Yañalif - Yañalif - Wikipedia
Jaꞑalif, Yangalif nebo Yañalif (Tatar: jaꞑa əlifba / yaña älifba → jaꞑalif / yañalif, [jʌŋɑˈlif], cyrilice: Яңалиф, "nová abeceda"), je první latinka použitý během latinizace v Sovětském svazu ve třicátých letech pro Turkic jazyky. Nahradilo to Yaña imlâ Arabské písmo - abeceda založená v roce 1928 a byla nahrazena abecedou cyrilice v letech 1938-1940. Několik bývalých sovětských států ve Střední Asii přešlo zpět na latinské písmo s mírnými úpravami původního Jaꞑalif.
Existuje 33 písmena v Jaꞑalifu, z toho devět samohlásky. The apostrof se používá pro ráz (həmzə / hämzä) a je někdy považován za písmeno pro účely abecedního třídění. Při hláskování cizích jmen lze použít i jiné znaky. Malá forma písmene B je ʙ, aby nedošlo k záměně s Ь ь. Dopis č. 33, podobný Zhuang Ƅ, není v současné době k dispozici jako latinský znak v jazyce Unicode, ale vypadá přesně jako cyrilice měkké znamení (Ь). Velká písmena Ə u některých písem také vypadají jako ruština Э.
Dějiny
Nejdříve psaný text v a Kipchak jazyk, konkrétně Kumánský jazyk, předchůdce moderního tatarského jazyka a psaný latinskými znaky, je Codex Cumanicus, ze dne 1303. Takové texty používaly katolík misionáři do Zlatá horda. Jejich latinské písmo se poté přestalo používat Gazaria byla převzata Osmanská říše v 15. století.
Po staletí Tatarský jazyk stejně jako ostatní Turkic jazyky použil upravený Arabská abeceda, İske imlâ. Nedostatky této abecedy byly oba technické (množství pozičních tvarů písmen komplikovalo přijetí moderní technologie jako např psací stroje a dálnopisů ) a jazykové (arabština má jen tři samohláskové kvality, ale Tatar má devět, které musely být mapovány na kombinace a variace tří existujících písmen samohlásky). Z tohoto důvodu měla některá turkická inteligence tendenci používat latinu nebo Písmo cyrilice. První pokusy se objevily v polovině 19. století Ázerbájdžánci.[1] Ve stejném období ruský misionář Nikolay Ilminsky, spolu s následovníky, vynalezl upravený Ruská abeceda pro turkické národy Idel-Ural za účelem pokřesťanštění; Muslimský Tatar nepoužíval jeho abecedu.
V letech 1908–1909 tatarský básník Säğit Rämiev začal ve svých pracích používat latinské písmo. Použil několik digrafy: ea pro [æ], eu pro [y], eo pro [ɵ] a ei pro [ɤ]. Arabisté jeho projekt odmítli a dali přednost reformě İske imlâ. Zjednodušené arabské písmo, známé jako Yaña imlâ, byl používán v letech 1920–1927.[1]
Během Latinizace v Sovětském svazu, speciální Ústřední výbor pro novou abecedu byla založena v Moskva. První projekt pro tatarsko-baškirskou latinskou abecedu byl publikován v roce ئشچی (Eşce„Dělník“) noviny dne 18. července 1924.[2] Zní to specificky pro Baškirský jazyk byly psány digrafy.[1] Po publikaci Latinský prach („přátelé latinského písma“) společnost byla založena v Kazani 16. listopadu 1924. Navrhla vlastní verzi tatarské latinky, která nepokrývala baškirské zvuky.[3]
V roce 1926 se kongres v Turkologové v Baku doporučeno přepnout všechny Turkic jazyky do Latinské písmo. V dubnu 1926 Jaꞑa tatar əlifʙasь / Yaña tatar älifbası / Яңа татар әлифбасы (Nová tatarská abeceda) společnost zahájila svoji práci na Kazaň.[4]
3. července 1927 Tatarstán prohlásili úředníci Jaꞑalif oficiální scénář Tatarský jazyk, nahrazující Yaña imlâ skript. První varianta Jaꞑalifu neměla samostatná písmena pro K a Q (realizováno jako K) a pro G a Ğ (realizováno jako G), V a W (realizováno jako W). Ş (sh) vypadal jako azbuka Ш (ona). C a Ç byly realizovány jako v turečtině a moderní tatarské latince a později byly provedeny ve finální verzi Jaꞑalif.[1]
V roce 1928 byl Jaꞑalif reformován a zůstal aktivně používán po dobu 12 let. Některé zdroje tvrdí, že tato abeceda měla 34 písmen, ale poslední byl digraf Ьj, který se používá pro odpovídající Tatar dvojhláska.[1] Další zdroj uvádí, že 34. dopis byl apostrof. Dávají také další třídění abecedy. (Ə po A, Ь po E)[4]
Po zavedení Jaꞑalif byla většina knih vytištěných v arabské abecedě z knihoven stažena.
| Ne. | Finální verze (1928–1940) | Originální verze (1927) | Latinský prach projekt (1924) | Eşce projekt (1924) | Yaña imlâ, samostatná forma | Moderní latina Tatarská abeceda a Romanizace Bashkir | moderní azbuka + nějaká baškirská azbuka | Poznámky k původní verzi |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | A a | A a | A a | A a | ئا | A a | А а | |
| 2 | B ʙ | B b | B ʙ | B b | ب | B b | Б б | jako v moderní abecedě |
| 3 | C c | Ç ç | Ç ç | C c | چ | Ç ç | Ч ч | jako v moderní abecedě |
| 4 | Ç ç | C c | Ř | J j | ج | C c | Җ җ | jako v moderní abecedě |
| 5 | D d | D d | D d | D d | د | D d | Д д | |
| Đ đ | Dh dh | ذ | Ź ź | Ҙ ҙ | ||||
| 6 | E e | E e | E e | Э э | ئـ | E e | Е е (э) | jako v moderní abecedě |
| 7 | Ə ə | Э ә | Ä ä | E e | ئە | Ä ä | Ә ә | jako v Jaꞑalif, ale původní velká písmena |
| 8 | F f | F f | F f | F f | ف | F f | Ф ф | |
| 9 | G g | G g | G g | G g | گ | G g | Г г | jedno písmeno pro dva fonémy, jako v azbuce |
| 10 | Ƣ ƣ | Gh gh | Ř | ع | Ğ ğ | |||
| 11 | H h | H h | H h | H h | ه | H h | Һ һ | |
| 12 | Já já | Já já | Já já | Já já | ئی | İ i | И и | jako v Jaꞑalifu |
| 13 | J j | J j | J j | ی | Y y | Й © | jako v Jaꞑalifu | |
| 14 | K k | K k | K k | K k | ک | K k | К к | jedno písmeno pro dva fonémy, jako v azbuce |
| 15 | L l | L l | L l | L l | ل | L l | Л л | |
| 16 | M m | M m | M m | M m | م | M m | М м | |
| 17 | N n | N n | N n | N n | ن | N n | Н н | |
| 18 | Ꞑ ꞑ | Ꞑ ꞑ | Ng ng | Ꞑ ꞑ | ڭ | Ñ - | Ң ң | jako v Jaꞑalifu |
| 19 | O o | O o | O o | O o | ࢭئۇ | O o | О о | |
| 20 | Ɵ ɵ | Ó ó | Ö ö | Ö ö | ئۇ | Ö ö | Ө ө | jedinečná varianta, akutní jako znamení „měkké“ samohlásky |
| 21 | Str | Str | Str | Str | پ | Str | П п | |
| 22 | Q q | K k | Q q | Q q | ق | Q q | К к | |
| 23 | R r | R r | R r | R r | ر | R r | Р р | |
| 24 | S s | S s | S s | S s | س | S s | С с | |
| 25 | Ş ş | Ш ш | Ş ş | Ç ç | ش | Ş ş | Ш ш | jedinečná varianta, jako v azbuce |
| 26 | T t | T t | T t | T t | ت | T t | Т т | |
| Ѣ ѣ | Čt | ث | Ś ś | Ҫ ҫ | ||||
| 27 | U u | U u | U u | U u | ࢭئو | U u | У у | |
| 28 | V v | W w | V v | ۋ | V v | В в | jedno písmeno pro dva fonémy, jako v azbuce, ale [proti] se nachází pouze v ruských výpůjčkách | |
| W w | W w | و | W w | |||||
| 29 | X x | X x | X x | X x | ح | X x | Х х | |
| 30 | Y y | V v | U u | U u | ئو | U u | Ү ү | jedinečná varianta, V se používá pro „měkkou“ samohlásku |
| 31 | Z z | Z z | Z z | Z z | ز | Z z | З з | |
| 32 | Ƶ ƶ | Ƶ ƶ | Ƶ ƶ | Ƶ ƶ | ژ | J j | Ж ж | jako v Jaꞑalifu |
| 33 | Ь ь | É é | Y y | Ə ə | ࢭئـ | Já | Ы ы | jedinečná varianta, akutní jako znamení „tvrdé“ samohlásky |
| (34.1) | ' | ء | ' | ъ, ь, э | ||||
| (34.2) | Ьj ьj | Y y | Yj yj | Y y | ࢭئیـ | No jo | Й ый | zděděný z projektu Tatar-Bashkir alphabet |
Eşce (1924) abecední pořadí: [3]
- A B C Ç D Dh E F G Ĝ H I J K L M N Ꞑ O Ö P Q R S T Th U Ü W V X Y Z Ƶ Ə Э
Latinský prach (1924) abecední pořadí: [3]
- A B Ř Ç D E Ä Y F Gh G H I J Q K L M N Ng Ö O P R S T U Ü W X Z Ƶ Ş
Původní Jaꞑalif (1927) abecední pořadí:
- A B C Ç D E É Э F G H I J K L M N Ꞑ O Ó P R S T U V X Y Z Ƶ Ш W
Pokles
V roce 1939 Stalinistické vláda zakázala Jaꞑalif a zůstal v provozu až do ledna 1940. Jaꞑalif byl také používán v nacistický věstníky pro válečné zajatce a propaganda v době druhá světová válka.[Citace je zapotřebí ] Abeceda sloužila až do padesátých let, protože většina učebnic byla vytištěna před druhou světovou válkou. Některé tatarské diaspory také používaly Jaꞑalif mimo Sovětský svaz, například Tatarská kancelář z Rádio Svobodná Evropa.
Pro 12 let používání se používalo také latinské písmo, arabské písmo (a nejen Jaña imlâ, ale také İske imlâ). Jeden z Musa Cälil je Moabit notebooky byl napsán Jaꞑalifem a další byl napsán arabskými písmeny. Oba notebooky byly psány v německém vězení po roce 1939, v roce, kdy bylo vytvořeno azbuka.
Obnovení Jaꞑalif
V 90. letech někteří chtěli obnovit Jaꞑalif neboli Jaꞑalif + W, což je vhodné pro moderní tatarskou fonetiku. Ale technické problémy, jako jsou problémy s písmem a nepoužívání Jednotná turecká abeceda mezi jinými národy, vynucené použití „Se sídlem v Turecku v roce 2000 byla taková abeceda přijata vládou Tatarstánu, ale v roce 2002 byla zrušena Ruská Federace.[1]
Inalif
Abeceda „internetového stylu“ pojmenovaná Inalif po Internet a älifba byl zřízen v roce 2003 a částečně byl inspirován Jaꞑalifem. Hlavním účelem této abecedy byla standardizace textů, které jsou psány na standardní anglické klávesnici bez jakýchkoli diakritických znamének. Nejedná se však o jednoduchý přepis neanglických symbolů Jaꞑalif nebo moderní abecedy. Zvuky nepřítomné v angličtině jsou reprezentovány digrafy; měkké samohlásky jsou reprezentovány jako kombinace párů a apostrof, na rozdíl od [ɤ], což odpovídá ⟨ь⟩ v Jaꞑalif, který je reprezentován jako ⟨y⟩, pravděpodobně pod vlivem přepis ruštiny. Stejně jako v Jaꞑalif, ⟨j⟩ představují [j], a ⟨zh⟩ se používá pro [ʒ], což odpovídá ⟨ƶ⟩ v Jaꞑalif. Inx⟩ se nepoužívá v Inalifu a místo toho se používá ⟨kh⟩. Mezi další změny patří: ⟨ä⟩ → ⟨a'⟩; ⟨Ö⟩ → ⟨o'⟩; ⟨Ü⟩ → ⟨u'⟩; ⟨Ç⟩ → ⟨ch⟩; ⟨Ğ⟩ → ⟨gh⟩; ⟨Ñ⟩ → ⟨ng⟩; ⟩Ş⟩ → ⟨sh⟩. Pořadí řazení Inalif není specifikováno, ale v praxi se používá pořadí řazení v angličtině. Inalif se používá pouze na internetu.
Zdroje
- ^ A b C d E F (v Rusku) М.З. Закиев. Тюрко-татарское письмо. История, состояние, перспективы. Москва, „Инсан“, 2005
- ^ „Вопросы совершенствования алфавитов тюркших языков СССР: Сборник статей“. 1972.
- ^ A b C Курбатов, Хәлиф Рәхим улы (1960), Татар теленең алфавиты hәм орфография тарихы, Kazaň: Tatarští vydavatelé knih, str. 71
- ^ A b „Jaꞑalif / Яңалиф“. Tatarská encyklopedie (v tatarštině). Kazaň: Republika Tatarstán Akademie věd. Instituce tatarské encyklopedie. 2002.