Podkarpatská Rus během druhé světové války - Carpathian Ruthenia during World War II

Guvernorát Podkarpatsko
Kárpátaljai Kormányzóság[1]
Region Maďarské království
1939–1945
Územní zisky Maďarska 1938-41 en.svg
Hlavní městoUngvár[2]
Plocha 
• 1941[3]
11 583 km2 (4 472 čtverečních mil)
Populace 
• 1941[3]
621,916
Vláda
• TypVojenská, později civilní správa
Regentův komisař 
• 1939–1940
Zsigmond Perényi
• 1940–1941
Miklós Kozma
• 1942–1944
Vilmos Pál Tomcsányi
• 1944
András Vincze
Historická dobadruhá světová válka
15. – 18. Března 1939
• Vojenská správa
18. března 1939[4]
23. – 31. Března 1939
• Anexe
23. června 1939[5]
• Civilní správa
7. července 1939[6]
• Vojenská operační zóna
1. dubna 1944[7]
• Sovětská invaze
2. – 28. Října[8] 1945
10. února 1947
Politické členěníSprávní delegace[9]
  • Bereg
  • Máramaros
  • Ung
Předcházet		Uspěl
Podkarpatská Rus
Slovenská republika
Zakarpatská oblast
Dnes součást Slovensko
 Ukrajina
Maďarští vojáci na Fiatu Balilla 508 v Uzhok pass v roce 1939
Maďarsko-sovětská hranice v Uzhok pass, 1940
Propagandistická brigáda Ukrajinská národní asociace, Únor 1939
Podkarpatská Rus Židé dorazí na Osvětim –Birkenau, květen 1944. Bez registrace v táborovém systému byla většina zabita v plynových komorách několik hodin po příjezdu.

Podkarpatská Rus byl region v nejvýchodnější části Československo (Podkarpatská Rus, nebo Zakarpatí ), která se v této zemi stala autonomní v září 1938, vyhlásila samostatnost jako „Republika Makedonie“ Podkarpatská Rus „V březnu 1939 byl okamžitě obsazen a anektován Maďarsko, napaden sovětem Rudá armáda v roce 1944 a začleněn do Ukrajinská sovětská socialistická republika v roce 1946. Celkově mezi lety 1939 a 1944 zahynulo 80 000 karpatských Ukrajinců.[10]

Nezávislost a anexie Maďarskem

V listopadu 1938, pod První vídeňská cena který vyplynul z Mnichovská dohoda, nacistické Německo a Fašistická Itálie převládal na Druhá Československá republika postoupit jižní třetinu Slovenska a jižní Karpaty Podkarpatské Rusi Maďarské království Mezi 14. Březnem a 15. Březnem 1939 se Slovenská republika vyhlásila samostatnost a nacistické Německo okupoval Čechy a Moravu vytváření Protektorát Čechy a Morava. Dne 15. března vyhlásila Karpatská Ukrajina svou nezávislost jako Republika Karpatská Ukrajina s reverendem Avhustyn Voloshyn jako hlava státu. Maďarsko okamžitě obsadilo a anektovalo novou republiku. Zbytky československé armády opustily nově vzniklou republiku a Karpatská Ukrajina se pokusila bránit místními skupinami sebeobrany organizovanými Organizace ukrajinských nacionalistů tak jako Carpathian Sich. Dne 18. března odpor proti invazi skončil. Dne 23. března Maďarsko připojilo další části východního Slovenska západně od Karpatské Rusi. Po maďarské invazi následovalo několik týdnů teroru, kdy bylo bez soudu a vyšetřování zastřeleno více než 27 000 lidí.[10] Více než 75 000 Ukrajinců se rozhodlo požádat o azyl v EU SSSR; z nich téměř 60 000 zemřelo Gulag vězeňské tábory.[10] Území pokryté podkarpatskou gubernií bylo rozděleno na tři správní úřady Ung (maďarský: Ungi közigazgatási kirendeltség), Bereg (maďarský: Beregi közigazgatási kirendeltség) a Máramaros (maďarský: Máramarosi közigazgatási kirendeltség), které mají maďarský a Rusínský jazyk jako úřední jazyky.

Počínaje rokem 1939 byly židovské zákony přijaté v Maďarsku rozšířeny na nově připojená území, včetně zbytku Podkarpatské Rusi. V létě 1941 pak maďarské úřady deportovaly asi 18 000 Židů z Podkarpatské Rusi do Podkarpatské Rusi Galicijština plocha obsazené Ukrajina. Stalo se tak pod záminkou vyhoštění mimozemských uprchlíků, ale v praxi byla většina vyhoštěných z rodin, které v regionu žily předcházejících 50–100 let, ale jejich právní identifikace byla problematická kvůli četným změnám status quo a současné zákony a předpisy je rovněž nepodporovaly při potvrzování jejich bývalého maďarského občanství.[11] Později byla většina deportovaných předána nacistické němčině Einsatzgruppen jednotek v Kaminets Podolsk a kulometem po dobu tří dnů v srpnu 1941.[12] Maďarské úřady odvedly židovské muže v produktivním věku do otrocké pracovní gangy ve kterém zahynul vysoký podíl.[13]

V březnu 1944 Operace Margarethe Německé síly svrhly maďarskou vládu a instalovaly Döme Sztójay jako předseda vlády. V dubnu 1944 bylo ve městech na Rusi založeno 17 hlavních ghett. 144 000 Židů bylo shromážděno a drženo tam. Od 15. května 1944 byli Židé odvezeni z těchto míst do Osvětim každý den až do poslední deportace 7. června 1944. Do června 1944 byli téměř všichni Židé z ghett Podkarpatské Rusi vyhlazeni spolu s dalšími maďarskými Židy.[14] Z více než 100 000 Židů z Podkarpatské Rusi bylo zavražděno kolem 90 000.

Sovětská okupace

V říjnu 1944 byla Podkarpatská Rus ovládnuta Sověti. Československá delegace pod František Němec byl vyslán do oblasti. Delegace měla zmobilizovat osvobozené místní obyvatelstvo k vytvoření československé armády a připravit se na volby ve spolupráci s nedávno založenými národními výbory.

Věrnost československému státu byla na Podkarpatské Rusi slabá. The Československá exilová vláda vedená prezidentem Edvard Beneš vydal v dubnu 1944 prohlášení vylučující z politické účasti bývalé kolaborativní Maďary, Němce a Rusofil Rusín stoupenci Andrej Brody a Fencik párty (který spolupracoval s Maďary). To představovalo přibližně jednu třetinu populace. Další třetina byla komunistická a jedna třetina populace byla pravděpodobně soucitná s Československou republikou.

Ukrajinská sovětská socialistická republika

Po příjezdu na území zřídila československá delegace velitelství v Khust a dne 30. října vydal mobilizační prohlášení. Sovětské vojenské síly zabránily tisku i zveřejnění československého prohlášení a místo toho přistoupily k organizaci místního obyvatelstva. Protesty Benešovy exilové vlády zůstaly bez povšimnutí. Sovětské aktivity vedly většinu místního obyvatelstva k přesvědčení, že sovětská anexe je na spadnutí. Československé delegaci bylo rovněž zabráněno v navázání spolupráce s místními národními výbory podporovanými Sověty.

19. listopadu se komunisté sešli v Mukačevo, vydal usnesení požadující oddělení území a začlenění do Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Kongres národních výborů 26. listopadu jednomyslně přijal rezoluci komunistů. Kongres zvolil národní radu a nařídil vyslat delegaci do Moskvy, aby projednala unii. Československá delegace byla požádána, aby oblast opustila.

Následovala jednání mezi československou vládou a Moskvou. Čeští i slovenští komunisté vyzývali Beneše k rezignaci na území. Sovětský svaz souhlasil s odložením anexie až do poválečného období, aby se vyhnul kompromisu Benešovy politiky založené na předmnichovských hranicích.

Po druhá světová válka V červnu 1945 podepsalo Československo a Sovětský svaz smlouvu o postoupení Podkarpatské Rusi Sovětům. Obyvatelé - Češi, Slováci a Rusíni - dostali na výběr československé nebo sovětské občanství. V roce 1946 se oblast stala součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, jako Zakarpatská oblast („Zakarpatská Oblast ').

Dopad na maďarské obyvatelstvo

Konec války byl pro etnickou maďarskou populaci oblasti katastrofou: 10 000 uprchlo před příchodem sovětských sil. Mnoho ze zbývajících dospělých mužů (25 000) bylo deportováno do Sovětského svazu; asi 30% z nich zemřelo v Sovětském svazu gulagy. V důsledku válečných ztrát, emigrace a vyhlazení Maďarů Židé, maďarsky mluvící populace Podkarpatské Rusi poklesla ze 161 000 v roce 1941 (maďarské sčítání lidu) na 66 000 v roce 1947 (sovětské sčítání lidu); nízký počet z roku 1947 je nepochybně zčásti výsledkem strachu Maďarů hlásit se ke své skutečné národnosti.

Mapa Zakarpatská oblast z Ukrajina

Viz také

Reference

  1. ^ Fedinec, Csilla (2010). „A kárpátaljai autonómia kérdése - Teleki Pál kísérlete“ [Otázka podkarpatské autonomie - pokus Pál Teleki]. Kárpátalja, 1919-2009: történelem, politika, kultúra [Podkarpatsko, 1919-2009: historie, politika, kultura] (PDF) (v maďarštině). Budapešť: Argumentum - MTA Etnikai-nemzeti Kisebbségkutató Intézete. p. 163. ISBN  978-963-446-596-6.
  2. ^ „A m. Kir. Minisztérium 1939. évi 6.200. M. E. számú rendelete, a Magyar Szent Koronához visszatért kárpátaljai terület közigazgatásának ideiglenes rendezéséről“ [vyhláška č. 6.200/1939. M. E. z královského maďarského ministerstva o prozatímní správě podkarpatského území se vrátil k maďarské svaté koruně]. Magyarországi Rendeletek Tára (v maďarštině). Budapešť: Magyar Királyi Belügyminisztérium. 73: 855. 1939.
  3. ^ A b Thirring, Lajos (1942). „Vármegyéink területe, népességfejlődése, népsűrűsége és közigazgatási felosztása“ [Území, nárůst a hustota obyvatelstva a správní rozdělení našich krajů]. Magyar Statisztikai Szemle (v maďarštině). Budapešť: Magyar Királyi Központi Statisztikai Hivatal. 20 (4): 179.
  4. ^ Fedinec, Csilla (2002). „A Kárpátaljai Kormányzóság idõszaka“ [Období Podkarpatské župy]. A kárpátaljai magyarság történeti kronológiája, 1918-1944 [Historická chronologie Maďarů na Podkarpatsku, 1918-1944] (PDF) (v maďarštině). Galánta - Dunaszerdahely: Fórum Intézet - Lilium Aurum Könyvkiadó. p. 322. ISBN  80-8062-117-9.
  5. ^ „1939. évi VI. Törvénycikk a Magyar Szent Koronához visszatért kárpátaljai területeknek az országgal egyesítéséről“ [Zákon VI z roku 1939 o sjednocení podkarpatských území se vrátil do maďarské svaté koruny se zemí]. Ezer év törvényei (v maďarštině). Archivovány od originál dne 23. 3. 2009. Citováno 2016-09-10.
  6. ^ Fedinec, Csilla (2002). „A Kárpátaljai Kormányzóság idõszaka“ [Období Podkarpatské župy]. A kárpátaljai magyarság történeti kronológiája, 1918-1944 [Historická chronologie Maďarů na Podkarpatsku, 1918-1944] (PDF) (v maďarštině). Galánta - Dunaszerdahely: Fórum Intézet - Lilium Aurum Könyvkiadó. p. 336. ISBN  80-8062-117-9.
  7. ^ „A m. Kir. Minisztérium 1944. évi 1.440. M. E. számú rendelete, az ország területének egy részén a különleges közigazgatási szabályok életbeléptetéséről“ [objednávka č. 1.440 / 1944. M. E. z královského maďarského ministerstva o vyhlášení zvláštních správních pravidel pro části země]. Magyarországi Rendeletek Tára (v maďarštině). Budapešť: Magyar Királyi Belügyminisztérium. 78: 428. 1944.
  8. ^ „A kárpátaljai magyar és német polgári lakosság tömeges elhurcolása szovjet hadifogságba“ [Deportace mas maďarských a německých civilistů z Podkarpatska do táborů sovětských válečných zajatců]. Orfeus Noster (v maďarštině). Budapešť: Károli Gáspár Református Egyetem. 4 (2): 46–47. 2012.
  9. ^ "A m. Kir. Belügyminiszter 1939. évi 14.500. Számú rendelete, a visszatért kárpátaljai területen a községnevek megállapításáról, továbbá a közigazgatási kirendeltségek és a járások területó beosztás č. 14" královského maďarského ministra vnitra o stanovení názvů obcí a územních rozdělení správních delegací a okresů znovuzačleněného podkarpatského území]. Magyarországi Rendeletek Tára (v maďarštině). Budapešť: Magyar Királyi Belügyminisztérium. 73: 1002–1003. 1939.
  10. ^ A b C (v ukrajinštině) Dnes je 80. výročí vyhlášení Karpatské Ukrajiny, Ukrinform (15. března 2019)
  11. ^ „A zsidók deportálása Kárpátaljáról - 1941“. konfliktuskutato.hu. Társadalmi Konfliktusok Kutatóközpont. 2013.
  12. ^ Na obranu křesťanského Maďarska: Náboženství, nacionalismus a antisemitismus 1890-1944, Cornell University Press, Paul A. Hanebrink, strany 192-3
  13. ^ Historický slovník holocaustu „Scarecrow Press, Jack R. Fischel, strana 119
  14. ^ Politika genocidy: Holocaust v Maďarsku, Wayne State University Press, Randolph L. Braham stránky, 117-120, 137

externí odkazy