Babowai - Babowai
Babowai | |
---|---|
Catholicos-patriarcha Seleucia-Ctesiphon | |
Nainstalováno | 457 |
Termín skončil | 484 |
Předchůdce | Dadisho |
Nástupce | Acacius |
Osobní údaje | |
Označení | Kostel Východu |
Babowai (taky Babaeus nebo Mar Babwahi) (zemřel 484) byl Catholicos ze Seleucia-Ctesiphon a patriarcha Kostel Východu z 457 na 484, za vlády Sassanid Král Peroz I.. Babowai byl známý svými pro-byzantský sklony, pro které byl často v rozporu s ostatními členy anti-byzantské Kostel Východu. Byl popraven v roce 484.
Babowai byl známý jako učený filozof. Byl také konvertitem z Magianismus co Zorastriáni zavolá odpadlík, někdo, kdo se vzdal svého náboženství, a proto byl podroben značnému pronásledování. Byl uvězněn na sedm let, pravděpodobně 470–480, a opakovaně mučen mudrci, kteří také pálili kostely a věznili ostatní křesťany. Babowai byl také často v konfliktu s Barsauma, metropolitní z Nisibis, ačkoli to nebylo neobvyklé, protože bylo známo, že Babowai je v konfliktu také s mnoha dalšími, ať už jde o úřady, kolegy nebo podřízené.[1] Bylo o něm známo, že ve své církvi kázal biskupům, a ať už je to správné nebo špatné, někteří z těchto biskupů uprchnou za jeho podporou do Barsaumy.
Kořen konfliktu s Barsaumou mohl být způsoben v té době velkým problémem, a to tím, zda by členové duchovenstva měli být žijící v celibátu nebo ne. Když Babowai napsal dopis některým římským biskupům s žádostí, aby využili svého vlivu u císaře a zajistili jeho přímluvu u Shah-in-Shah (Král Peroz), aby odvrátil pronásledování, Barsaumovi se nějak podařilo zachytit zprávu, i když byla ukryta v dutině hůlky. V dopise použil Babowai nějaký neuvážený jazyk, jako například „Bůh nás vydal prokletému království.“ Barsauma toho využil a ukázal dopis králi Perozovi, který byl pochopitelně zuřivý. Peroz konfrontoval Babowai, který se k dopisu přiznal, a Peroz odsoudil Babowai k smrti. Někteří ho proto považují za mučedníka.
Škola
Babowai založil školu v Seleucia, z toho jeho nástupce Mar Acacius byla první hlava. Mar Aba podnikl zásadní přestavbu a dal škole knihovnu. Když byl patriarchát převeden do Bagdád v 9. století ji škola následovala.[2]
Poznámky
- ^ Wigram 1910, str. 151.
- ^ Wigram 1910, str. 238.
Zdroje
- Baum, Wilhelm; Winkler, Dietmar W. (2003). Církev Východu: Stručná historie. Londýn-New York: Routledge-Curzon.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Meyendorff, Johne (1989). Císařská jednota a křesťanské rozdělení: Církev 450-680 n.l. Církev v historii. 2. Crestwood, NY: Seminární tisk sv. Vladimíra.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wigram, William Ainger (1910). Úvod do dějin asyrské církve aneb Církev Sassanidské perské říše 100-640 n.l. London: Society for Promoting Christian Knowledge.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Předcházet Dadisho 421–456 | Katolík - patriarcha Východu 457–484 | Uspěl Acacius 485–496 |