jiří (2005). „Stehlík, Josef“. In Láník, Jaroslav (ed.). Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945 (v češtině). Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS). str. 269. ISBN 80-7278-233-9.