Francouzsko-sovětská smlouva o vzájemné pomoci - Franco-Soviet Treaty of Mutual Assistance
Zahraniční aliance Francie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
The Francouzsko-sovětská smlouva o vzájemné pomoci byl bilaterální dohoda mezi Francie a Sovětský svaz s cílem obálkování nacistické Německo v roce 1935, aby se snížila hrozba ze střední Evropy. To bylo sledováno Maxim Litvinov sovětský ministr zahraničí,[1] a Louis Barthou, francouzský ministr zahraničí, který byl zavražděn v říjnu 1934, než byla jednání ukončena. Jeho nástupce, Pierre Laval, byl skeptický jak k vhodnosti, tak k hodnotě spojenectví s Sovětský svaz. Po prohlášení Německé vyzbrojení v březnu 1935 přinutila francouzská vláda neochotného ministra zahraničí dokončit s Moskvou dohody, které Barthou zahájil. Smlouva byla uzavřena v Paříži 2. května 1935 a ratifikována francouzskou vládou v únoru 1936. Ratifikace byly vyměněny v Moskvě 27. března 1936 a smlouva vstoupila v platnost ve stejný den. Bylo zaregistrováno v Série smluv Ligy národů 18. dubna 1936.[2] 16. května 1935 československo-sovětský Smlouva o spojenectví byla podepsána mezi oběma státy jako důsledek sovětské smlouvy s Francií (což byla Československo je hlavní spojenec ).
2. května 1935 uzavřely Francie a SSSR smlouvu o vzájemné pomoci. Laval přijal opatření, aby zajistil, že dvoustranná smlouva bude přísně slučitelná s mnohostrannými ustanoveními dohody Smlouva o Lize národů a Smlouvy z Locarna. V praxi to znamenalo, že vojenská pomoc mohla být poskytnuta jedním signatářem druhému až po obvinění z nevyprovokovaná agrese byly předloženy Lize a pouze po předchozím souhlasu ostatních signatářů Locarnského paktu (dále jen Spojené království, Itálie a Belgie ) bylo dosaženo.
Pakt už nebyl jaký Louis Barthou původně plánoval, ale zůstalo sloužit účelu působit jako prázdná diplomatická hrozba války na dvou frontách pro Německo, pokud by Německo usilovalo o agresivní zahraniční politika. Většina locarenských mocností měla pocit, že by to fungovalo pouze jako prostředek k jejich přetažení do sebevražedné války s Německem ve prospěch Ruska. Znamenalo to velký posun v sovětské politice na sedmém kongresu Kominterny z prorevizionistického postoje proti Versailleská smlouva k západněji orientované zahraniční politice Maxim Litvinov. Adolf Hitler ospravedlnil remilitarizace Porýní ratifikací smlouvy ve francouzském parlamentu s tvrzením, že se cítil paktem ohrožen. Proněmecký David Lloyd George uvedeno v Dolní sněmovna Spojeného království že Hitlerovy akce v důsledku tohoto paktu byly plně oprávněné a byl by zrádcem Německa, kdyby nechránil svou zemi.[3]
Vojenská ustanovení byla prakticky zbytečná kvůli mnoha podmínkám a požadavku, aby Británie a Itálie schválily jakoukoli akci. Účinnost byla ještě více narušena naléhavým odmítáním francouzské vlády přijmout vojenskou konvenci stanovující způsob, jakým by obě armády koordinovaly akce v případě války s Německem. Výsledkem byl symbolický pakt přátelství a vzájemné pomoci, který měl jen malý důsledek, kromě zvýšení prestiže obou stran. Po roce 1936 však Francouzi ztratili zájem a všechny strany v Evropě si uvědomily, že smlouva je mrtvý dopis. V roce 1938 uklidnění politiky prováděné britským předsedou vlády Neville Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier ukončila kolektivní bezpečnost a dále podporovala nacistickou agresi. [4] V roce 1939 se francouzští a britští diplomaté pokusili uzavřít vojenské spojenectví s Moskvou, ale Němci nabídli mnohem lepší podmínky. The Pakt Molotov – Ribbentrop ze srpna 1939 naznačil rozhodující rozchod Moskvy s Paříží, protože se stala ekonomickým spojencem Německa.[5]
Text
- Článek 1
- V případě, že by Francie nebo SSSR byly vystaveny hrozbě nebo nebezpečí agrese ze strany evropského státu, SSSR a Francie se vzájemně zavázaly k okamžité vzájemné konzultaci o opatřeních, která mají přijmout za účelem dodržování ustanovení článku 10 Paktu o Společnosti národů.
- Článek 2
- V případě, že za okolností popsaných v čl. 15 odst. 7 Paktu národů mohou být Francie nebo SSSR navzdory skutečně mírumilovným záměrům obou zemí vystaveny nevyprovokované agresi evropského státu, SSSR a Francie si okamžitě navzájem poskytnou vzájemnou pomoc a pomoc.
- Článek 3
- S přihlédnutím ke skutečnosti, že podle článku 16 Paktu o Společnosti národů je každý člen Ligy, který se uchýlí k válce v rozporu se závazky předpokládanými v článcích 12, 13 nebo 15 Paktu, ipso facto považují za spáchané válečné činy proti všem ostatním členům Ligy, Francie a SSSR se vzájemně angažují, [pokud by kterýkoli z nich byl předmětem nevyprovokované agrese], poskytnout okamžitou pomoc a pomoc při aktivaci použití článku 16 Paktu.
- Stejná povinnost se předpokládá v případě, že Francie nebo U.S.S.R. budou za okolností popsaných v čl.17 odst.1 a 3 Paktu národů předmětem agrese ze strany evropského státu.
Protocole de Signature
- Článek 1
- Rozumí se, že účinkem článku 3 je povinnost každé smluvní strany poskytnout okamžitou pomoc druhé straně při okamžitém plnění doporučení Rady Společnosti národů, jakmile budou oznámena podle článku 16 Paktu. Rovněž se rozumí, že obě smluvní strany budou jednat ve shodě s cílem vyvolat doporučení Rady se vší slávou, kterou okolnosti vyžadují, a že přesto Rada z jakéhokoli důvodu nepřijme žádná doporučení nebo nedospěje k jednomyslné rozhodnutí, povinnost pomoci bude přesto splněna ....
Viz také
- Zahraniční vztahy Sovětského svazu
- Francouzsko-polská vojenská aliance
- Sovětsko-polský pakt o neútočení
- Sovětsko-finský pakt o neútočení
- Pakt sovětsko-estonského neútočení
- Sovětsko-litevský pakt o neútočení
- Sino-sovětský pakt o neútočení
- Pakt o německo-sovětské neútočení
- Pakt sovětsko-japonského neutrality
Poznámky
- ^ "Maksim Litvinov". Encyclopaedia Britannica.
- ^ Série smluv Ligy národů, sv. 167, str. 396-406.
- ^ Dolní sněmovna, 27. července 1936
- ^ Pavel A. Zhilin, „SSSR a kolektivní bezpečnost 1935–1939“. Scandinavian Journal of History '2.1-4 (1977): 147-159.
- ^ G. Bruce Strang, „John Bull při hledání vhodného Ruska: Britská zahraniční politika a neúspěch jednání anglo-francouzsko-sovětské aliance, 1939“. Kanadský žurnál historie 41.1 (2006): 47-84.
Reference
- Pavel A. Zhilin, „SSSR a kolektivní bezpečnost 1935–1939.“ Scandinavian Journal of History '2.1-4 (1977): 147-159.
- Ragsdale, Hugh. Sověti, mnichovská krize a příchod druhé světové války
- Azeau, Henri (1969). Le Pacte Franco soviétique [du] 2. května 1935. Presses de la Cité.