Hymny starověké a moderní - Hymns Ancient and Modern

Album Passion viz Passion: Hymns Ancient and Modern.
Hymny starověké a moderní
Hymns Ancient and Modern (první vydání 1861) .jpg
Titulní stránka prvního vydání, 1861
Uvedeno do provozuWilliam Denton, Francis Murray, Sir Henry Williams Baker, 3. baronet
Schváleno proChurch of England
Uvolněno1861
Vydavatel(Aktuálně) Canterbury Press
EditorWilliam Henry Monk
Ne. hymnů273

Hymny starověké a moderní je chorálový běžně používané v rámci Church of England, výsledkem úsilí Oxfordské hnutí. V průběhu let se rozrostla do velké rodiny zpěvníků. Jako takový Hymny starověké a moderní nastavit standard pro aktuální zpěvník v Church of England.

Původ

Zpěv církevních písní

Do roku 1830 se pravidelný zpěv hymnů v nesouhlasících církvích (mimo anglikánskou církev) stal široce přijímaným kvůli autorům hymnů jako Isaac Watts, Charles Wesley a další.[1] V Church of England zpěv hymny nebyl nedílnou součástí řádu služeb až do počátku 19. století a hymny, na rozdíl od metrické žalmy, nebyly oficiálně sankcionovány.[1][2] Asi od roku 1800 začaly farní kostely v neformálních službách používat různé sbírky hymnů, například Zamknout nemocniční sbírku[3] (1769) od Martin Madan, Olney Hymns[4] (1779) od John Newton a William Cowper a Sbírka hymnů pro použití metodiků zvaných lidé[5] (1779) od John Wesley a Charles Wesley.[1][6]

Oxfordské hnutí

Další popud hymnického zpěvu v anglikánské církvi přišel ve třicátých letech 20. století z Oxfordské hnutí, vedené John Keble a John Henry Newman.[2] Jako církevní reformní hnutí v anglikánské církvi chtělo Oxfordské hnutí získat ztracené poklady breviáře a servisní knihy starořeckých a latinských církví.[2][1] Výsledkem bylo, že řecké, latinské a dokonce i německé hymny v překladu vstoupily do hlavního proudu anglické hymnody.[2] Tyto překlady sestavili lidé jako John Chandler,[7] John Mason Neale, Thomas Helmore, Edward Caswall, Jane Laurie Borthwick a Catherine Winkworth.[2][8][9] Kromě stimulace překladu středověkých hymnů a používání plainsong melodie, Oxford Reformers, inspirovaní Reginald Heber Práce začala také psát původní hymny.[10][2] Mezi těmito písničkáři byli jako duchovní Henry Alford, Henry Williams Baker, Sabine Baring-Gould, John Keble a Christopher Wordsworth a laikům se líbí Matthew Bridges,[11] William Chatterton Dix a Folliott Sandford Pierpoint.[2]

Dokončení starodávných a moderních hymnů

William Henry Monk, původní redaktor kancionálu.

Rostoucí popularita hymnů inspirovala k vydání více než 100 hymnů v období 1810–1850.[12] Pouhý počet těchto sbírek zabránil úspěchu kterékoli z nich.[2] Začátek toho, co by se stalo Hymny starověké a moderní byl vyroben s Hymny a introity (1852), editoval George Cosby White.[13]:22 Myšlenka na zpěvník vznikla v roce 1858, kdy dva duchovní, oba členové Oxfordské hnutí, setkali se ve vlaku: William Denton z Svatý Bartoloměj, Cripplegate, spolueditor časopisu Církevní zpěvník (1853)[14] a Francis Henry Murray, redaktor časopisu Zpěvník pro použití v anglickém kostele[15][16][13] Denton navrhl, že 1852 Zpěvník pro použití v anglickém kostele Francis Murray a Hymny a introity[17] George Cosby White by měl být sloučen, aby uspokojil potřebu standardizace hymnických knih používaných v celé Anglii.

Kromě jejich nápadu Henry Williams Baker a reverend P. Ward již byli zapojeni do podobného schématu pro konkurenční knihy. Vzhledem k nedostatku jednomyslnosti při používání kostelních písní církví, Henry Williams Baker si myslel, že je nutné sestavit jednu knihu, která bude mít všeobecnou důvěru.[2] Sir Henry Baker, farář Monkland v diecézi v Herefordu se počátkem roku 1858 spojil pro tento účel s asi dvaceti duchovními, včetně redaktorů mnoha existujících zpěvníků, kteří souhlasili s tím, že se vzdají svých několika knih, aby se pokusili prosadit použití jedné standardní zpěvníku.[18] V říjnu téhož roku inzerát v Opatrovníknoviny High Church vyzvaly ke spolupráci a odpovědělo přes 200 duchovních.[18]

V lednu 1859 se výbor pustil do práce pod vedením Henryho Williama Bakera.[18] Byla podána výzva duchovenstvu a jeho vydavatelům, aby stáhli své jednotlivé sbírky a podpořili tento nový kombinovaný podnik.[2] Založili správní radu nazvanou „Majitelé“, která dohlížela jak na vydávání kancionálu, tak na aplikaci zisků na podporu příslušných charitativních organizací nebo na dotování nákupu hymnických knih chudými farnostmi. Dozorce byl William Henry Monk. Jeden z poradců, John Keble, doporučil, aby byla vytvořena komplexní hymnická kniha.[13]:24 Tento výbor se rozhodl vytvořit hymnickou knihu, která by byla společníkem Kniha společné modlitby.[19] Další záměr zakladatelů společnosti Hymny starověké a moderní bylo, že to zlepší sborové uctívání pro všechny.[20] Vzorek byl vydán v květnu 1859.[18] V roce 1860 vyšlo zkušební vydání s imprimatur Dr. Renn Hampden Sir Henry Baker diecézní.[18][19] První úplné vydání s melodiemi, pod hudební redakcí profesora W. H. Monka, King's College v Londýně, vyšlo 20. března 1861.[18]

Zdroje pro hymny starověké i moderní

The Hymny starověké a moderní byla spíše eklektická sbírka hymnů, která zahrnovala širokou řadu hymnů z různých náboženských tradic, aby bylo dosaženo standardního vydání.[21] Zahrnuté zdroje:[9][2][1]

Henry Williams Baker napsal a přeložil mnoho hymnů, které obsahuje, a jeho schopnosti, hluboké znalosti hymnologie a jeho energické plnění povinností předsedy jejího výboru po dvacet let přispěly hlavně k jejímu úspěchu.[18] Ne všechny hymny v těchto zdrojích již byly vybaveny melodiemi. Skladatelé proto mají rádi William Henry Monk, redaktor vydání z roku 1861, John Bacchus hráze a Frederick Ouseley, John Stainer, Henry Gauntlett a Edmund Hart Turpin za předpokladu nové hymnové melodie. Mezi těmito novými hymnickými melodiemi byly Věčný otče, silný na záchranu a Chvála Nejsvětějšímu na Výšce(John Bacchus Dykes), Dále křesťanští vojáci (Arthur Sullivan) a Zůstávat se mnou (William Henry Monk).[24]

The Hymny starověké a moderní byl strohý styl a odpovídal anglikánskému Kniha společné modlitby.[10] Rovněž zavedla praxi psaní melodií pro konkrétní texty a publikování obou textů a melodií společně, nikoli do samostatných sbírek, což byla do té doby praxe.[2] Zhruba byly hymny uspořádány v pořadí podle Modlitební knihy.[19] Přesněji řečeno, existovaly samostatné oddíly seskupené podle liturgických kritérií: hymny pro denní kanceláře, neděle, církevní rok, svaté přijímání a další svátosti a různé svátky.[21] Kromě toho Hymny starověké a moderní byla první vlivnou knihou, která ke každé písni připojila „Amen“.[19]

Dopad hymnů starověkých i moderních

The Hymny starověké a moderní zažil okamžitý a ohromný úspěch a stal se pravděpodobně nejpopulárnějším anglickým zpěvníkem, jaký kdy byl publikován.[2] Hudba, expresivní a melodická, výrazně přispěla k její popularitě.[2] Celkový prodej za 150 let přesáhl 170 milionů kopií.[25] Jako takový stanovil standard pro mnoho pozdějších zpěvníků, jako je Anglický kancionál který se poprvé objevil v roce 1906.[2] Anglický kancionál jako takový je následován Nový anglický kancionál v roce 1986.

Edice

Raná vydání

První vydání, pod hudebním dohledem William Henry Monk,[25] byla vydána v roce 1861 autorem Novello & Co., s 273 hymny. Publikovali také dodatek z roku 1868; ale po jednáních byl celý publikační projekt později v tomto roce umístěn do rukou Williama Clowese a Son. To bylo revidováno v roce 1875 Monk produkovat druhé vydání, ke kterému Charles Steggall přidal několik doplňujících hymnů v roce 1889. V roce 1904 vyšlo „nové a revidované vydání“, editoval Bertram Luard-Selby. Po mnoha stížnostech na rozdíl mezi tímto a jeho předchůdci Charles Steggall Vydání bylo znovu vydáno v roce 1906 jako "Kompletní vydání".

Standardní Edice

V roce 1916 bylo „staré úplné vydání“ vydáno naposledy, s druhou přílohou od Sydney Nicholson. V roce 1922 vyšlo „standardní vydání“, silněji založené na „starém úplném vydání“ než na méně populární „nové a revidované vydání“. To také upravil Nicholson, který byl hudebním editorem až do své smrti v roce 1947.

Přepracované vydání

Nová standardní edice ve stánku v Bath Abbey.

V roce 1950 vyšlo „revidované vydání“ s G. H. Knight a J. Dykes Bower po editaci od smrti Nicholsona. Mnoho hymnů bylo vyřazeno z vydání z roku 1950, protože si redaktoři přáli vytvořit prostor pro novější skladby a ztenčit nadměrně doplněné předchozí verze. Bower byl varhaníkem v katedrále sv. Pavla, zatímco Knight zastával stejné místo v Canterbury.

Nové standardní vydání

V roce 1975 vytvořili majitelé a omezená společnost a registrovaná charita a v roce 1983 zveřejnila „edici New Standard“: to zahrnovalo 333 ze 636 hymnů zahrnutých do A a M revidovány (AMR) a celý obsah 200 hymnů 100 hymnů pro dnešek (HHT, 1969) a Další hymny pro dnešek (MHT, 1980).

Společná chvála

V roce 2000 společnost Hymns Ancient & Modern Ltd prostřednictvím své dceřiné společnosti Canterbury Press, zveřejnil nový zpěvník, tentokrát zvaný Společná chvála. Toto bylo vytištěno uživatelem William Clowes Ltd. z Suffolk.

Zpívej chválu

V září 2010 Canterbury Press a Královská škola církevní hudby zveřejněno Zpívej chválu, s podtitulem „Hymns and Songs for Refreshing Worship“, obsahující 330 nedávno napsaných hymnů, písní a krátkých chorálových skladeb. Výběr byl navržen tak, aby doplňoval Společná chvála zejména, ale také další aktuálně používané hymnické knihy.

Starověké a moderní

V březnu 2013 Canterbury Press zveřejněno Starověké a moderní, takže návrat k původnímu názvu bez slova „Hymns“, ale také s titulky Hymny a písně pro osvěžující uctívání, zbrusu nové vydání určené pro současné vzory uctívání. Obsahuje 847 položek, včetně některých položek z Společná chvála a Zpívej chválu, od nastavení žalmu po John L. Bell, Bernadette Farrell, Stuart Townend a další. V roce 2014 dokončil britský varhaník John Keys nahrávky varhanních doprovodů všech hymnů v knize.

Vydavatel

V roce 1989 koupila společnost Hymns Ancient & Modern Ltd. Církevní časy, anglické církve časopis, a koupil SCM Stiskněte v roce 1997. Mezi další otisky patří Canterbury Press.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E "Hymny starověké a moderní". Hudba Smith Creek. Archivovány od originál dne 2. srpna 2018.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Eskew, Harry; McElrath, Hugh T. (1995). Zpívejte s porozuměním: Úvod do křesťanské hynologie. Nashville: Church Street Press. str. 135–139. ISBN  9780805498257.
  3. ^ Sbírka žalmových a hymnických melodií, zpívaná v kapli nemocnice Lock. London: Broderip a Wilkinson. 1770.
  4. ^ Olney Hymns. Londýn: T. Wilkins. 1783.
  5. ^ Wesley, John (1779). Sbírka hymnů pro použití metodiků zvaných lidé. Londýn: John Mason.
  6. ^ Moffatt, James (1927). Příručka pro církevní zpěvník. Oxford University Press. p. 404.
  7. ^ „John Chandler“. Hymnary.org.
  8. ^ Wilkinson, Richard William (1985). Historie starodávných a moderních hymnů (PhD). University of Hull.
  9. ^ A b "Předmluva". Hymny starověké a moderní. Londýn: J. Alfred Novello. 1861. str. Iii – vi.
  10. ^ A b Hymny starověké a moderní na Encyklopedie Britannica
  11. ^ „Matthew Bridges“. Hymnary.org.
  12. ^ Julian, John (1892). Slovník hynologie. John Murray.
  13. ^ A b C Clarke, W. K. Lowther (1960). Sto let starodávných a moderních hymnů. Londýn: William Clowes.
  14. ^ „William Cooke“. Cyber ​​Hymnal.
  15. ^ Murray, Francis H., ed. (1855). Zpěvník pro použití v anglickém kostele. Londýn.
  16. ^ Howse, Christopher (18. března 2011). „A&M: C of E ve slovech a hudbě“. Daily Telegraph.
  17. ^ White, George Cosby, ed. (1853). Hymny a introity. London: Joseph Masters.
  18. ^ A b C d E F G Tahání, William (1900). "Hymny starověké a moderní". V Grove, George (ed.). Slovník hudby a hudebníků. Macmillan - přes Wikisource.
  19. ^ A b C d Routley, Erik; Dakers, Lionel (1997). Krátká historie anglické církevní hudby (Přepracované vydání.). London: Mowbray. p. 70. ISBN  9781441132796.
  20. ^ „Oslava 150 let starodávných a moderních hymnů“. Hymny starověké a moderní. Archivovány od originál dne 3. srpna 2018.
  21. ^ A b Valkestijn, Jan (2001). „De Anglicaanse traditie“. V Lüthu Jan; Pasveer, Jan; Smelik, Jan (eds.). Het Kerklied: Een geschiedenis (v holandštině). Mozaïek. ISBN  9789023990215.
  22. ^ Hymny primitivní církve. 1837.
  23. ^ Vydání z roku 1865 Hymny východní církve, ccel.org, vyvoláno 26. prosince 2014
  24. ^ John Monsell, Hymns Ancient and Modern: De negentiende-eeuwse Engelse gezangindustrie, in: Tim Dowley, Christelijke muziek door de eeuwen heen, 2013, str. 170-171
  25. ^ A b "Historie a tradice". Hymny starověké a moderní. Citováno 26. prosince 2014.

externí odkazy