Smlouva Versailles (1787) - Treaty of Versailles (1787) - Wikipedia
The Versailleská smlouva z roku 1787 byla podepsána spojenecká smlouva mezi francouzským králem Ludvík XVI a vietnamský pán Nguyễn Ánh, budoucí císař Gia Long.
Nguyễn Ánh, jehož rodina, Rodina Nguyễn, byla zdecimována Tây Sơn povstání, když mu bylo 16 nebo 17 let, dostal ochranu a pomoc francouzského katolického kněze Pigneau de Béhaine, titulární biskup Adran.
Aby získal podporu pro věc Nguyễn Ánha, odešel Pigneau de Béhaine v roce 1787 do Francie jako „zvláštní vyslanec krále Nam Hà ",[2] v doprovodu Nguyễn Ánh staršího syna, Nguyễn Phúc Cảnh, kterému bylo tehdy sedm let, jako projev Pigneauovy autority vyjednávat jménem Nguyễn Ánh.[3]
Versaillská smlouva z roku 1787 byla podepsána 21. listopadu 1787,[2] podle Montmorin, Ministr zahraničních věcí a námořnictva, a Pigneau de Béhaine jako zástupce Nguyễn Ánh.[4] Na oplátku za smlouvu slíbil Nguyễn Ánh postoupit Pulo-Condore Francouzům a dát Francouzům ústupek v Tourane (moderní Dà Nãng ), jakož i exkluzivní obchodní práva. Louis XVI slíbil pomoci Nguyễn Ánhovi znovu získat trůn tím, že dodá 1 650 vojáků (1 200 Kaffir vojáci, 200 dělostřeleckých mužů a 250 černých vojáků)[2] na čtyři fregaty.[3]
Tato smlouva znamená začátek francouzského vlivu v Indočíně, ale guvernér Pondicherry, Hrabě de Conway, kterému byla svěřena pravomoc rozhodovat o skutečném provádění Smlouvy, ji odmítl dotáhnout do konce a ponechal Pigneau de Béhaine svým vlastním prostředkům.
Navzdory těmto nepříjemnostem se v letech 1789 až 1799 podařilo francouzské jednotce shromážděné Pigneau de Béhaine podporovat Giu Longa při získávání vlivu nad celým Vietnamem.[5] Francouzi vycvičili vietnamské jednotky, založili námořnictvo a vybudovali opevnění v Vauban styl,[3] tak jako Citadela v Saigonu. Několik z těchto francouzských dobrodruhů by zůstalo na vysokých pozicích ve vládě Gia Longové, jako např Philippe Vannier, Jean-Baptiste Chaigneau, de Forsans a doktor Despiau.