Jean Rochefort - Jean Rochefort
Jean Rochefort | |
|---|---|
 Rochefort v roce 2013 | |
| narozený | Jean Raoul Robert Rochefort 29.dubna 1930 |
| Zemřel | 9. října 2017 (ve věku 87) |
| Odpočívadlo | Hřbitov Grosrouvre, Grosrouvre, Francie |
| Vzdělávání | CNSAD |
| obsazení | Herec |
| Aktivní roky | 1953–2016 |
| Manžel (y) | Francoise Vidal (m. 1989; zemřel 2017) |
| Děti | 5 |
Jean Raoul Robert Rochefort (Francouzština:[ʒã ʁɔʃ.fɔʁ]; 29 dubna 1930 - 09.10.2017) byl a francouzština divadelní a filmový herec. Během své kariéry získal mnoho ocenění, včetně Čestný César v roce 1999.
Život a kariéra
 | Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. (Listopad 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Rochefort se narodil v roce Paříž, Francie, do Breton rodiče.[1][je zapotřebí lepší zdroj ] On byl vzděláván u Lycée Pierre Corneille v Rouen.[2][3]
Rochefortovi bylo devatenáct let, když vstoupil do Centre d'Art Dramatique de la rue Blanche. Později se připojil k Národní konzervatoř. Po dokončení jeho národní služba v roce 1953 pracoval s Compagnie Grenier Hussenot jako divadelní herec sedm let. Tam si ho všimli pro jeho schopnost hrát oba drama a komedie. Poté se stal televizním a kinematografickým hercem a pracoval také jako režisér.
Po několika vedlejších rolích v Kartuše, Kapitán Fracasse a v Úžasná Angelique, Rochefort hrál svou první velkou roli s Annie Girardot jako jeho manželka a Claude Jade jako jeho dcera v Ohniště v roce 1972. V tomto dramatu hrál jako muž, který opustil rodinu na deset let, než se vrátil. V tomto filmu hrál se 41 lety rodinným otcem dospělých dětí (mladému Claude Jade bylo již 23). Aby vypadal starší, vyrostl knír, jeho ochranná známka, kterou v roce 1996 pouze jednou odstranil pro „výsměch“.
Čtyři roky poté Ohniště byl hlavní hvězdou krizové komedie středního věku Slon může být extrémně klamný jako muž, který riskuje svůj manželský život s Danièle Delorme pro poměr s Anny Duperey. Díky úspěchu tohoto filmu dosáhl Rochefort velké popularity. V roce 1972 hrál naproti Pierre Richard jako šéf kontrarozvědky Louis Toulouse v Yves Robert komedie Le Grand Blond avec une chaussure noire, role, kterou on opakoval v 1974 pokračování Le Retour du grand blond, také režírovaný Robertem. V roce 1998 hrál jako „Fernand de Morcerf“ naproti Gerard Depardieu v minisérii Le Comte de Monte Cristo.
Ve svých třiceti letech během natáčení Kartuše, objevil svoji vášeň pro koně a jezdectví. Byl chovatel koní od té doby vlastnil Le Haras de Villequoy. Jeho vášeň ho vedla k tomu, aby se stal konzultantem pro koně ve francouzské televizi v roce 2004. Získal dva César Awards: v roce 1976, Nejlepší herec ve vedlejší roli pro Que la fête začíná; a v roce 1978, Nejlepší herec pro Le Crabe-tambour.
V osmdesátých letech se stal vypravěčem francouzské verze Vítejte v Pooh Corner, nahrazení Laurie Main. To ho v té době oblíbilo u dětí a Disney ho najal, aby nahrál několik zvukových verzí jejich klasických filmů. V 90. letech se vrátil ke komedii Les Grands Ducs kde hrál po boku dalších dvou herců své generace s podobnou kariérou, Philippe Noiret a Jean-Pierre Marielle.
Byl připraven hrát hlavní roli v Muž, který zabil Dona Quijota poté, co byl režisérem shledán jako „dokonalý Quijote“ Terry Gilliam. Rochefort se naučil mluvit anglicky jen z části. Kromě jiných výrobních problémů bohužel začal trpět a herniovaný disk. Nelze natáčet měsíce, výroba byla zrušena. Dokument, Ztracen v La Mancha, bylo vyrobeno o neúspěšné výrobě.
V roce 1960 se oženil s Alexandrou Moscwou, se kterou měl dvě děti: Marie (1962) a Julien (1965). S herečkou-filmařkou Nicole García, měl také syna Pierre. Prostřednictvím druhého manželství s Françoise Vidalovou měl dvě děti, Louise (1990) a Clémence (1992).
Smrt
Rochefort zemřel dne 9. října 2017 ve věku 87 let.[4][5]
Filmografie
| Rok | Titul | Role | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 1956 | Rencontre v Paříži (Setkání v Paříži) | L'interne | Uncredited |
| 1958 | Une balle dans le canon (Kulka v hlavni zbraně) | Léopold | |
| 1961 | Vingt mille lieues sur la terre (20 000 mil po celé zemi) | Fernand | |
| Le Capitaine Fracasse | Malartic | ||
| 1962 | Kartuše (Meče krve) | La Taupe | |
| Le Soleil dans l'oeil (Slunce v očích)[6] | Cameo vzhled | ||
| Le Masque de fer (Železná maska) | Lastréaumont | ||
| 1963 | Fort-du-fou (Outpost v Indočíně)[7] | Le Sergent Hérange | |
| Symphonie pour un massacre (Symphony for a Massacre)[8] | Jabeke | ||
| Obchodník s chlebem | Ovide Soliveau | ||
| La Foire aux cancres (Veletrh Blockhead) | Sigouly | ||
| 1964 | Du grabuge chez les veuves (Problémy mezi vdovami) | inspektor Laforêt | |
| Les Pieds nickelés | Croquignol | ||
| Angelika | François Desgrez | ||
| Krásné rodiny | Il Marchese Osvaldo | (část „Amare è un po 'morire“) | |
| 1965 | Merveilleuse Angélique (Úžasná Angelique) | François Desgrez | |
| Les Tribulations d'un chinois en Chine (Až po uši) | Leon | ||
| 1966 | Angélique et le roy (Angélique a král) | François Desgrez | |
| Kdo jsi, Polly Maggoo? (Kdo jsi, Polly Magoo?) | Grégoire Pecque | ||
| 1967 | Le Dimanche de la vie | Capitaine Bordeille | |
| „Jo joie (Dva týdny v září) | Philippe | ||
| 1968 | Ne jouez pas avec les Martiens (Nehrajte si s Marťany) | René Mastier | |
| Pour un amour lointain | Guillaume | ||
| 1969 | Ďábel ocasem | Georges, comte de Coustines | |
| 1970 | Le Temps de mourir (Čas umřít) | Hervé Breton | |
| La Liberté en croupe | Mech | ||
| Céleste | Georges Cazenave | ||
| 1972 | Les malheurs d'Alfred | Uncredited | |
| L'Œuf[9] ("Vejce") | Victor Dugommier | ||
| Les Feux de la chandeleur (Ohniště) | Alexandre Boursault | ||
| Le Grand blond avec une chaussure noire (Vysoký blonďák s jednou černou botou) | Plukovník Louis Toulouse | ||
| 1973 | L'Héritier (Dědič) | André Berthier | |
| Le Complot (Spiknutí) | Klavír Dominique | ||
| Bel ordure (Krásná svině) | policejní inspektor | ||
| Dio, sei proprio un padreterno! (Zlý Frank a bláznivý Tony) | Louis Annunziata | ||
| Salut l'artiste (Zdravím umělce) | Clément Chamfort | ||
| 1974 | L'Horloger de Saint-Paul (Hodinář) | Inspektor Guilboud | |
| Komentujte réussir quand k est con et pleurnichard (Jak se vydělat, když je člověk blbec a krybaby) | Foisnard | ||
| Le fantôme de la liberté (Fantom svobody) | Monsieur Legendre | ||
| Mio Dio, pojď sono caduta do basso! (Dokud nás manželství nerozdělí) | Baron Henri De Sarcey | ||
| Retour du grand blond (Návrat vysokého blonďáka s jednou černou botou) | Plukovník Toulouse | ||
| 1975 | Isabelle devant le désir (Isabelle a Lust) | Monsieur Vaudois | |
| Que la fête startence ... (Nechť Joy vládne nejvyšší) | Dubois | ||
| Les innocents aux mains sales (Nevinní se špinavýma rukama) | Albert Légal | ||
| Un rozvod heureux (Šťastný rozvod) | Jean-Baptiste Morin | ||
| 1976 | Les vécés étaient fermés de l'intérieur | Commissaire Pichard | |
| Calmos (Chladný, klidný a sebraný) | Albert | ||
| Les Magiciens (Death Rite) | Edouard | ||
| Un éléphant ça trompe énormément (Slon může být extrémně klamný) | Étienne Dorsay | ||
| 1977 | Le Diable dans la boîte[10] (Ďábel v krabici) | Alain Brissot | |
| Nous irons tous au paradis (Všichni se setkáme v ráji) | Étienne Dorsay | ||
| Le Crabe-tambour (Bubeník-Krabí) | kapitán | ||
| 1978 | Kdo zabíjí skvělé kuchaře v Evropě? | Auguste Grandvilliers | |
| 1979 | Le Cavaleur (Cvičení dělá mistra) | Édouard Choiseul | |
| Grandison[11] | Carl Grandison | ||
| Odvaha - pojďme běžet | Martin Belhomme | ||
| Francouzské pohlednice | Monsieur Tessier | ||
| 1980 | Chère nepřerušovaný (Odeslal dopis mé lásce) | Gilles Martin | |
| Odio le Bionde (Nesnáším blondýnky) | Donald Rose | ||
| 1981 | Un étrange cesta | Pierre | |
| Il faut tuer Birgitt Haas (Birgitt Haas musí být zabit) | Charles-Philippe Bauman | ||
| 1982 | L'Indiscrétion | Alain Tescique | |
| Le Grand Frère (Velký bratr) | Charles-Henri Rossi | ||
| 1983 | Un dimanche de flic[12] („Neděle policajtů“) | Rupert | |
| L'Ami de Vincent (Vincentův přítel) | Vincent Lamarre | ||
| 1984 | Frankenstein 90 | Victor Frankenstein | |
| Réveillon ve společnosti Bob | Louis Alban | ||
| 1985 | David, Thomas a další[13] („Volejbal pro černého buvola“) | Monsieur Louis | |
| 1986 | La Galette du roi | Arnold | |
| 1987 | Le Moustachu (Polní agent) | Capitaine Duroc | |
| Tandem | Michel Mortez | ||
| Moje první čtyřicet let (také známý jako Můj úžasný život) | Princ Riccio | ||
| 1989 | Je suis le seigneur du château (Jsem král hradu) | Jean Bréaud | |
| 1990 | Le Mari de la coiffeuse (Kadeřnický manžel) | Antoine | |
| Le Château de ma mère (Zámek mé matky) | Loïs de Montmajour / Adolphe Cassignole | ||
| 1991 | Amoureux fou („Love Crazy“ nebo „Madly in Love“) | Rudolf | |
| 1992 | Le Bal des casse-pieds | Henri Sauveur | |
| El largo invierno | Jordi Casals | ||
| Časoměřič | Louis XV Francie | Krátký | |
| L'Atlantide[14] | Le Meige | ||
| 1993 | Tango | Hotelový poslíček | |
| Cible émouvante (Wild Target) | Victor Meynard | ||
| La prossima volta il fuoco[15] („Příště oheň“) | Amedeo | ||
| Tombés du ciel (Ztracen při přepravě) | Arturo Conti | ||
| 1994 | Tutti gli anni una volta l'anno (Jednou za rok, každý rok) | Raffaele | |
| Prêt-à-Porter | Inspecteur Tantpis | ||
| 1995 | Tom est tout seul[16] | Jean-Pierre | |
| Palác[17] | Thomas Fausto | ||
| 1996 | Les Grands Ducs | Eddie Carpentier | |
| Výsměch | markýz z Bellegarde | ||
| Vůbec nikdy | Gerard Panier | ||
| 1997 | Barracuda | Monsieur Clément | |
| 1998 | Le Serpent a mangé la grenouille[18] | Monsieur Moreau | |
| Le Comte de Monte Cristo[19] („Hrabě Monte Cristo“) | Fernand de Morcerf | 4 epizody | |
| El viento se llevó lo qué[20] („Vítr s pryč“) | Edgar Wexley | ||
| 1999 | Rembrandt | Nicolaes Tulp | |
| 2001 | Le Placard | Kopel | |
| Honolulu, zlato[21] | Cri Cri | ||
| La Vie sans secret de Walter Nions[22] | Walter Nions | Krátký | |
| 2002 | L'homme du train (Muž ve vlaku) | Manesquier | |
| Blanche | Kardinál Mazarin | ||
| Ztracen v La Mancha | Sám | Uncredited | |
| 2003 | Fanfan la tulipán | Vypravěč | Hlas |
| Il était une fois Jean-Sébastien Bach | Vypravěč | Hlas | |
| Les Clefs de bagnole (Klíče od auta) | Un comédien qui refuse de tourner avec Laurent | vzhled portrétu | |
| 2004 | RRRrrrr !!! | Lucie | |
| Les Dalton (Daltonové) | Jolly Jumper | Hlas | |
| 2005 | Akoibon | Chris Barnes | |
| L'enfer (Peklo) | Louis | ||
| 2006 | Ne le dis à personne (Nikomu to neřekni) | Gilbert Neuville | |
| Désaccord parfait | Louis Ruinard | ||
| 2007 | Prázdniny pana Beana | Hlavní číšník | |
| J'ai toujours rêvé d'être un gangster | Jean | ||
| La klíč | Joseph Arp | ||
| 2008 | id - Identita duše | Vypravěč | |
| Agathe Cléry | Louis Guignard | ||
| 2011 | Titeuf | Pépé | Hlas |
| 2012 | Umělec a model | Marc Cros | |
| Astérix et Obélix: Au service de sa Majesté (Asterix a Obelix: God Save Britannia) | Lucius Fouinus | ||
| 2013 | Jack a srdce kukačkových hodin | Méliès | Hlas |
| Jappeloup | Sám | Uncredited | |
| 2015 | Duben a zkroucený svět | Pops | Hlas |
| Floride | Claude Lherminier |
Divadlo
- 1953: Azouk Alexandre Rivemale, inscenace Jean-Pierre Grenier, Théâtre Fontaine
- 1953: L'Huitre et la perle podle William Saroyan, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Fontaine
- 1953: Les Images d'Épinal podle Albert Vidalie, představení Jean-Pierre Grenier, Cabaret La Fontaine des Quatre-Saisons
- 1954: Responsabilité limitée podle Robert Hossein, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Fontaine
- 1954: L’Amour des quatre plukovníci podle Peter Ustinov, adaptace Marc-Gilbert Sauvajon, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Fontaine
- 1957: Romanoff et Juliette podle Peter Ustinov, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Marigny
- 1957: L’Amour des quatre plukovníci podle Peter Ustinov, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre de l'Ambigu-Comique
- 1958: Tessa podle Jean Giraudoux z práce Basil Dean a Margaret Kennedyová, inscenace Jean-Pierre Grenier, Théâtre Marigny
- 1958: L’Étonnant Pennypacker podle Liam O'Brien, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Marigny
- 1960: Champignol malgré lui podle Georges Feydeau a Maurice Desvallières, představení Jean-Pierre Grenier, Théâtre Marigny
- 1960: Le Comportement des époux Bredburry podle François Billetdoux, inscenace autorem, Théâtre des Mathurins
- 1960: Génousie podle René de Obaldia, inscenace Roger Mollien, TNP Théâtre Récamier
- 1961: Loin de Rueil podle Maurice Jarre a Roger Pillaudin z práce Raymond Queneau, inscenace Maurice Jarre a Jean Vilar, TNP Théâtre national de Chaillot
- 1962: Frank V podle Friedrich Dürrenmatt, inscenace André Barsacq, Théâtre de l'Atelier
- 1964: Cet zvíře étrange Gabriel Arout z díla Anton Tchekhov, inscenace Claude Régy, Théâtre Hébertot
- 1965: La Collection a L’Amant podle Harold Pinter, inscenace Claude Régy, Théâtre Hébertot
- 1966: La prochaine fois je vous le chanterai podle James Saunders, inscenace Claude Régy, Théâtre Antoine
- 1969: Le Prix podle Arthur Miller, inscenace Raymond Rouleau, Théâtre Montparnasse
- 1970: Un jour dans la mort de Joe Egg podle Peter Nichols, inscenace Michel Fagadau, Théâtre de la Gaîté-Montparnasse
- 1971: C'était hier podle Harold Pinter, inscenace Jorge Lavelli, Théâtre Montparnasse
- 1982: L'Étrangleur s'excite Éric Naggar, představení Jean Rochefort, Théâtre Hébertot
- 1985: Boulevard du mélodrame podle Juan Pineiro a Alfredo Arias, inscenace Alfredo Arias, Národní dramatické centrum v Aubervilliers[23]
- 1988: Une vie de théâtre podle David Mamet, adaptace Pierre Laville, inscenace Michel Piccoli, Théâtre des Mathurins
- 1988: La femme à contre-jour podle Éric Naggar představení Jean Rochefort, Théâtre des Mathurins
- 1988: Histoire du soldat (Příběh vojáka) od Igor Stravinskij představení Jean Rochefort, Théâtre de Paris
- 1988: Le Carnaval des animaux hudba Camille Saint-Saëns
- 1989: Une vie de théâtre podle David Mamet, inscenace Michel Piccoli
- 1991: Histoire du soldat (Příběh vojáka) Igor Stravinskij, představovat Jean Rochefort
- 1995: Oraison funèbre sur la mort de Condé podle Jacques Bénigne Bossuet, hudba Jean-Baptiste Lully směr Hervé Niquet Královská kaple Château de Versailles
- 1996: Le Petit Tailleur hudba Tibor Tibor Harsányi a Le Carnaval des animaux hudba Camille Saint-Saëns, Théâtre du Châtelet, Bruxelles
- 1998: Umění podle Yasmina Reza, inscenace Patrice Kerbrat, s Pierre Vaneck a Jean-Louis Trintignant, Théâtre Hébertot
- 2004: Heureux? náčrtky od Fernand Raynaud, s Brunem Fontainem, Comédie des Champs-Élysées
- 2006: Mousquetaires de Richelieu, přehlídka Puy du Fou
- 2007: Entre autres, one-man show s Lionelem Suarezem hrajícím na akordeon, ve kterém vzdává hold autorům, kteří ho ovlivnili, od Roland Barthes na Jean Yanne, bez ohledu na to Fernandel, Verlaine, Boby Lapointe nebo Primo Levi, Théâtre de la Madeleine
- 2007 na Olympia: kde zpíval "Félicie aussi ", píseň od Fernandel, během posledních tří koncertů Vincent Delerm turné 30. a 31. května 2007 a 1. června 2007
Audio kniha
- Le Pont de la rivière Kwaï (Most přes řeku Kwai ) od Pierre Boulle
Poznámky
- ^ Zdroj: Kdo je kdo. Jean Rochefort se nenarodil Dinan, ale žili tam jeho rodiče.
- ^ „Lycée Pierre Corneille de Rouen - Lycée Corneille z Rouenu“. lgcorneille-lyc.spip.ac-rouen.fr.
- ^ Jacques Lafitte, Stephen Taylor (1999). Qui est qui en Francie. J. Lafitte. str. 1471.
- ^ „Francouzská herecká legenda Jean Rochefort zemřela“. Nezávislý. 9. října 2017. Archivováno z původního dne 9. října 2017.
- ^ Vely, Yannick (9. října 2017). „Jean Rochefort, la mort de l'élégant du cinéma français“. parismatch.be (francouzsky). Citováno 17. května 2019.
- ^ „Le soleil dans l'oeil“. Citováno 2. září 2012.
- ^ „Fort-du-fou“. Citováno 2. září 2012.
- ^ „Symphonie pour un massacre“. Citováno 2. září 2012.
- ^ „L'oeuf“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Le Diable dans la boîte“. Citováno 9. března 2012.
- ^ "Grandison". Citováno 9. března 2012.
- ^ „Un dimanche de flic“. Citováno 9. března 2012.
- ^ "Sortüz egy fekete bivalyért". Citováno 9. března 2012.
- ^ "Atlantik". Citováno 9. března 2012.
- ^ „La prossima volta il fuoco“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Tom est tout seul“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Palace (1995)“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Le had a mangé la grenouille“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Le Comte de Monme Cristo“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „El viento se llevó lo qué“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „Honolulu Baby“. Citováno 9. března 2012.
- ^ „La Vie sans secret de Walter Nions“. Citováno 9. března 2012.
- ^ Télé 7 Jours (1377): 99. 18–24. Října 1986.
Kritika poznámky: Un hommage flamboyant au Boulevard du zločin. Une mise en scène insolente et une troupe de comédiens qui joue le jeu avec un bonheur évident. En tête, Jean Rochefort qui interpretète avec panache le célèbre Robert Macaire.
Chybějící nebo prázdný| název =(Pomoc)
