Pomlouvačům Ruska - To the Slanderers of Russia - Wikipedia

Pomlouvačům Ruska 
podle Alexander Puškin
Originální názevКлеветникам России
Psaný1831
Nejprve publikováno v1831
ZeměRusko
Jazykruština
ŽánrÓda
Datum publikace1831
Číst online"Pomlouvačům Ruska " na Wikisource

Pomlouvačům Ruska (ruština: Клеветникам России, romanized: Klevetnikam Rossii) je vlastenecký báseň Alexander Puškin, publikoval v 1831.[1][2][3][4][5][6][7][8]

Synopse

Báseň byla napsána během 1830–1831 polské povstání. Okamžitým důvodem pro jeho napsání bylo, že někteří členové Francouzský parlament vyzval k francouzské ozbrojené intervenci na straně polských povstalců proti ruské armádě.[9][10][11] V básni Puškin vysvětluje, že z ruského hlediska je povstání jen částí starodávného sporu mezi příbuznými (Slované ).[11][12] Řekne Francouzům, aby nechali Slovany na pokoji, protože o konečném výsledku všech sporů mezi Slovany musí být rozhodnuto mezi samotnými Slovany. Říká, že francouzští poslanci nerozumí Slovanům ani slovanským jazykům, hledají boj jednoduše proto, že nenávidí Rusko porážet Napoleona. Odvažuje se, aby zaútočili na Rusko ve skutečnosti, nejen slovy, když řekl, že v případě vojenského útoku povstane celá ruská země proti útočníkům.

Báseň měla v ruské společnosti smíšené přijetí: byla chválena vládou a nacionalisty, ale kritizována liberály inteligence.

Adam Mickiewicz zveřejnil báseň s odpověďmi Do przyjaciół Moskali („To Friends Moscovites“, zahrnuto do cyklu Dziady[13]), kde obvinil Puškina ze zrady na jejich dříve společných ideálech svobody, jak je vyjádřil Dekabristé. Puškin začal psát odpověď, Žil mezi námi, publikováno až posmrtně.[14]

Reference

  1. ^ Michael Wachtel (25. ledna 2012). Komentář k Puškinově lyrické poezii, 1826–1836. University of Wisconsin Pres. str. 227–. ISBN  978-0-299-28543-2.
  2. ^ Blackwood's Edinburgh Magazine. W. Blackwood. 1853. str. 150–.
  3. ^ Olga Maiorova (17. srpna 2010). Ze stínu říše: Definování ruského národa prostřednictvím kulturní mytologie, 1855–1870. Univ of Wisconsin Press. 201–. ISBN  978-0-299-23593-2.
  4. ^ Myroslav Shkandrij (9. října 2001). Rusko a Ukrajina: Literatura a diskurz říše od napoleonských po postkoloniální časy. McGill-Queen's Press - MQUP. str. 69–. ISBN  978-0-7735-2234-3.
  5. ^ Alyssa Dinega Gillespie (24. července 2012). Taboo Pushkin: Témata, texty, interpretace. University of Wisconsin Pres. str. 288–. ISBN  978-0-299-28703-0.
  6. ^ Ewa M. Thompson (5. prosince 1991). Hledání sebeurčení v ruské literatuře. Nakladatelská společnost John Benjamins. str. 156–. ISBN  978-90-272-7759-6.
  7. ^ Joe Andrew (18. června 1980). Spisovatelé a společnost během vzestupu ruského realismu. Palgrave Macmillan UK. str. 30–. ISBN  978-1-349-04421-4.
  8. ^ Izabela Kalinowska (2004). Mezi východem a západem: polština a ruština Cestování do devatenáctého století do Orientu. University Rochester Press. str. 172–. ISBN  978-1-58046-172-6.
  9. ^ „Гибридная Крымская война: как это делалось в XIX веке - Публицистика - История России - федеральный п. 2016-03-27. Citováno 2016-12-27.
  10. ^ „Перед гробницею святой…“. Православие.Ru. 2010-07-20. Citováno 2016-12-27.
  11. ^ A b „Журнальный зал - Новый Мир, 1994 №6 - ОЛЬГА МУРАВЬЕВА -“ Вражды бессмысленной позор ..."". Novyy Mir. Č. 6. 1994. Citováno 2016-12-27.
  12. ^ Владимир Санников (16. února 2014). Краткий словарь русских острот. ЛитРес. str. 272–. ISBN  978-5-457-54446-8.
  13. ^ Wikisource-logo.svg polština Wikisource má původní text související s tímto článkem: Dziady / Do przyjaciół Moskali
  14. ^ Благой Д. Д. „Мицкевич и Пушкин.“ // Изв. АН СССР. Отд. литературы и языка. - 1956, июль-август. - Т. XV. - Вып. 4. - С. 314.