Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 - United Nations Security Council Resolution 883

OSN Bezpečnostní rada
Rozlišení 883
El Saharara ropné pole, Libye.jpg
Libyjské ropné pole
datum11. listopadu 1993
Setkání č.3,312
KódS / RES / 883 (Dokument )
PředmětLibyjská arabská Jamahiriya
Shrnutí hlasování
  • 11 hlasovalo pro
  • Žádný nehlasoval proti
  • 4 se zdržel hlasování
VýsledekPřijato
Bezpečnostní rada složení
Stálí členové
Dočasný členů

OSN Rezoluce Rady bezpečnosti 883, přijatý dne 11. listopadu 1993 poté, co znovu potvrdil usnesení 731 (1992) a 748 (1992), Rada poznamenala, že o dvacet měsíců později Libye nesplnil předchozí rezoluce Rady bezpečnosti a v důsledku toho uložil další mezinárodní sankce na zemi.[1]

Rada vyjádřila odhodlání eliminovat mezinárodní terorismus a přivést osoby odpovědné za teroristické činy spravedlnost. V souvislosti s tím, že potlačení těchto aktů je pro mezinárodní mír a bezpečnost zásadní, bylo poznamenáno, že Libye odmítla dodržovat předchozí rezoluce Rady bezpečnosti a vzdání se terorismu, který Rada určila jako hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost . Zároveň dopisy od zástupců Libye, ve kterých uvedla svůj záměr povzbudit osoby obviněné z bombardování letu Pan Am 103 přes Lockerbie, Skotsko a bombardování letu UTA 772 přes Čad a Niger byla zaznamenána spolupráce s dotčenými orgány.

Jednat pod Kapitola VII Charty OSN Rada požadovala, aby Libye dodržovala rezoluce 731 a 748. K zajištění Libyjská vláda v souladu s výše uvedenými rezolucemi by následující opatření vstoupila v platnost od 00:01 EST dne 1. prosince 1993. Zaprvé byly všechny země povinny zmrazit libyjské finanční prostředky nebo jiné finanční zdroje na svém území, ačkoli by se to nevztahovalo na finanční prostředky nebo jiné finanční zdroje pocházející z prodeje nebo dodávek ropy a ropných produktů, zemního plynu a plynu zemědělské produkty.[2] Dále byl zakázán prodej, marketing nebo licencování následujících produktů:

a) velká čerpadla a motory používané k přepravě ropy a zemního plynu;
b) zařízení pro olejové terminály;
c) velká čerpadla, která lze použít k přepravě ropy;
d) rafinace zařízení;
e) náhradní díly pro výše uvedené.

Rada rovněž rozhodla, že aby byly ustanovení rezoluce 748 účinné, měly by všechny země:

a) blízké kanceláře Libyan Arab Airlines;
b) zakázat obchodní transakce, včetně letenek, s Libyan Arab Airlines;
c) zakázat letadla nebo příslušenství dostupné pro servis a údržbu nebo servis letadel v Libyi;
d) zakázat dodávky stavebních materiálů, zdokonalování nebo údržbu libyjských letišť;
e) zakázat libyjské radě, pomoci nebo školení piloti, palubní inženýři nebo pracovníci údržby;
f) zakázat jakékoli obnovení pojištění pro libyjská letadla
g) nadále významně omezovat počet zaměstnanců v Libyi diplomatické mise a konzulární úřady.

Výbor zřízený Radou bezpečnosti v rezoluci 748 byl pověřen vypracováním pokynů pro provádění výše uvedených opatření a vyřizováním žádostí o pomoc podle článku 50 dohody Charta OSN pro země, které v důsledku sankcí utrpěly nepřímo. Všechny státy a mezinárodní organizace byly vyzvány, aby spolupracovaly s ustanoveními tohoto usnesení a podaly zprávy generálnímu tajemníkovi Boutros Boutros-Ghali o opatřeních, která přijali k provedení usnesení. Současně byla Libye vyzvána ke spolupráci, zatímco Rada potvrdila, že toto usnesení neovlivnilo povinnost Libye dodržovat všechny její povinnosti týkající se správy a splácení zahraničního dluhu. Opatření přijatá Radou budou přezkoumána poté, co se vezme v úvahu spolupráce Libye, pokud jde o bombardování letů 103 a Pan UTA 772.

Usnesení 883 bylo přijato 11 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 4 hlasy proti zdržel se hlasování z Čína, Džibuti, Maroko a Pákistán.[3] Rusko dříve hrozil, že rezoluci vetuje, ale po jednáních podpořila ustanovení poté, co uvedla svůj záměr vymáhat dluh, který jí dluží Libye nad nákupy zbraně.[4]

Libye reagovala uzavřením hranic s Tunisko a Egypt po tři dny odsuzující rezoluci jako produkt nepřátelské politiky OSN a potvrzující potřebu usilovat o řešení krize co nejdříve.[5]

Viz také

Reference

  1. ^ Otman, Waniss A .; Karlberg, Erling (2007). Libyjská ekonomika: hospodářská diverzifikace a mezinárodní přemístění. Springer. str. 46. ISBN  978-3-540-46460-0.
  2. ^ Hurd, Ian (2008). Po anarchii: Legitimita a moc v Radě bezpečnosti OSN. Princeton University Press. str. 144. ISBN  978-0-691-13834-3.
  3. ^ Sněmovna lordů: užší výbor pro hospodářské záležitosti (2007). Dopad hospodářských sankcí, svazek 2. Kancelář. str. 11. ISBN  978-0-10-401059-4.
  4. ^ Mickolus, Edward F.; Simmons, Susan L. (1997). Terorismus, 1992–1995: chronologie událostí a selektivně anotovaná bibliografie. ABC-CLIO. str. 66. ISBN  978-0-313-30468-2.
  5. ^ Simons, Geoffrey Leslie (1993). Libye: boj o přežití (2. vyd.). Palgrave Macmillan. str.75–76. ISBN  978-0-312-08997-9.

externí odkazy