Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 822 - United Nations Security Council Resolution 822

OSN Bezpečnostní rada
Rozlišení 822
Kalbajar v Ázerbájdžánu (semi-secese). Svg
Ázerbájdžán s Kalbajar Rayon zvýrazněno
datum30.dubna 1993
Setkání č.3,205
KódS / RES / 822 (Dokument )
PředmětArménie – Ázerbájdžán
Shrnutí hlasování
  • 15 hlasovalo pro
  • Žádný nehlasoval proti
  • Žádný se nezdržel hlasování
VýsledekPřijato
Bezpečnostní rada složení
Stálí členové
Dočasný členů

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 822 byl přijat jednomyslně dne 30. dubna 1993. Poté, co vyjádřil znepokojení nad zhoršováním vztahů mezi Arménie a Ázerbajdžán a následná eskalace ozbrojených nepřátelských akcí a zhoršení humanitární situace v regionu požadovala Rada okamžité ukončení nepřátelských akcí a okamžité stažení arménských okupačních sil v Kalbajar okres u Náhorní Karabach v Ázerbájdžánu.[1]

Pozadí

The První válka o Náhorní Karabach[2] byl etnický a územní konflikt která se konala koncem 80. let až do května 1994 v enkláva z Náhorní Karabach na jihozápadě Ázerbajdžán, mezi většinovým etnikem Arméni Náhorního Karabachu s podporou Arménská republika a Ázerbájdžánská republika. Jak válka postupovala, Arménie a Ázerbajdžán, oba bývalí Sovětské republiky, se zapletli do zdlouhavého, nehlášeného válka v horských výšinách Karabachu, když se Ázerbájdžán pokusil zastavit separatistický hnutí v Náhorním Karabachu.[3][4]

V roce 1992 nastal stav totální války mezi dvěma nyní nezávislými národy. Jak se blížila zima, obě strany se z velké části zdržely zahájení rozsáhlých útoků, aby zachovaly zdroje, jako je plyn a elektřina, pro domácí použití. Navzdory otevření ekonomické dálnice pro obyvatele žijící v Karabachu utrpěla Arménie i enkláva velké utrpení kvůli ekonomickým blokádám uvaleným Ázerbájdžánem.[5] Zima 1992–1993 byla obzvláště chladná, protože mnoho rodin v Arménii a Karabachu zůstalo bez topení a teplé vody.[6]

Na jaře 1993 zahájily arménské síly nový útok útoků, které obsadily vesnice v severním Karabachu a které Ázerbájdžánci drželi od předchozího roku.[7] Frustrace z těchto vojenských porážek si vybrala daň na domácí frontě v Ázerbájdžánu. Arménie byla podobně sužována politickými nepokoji a rostoucími neshodami vůči prezidentovi Ter-Petrosyanovi.[8]

Kelbajar

Hlavní článek: Bitva u Kelbajaru

Na západ od severního Karabachu, mimo oficiální hranice regionu, se nacházela hedvábí z Kelbajar, který hraničil s Arménií. S přibližně 60 000 obyvateli bylo několik desítek vesnic tvořeno Ázerbájdžánci a Kurdové.[9] V březnu 1993 byly arménské oblasti poblíž Přehrada Sarsang v Mardakert byl údajně napaden Ázerbajdžánci. Arménské síly měly za úkol zajmout Kelbajar, odkud údajně pocházely nájezdy a dělostřelecké ostřelování.[10]

2. dubna postupovaly arménské síly ze dvou směrů směrem ke Kelbajaru při útoku, který zasáhl ázerbájdžánské brnění a vojska zakořeněná poblíž křižovatky Ganje-Kelbjar. Ázerbájdžánské síly nebyly schopny zastavit arménské brnění a byly zničeny. Druhý útok směrem také rychle obklíčil obránce. Do 3. dubna byly arménské síly v držení Kelbajaru. Ázerbájdžánský prezident Elchibey vyhlásil na dva měsíce výjimečný stav a zavedl všeobecnou brannou povinnost.[10] Human Rights Watch dospěl k závěru, že během kelbajarské ofenzívy se arménské síly dopustily četných porušení pravidel války, včetně násilného exodu civilního obyvatelstva, nevybíravého palby a braní rukojmích.[9]

Rozlišení

Dne 30 Rada bezpečnosti OSN (BR OSN) prošel rezolucí 822, spoluzakladatelem krocan a Pákistán požadující okamžité zastavení veškerého nepřátelství a stažení všech okupačních sil z Kelbajaru.[11] Rada vyzvala zúčastněné strany, aby obnovily jednání o ukončení konfliktu v rámci mírového procesu navrženého Minská skupina OBSE a zdržet se jakékoli akce, která by proces narušila. I když uznala arménskou účast, neobviňovala Arménii přímo z agrese.[12]

Usnesení poté požadovalo nerušený přístup pro mezinárodní humanitární úsilí v této oblasti za účelem zmírnění utrpení civilního obyvatelstva prostřednictvím humanitární pomoc, připomínající stranám, aby splnily své závazky podle mezinárodní humanitární právo. Na závěr dospěla k závěru, že požádala generálního tajemníka po konzultaci s úřadujícím předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě stejně jako předseda minské skupiny konference, aby vyhodnotil situaci a podal zprávu Radě bezpečnosti.[11]

Následky

Obě strany přijetí usnesení uvítaly.[13] Boje nicméně pokračovaly po celý rok 1993 až do roku 1994. Dne 5. května 1994 se obě země, vzájemně vyčerpané, dohodly na ukončení nepřátelství a na dodržování příměří, které vstoupilo v platnost 12. května.[14] V některých částech regionu pokračovaly sporadické boje, ale příměří je stále platné od roku 2018.[15]

Viz také

Reference

  1. ^ Europa Publications Limited (1999). Východní Evropa a Společenství nezávislých států, svazek 4 (30. vydání). London: Routledge. str. 176. ISBN  978-1-85743-058-5.
  2. ^ Ázerbájdžánština: Qarabağ müharibəsi, označovaný jako Artsakh osvobozenecká válka (Arménský: Արցախյան ազատամարտ, Artsakhyan azatamart) Armény
  3. ^ Rieff, David (červen 1997). „Bez pravidel nebo soucitu“. Zahraniční styky. Rada pro zahraniční vztahy. 76 (2). Archivováno z původního dne 20. července 2008. Citováno 13. února 2007.
  4. ^ Lieberman, Benjamin (2006). Strašný osud: Etnické čistky při tvorbě moderní Evropy. Chicago: Ivan R. Dee. 284–292. ISBN  978-1-56663-646-9.
  5. ^ Croissant, Michael P. (1998). Konflikt Arménie – Ázerbájdžán: příčiny a důsledky. London: Praeger. ISBN  978-0-275-96241-8.
  6. ^ Chrysanthopolous, Leonidas T. (2002). Kavkazské kroniky: Budování národa a diplomacie v Arménii, 1993–1994. Princeton: Gomidas Institute. ISBN  978-1-884630-05-7.
  7. ^ Bourdreaux, Richard (5. ledna 1993). „Navzdory odvolání zuří bitvy Karabachu“. Los Angeles Times. Archivováno z původního dne 21. prosince 1996. Citováno 8. února 2007.
  8. ^ „Arméni shromáždí protestujícího vůdce“. Los Angeles Times. 6. února 1993. Archivováno z původního dne 14. února 2017. Citováno 28. prosince 2018.
  9. ^ A b Ázerbajdžán: Sedm let konfliktů v Náhorním Karabachu (1994) New York:Human Rights Watch ISBN  978-1-56432-142-8
  10. ^ A b Melkonian, Markar (2005). Cesta mého bratra, osudová cesta Američana do Arménie. New York: I.B. Tauris. ISBN  978-1-85043-635-5.
  11. ^ A b Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 822 přijatá dne 30. dubna 1993 .
  12. ^ Keesing's World News Archive (1993). „Duben 1993 - nová arménská ofenzíva“. Archiv světových zpráv Keesing. Keesing's Worldwide, LLC. 39: 39,424.
  13. ^ Croissant, Michael P. (1998). Arménsko-ázerbájdžánský konflikt: příčiny a důsledky. Greenwood Publishing Group. str.89. ISBN  978-0-275-96241-8.
  14. ^ (v arménštině) Hakobyan, Tatul. Կանաչ ու Սև: Արցախյան օրագիր [Zelená a černá: deník Artsakh]. Yerevan-Stepanakert: Heghinakayin Publishing, 2008, s. 506–508, dodatkové dokumenty 38–39.
  15. ^ Bell, Christine (2005). Mírové dohody a lidská práva. Oxford: Oxford University Press. str. 326. ISBN  978-0-19-927096-5.

externí odkazy