Francouzská pomoc Nguyễn Ánh - French assistance to Nguyễn Ánh

Zahraniční aliance Francie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Francouzská pomoc Nguyễn Phúc Ánh (název se později změnil na Gia Long ), budoucí císař Vietnamu a zakladatel Dynastie Nguyễn, pokrývala období od roku 1777 do roku 1820. Od roku 1777 Mgr Pigneau de Behaine, z Pařížská společnost pro zahraniční mise, přijal na ochranu mladého vietnamského prince, který prchal před ofenzívou Tây Sơn. Pigneau de Behaine odešel do Francie získat vojenskou pomoc a zajistil francouzsko-vietnamskou alianci, která byla podepsána prostřednictvím 1787 Versailleská smlouva mezi francouzským králem, Ludvík XVI, a princ Nguyễn Phúc Ánh. Vzhledem k tomu, že francouzský režim byl v předvečer francouzská revoluce „Francie nemohla uplatnit smlouvu. Mgr Pigneau de Behaine však ve svém úsilí vytrval a za podpory francouzských jednotlivců a obchodníků nasadil sílu francouzských vojáků a důstojníků, kteří by přispěli k modernizaci armád Nguyễn Ánh, což by umožnilo jeho vítězství a jeho znovudobytí celý Vietnam do roku 1802. Několik francouzských důstojníků by po vítězství zůstalo ve Vietnamu a stalo se prominentním mandarinky. Poslední z nich odešel v roce 1824 po nastolení trůnu Minh Mạng, Nástupce Gia Longa. Podmínky smlouvy o spojenectví z roku 1787 by i nadále zůstaly jedním z ospravedlnění francouzských sil, když požadovaly převod peněz Đà Nẵng v roce 1847.
Ochrana Nguyễn Ánh

Francouzi poprvé zasáhli do dynastických bitev o Vietnam v roce 1777, kdy 15letý princ Nguyễn Ánh uprchl před útokem Tây Sơn, přístřeší u Mgr Pigneau de Behaine v jižním knížectví Hà Tiên.[1] Pigneau de Behaine a jeho katolická komunita v Hà Tien poté pomohli Nguyễn Ánh uchýlit se na ostrov Pulo Panjang.[1]
Tyto události vytvořily silné pouto mezi Nguyễn Ánhem a Pigneau de Behaine, který převzal roli ochránce nad mladým princem. Po tomto utrpení dokázal Nguy Nn Ánh v listopadu 1777 a celou Cochinchinu znovu získat Saigon a v roce 1778 získal titul vrchního velitele.
Intervence v kambodžském konfliktu (1780-1781)
V sousedních Kambodža vypukla prokochinská čínská vzpoura, která svrhla pro-siamského krále Ang Non. V roce 1780 zasáhly koči-čínské jednotky Nguyễn Ánh a Pigneau jim pomohl získat zbraně od Portugalců. Biskup byl dokonce Portugalci obviněn z výroby zbraní zejména pro Cochinchinese granáty, nová zbraň pro jihovýchodní Asii.[2] Pigneau de Behaine také organizoval dodávku tří portugalských válečných lodí pro Nguyễn Ánh.[3] Ve svých aktivitách Pigneaua podporoval francouzský dobrodruh Manuel.[3] Současní svědci jasně popisují Pigneauovu vojenskou roli:
„Biskup Pierre Joseph Georges, francouzské národnosti, byl vybrán, aby se zabýval některými válečnými záležitostmi.“
— J. da Fonceca e Sylva, 1781.[4]
1782-1783-1785 Tây Sơn útoky
Francouzský dobrodruh Manuel ve službách Mgr. Pigneaua se zúčastnil bitev proti ofenzivě Tây Son z roku 1782. Bojoval velel válečné lodi proti Tây Son v Řeka Saigon, ale vyhodil se do vzduchu svou válečnou lodí, než aby se vzdal početnějšímu námořnictvu Tây Sơn.[5] V říjnu 1782, Nguyễn Ánh byl schopný zachytit Saigon, jen aby byl znovu vyloučen Tây Son v březnu 1783.
V březnu 1783 byli Nguyễn opět poraženi a Nguyễn Ánh a Pigneau uprchli na ostrov Phú Quốc. Když byla objevena jejich úkryt, museli znovu utéct a byli pronásledováni z ostrova na ostrov, dokud nedorazili Siam. Pigneau de Behaine navštívil siamský soud v roce Bangkok konec 1783.[6] Nguyễn Ánh také dosáhl Bangkoku v únoru 1784, kde získal, že armáda ho bude doprovázet zpět do Vietnamu.[7] V lednu 1785 se však siamská flotila setkala s katastrofou proti Tây Son v Mekongu.[7]
Nguyễn Ánh se znovu uchýlil k siamskému soudu a znovu se pokusil získat siamskou pomoc.[8] Nguyễn Ánh se také rozhodl získat jakoukoli pomoc ze západních zemí.[9] Požádal Pigneaua, aby požádal o francouzskou pomoc, a dovolil Pigneauovi vzít si jeho pětiletého syna Princ Cảnh s ním. Pigneau se také pokusil získat pomoc od Manila, ale strana Dominikáni poslal byl zajat Tây Son.[9] Z Pondicherry, v roce 2006 také zaslal žádost o pomoc portugalskému senátu Macao, což by nakonec vedlo k podpisu Alianční smlouvy mezi Nguyễn Ánhem a Portugalci dne 18. prosince 1786 v Bangkoku.[10]
Smlouva Versailles (1787)

Přijel Mgr Pigneau de Behaine Pondicherry s princem Cảnhem v únoru 1785.[11] Francouzská správa v Pondicherry, vedená prozatímním guvernérem Coutenceau des Algrains nástupce zaneprázdněný vyslaný kapitánem d'Entrecasteaux, byl rozhodně proti intervenci v jižním Vietnamu s tím, že to není v národním zájmu. V červenci 1786 bylo Pigneauovi umožněno cestovat do Francie a požádat přímo o pomoc královský dvůr. Zprávy o jeho aktivitách se dostaly do Říma, kde byl vypovězen španělskými františkány, a nabídl princ Chnh a jeho politický mandát Portugalcům. Odešli z Pondicherry do Francie v červenci 1786.[12] kterého dosáhli v únoru 1787.[13]

Příjezd v únoru 1787 s dětským princem Canhem u soudu v Ludvík XVI v Versailles,[14] Pigneau měl potíže se shromážděním podpory pro francouzskou výpravu k instalaci Nguyễn Ánha na trůn. To bylo způsobeno špatným finančním stavem země před francouzská revoluce.
Nakonec byl schopen svést techniky vojenských akcí svými přesnými pokyny ohledně válečných podmínek v Indočíně a vybavení pro navrhovanou kampaň. Vysvětlil, jak by Francie dokázala „ovládnout čínské moře a souostroví“. Strana se setkala s Kingem Ludvík XVI, Ministr námořnictva de Castries a ministr zahraničních věcí Montmorin 5. nebo 6. května 1787.[15] Princ Cảnh vytvořil senzaci u soudu Ludvíka XVI. Vedl slavného kadeřníka Léonarda k vytvoření účesu na jeho počest “au princ de Cochinchine".[16] Jeho portrét vytvořil ve Francii Maupérin, a je nyní zobrazen na Séminaire des Missions Étrangères v Paříži. Princ Cảnh oslnil dvůr a dokonce si hrál se synem Ludvíka XVI., Louis-Joseph, Dauphin z Francie, který byl přibližně ve stejném věku.[17][18]

V listopadu se jeho neustálý tlak osvědčil. Dne 21. Listopadu 1787 Versailleská smlouva byla uzavřena mezi Francií a Cochinchinou jménem Nguyễn Ánh. Čtyři fregaty, 1650 plně vybavených francouzských vojáků a 250 indiánů sepoys byly slíbeny na oplátku za Pulo Condore a přístup do přístavu v Tourane (Da Nang ). De Fresne měl být vůdcem expedice.[20]
Francouzská vláda před okupací francouzská revoluce, měl obrovské finanční potíže,[21] a viděl oslabení jeho pozice po vypuknutí občanské války v roce Holandsko, proto strategický spojenec v Asii.[22] Tyto prvky silně tlumily jeho nadšení pro Pigneauův plán mezi jeho příchodem a podpisem Smlouvy v listopadu.[23] Několik dní po podpisu smlouvy zaslal ministr zahraničí dne 2. prosince 1787 guvernérovi Pondicherry Thomas Conway, který ponechal výkon smlouvy na svém vlastním zvážení situace v Asii s tím, že má „svobodu nedokončit expedici nebo ji podle svého názoru zdržet“[24]
Vojenská pomoc (1789-1802)

Strana opustila Francii v prosinci 1787 na palubě Dryáda,[25] velel M. de Kersaint a doprovázen Pandour, které velel M. de Préville. Znovu by zůstali uvnitř Pondicherry od května 1788 do července 1789.[26] The Dryáda bylo nařízeno Conwayem pokračovat Poulo Condor setkat se s Nguyễn Ánhem a doručit mu 1 000 mušket zakoupených ve Francii a otci Paul Nghi, Cochinchinese misionář věnovaný Mgr Pigneau.
Pigneau však zjistil, že guvernér Pondicherry není ochoten dohodu dále plnit. Ačkoli se královská rada již v říjnu 1788 rozhodla podpořit Conway, Pigneau byl informován až v dubnu. Pigneau byl nucen použít prostředky získané ve Francii a získat francouzské dobrovolníky. Pigneau o této duplicity nevěděl. Vyzývavě poznamenal: „Udělám revoluci v Cochinchině sám.“ Odmítl nabídku Angličanů a získal peníze od francouzských obchodníků v regionu.
Conway nakonec poskytl dvě lodě Pigneauovi Méduse, které velel Rosily,[27] a další fregata, která přivede Pigneaua zpět do Cochinchiny.[28]
Pigneau použil prostředky, které nashromáždil, na vybavení dalších dvou lodí zbraněmi a střelivem, které pojmenoval Dlouhá fí ("Le Dragon"), které velel Jean-Baptiste Chaigneau a Phung phi ("Le Phénix"), které velel Philippe Vannier a najal dobrovolníky a dezertéry.[27] Jean-Marie Dayot opuštěný Pandour a byl pověřen zásobováním, přepravou zbraní a střeliva na své lodi St. Esprit. Rosily, která velila Méduse dezertoval se 120 svými muži a byl pověřen náborem.[27]
Pigneauova expedice odešla do Vietnamu 19. června 1789 a dorazila do Vũng Tàu dne 24. července 1789.[27] Síly shromážděné Pigneauem pomohly konsolidovat jižní Vietnam a modernizovaly jeho armádu, námořnictvo a opevnění. V nejvyšším bodě celková francouzská vojenská přítomnost ve Vietnamu zřejmě sestávala z přibližně 14 důstojníků a přibližně 80 mužů.[29]
Pozemní síly

Olivier de Puymanel, bývalý důstojník Dryáda který dezertoval v Poulo Condor, postavený v roce 1790 Citadela v Saigonu a v roce 1793 Citadela v Dien Khanh podle zásad Vauban. Vycvičil také vietnamské jednotky v moderním používání dělostřelectva a ve vietnamské armádě Nguyễn Phúc Ánh implementoval evropské pěchotní metody.[30]
V roce 1791 francouzský misionář Boisserand předvedl Nguyễn Ánhovi použití balónky a elektřina. Puymanel navrhl, aby byly použity k bombardování měst v obležení, jako je Qui Nhơn, ale Nguyễn Ánh je odmítl použít chytrosti.[31]
V roce 1792 velil Olivier de Puymanel armádě 600 mužů vyškolených evropskými technikami.[31] Puymanel prý vycvičil 50 000 mužů Nguyenovy armády.[32] Francouzské bomby byly použity při obléhání Qui Nhon v roce 1793.[33]
Od roku 1794 se všech kampaní účastnil sám Pigneau, který doprovázel prince Cảnha. Zorganizoval obranu Dien Khanh když ji v roce 1794 obléhala mnohem početnější armáda Tây Sơn.[34]

Důstojníci francouzského námořnictva jako např Jean-Marie Dayot a Jean-Baptiste Chaigneau byly použity k výcviku námořnictva. Do roku 1792 bylo postaveno velké námořnictvo se dvěma evropskými válečnými loděmi a 15 fregatami kompozitního designu.[35]
V roce 1792 Dayot přinutil přístav Qui Nhơn, čímž se otevřela cesta k Cochinchinese flotile, která poté porazila flotilu Tây Sơn.[36]
V roce 1793 vedl Dayot nájezd, při kterém 60 Tây Sơn galeje byly zničeny.[36]
V roce 1799 byl Angličan Berry svědkem odchodu flotily Nguyễn, složené ze tří válečných šalup, jimž velili francouzští důstojníci, z nichž každý měl 300 mužů, 100 galérek s vojáky, 40 válečných džunků, 200 menších lodí a 800 transportních lodí.[35]
Jean-Marie Dayot také udělala značné hydrografický práce, vytváření četných map vietnamského pobřeží, které nakreslil jeho talentovaný bratr.[37]
Obchod se zbraněmi
Nguyễn Ánh a Mgr Pigneau de Behaine se také spoléhali na francouzské důstojníky při získávání zbraní a střeliva v celé Asii prostřednictvím obchodu.[38]
V roce 1790 Jean-Marie Dayot byl poslán Nguyễn Ánhem do Manila a Macao obchodovat s vojenskými dodávkami.[38]
Olivier de Puymanel, poté, co postavil několik pevností pro Nguyễn Ánh, zaměřil se na obchodování se zbraněmi od roku 1795. V letech 1795 a 1796 podnikl dvě cesty do Macao, kde prodával koči-čínské zemědělské produkty výměnou za zbraně a střelivo. V roce 1795 odcestoval také do Riau obchodovat s rýží obdrženou od Nguyễn Ánh. V letech 1797-98 odcestoval do Madrasu, aby získal remitenci Armida, válečná loď patřící do Barizy, ve službách Nguyễn Ánha, kterou Britové zabavili v roce 1797.[38]
Barizy, který vstoupil do služby Nguyễn Ánha v roce 1793, se také plavil do Malacca a Pulau Pinang vyměňovat kochinchinese výrobky za zbraně. Jeho loď, Armida byl zajat Brity, ale nakonec se vrátil. V roce 1800 ho Nguyễn Ánh poslal obchodovat Madras získat zbraně.[38] Podle jednoho misionáře to byl:
„Agent a zástupce krále Cochinchiny s různými guvernéry Indie, aby získal vše, co potřeboval“.
— Dopis od Le Labousse, 24. dubna 1800.[39]
Smrt Pigneau de Behaine (1799)
Pigneau zemřel při obléhání Qui Nhơn v říjnu 1799. Pigneau de Behaine byl předmětem několika pohřebních řečí jménem císaře Gia Long a jeho syn Princ Cảnh.[40] Na pohřební řeči ze dne 8. prosince 1799 Gia Long ocenila zapojení Pigneau de Behaine do obrany země, jakož i jejich osobní přátelství:

„(...) Uvažuji o nekonečné vzpomínce na jeho ctnosti a rád bych ho znovu poctil svou laskavostí, jeho výsostí biskupem Pierrem, bývalým zvláštním vyslancem francouzského království, pověřeným získáním námořní a pozemní armády pomoc zaslaná dekretem válečných lodí, on, tato významná osobnost Západ přijal jako čestný host u soudu v Nam-Viet (...) Přestože odešel do své vlastní země, aby prosil o pomoc a shromáždil stanovisko, aby získal vojenskou pomoc, v polovině období se setkal s nepříznivými podmínkami jeho úsilí. V té době se podělil o svou nelibost a rozhodl se chovat jako staří muži: raději jsme se shromáždili a zastínili se navzájem při plnění povinností a hledali způsoby, jak využít příležitosti k zahájení operací (...) Každodenní zásah neustále mnohokrát úžasně zachránil situaci s mimořádnými plány. Ačkoli se zabýval ctností, humor mu nechyběl. Naše dohoda byla taková, že jsme si vždy přáli být spolu (...) Od začátku do konce jsme byli jen jedním srdcem (...) “
Francouzské síly ve Vietnamu pokračovaly v boji bez něj až do úplného vítězství Nguyễn Ánha v roce 1802.
Bitva Qui Nhơn (1801)

Tây Sơn utrpěl velkou námořní porážku u Qui Nhơn v únoru 1801. Francouzi se bitvy aktivně účastnili.[42] Chaigneau popsal bitvu v dopise svému příteli Barizymu:
„Právě jsme spálili celé námořnictvo nepřátel, takže neunikla ani ta nejmenší loď. To byl ten nejkrvavější boj, jaký Cochinchinese kdy viděl. Nepřátelé bojovali na život a na smrt. Naši lidé se chovali nadřazeně. mrtvý a zraněný, ale to není nic ve srovnání s výhodami, které král dostává. Pan Vannier, Forsanz a já jsme tam byli a vrátili jsme se bezpečně. Než jsem viděl nepřátelské námořnictvo, opovrhoval jsem jím, ale ujišťuji vás, že to bylo mylné , měli plavidla s 50 až 60 děly.
— Dopis od Jean-Baptiste Chaigneau do Barizy, 2. března 1801.[43]
5. června 1801 odešel Nguyen se svou flotilou na sever a o deset dní později se mu podařilo zajmout Odstín.[44] Dne 20. července 1802, Nguyễn Ánh zajat Hanoi a tím dokončil své znovudobytí Vietnamu.[45]
Pokračující francouzská přítomnost ve Vietnamu

Jakmile se Nguyễn Ánh stal císařem Gia Long zůstalo u soudu několik Francouzů mandarinky, jako Jean-Baptiste Chaigneau.[46] Chaigneau získal titul truong co, dohromady s Philippe Vannier, de Forsans a Despiau, což znamená druhořadé vojenské mandarinky druhého stupně, a později získal titul velkého mandarína, jakmile se Gia Long stala císařem, s osobním doprovodem 50 vojáků.[47]
Několik se také přiženilo do vietnamské katolické mandarínské rodiny, například Chaigneau, Vannier nebo Laurent Barizy.[48]
Výsledky těchto francouzských snah o modernizaci vietnamských sil byly doloženy John Crawfurd, kteří navštívili Odstín v roce 1822:
„V Cochinské Číně byla založena vojenská organizace na základě příkladu a pomoci francouzských uprchlíků v zemi, která má přinejmenším velmi impozantní vzhled. Armádu tvoří asi čtyřicet tisíc mužů uniformě oděných do britského širokého oděvu, kteří sloužili po evropském způsobem a rozdělena na prapory pod brigádami. Park dělostřelectva je četný a vynikající. “
— Vyprávění o misi Crawfurd ....[49]
Se smrtí Gia Long a příchodem Minh Mạng, vztahy značně napjaté a francouzští poradci opustili zemi. Poslední dva z nich, Jean-Baptiste Chaigneau a Philippe Vannier, spolu s vietnamskými rodinami odjeli z Vietnamu v roce 1824 do Francie.
Odloučení a pronásledování

Pouze katoličtí misionáři, většinou členové Pařížská společnost pro zahraniční mise, zůstali ve Vietnamu, i když jejich činnost byla brzy zakázána a byli pronásledováni.
V Cochinchina, Lê Văn Khôi revolta (1833-1835) sjednotil vietnamské katolíky, misionáře a čínské osadníky ve velké vzpouře proti vládnoucímu císaři, v níž byli poraženi. Následovaly pronásledování, které by vedlo k zabití mnoha misionářů, jako např Joseph Marchand v roce 1835, Jean-Charles Cornay v roce 1837, nebo Pierre Borie v roce 1838, stejně jako místní katolíci.

V roce 1847 francouzské válečné lodě pod Augustin de Lapierre a Charles Rigault de Genouilly požadoval, aby bylo pronásledování ukončeno a aby jim byl Da Nang odpuštěn při uplatňování 1787 Versailleská smlouva. Francouzi potopili vietnamskou flotilu v Da Nangu v Bombardování Đà Nẵng (1847) a vyjednávání s císařem Thiệu Trị se porouchal.[50]
Pronásledování katolíků v kombinaci s francouzskou touhou po koloniální expanzi by vyvolalo stále silnější vojenské intervence z Francie. Vyslání expedičních sil pod Rigault de Genouilly by znamenalo návrat francouzské armády na vietnamskou půdu s Obležení Đà Nẵng (1858) a Zachycení Saigonu (1859), původ usazení Francouzská Indočína.
Viz také
Poznámky
- ^ A b Mantienne, str.77
- ^ Mantienne, str.78
- ^ A b Mantienne, s. 81
- ^ Citováno v Mantienne, s. 79–80
- ^ Mantienne, s. 81–82
- ^ Mantienne, str.83
- ^ A b Mantienne, s. 84
- ^ Mantienne, str. 84–85
- ^ A b Mantienne, str.85
- ^ Mantienne, str.87
- ^ Mantienne, s. 84, s. 200
- ^ Mantienne, str.92
- ^ Mantienne, str.93
- ^ Drak vzestupně Henry Kamm str.86-87
- ^ Mantienne, str.96
- ^ Vietnam Nhung Tuyet Tran, Anthony Reid, s. 293
- ^ „Oslnil dvůr Ludvíka XVI ve Versailles Nguyenem Canhem ... oblečený v červeném a zlatém brokátu, aby si mohl zahrát s Dauphinem, dědicem.“ v The Asian Mystique: Dragon Ladies, Geisha Girls, and Our Fantasies autor: Sheridan Prasso, str.40
- ^ „Dauphin, přibližně v jeho věku, si s ním hrál.“ Francouzská politika a vývoj v Indočíně - Strana 27 od Thomase Edsona Ennisa
- ^ Mantienne, str. 97, 204
- ^ Mantienne, str.97
- ^ Mantienne, s. 106
- ^ Mantienne, s. 104
- ^ Mantienne, s. 103-108
- ^ Mantienne, str.98. Původní francouzština: "il était"hlavní hrdina neomezený podnikatelský subjekt ou de la retarder, d'après syn názor personnele""
- ^ Mantienne, s. 109–110
- ^ Mantienne, s. 110
- ^ A b C d Chapuis, s. 178
- ^ „Conway nakonec poskytl fregatu Meduse a další plavidlo k repatriaci mise“ dovnitř Kořeny francouzského imperialismu ve východní Asii - Strana 14 od Johna Franka Cadyho 1967 [1]
- ^ Mantienne, str.152
- ^ McLeod, s. 11
- ^ A b Mantienne, s. 153
- ^ Kolonialismus autor: Melvin Eugene Page, Penny M. Sonnenburg, s. 723
- ^ Mantienne, s. 132
- ^ Mantienne, s. 135
- ^ A b Mantienne, s. 129
- ^ A b Mantienne, s. 130
- ^ Mantienne, str.156
- ^ A b C d Mantienne, str. 158–159
- ^ Citováno v Mantienne, str.158. Původní francouzština: „Agent et député du roi de Cochinchine auprès des différents gouverneurs atd ... de l'Inde, pour lui procurer tout ce dont il a besoin“
- ^ Mantienne, s. 219–228
- ^ V Mantienne, s. 220. Původní francouzština (přeložil M. Verdeille z vietnamštiny): „Méditant sans cesse le souvenir de ses vertus, je tiens à honorer à nouveau de mes bontés, sa grandeur l'évèque Pierre, ancien envoyé spécial du royaume de France mandaté pour disposer d'une assistance militaire de terre et de mer dépèchée par décret par navires de guerre, [lui] éminente personnalité d'Occident reçue en hôte d'honneur à la cour du Nam-Viet (...) Bien qu'il fut allé dans son propre pays élever une plainte et rallier l'opinion en vue spécialement de ramener des secours militaires, à mi-chemin de ses démarches survinrent des événements adverses à ses intentions. Alors, partageant mes ressentiment, il prit le parti de faire comme les anciens: plutôt nous retrouver et rivaliser dans l'accomplissement du devoir, en cherchant le moyen de profiter des príležitosti pour lancer des opérations (...) Intervenant constamment chaque jour, maintes fois il a merveilleusement sauvé la situation par des plans extraordinaire s. Tout en éant préoccupe de vertu, il ne manquait pas de mots d'humour. Notrecord était tel que nous avions toujours hâte d'être ensemble (...) Du début a la fin, nous n'avons jamais fait qu'un seul coeur. “
- ^ Mantiene, s. 130
- ^ Citováno v Mantienne, s. 130
- ^ Piráti z Jihočínského pobřeží, 1790-1810 Murray - strana 47
- ^ Piráti z Jihočínského pobřeží, 1790-1810 Murray - strana 48
- ^ Tran, s. 16
- ^ McLeod, s. 20
- ^ Tran a Reid, s. 207
- ^ V Alastair Lamb Mandarínská cesta do starého Huế, s. 251, citováno v Mantienne, s. 153
- ^ Chapuis, s. 194
Reference
- Chapuis, Oscar (2000). Poslední císaři Vietnamu: od Tu Duc po Bao Dai. Greenwood Press. ISBN 0-313-31170-6.
- McLeod, Mark W. (1991). Vietnamská reakce na francouzskou intervenci, 1862–1874. Praeger. ISBN 0-275-93562-0.
- Mantienne, Frédéric (1999). Monseigneur Pigneau de Béhaine. 128 Rue du Bac, Paříž: Editions Eglises d'Asie. ISBN 2-914402-20-1. ISSN 1275-6865.CS1 maint: umístění (odkaz)
- Salles, André (2006). Un Mandarin Breton au service du roi de Cochinchine. Les Portes du Large. ISBN 2-914612-01-X.
- Tran, My-Van (2005). Vietnamský královský exil v Japonsku: Prince Cường Để (1882–1951). Routledge. ISBN 0-415-29716-8.
- Tran, Nhung Tuyet; Reid, Anthony (2006). Việt Nam: historie bez hranic. University of Wisconsin Press. ISBN 0-299-21774-4.