Chorvatští muslimové - Croat Muslims
![]() | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
Celková populace | |
---|---|
11 022 (odhad)[1][2] | |
Regiony s významnou populací | |
![]() ![]() | |
Jazyky | |
chorvatský | |
Náboženství | |
Převážně Sunnitský islám | |
Příbuzné etnické skupiny | |
jiný Chorvati, Bosňané, jiný Slovanští muslimové |
Chorvatští muslimové (chorvatský: Hrvati muslimani) jsou muslimové z Chorvat etnického původu. Skládají se převážně z potomků Osmanská éra Chorvati.
Přehled
Chorvaté jsou a Jihoslovanští lidé. Podle zveřejněných údajů ze sčítání lidu z roku 2011 v Chorvatsku bylo v roce 2006 9 647 muslimů Chorvatsko prohlásili se za etnické Chorvaty.[1]Islámská komunita Chorvatska je státem oficiálně uznána.[3] Po druhé světové válce tisíce Chorvatů (i těch s islámskou vírou), kteří podporovali Ustaše uprchli jako političtí uprchlíci do zemí jako Kanada, Austrálie, Německo, Jižní Amerika a islámské země.[4] Potomci těchto muslimských Chorvatů založili v Chorvatsku své chorvatské islámské centrum Austrálie v 36 Studley St. Maidstone, Victoria[5] a chorvatská mešita v Toronto, které se nyní jmenuje Bosenské islámské centrum,[6] v čele s panem Kerimem Reisem.[7][8]
Dějiny
Část série na |
Chorvati |
---|
![]() |
Osmanské období
The Turecká Osmanská říše dobyla část Chorvatska od 15. do 19. století a zanechal hluboký civilizační otisk. Četné Chorvati konvertovali k islámu, někteří poté, co byli zajati váleční zajatci, někteří prostřednictvím devşirme Systém. Nejzápadnější hranice Osmanské říše v Evropě se zakořenila na chorvatské půdě. V roce 1519 bylo Chorvatsko nazýváno Antemurale Christianitatis („hradba křesťanstva“) od Papež Lev X.

The pád Bosny k Osmanům v roce 1463 vyústil ve zvyšující se tlak na chorvatské hranice a neustálé ztráty území, pozvolna posouvající hraniční čáru na západ. Trvalá válka během Stoletá chorvatsko-osmanská válka (1493–1593) drasticky snížil chorvatskou populaci v postižených jihovýchodních oblastech. Až do konce 16. století byla celá oblast tureckého Chorvatska obsazena sultanátem. Zbývající Chorvaté byli konvertováni k islámu a přijati jako devşirme (daň z krve). Část chorvatského obyvatelstva se podařilo uprchnout, usadili se v severozápadních oblastech země nebo v zahraničí, v sousedním Maďarsku nebo Rakousko.


Od 16. do 19. století hraničilo turecké Chorvatsko Chorvatská vojenská hranice (chorvatský: Hrvatska vojna Krajina, Němec: Kroatische Militärgrenze), a Habsburská říše - kontrolovaná část Chorvatska, která byla spravována přímo z Vídeň vojenské velitelství. V 19. století, po Habsbursko – osmanská válka v roce 1878 a pádu Bosna Vilayet Turecké Chorvatsko zůstalo v hranicích Bosny a Hercegoviny, která se v roce 1908 stala novým Korunní země z Habsburská monarchie. Ačkoli (nedávno přejmenované) staré chorvatské území bylo osvobozeno, zůstalo jen velmi málo chorvatského obyvatelstva, tj. Populace, která na něm skutečně žila, registrována jako Katolíci a Chorvati.
Historická jména mnoha úředníků v Osmanské říši prozrazují jejich původ (Hirwat = Hrvat nebo Horvat, což je chorvatský název pro Chorvat): Veli Mahmud Pasha (Mahmut Pasha Hirwat), Rüstem Pasha (Rustem Pasha Hrvat - Opuković), Piyale Pasha (Pijali Pasha Hrvat), Memi Pasha Hrvat, Tahvil Pasha Kulenović Hrvat atd. V těchto dobách došlo k výraznému zmatku ohledně pojmů „Chorvat“ a „Srb“ a „Chorvat“ v některých z těchto případů mohlo znamenat kohokoli ze širšího Jihoslovanská oblast.[11]
V roce 1553 Antun Vrančić Římský kardinál a Franjo Zay, diplomat, navštívili Istanbul jako vyslanci Chorvatsko-uherský král diskutovat o mírové smlouvě s Osmanská říše. Během počátečních slavnostních pozdravů, které měli Rüstem Pasha Hrvat (Chorvat), rozhovor vedený turecky s oficiálním tlumočníkem, byl náhle přerušen. Rustem Pasha Hrvat se zeptal chorvatsky, zda mluví Zay a Vrančić Chorvatský jazyk. Tlumočník byl poté propuštěn a během celého procesu jednání postupovali v chorvatském jazyce.[Citace je zapotřebí ]
V roce 1585, cestovatel a spisovatel Marco A. Pigaffetta, v jeho Itinerario publikováno v Londýně, uvádí: v Konstantinopol je zvykem mluvit chorvatsky, jazykem, kterému rozumí téměř všichni oficiální Turci, zejména vojáci. Podstatné však bylo, že v té době byla lingua franca mezi slovanskými elitami v Osmanské říši stále Staroslověnština. Pro Italy cestující do Istanbulu byl jazyk slovanských Chorvatů často jedinou expozicí, kterou měli vůči kterémukoli ze slovanských jazyků; skutečně, bulharské a makedonské dialekty byly v Istanbulu mnohem častější než chorvatské.[Citace je zapotřebí ]
Muslimové a chorvatský nacionalismus
Jeden z hlavních ideologických vlivů chorvatského nacionalismu chorvatského fašistického hnutí Ustaše byl chorvatský aktivista z 19. století Ante Starčević.[12] Starčević byl zastáncem chorvatské jednoty a nezávislosti a byl protiHabsburg a protisrbské. Ustaše využili Starčevićovy teorie k podpoře anexi Bosna a Hercegovina do Chorvatska a uznal, že Chorvatsko má dvě hlavní etnokulturní složky: katolické a muslimské.[13]

Ustaše poznal obojí Římský katolicismus a islám jako národní náboženství chorvatského lidu Pravoslavné křesťanství jako neslučitelné s jejich cíli[14] (s výjimkou Chorvatská pravoslavná církev zamýšlel zejména asimilovat srbskou menšinu). Ačkoli Ustaše zdůrazňovali náboženská témata, zdůrazňovali, že povinnost vůči národu má přednost před náboženským zvykem.[15] Přikládali podmínky občanství lidí islámské víry, například tvrzení, že muslim, který podporoval Jugoslávii, nebude považován za Chorvata, ani za občana, ale za „muslimského Srba“, kterému může být odepřen majetek a uvězněn.[15] Ustase tvrdil, že takoví „muslimští Srbové“ si musí vydělat chorvatský status.[15]Ustaše také viděli Bosenští muslimové jako „květina chorvatského národa“.[16]

Džafer-beg Kulenović byl muslim, který se později stal viceprezidentem Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) dne 8. listopadu 1941 a tuto pozici zastával až do konce války. Ve skutečnosti vystřídal svého staršího bratra Osman Kulenović v této poloze. Kulenović později emigroval do Sýrie. Žil tam až do své smrti 3. října 1956 v Damašek. Zatímco v Sýrii vydali Chorvati v Argentině sbírku jeho novinářských spisů. V roce 1950 vydala chorvatská muslimská komunita v Chicagu projev, který napsal pro muslimský kongres po druhé světové válce v pákistánské Lahore. Tato brožura o dvaadvaceti stranách s názvem „Poselství chorvatských muslimů jejich náboženským bratrům na světě“ podrobně popisovala srbskou agresi proti Chorvatům s islámskou vírou a propagovala myšlenku chorvatské jednoty. Jen několik měsíců před jeho smrtí Chorvatské osvobozenecké hnutí byla založena, přičemž Dr. Kulenović byl jedním ze zakladatelů a signatářů.
Statistika
Zveřejněná data z Chorvatské sčítání lidu z roku 2011 zahrnuty a křížová tabulka etnického a náboženského vyznání, které ukázaly, že celkem 62 977 muslimů (1,47% z celkového počtu obyvatel) 9 647 se prohlásilo za etnické Chorvaty.[17]
Rok | Chorvatsko | Bosna a Hercegovina | Ostatní republiky |
---|---|---|---|
1948[18] | 3,212 | 25,295 | 564 |
1953 | 4,057 | 15,477 | N / A |
1991 | 4,254 | N / A | N / A |
2001 | 6,848 | – | – |
2011 | 9,647 | – | – |
2013[19] | – | 1,375 | – |
Náboženství
Většina chorvatských muslimů, stejně jako ostatní muslimské komunity (Albánci, etnických muslimů, Muslimští Romové atd.) Jsou Sunnitský muslim, i když historicky Súfismus hraje také významnou roli mezi všemi jihoslovanskými muslimy Muftí z Záhřeb je imám Aziz Hasanović, vůdce muslimské komunity v Chorvatsku. Nová mešita v Rijeka byl otevřen v květnu 2013.[20] Muslimská komunita také plánuje postavit mešitu Osijek a Sisak. Mešita v Karlovac také se uvažuje.
Galerie
The Türbe chorvatského osmanského generála Murat-prosit Tardić vedle mauzoleum z Gazi Husrev-žebrat v Sarajevo.
Mešita, postavená jako muzeum v roce 1938 a upravená v roce 1941 pro záhřebské muslimy chorvatským fašistickým vůdcem a politikem, který vedl hnutí Ustaše Ante Pavelić, dnes Meštrovićův pavilon, Náměstí obětí fašismu.
Památník v Bleiburg, Rakousko, zmasakrovali chorvatské katolíky a chorvatské muslimy během Bleiburské repatriace.
The Mešita Rüstem Pasha (uprostřed), přehlížena Mešita Süleymaniye (vpravo nahoře) věnováno Sulejman Velkolepý.
Mešita v chorvatském hlavním městě Záhřeb.
Památník pro-partyzánským členům Handschar Waffen-SS ve Villefranche-de-Rouergue. Místní obyvatelé se rozhodli pojmenovat jednu z jeho ulic Avenue des Croates a připomínat „vzpouru Chorvatů“.
Místa uctívání muslimů v Chorvatsku.
Reference
- ^ A b "4. Obyvatelstvo podle etnického původu a náboženství". Sčítání lidu, domácností a bytů 2011. Záhřeb: Chorvatský statistický úřad. Prosinec 2012. Citováno 2012-12-17.
- ^ „Obyvatelstvo podle etnické / národní příslušnosti, náboženství a pohlaví“. Agentura pro statistiku Bosny a Hercegoviny.
- ^ "Ugovor između Vlade Republike Hrvatske i Islamske zajednice u Hrvatskoj o pitanjima od zajedničkog interesa". Narodne novine - Službeni list Republike Hrvatske NN196 / 03 (v chorvatštině). Narodne novine. 15. prosince 2003. Citováno 16. února 2010.
- ^ "Soubor americké armády: Dr. DRAGANOVIC 'Krunoslav". jasenovac-info. Prosinec klasifikován 12. září 1983. Archivováno z původního dne 8. října 2007. Citováno dne 4. října 2007.
- ^ Knihy Google Časopis pro jižní Slovany: Opseg 6, Dositey Obradovich Circle - 1983.
- ^ http://bictoronto.com/about-us/
- ^ Knihy Google James Jupp: Australský lid: encyklopedie národa, jeho obyvatel a jejich původu, 2001, Cambridge University Press, s. 250
- ^ Hrvatski islamski centar - Chorvatské islámské centrum Archivováno 26. května 2013 v Wayback Machine
- ^ Radushev, Evg (2003). Inventář osmanských tureckých dokumentů o Waqfovi uchovaných v orientálním oddělení v Národní knihovně sv. Cyrila a Metoděje. Sv. sv. Kiril i Metodiĭ. str. 236.
- ^ İsmail Hâmi Danişmend, Osmanlı Devlet Erkânı, Türkiye Yayınevi, İstanbul, 1971, str. 29. (v turečtině)
- ^ Stavrides, Théoharis (2001). Sultán vezirů: život a doba osmanského velkého Vezira Mahmuda Pasha Angeloviče (1453–1474). Brill. str. 73–74. ISBN 978-90-04-12106-5.
- ^ Fischer 2007, str. 207.
- ^ Fischer 2007, str. 208.
- ^ Ramet 2006, str. 118.
- ^ A b C Emily Greble. Sarajevo, 1941–1945: Muslimové, křesťané a Židé v hitlerovské Evropě. Ithaca, New York, USA: Cornell University Press, 2011. s. 125.
- ^ Butić-Jelić, Fikreta. Ustaše i Nezavisna Država Hrvatska 1941–1945. Liber, 1977
- ^ "4. Obyvatelstvo podle etnického původu a náboženství". Sčítání lidu, domácností a bytů 2011. Záhřeb: Chorvatský statistický úřad. Prosinec 2012. Citováno 17. prosince 2012.
- ^ Konačni rezultati popisa stanovništva od 15 marta 1948 godine. 9. Savezni zavod za statistiku. 1954. str. XVII.
- ^ „Obyvatelstvo podle etnické / národní příslušnosti, náboženství a pohlaví“. Agentura pro statistiku Bosny a Hercegoviny.
- ^ "Slavnostně zahájeno islámské centrum v Rijeke". tportal.hr. 4. května 2013. Archivovány od originál dne 2. července 2013. Citováno 11. května 2013.
Zdroje
- Ramet, Sabrina P. (2006). Tři Jugoslávie: budování státu a legitimace, 1918–2005. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-34656-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fischer, Bernd J., vyd. (2007). Balkan Strongmen: Diktátoři a autoritářští vládci jihovýchodní Evropy. Purdue University Press. ISBN 978-1-55753-455-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dizdar, Zdravko; Grčić, Marko; Ravlić, Slaven; Stuparić, Darko (1997). Tko je tko u NDH: Hrvatska 1941–1945 (v chorvatštině). Záhřeb: Minerva. ISBN 978-953-6377-03-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)