Cikáni (báseň) - The Gypsies (poem) - Wikipedia

"Cikáni" (ruština: «Цыга́ны») je narativní báseň v 569 řádcích Alexander Puškin, původně napsáno v ruština v roce 1824 a poprvé publikováno v 1827.^[1] Poslední ze čtyř Puškinových „jižanských básní“ napsaných během jeho vyhnanství na jihu ruské říše, Cikáni je také považován za nejzralejší z těchto jižanských básní a byl chválen za originalitu a angažovanost v psychologických a morálních otázkách.^[2][3] Báseň inspirovala nejméně osmnáct opery a několik balety.^[4]

Obrys

Báseň začíná zavedením prostředí Besarábie a barevný, živý popis aktivit tamního cikánského tábora:

Báseň je napsána téměř výlučně v jambický tetrametr, a tento běžný měřič je vytvořen od samého začátku:

 × / × / × / × / Горит огонь; семья кругомGorít ogón '; sem'yá krugóm × / × / × / × / × Готовит ужин в чистом поле (ll.9–10) Gotóvit úzhin v chístom póle

(Hoří plamen a rodina kolem něj / Vařte jejich večeři; na čerstvém poli.)

Jakmile je scéna nastavena, postavy jsou představeny: starý muž čeká na návrat své dcery Zemfiry domů, zatímco jeho večeře ochlazuje. Po příjezdu oznámí, že si s sebou přivezla muže Aleka, který uprchl z města, protože ho pronásleduje zákon.

V tomto bodě styl vyprávění změny: vševědoucí vypravěč ustupuje stranou a většina zbytku básně má formu dialogu navazujícího na tradici skříňové drama. Stařík a Zemfira vítají Aleka, ale nadále si přetrvává pochybnosti o možnosti štěstí v cikánském táboře:

Aleko je založena jako Romantický hrdina: vypravěč ho popisuje jako umučenou oběť vášně a vydává zlověstnou poznámku, že se jeho vášně vrátí.

Zemfira se ptá Aleka, jestli mu chybí nádhera jeho vlasti, ale odpovídá, že jeho jedinou touhou je strávit s ní život v dobrovolném exilu. (ll.174–176). Dědek varuje, že ačkoli Aleko miluje cikánský život, tento pocit nemusí trvat věčně, a vypráví příběh muže, o kterém věděl, že strávil celý svůj život s Cikány, ale který nakonec toužil po své vlasti a požádal, aby tam byl pohřben . (ll.181–216). Toto je myšlenka být odkaz na římského básníka Ovid, který byl vykázán Tom je v roce 8 n. l.^[6]

Uplynou dva roky (l. 225) a Aleko zůstává u Zemfiry v cikánském táboře. Zemfira však začíná zpívat milostnou píseň o cizoložné aféře, která Aleka šokuje a děsí (ll.259–266). V tomto bodě báseň přechází z jambického tetrametru a je méně konzistentní s méně stopami.

Dědek varuje Aleka, že tuto píseň už slyšel od své manželky Mariule, která ho později opustila. Aleko je z písně rozrušený a usíná a Zemfira je naštvaná, když ho ve spánku uslyší vyslovovat jméno jiné ženy (l.327). Dědek varuje Aleka, aby neočekával věrnost Zemfiry (ll.287–299), a podrobně mu vypráví o tom, jak ho Mariula opustila po pouhém roce (ll.370–409). Aleko však trvá na svých „právech“ (l.419), nebo alespoň na možnosti získat potěšení z pomsty (l.420).

Zemfira se v noci setká se svým milencem a právě když se rozcházejí, Aleko je chytí společně. Ve scéně extrémně rychlého dialogu je oba zabije. Stařík mu říká, aby opustil Cikány, protože jeho chápání práva, svobody a pořádku se liší od jeho chápání (ll 510–520):

Báseň se uzavírá epilog vyprávěný v první osobě, který varuje, že cikánské tábory nenabízejí žádnou svobodu od „osudových vášní“ a životních problémů.

Analýza

Báseň oslovuje a vyslýchá koncept ušlechtilý divoch, myšlenka, která si získala populární měnu v romantickém věku a která tvrdila, že lidé, kteří žijí dále od „civilizace“, žijí „v souladu s přírodou a jednodušším, dětským a požehnaným životem“ než odcizení a nešťastní lidé v evropských městech.^[7] Alekova neschopnost integrovat se s Cikány a jeho neustálé naléhání na morální standardy města v cikánském táboře zpochybňují představu, že štěstí lze najít návratem k přírodě. Báseň končí jasným útokem na myšlenku ušlechtilého divocha: „Ale ani mezi vámi, chudými syny přírody, není štěstí! Pod vašimi stroskotanými stany žijí mučivé sny.“ [О счастья нет и между вами, / Природы бедные сыны! ... / И под издранными шатрами / Живут мучительныес

Cikáni je poslední z Puškinových „jižanských básní“ a je obvykle považována za nejvyspělejší a nejsofistikovanější z těchto děl. „Jižní básně“ jsou zavázány Byron: používají exotické a orientální prostředí, rychlé přechody a mapují sexuální a vojenské výboje.^[8] Stephanie Sandlerová to vnímá jako výraz „jakési liberálního individualismu, ve kterém je respektována především úcta k osobě, v níž je zásadní důstojnost jednotlivce“.^[9] Kritici se však shodují Cikáni, i když hodně zdědil od byronské tradice, také se snaží od ní odejít. Michael Wachtel tvrdí, že „ponuré, fatalistické přijetí života jako tragédie a individuální zkušenosti jako nekonečného opakování přináší práci blíže ke starověku než k Byronovi“.^[10] Antony Wood to naznačuje Cikáni je parodie na oba Rousseau Myšlenka Noble Savage a Byronovy veršované příběhy poukazují na to, že „Aleko, usilující o ideál Noble Savage, sám přichází představit podívanou igušlechtilý občan. “^[11] John Bayley to tvrdí Cikáni „ukazuje problém básníka tak přirozeně klasický jako Puškin v epochě módně a sebevědomě romantický.“^[12]

Adaptace

Boris Gašparov to odhaduje Cikáni inspirovala asi osmnáct oper a půl tuctu baletů, včetně Sergej Rachmaninov je Aleko (1893), Ruggero Leoncavallo je Zingari (1912) a Vasily Kalafati je Cikáni [Tsygany] (1941).^[13]

Spekuluje se o tom Cikáni byla inspirací pro Prosper Mérimée novela Carmen napsáno v roce 1845, na kterém Georges Bizet opera Carmen byla založena v roce 1875.^[14] Mérimée četl báseň v ruštině do roku 1840 a přeložil ji do francouzštiny v roce 1852.^[15]

Zdroje

• Briggs, A.D.P. (1982) Alexander Puškin: Kritická studie Duckworth: Londýn.
• Briggs, A.D.P. (2004) „Did Carmen pocházejí z Ruska? “v Anglická národní opera Program.
• Gašparov, Boris. (2006) „Puškin v hudbě“ v Cambridge společník Puškina, vyd. Andrew Kahn. Cambridge: CUP
• Hammond A. "Music Note" v programu pro Carmen. Royal Opera House Covent Garden, 1984
• Puškin, A.S. a Bondi S.M. (vyd.) (1960) ЦЫГАНЫ v Собрание сочинений в десяти томах v Moskvě.
• Puškin, Aleksandr, Antony Wood a Simon Brett. (2006) Cikáni a jiné narativní básně. Boston, MA: David R. Godine.

Reference

externí odkazy

• Částečně kompletní anglický překlad „The Gypsies“
• (v Rusku) Text Цыганы v ruštině Wikisource