Ptáci (přehrát) - The Birds (play)

„Ornithes“ přeadresuje tady. Pro zvíře viz pták.
Ptáci
Rider BM B1.jpg
Jezdec a ptáci Laconian calyx c. 540 př. N.l.
The Dramatis Personae ve starověké komedii závisí na interpretaci textových důkazů.[1] Tento seznam je vytvořen z překladu D.Barretta.[2]
NapsánoAristofanes
refrénPtactvo: koroptev, francolin, divoká kachna, ledňáček, Vrabec, sova, sojka, hrdlička, chocholatý skřivan, rákosník, pšenice, holub, Merlin, krahujec, ringdove, kukačka, akciová holubice, žabka, železnice, poštolka, dabchick, brkoslav, sup, datel
Postavy
  • Pisthetaerus občan Atén
  • Euelpides občan Atén
  • Footbird služebník dudka
  • Dudek dříve Tereus, aténský princ
  • Kněz (maskovaný jako pták)
  • Otrhaný básník
  • Věštec
  • Meton slavný matematik
  • Zákonný prodejce
  • Inspektor
  • První posel (pták)
  • 2. posel (pták)
  • Duhovka dcera Dia
  • 3. posel (pták)
  • Vzpurný mladík
  • Cinesias slavný básník
  • Informátor
  • Prometheus Titan a přítel Man
  • Poseidon bůh moře
  • Heracles božský ochránce lidstva
  • Bůh Triballians
  • Nebeský hlasatel
  • Xanthias otrok Pisthetaerovi

Tiché role

  • Mánes otrok Pisthetaerovi
  • Ptačí tanečníci (plameňák, kohout, 2. dudek, Gobbler)
  • Slavík dříve Procne (hráč na flétnu)
  • Havran dudák
  • Suverenita krásná služebná
  • Ošetřovatelé podle potřeby
NastaveníDivočina na úbočí kopyta mimo dudek hnízdo

Ptáci (řecký: Ὄρνιθες, přepsal. Órnithes) je komedie podle Starořečtina dramatik Aristofanes. Bylo provedeno v roce 414 př Město Dionysia kde získal druhé místo. Moderní kritici jej uznávají jako dokonale realizovanou fantazii[3] pozoruhodný svou mimikou ptáků a roztomilostí jejích písní.[4] Na rozdíl od jiných raných her autora neobsahuje žádnou přímou zmínku o Peloponéská válka a existuje jen málo odkazů na aténskou politiku, a přesto to bylo představeno nedlouho po zahájení Sicilská expedice, ambiciózní vojenská kampaň, která výrazně zvýšila aténský závazek k válečnému úsilí. Přesto má hra mnoho nepřímých odkazů na aténský politický a společenský život. Je to nejdelší z Aristofanových přežívajících her, a přesto je to docela konvenční příklad Stará komedie.

Děj hry se točí kolem Pisthetaera, Aténce, který přesvědčí ptáky, aby vytvořili velké město na obloze, a tak znovu získali svůj status původních bohů. Pisthetaerus se nakonec promění v samotného ptáka podobného boha a nahradí Zeuse jako krále bohů.

Spiknutí

Hra začíná dvěma muži středního věku, kteří se potýkají s divočinou na úbočí kopce, vedeni vranou a kavkou. Jeden z nich radí divákům, že mají dost života v Aténách, kde lidé celý den nedělají nic jiného, ​​než se hádají o zákonech a hledají Tereus, král, který byl kdysi proměněn v Dudek, protože věří, že by jim mohl pomoci najít lepší život někde jinde. V tu chvíli se z maskovaného altánku vynoří velmi velký a hrůzostrašný pták, který chce vědět, na čem jsou, a obvinit je z toho, že jsou chytači ptáků. Ukázalo se, že je sluhou dudek. Uklidní ho a on se vrací domů, aby přinesl svého pána. O chvíli později se objeví dudek sám - nepříliš přesvědčivý pták, který svůj nedostatek peří připisuje závažnému případu línání. Rád s nimi diskutuje o jejich nepříjemné situaci a mezitím má jeden z nich skvělý nápad - ptáci by podle něj měli přestat létat jako idioti a místo toho by si měli vybudovat velké město na obloze, protože by jim to nejen umožnilo vládnout nad muži, umožnilo by jim to také blokovat olympijské bohy stejným způsobem, jakým Athéňané nedávno vyhladověli ostrov Melos do podání. Dudek se tomuto nápadu líbí a souhlasí s jeho realizací, samozřejmě za předpokladu, že oba Athéňané mohou nejprve přesvědčit všechny ostatní ptáky. Zavolá na svou manželku, Slavíka, a nabídne jí, aby zahájila svou nebeskou hudbu. Divadlem nabobtnají noty neviditelné flétny a mezitím dudek poskytuje texty, přivolávající ptáky světa z jejich různých stanovišť - ptáci polí, horští ptáci a ptáci stromů, ptáci vodních cest, močálů a moří . Brzy se začnou objevovat a každý z nich bude při příjezdu identifikován jménem. Čtyři z nich tancují společně, zatímco ostatní se formují do sboru.

Když objevili přítomnost mužů, nově příchozí ptáci se dostali do záchvatu poplachu a pobouření, protože lidstvo bylo dlouho jejich nepřítelem. Následuje potyčka, během níž se Athéňané brání kuchyňským náčiním, které najdou před altánkem dudka, dokud se dudku konečně nepodaří přesvědčit sbor, aby svým lidským hostům poskytl spravedlivý sluch. Chytrý z obou Athéňanů, autor brilantního nápadu, poté přednese formální řeč, v níž ptákům poradí, že jsou původními bohy, a vyzve je, aby znovu získali své ztracené síly a výsady od olympioniků Johnny-come-lately. Ptáci jsou zcela získáni a vyzývají Athéňany, aby je vedli ve válce proti uzurpujícím bohům. Chytrý se poté představí jako Pisthetaerus (Trustyfriend) a jeho společník se představí jako Euelpides (Goodhope). Stáhnou se do altánku dudka, aby žvýkali magický kořen, který je promění v ptáky. Mezitím se Slavík vynoří ze svého úkrytu a odhalí se jako okouzlující ženská postava. Předsedá Chorus ptáků, zatímco oni oslovují diváky konvenčním způsobem parabáze:

Slyšte nás, vy, kteří nejste víc než listy vždy padající, vy smrtelníci osvícení přírodou,
Vy oslabení a bezmocní tvorové Země vždy straší ve světě pouhých stínů,
Entity bez křídel, nepodstatné jako sny, vy pomíjivé věci, vy lidské bytosti:
Obraťte svou mysl na naše slova, naše éterická slova, protože slova ptáků trvají věčně![5]

Sbor přináší krátký popis genealogie bohů a tvrdí, že ptáci jsou dětmi Eros a vnoučata noci a Erebus, čímž se ustálil jejich nárok na božství před olympioniky. Cituje některé z výhod, které divákům plynou z ptáků (například včasná varování před změnami ročních období), a vyzývá diváky, aby se k nim přidali, protože ptáci snadno zvládnou věci, kterých se bojí obyčejní lidé (například mlácení otců) a cizoložství).

Pisthetaerus a Euelpides vycházejí z altánku dudka a smějí se navzájem nepřesvědčivé podobnosti s ptákem. Po diskusi pojmenovali město na nebi Nephelokokkygia, nebo doslova „cloud-kukačka-země“ (Νεφελοκοκκυγία ), a poté se Pisthetaerus začne starat o věci a nařizuje svému příteli, aby dohlížel na stavbu městských hradeb, zatímco organizuje a vede bohoslužbu na počest ptáků jako nových bohů. Během této služby ho otravuje řada nevítaných návštěvníků, včetně mladého verifikátora, který se chce najmout do nového města jako jeho oficiální básník, věštec s proroctvími na prodej, slavný geometr, Meton, nabízející soubor městských plánů, císařského inspektora z Atén se snahou o rychlý zisk a prodejce zákonů, který se pokouší prodávat soubor zákonů původně napsaných pro vzdálené, sotva slyšené město zvané Olophyx. Pisthetaerus všechny tyto vetřelce pronásleduje a poté odejde dovnitř, aby dokončil bohoslužbu. Ptáci sboru vykročili vpřed pro další parabázi. Vyhlašují zákony zakazující trestné činy proti jejich druhu (jako je chytání, umístění do klecí, vycpávání nebo konzumace jídla) a končí doporučením porotcům festivalu, aby jim udělili první místo nebo riskovali defekaci.

Pisthetaerus se vrací na jeviště okamžiků před příchodem posla se zprávou o stavbě nových zdí: jsou již hotové díky úsilí mnoha druhů ptáků. Poté dorazí druhý posel se zprávou, že jeden z olympských bohů se proplížil obranou. Je organizován lov, bohyně Duhovka je detekována a v koutě a brzy se vznáší pod ochranou. Poté, co byl Pisthetaerus vyslýchán a uražen, může odletět ke svému otci Zeus stěžovat si na její zacházení. Sotva odešla, když dorazil třetí posel, který prohlásil, že muži z jejich zástupů se nyní hrnou, aby se připojili k novému městu na obloze. Další skupina nevítaných návštěvníků přichází jako inzerovaná a zpívá kvůli inspiraci nového města. Jedním z nich je vzpurný mladík, který se raduje z představy, že konečně má povolení zbít svého otce. Slavný básník, Cinesias, je další, voskově nesouvisle lyrický, jak se ho zmocňuje poetická nálada. Třetí je sycophant v extázích při pomyšlení na stíhání obětí na křídle. Všichni jsou posíláni balíčky Pisthetaerus. Prometheus přijde další a ukryje se pod slunečníkem, protože je nepřítelem Dia a snaží se, aby ho nebylo vidět z nebes. Přišel s radou pro Pisthetaerus: olympionici hladoví, protože nabídky mužů se k nim již nedostávají; zoufale touží po mírové smlouvě, ale Pisthetaerus by s nimi neměl vyjednávat, dokud Zeus nevzdá své žezlo i svou přítelkyni, Suverenita —To je skutečná síla v Zeusově domácnosti. Jeho mise byla splněna, Prometheus odjíždí jen chvíli před příjezdem delegace ze Dia. Jsou jen tři delegáti: bratr Dia, Poseidon oafish Heracles a ještě více oafský bůh uctívaný barbary, nazývaný Triballians. Pisthetaerus snadno přelstí Heraclesa, který zase šikanuje barbarského boha v podrobení, a Poseidon je tak přehlasován - delegace přijímá Pisthetaerovy podmínky. Nebeským hlasatelem je prohlášen za krále a svrchovaností, vizí rozkoše, je obdarován Zeusovým žezlem. Slavnostní shromáždění odchází uprostřed napětí svatební pochod: Hymen O Hymenai'O! Hymen O Hymenai'O!

Historické pozadí

Když Ptáci bylo provedeno v roce 414 př. nl, Athéňané byli stále optimističtí ohledně budoucnosti Sicilská expedice,[6] který se vydal před rokem pod společné velení Alcibiades, který to nadšeně propagoval, a nejzkušenější aténský generál, Nicias, který se postavil proti tomuto podniku. Přes tento veřejný optimismus v Aténách stále probíhají spory zmrzačení Hermai čin bezbožného vandalství, který vrhl zlověstné pochybnosti o sicilské expedici ještě předtím, než flotila opustila přístav. Vandalismus vyústil v „hon na čarodějnice“ vedený náboženskými extremisty a podporovaný kněžími Eleusinian Mysteries, což vedlo k pronásledování racionalistických myslitelů, jako je Diagoras of Melos.[7] Samotný Alcibiades byl podezřelý z účasti na protináboženských aktivitách a na Sicílii byla vyslána státní loď „Salaminia“, která ho přivedla zpět k soudu. Podařilo se mu však uniknout z vazby a za odměnu jednoho talent aténské úřady následně nabídly zlatu každému, kdo by se mohl přihlásit k odpovědnosti za jeho smrt.[8] Alcibiades už několik let předtím byl kontroverzní osobností aténské politiky - spojil se s Niciasem, aby dosáhl ostrakismu populistického vůdce Hyperbolus. Hyperbolus byl častým terčem satiry v Aristofanových hrách, role, kterou dříve plnil Cleone, který zemřel v roce 422.

Místa a lidé zmínění v Ptáci

Aristophanes psal pro pobavení svých spoluobčanů a jeho hry jsou plné aktuálních odkazů. Následující vysvětlení aktuálních odkazů v Ptáci je založen na práci různých vědců[2][9][10] (běžné odkazy na konvenční bohy jsou vynechány):Místa

  • Libye: Oblast spojená se sezónní migrací jeřábů (řádky 710, 1136), umožňuje slovní hříčku libas (cokoli, co kape nebo stéká) - Euelpides tvrdí, že je libyjský pták z důvodu, že se namočil strachem (65).
  • Řeka Phasis: Pisthetaerus tvrdí, že je ptákem z této řeky, protože se smáčí strachem (řádek 68). Populární hříčka sdružuje Phasian (phasianikos) s informátory nebo sycophants (sycophantikos) - slovní hříčka je však výslovněji vyvinuta v Acharnians (Acharnians řádek 725-6)
  • Phalerum: Starý přístav v Aténách, je zdrojem sardinek (linka 76), zmíněných také v dřívější hře.[11]
  • Salaminia: Jedna ze dvou aténských lodí vyhrazených pro státní pochůzky, byla nedávno odeslána na Sicílii k vyzvednutí Alcibiades zpět do Atén k soudu. Uvádí se zde jako dobrý důvod nežít poblíž moře (linka 147). Iris se jí a její sesterské lodi podobá Paralos jako pochůzkář pro úřady (1204).
  • Lepreus: Město v Elis, navrhuje dudek Hoopoe jako dobré místo pro začátek nového života, ale Euelpides jej odmítá, protože to maří malomocenství, které mu připomíná Melanthius, básníka, jehož kůže byla evidentně stejně špatná jako jeho verš (řádek 149).
  • Opuntian Locris: Pobřežní oblast Řecka naproti Euboia, je to další cíl doporučený The Hoopoe, ale Euelpides ho odmítl, protože „Opuntian“ mu připomíná Opuntius, notoricky známý sycophant pouze s jedním okem (řádek 152).
  • Melos: Ostrov, který se vzbouřil proti aténské kontrole, byl vyhladovělý k podrobení. Je zde zmíněn jako příklad toho, co by mohlo být provedeno proti bohům (řádek 186), a také proto, že se jedná o epiteton pro Diagoras of Melos (1032), notoricky známý ateista postavený mimo zákon z Atén (pravděpodobně kvůli hněvu veřejnosti nad zmrzačením hermae ). Melos je také zmíněn v Mraky jako epiteton pro postavu podobnou Diagorasovi (Sokrates).[12]
  • Cerameicon: Nejnápadnější hřbitov v Aténách - Psithetaerus doufá, že tam dostane hrdinův pohřeb (řádek 395). Je to zmíněno také v Rytíři a Žáby.[13]
  • Delphi: Náboženské centrum Řecka, označuje se tímto jménem (řádky 618, 716) a také svým starobylým názvem Pytho (řádky 856, 870). Athéňané se k němu mohli dostat pouze skrz Boeotia, nepřátelské území (189). Existuje mnoho odkazů na Delphi / Pytho v Aristofanových dalších hrách.[14]
  • Maratón: Často spojené s vítězstvím Athén proti Persii, stalo se také hlavním stanovištěm ptáků (řádek 246). Je to zmíněno i v jiných hrách.[15]
  • Orneae: Peloponéské město, které bylo zhruba v této době zničeno Argives.[16] Je zmíněn, protože umožňuje slovní hříčku pro ptactvo (řádek 399).
  • Frýgie: Dobrý zdroj vlny (řádek 493), jeho obyvatelé špatně srovnávají s Athéňany (762, 1244). Existují odkazy na to ve dvou dalších hrách.[17]
  • Alimos: Komunita na půdě Attic, to bylo rodiště historika Thucydides. Euelpides byl na cestě z Atén, když byl jednou přepaden (linka 496).
  • Egypt: Kdysi tomu vládli kukačky (řádek 504). Byl to domov pyramidy, a přesto nikdo odtamtud nepomohl postavit zeď na obloze (1133). Je to zmíněno i v jiných hrách.[18]
  • Fénicie: Toto byla další starodávná země, kde dříve vládli kukačky (řádek 504).
  • Babylon: Jeho slavné zdi připomínají stěny Cloudcuckooland (řádek 552).
  • Crioa nebo Krioa: A deme v kmeni Antiochidů je to nominální domov Euelpides (řádek 645).
  • Dodona: Starobylá věštecká svatyně na severozápadě Řecka, její roli nyní plní ptáci (řádek 716).
  • Hebrus: Velká řeka severně od Řecka zvýhodněná labutěmi (řádek 774).
  • Sparta: Domovské město nepřítele, to je také název pro běžné lano používané jako popruhy na postele. Euelpides si myslí, že by to mohlo být dobré jméno pro nové město na obloze, ale Pisthetaerus by pod tímto jménem nikdy pohodlně nespal (řádek 815). Více obyčejně známý jako Lacedaimon, Sparta je modelem xenofobního města (1012).
  • Phlegra: Planina, kde olympioničtí bohové předběhli obry (řádek 824).
  • Pelasgicon: Severní strana Athénců akropole se nazývá jeho ekvivalent v Cloudcuckooland Pelargikon – čáp (řádek 832).
  • Sounion: Mys označený jako Poseidon Souniaratos (Vyvolán na Sounion), nyní jej lze identifikovat s jestřábem - Sounierax (řádek 868). Přídomek Souniaratos se objeví také v Rytíři.[19]
  • Ortygia: Ostrov označený jako Leto Ortygometra (Matka křepelčích ostrovů), je nyní možné ji identifikovat s křepelkami, ačkoli stejným epitetonem Ortygometra (řádek 870).
  • Aetna: Sicilské město založené řeckým tyranem Hieron I., je to fantasticky zmíněno mladým básníkem (řádek 926), zatímco oslovuje Pisthetaerus způsobem slavného barda Pindar oslovení Hierona (Pindarův fragment 94).
  • Korint a Sicyon: Sousední města na severním Peloponésu, jsou metaforicky používána v proroctví citovaném věštcem, aby definovaly meziprostor obývaný psy a vranami, tj. Cloudcuckooland (řádek 968).
  • Colonus: A deme uvnitř kmene Aegides, blízko Atén - matematik Meton nedávno tam navrhl akvadukt.
  • Olophyxia: Odlehlé město na problémovém severovýchodě Řecka poblíž Mount Athos, je to samotný model dobře regulovaného města (linka 1041).
  • Laurium: Těžařská čtvrť poblíž Atén, proslulá svými stříbrnými sovy odtamtud (tj. Aténské mince), se bude hrnout k festivalovým soudcům, kteří udělí vítězství Ptáci (řádek 1106).
  • Alpheus: Řeka spojená s Olympia, domov olympijských her - dýchá to bezdechý a lapající běžec (řádek 1121).
  • Thrákie: Severovýchodní hranice a často bitevní pole během peloponneské války, to je místo, kam je poslán vzpurný mladík, aby jednal podle svých násilných instinktů (řádek 1369). Je to zmíněno v jiných hrách.[20]
  • Pellene: Vesnice na severním Peloponésu, kde byl vítězům v místních hrách udělen vlněný plášť.[21] Je to zmíněno také v Lysistrata.[22]
  • Corcyra: Zásobovací port pro sicilskou expedici, je zde zmíněn jako zdroj dobrých šňůr pro biče - jediné „křídla“, která Psithetaerus dá sykofantovi (řádek 1463).

Cizinci

  • Medes: Bratři z Peršanů, dalo by se očekávat, že dorazí na velbloudu - i když byl náhodou pták (řádek 277). Existuje několik odkazů na ně v jiných hrách.[23]
  • Carians: Obyvatelé východních břehů Egejského moře jsou známí svou účastí na hřebenech - vynalezli hřeben helmy a žili na hřebenech kopců (řádek 292) - viz také Herodotus.[24] Aténský jménem Execestides je zmíněn dvakrát kvůli svému kariánskému původu (765, 1527). Ve dvou dalších hrách jsou odkazy na Cariany.[25]
  • Peršané: Delegát z Persie, Pharnaces, je naplánován objevit se na Ecclesia - příležitost pro zkorumpované aténské úředníky (řádek 1030). Jiné odkazy na Peršany jsou ve smyslu ptáka, perského ptáka (řádky 485, 707), který předcházel Darius a Megabazus (484) jako pán Persie. O Peršanech se zmiňují i ​​jiné hry.[26]
  • Chians: Zarytí spojenci Athéňanů, zaslouží si zmínku v modlitbách (řádek 879). Odkazy na ně existují i ​​v jiných hrách.[27]
  • Scythians: Bojovní a divokí lidé - zastaralý Athénčan Straton si představuje, že bloudí uprostřed nich (941). Scythians hrají v roli lukostřelců (aténský ekvivalent policistů) ve třech hrách.[28]
Shadow Foots (Skiapody): bájní lidé, o nichž se zmiňuje Ptáci jen jako sousedé strašidelného Socrates (řádek 1553)
  • Thales: Jeden z mudrců starověkého Řecka, je měřítkem pro další matematicky smýšlející intelektuály (řádek 1009).
  • Sardanapalus: Asyrský král je měřítkem pro další extravagantní a shovívavé imperialisty (řádek 1021).
  • Lydians: Dříve císařská moc, oni a jejich sousedé Phrygians jsou nyní tak plachí lidé, že by je mohla zastrašit i duhová bohyně Iris (řádek 1244). Lydians jsou zmíněny také v Mraky.[29]
  • Ilyrové: Barbarští lidé pozoruhodní divokostí svých válečných krizí - barbarští bohové znějí jako oni při útoku na Dia (řádek 1521).
  • Triballians: Lidé obývající trácké hranice - jeden z jejich bohů je v delegaci v Cloudcuckooland.

Básníci, umělci a intelektuálové

  • Acestor Sacas: Tragický básník narozený v zahraničí - je přitahován do Atén, právě když je odpuzován Pisthetaerus (řádek 31). Je zmíněn také v Vosy.[30]
  • Sofokles: Proslulý tragický básník, napsal hru Tereus to je základ nešťastného vzhledu dudka (řádek 100). Dostává zmínky i v jiných hrách.[31]
  • Melanthius: Poměrně tragický tragický básník - vysmíval se zde kvůli své malomocné kůži (řádek 151) a v Mír pro jeho obžerství a nedostatek talentu.[32]
  • Philocles: Synovec velkého tragédie Aischyla, napsal hru o Tereovi, který byl slabým potomkem Tereuse, napsaného Sofoklem, a dostal přezdívku „Skřivan“ (řádky 281, 1295). Vysmívají se mu další dvě hry.[33]
  • Ezop: Legendární autor bajek - ptáci nevědí, protože ho nikdy nečetli (řádek 471) a je autorem varovného příběhu o orlovi a lišce (651). Jsou v něm odkazy Vosy a Mír.[34]
  • Homere: Velký Bard - je nepřímo citován, když popisuje Heru (Iris) jako plachou holubici (řádek 575) a básníky jako sluhy múz (910). Jmenuje se o něm ve třech dalších hrách.[35]
  • Prodicus: Filozof a vědátor, jeho znalosti ptáci nerespektují (řádek 692). On je jmenován také v Mraky.[36]
  • Phrynichus (tragický básník): Respektovaný tragický básník, sbíral písničky z lesní Muse jako včela (řádek 749). On je zmíněn v jiných hrách.[37]
  • Aischylos: Proslulý tragický básník, který ho Pisthetaerus pojmenoval jako autora verše o hrdinech zastřelených vlastními šípy / peřím (řádek 808) - verš byl vypůjčen z nyní ztracené hry Myrmidons.[38] Kromě toho je vypůjčen popis slavíka (677) a Irisiných hrozeb božského hněvu (1240) Agamemnon,[39] a zdá se, že Pisthetaerova protistrana vypálit Zeův dům (1246–7) byla vypůjčena Niobe.[9]
  • Chairis: Hudebník zesměšňovaný ve dvou dalších hrách jako zdroj nevítaného hluku,[40] dodává kakofonii ptáků v této hře (řádek 857).
  • Simonides: Respektovaný básník, je vzorem pro oportunistického mladého veršeře, který doufá, že ho najme Cloudcuckooland (řádek 919). Simonides je obviněn z chamtivosti v Mír,[41] a on je dvakrát zmíněn v Mraky.
  • Pindar: Proslulý básník, je označován jménem (řádek 939) a jeho povýšený styl je plagován mladým verifikátorem (viz poznámky k Hieron I. výše). Citovány jsou také některé z jeho veršů Rytíři a Mraky.[42]
  • Euripides: Kontroverzní tragický básník, paroduje se ve všech Aristofanových hrách a ve třech z nich dokonce vystupuje jako postava (Acharnians, Thesmophoriazusae a Žáby). V této hře o něm není žádná přímá zmínka, ale existují citace z některých jeho her: hanlivý odkaz na Lydians a Phrygians (řádek 1244) je z Alcestis[43] a sborový příkaz, aby se uvolnila cesta pro hrdinu (1720), je z Trojské ženy.[44]
  • Socrates: Skvěle quixotický filozof, který byl vzorem pro generaci hladových, neudržovaných mužů, dokud Pisthetaerus neinspiroval novou naději (řádek 1282). Říká se o něm, že je neumytým průvodcem do podsvětí a sousedem divného Shadow Foot lidé (Skiapody řádek 1555). On se objeví jako postava v Mraky a je znovu zmíněn v Žáby.[45]
  • Chaerephon: Loajální žák Sokrata, v této hře je netopýr z pekla (řádky 1296 a 1564). Několikrát je zmíněn v Mraky[46] a několikrát dovnitř Vosy.[47]
  • Cinesias: Inovativní básník, komičtí básníci se mu často vysmívali. Je to směšná, vedlejší postava v této hře, kde je prezentován jako hyperbolický rapsodista. Dostává další zmínky v Žáby a Ecclesiaszusae.[48]
  • Gorgias: Renomovaný řečník ze Sicílie - on a jeho student (nebo syn) Philippus jsou barbarské obludnosti znetvořené svými všestrannými jazyky (řádek 1701). Oba řečníci jsou zmiňováni také v Vosy.[49]

Aténští politici a generálové

  • Aristokrat, syn Scellias: Politická a vojenská osobnost, jeho jméno umožňuje trest aristokracie - pohrdá ním Euelpides.
  • Nicias: Jeden z předních generálů v Aténách, který byl nedávno pověřen vedením sicilské expedice - je měřítkem pro chytré vojáky (linka 363) a pro prokrastinaci (640). V roli otroka hraje podružnou roli Rytíři a v té hře je také zmiňován jménem.[50]
  • Lusicrates: Úchvatný úředník, proslulý přijímáním úplatků (řádek 513). Je možná stejný Lusicrates, o kterém se mluví Ecclesiazusae.[51]
  • Diitrephes: Jeden ze dvou velitelů kavalérie v té době, byl také výrobcem proutěných bund pro sklenice na víno, s rukojetí známými jako „křídla“ - tato křídla mu pomohla dostat se do autoritativních pozic (798) a inspiruje mládež k připojte se k kavalérii (1442).
  • Theogenes: Významný politik, bývalý kolega z Cleone na vyšetřovací misi do Pylos a jeden ze sedmnácti Athéňanů se zavázal, že bude pozorovat Niciasův mír, je možné, že měl také vlivný o tři roky později v EU Oligarchický převrat z roku 411 př a v Tyranie ze třiceti.[52] Je zde zesměšňován jako chvastoun (řádky 822, 1127, 1295). On je zmíněn v dalších třech hrách.[53]
  • Aeschines: Možná vlivná osobnost o mnoho let později v roce Tyranie ze třiceti, je zde zesměšňován jako chvastoun (řádek 823). Je zmíněn také v Vosy.[54]
  • Teleas: Vlivný politik - je to někdo, kdo nemá rád záludné typy lidí (řádek 168) a říká se o něm, že byl mužem odpovědným za vyslání inspektora do Cloudcuckooland (1025)
  • Peisander: Zastoupen jako příšerný voják v Mír[55] a dovnitř zkažený burčák Lysistrata,[56] je zde zmiňován jako bez duše, krvežíznivá postava podobná Odysseovi (řádek 1556).
  • Laespodias: Další generál, který se vyznačoval deformací nohou, ačkoli se ho snažil skrýt pod svým pláštěm (řádek 1569).

Aténské osobnosti

  • Philocrates: Významná postava na trhu s ptáky (řádky 14, 1077).
  • Callias: Utrácel, promarnil své dědictví vyplácením platanů a volných žen - připomíná línání ptáků (řádky 283-4). Znovu je zmíněn ve dvou pozdějších hrách.[57]
  • Cleonymus: Neustále terč aristofanských vtipů pro obžerství a zbabělost,[58] je zde srovnáván s ptákem „Gobbler“, který má hřeben (řádek 289), a se stromem, který padá listí jako štíty (1475).
  • Orestes: Identifikován jako opilý a násilný loiterer v Acharnians,[59] od té doby přidal krádež oblečení do své tašky triků (řádky 712, 1490)
  • Cleisthenes: Častý terč vtipů kvůli jeho nápadné zženštilosti,[60] on se objeví jako vedlejší postava v Acharnians a v Thesmophoriazusae. Je dobrým důvodem, proč by virago jako Athena nemělo být patronkou bohyně Cloudcuckoolandu, tj. Stačí jeden gender-bender (řádek 831).
  • Straton: Ještě další zmatený Athénčan zmíněný v jiných hrách,[61] je představován utrpením strádání mezi divokými Skythy (řádek 942).
  • Proxenides: Další chlouba jako Theogenes (viz výše) - stěny Cloudcuckoolandu jsou tak široké, že kolem sebe mohly projíždět na velkých vozech (řádek 1126). Proxenidy jsou zmíněny dříve v Vosy.[62]
  • Athéňané, kteří se podobají ptákům: Tharreleides: kavka (řádek 17); Holič Sporgilus: vrabec (300); Spintharus, aténský frygický původ: pěnkava (762); Syn Peisias, zrádce: koroptev (766); Menippus: vlaštovka; Lycurgus: ibis; Syracosius: sojka; Meidias: křepelka Cleocritus, zmíněno také v Žáby:[63] pštros.
  • Doplňky: Patrocleidy: známé pro inkontinenci (790); Leotrophides: klient hodný básníka Cinesias (1406).

Historické, náboženské a mýtické postavy

  • Cranaus: Mytologický král v Aténách, jeho jméno se používá jako epiteton pro Athéňany (řádek 123). Podobné zmínky existují ve dvou dalších hrách.[64]
  • Itys: Tragicky krátkotrvající syn Tereuse a Procna, jeho jméno používá dudek při svolávání slavíka (řádek 212).
  • Agamemnon, Menelaus, Priam: Legendární králové Řecka a Tróje - ptáci byli prominentně představeni na svých královských insigniích (řádky 509 512). Pouze Menelaus je jmenován v jiných hrách.[65]
  • Cebriones, Porfyrion: Dva z obrů, kteří vystupovali v Gigantomachy, jsou znakem vzpoury ptáků proti řádu olympioniků (řádky 553, 1249–52)
  • Alcmene, Semele, Alope: Nymfy, které navštívili olympioničtí bohové, jsou typické pro staré časy, kdy olympionici měli volný průchod oblohou (řádky 558-9). Alcmene je zmíněn také v Žáby, Semele dovnitř Thesmophoriazusae.[66]
  • Erebus, Tartarus, Eros: Základní materiál pro genealogie, jako např Hesiod je Theogony, jsou zde odhaleni jako blízcí příbuzní ptáků. Erebus (řádky 691, 1194) není v jiných hrách zmíněn. Tartarus (693, 698) je zmíněn v Mraky,[67] a Eros (700, 1737) ve dvou dalších hrách.[68]
  • Colainis: Přídomek pro Artemis; umožňuje slabou hříčku s acalanthis, podkrovní slovo pro stehlík (řádky 875).
  • Sabazius: Frygický bůh - jeho etnický původ umožňuje hříčku s phrygilos, podkrovní slovo pro finch (řádek 876). On je jmenován ve dvou dalších hrách.[69]
  • Cybele: Známá také jako „horská matka“ (řádek 746), je zde identifikována s pštrosem a následně vyvolána jako matka pštrosího Cleocrita (877).
  • Bacis: Legendární věštec - jeho věštci jsou parodováni v této hře (řádky 962, 970) a v dalších hrách.[70]
  • Pandora: Mýtický zdroj neštěstí lidstva, má být uklidněna obětí bílého berana z autority Bacise (řádek 971).
  • Diopeithes: Současný aténský věštec a náboženský fanatik zmíněný v jiných hrách,[71] je zde zmíněn spolu s podobně smýšlejícím Lamponem (řádek 988). Lampon je zmiňován také jako někdo, kdo přísahá „u husy“ (521).
  • Alexander: Legendární princ z Troy - festivaloví porotci mohou očekávat lepší dary, než kdy dostal, pokud jim udělí první místo Ptáci (řádek 1104).
  • Timone: Legendární misantrop - to, čím byl pro Athéňany, je Prometheus pro olympioniky (řádek 1549). Je zmíněn také v Lysistrata.[72]
  • Odysseus: Hrdina Homerova eposu, pojmenovaný ve třech dalších hrách[73] - je zde představen jako měřítko pro strašidelnou krvežíznivost (řádek 1561).
  • Solone: Zakládající otec aténské demokracie - jeho zákony dokonce upravují chování bohů (řádek 1660).

Diskuse

To bylo argumentoval, že Ptáci trpěl více než kterákoli jiná aristofanská hra nadměrnou interpretací vědců.[74] Ve výkladech 19. století byla prominentní politická alegorie: Cloudcuckooland lze identifikovat se sicilskou expedicí jako příliš ambiciózní plán, Athéňany lze identifikovat s ptáky a jejich nepřátele s olympskými bohy. 20. století přišlo také s alegorickými interpretacemi - například Pisthetaerus byl interpretován jako metafora pro Alcibiades.[75] Cloudcuckooland někteří učenci chápali jako komické znázornění ideální polis a také jej chápali jako varovný příklad polis pokazený; podle ještě jiného pohledu však hra není nic jiného než úniková zábava.[76]

Přátelství mezi Pisthetaerus a Euelpides je realisticky zobrazeno navzdory nereálnosti jejich dobrodružství. Hlavní myšlenkou jejich přátelství je dobré naladění vzájemného škádlení za vzájemná selhání (např. Řádky 54–5, 86–91, 336–42) a důkazem jejich přátelství je snadnost, s jakou společně pracují v obtížných situacích, do značné míry kvůli Euelpidesově ochotě připustit iniciativu a vedení Pisthetaerovi. Vztah mezi otcem a synem mezi Philocleonem a Bdelycleonem v Vosy a vztah manžel-manželka mezi Cinesias a Myrrine v Lysistrata jsou další příklady Aristofanovy schopnosti přesvědčivě vykreslit lidstvo v těch nejpřesvědčivějších podmínkách, jaké si lze představit.

Toynbee, v jeho Studium historie, argumentuje za propojení mezi Ptáci a Nový zákon, poukazující na významné příklady korespondence:

  • Pisthetaerus i Ježíš jsou zbožňovaní lidé.
  • Cloudcuckooland je synonymem pro Království nebeské, protože jsou obě idealizovaná nebeská města.
  • Příklad uvedený v Matouš 6:26 ptáků, kteří se živí, aniž by sklízeli nebo se shromažďovali, se odráží z rozhovoru mezi Euelpidesem a dudkem, v řádcích 155–61. Dalším spojením je fragment Musonius.
  • Křesťanské obrazy Holubice jako Ducha svatého jsou odvozeny z jejího použití jako znaku „nebeské lásky“ Afrodita Urania.

Věří, že Nový zákon byl ovlivněn literární tradicí, která začala Aristofanem. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že Aristophanes tyto myšlenky prezentuje jako komickou fantazii, zatímco Nový zákon s nimi zachází jako s hluboce vážným odhalením.[77]

Ptáci a stará komedie

Ptáci připomíná všechny rané hry Aristofana v klíčových aspektech jeho dramatické struktury. Takové podobnosti jsou důkazem žánru starodávného dramatu známého jako Stará komedie. Variace těchto „konvencí“ jsou významné, protože ukazují buď trend od staré komedie, korupci v textu nebo jedinečný dramatický efekt, který autor zamýšlel. Variace této hry najdete v následujících konvencích:

  • Agon: Agon je debata nebo formální argument konstruovaný jako „symetrická scéna“ se dvěma deklarovanými sekcemi a dvěma písněmi. Protagonista obecně porazí protivníka v debatě a to rozhodne o výsledku hry dlouho předtím, než hra skutečně skončí. Agon dovnitř Ptáci (řádky 451–626) má konvenční formu, ale neexistuje žádný protivník - dva hlavní řečníci jsou Pisthetaerus a jeho přítel Euelpides, přičemž Pisthetaerus přednáší projev a Euelpides poskytuje podpůrné komentáře. Ptáci poskytují ochotné publikum a lze je snadno získat z pohledu protagonisty. Podobně jednostranný agon se nachází v další přežívající hře, Lysistrata.
  • Parabáza: The parabasis is an address to the audience by the Chorus in the absence of any actors. Generally there is a long parabasis in the middle of the play, including a 'parabasis proper' in which the Chorus speaks as the author's representative on issues relating to his career, and usually there is a shorter parabasis near the end. In this play, the first parabasis (678–800) and the second (1058–1117) are conventional in structure but the Chorus always speaks in character as birds. Instead of speaking about the poet in the 'parabasis proper', the birds speak about themselves, outlining their genealogy, their value to the audience and their effect on the audience's vocabulary – in all these topics however there are amusing echoes of things a Chorus would ordinarily say on behalf of the poet. This 'parabasis proper' is in fact almost a satire on the convention of a parabasis proper.
  • Unwelcome Visitors: The protagonist's early victory in the agon generally tends to ease dramatic tension early in the play and this is usually offset to some extent by a stream of minor characters or 'unwelcome visitors' that have to be chased off by the triumphant hero. This play is exceptional in that there are three waves of unwelcome visitors – the first wave comes before the walls of Cloudcuckooland have been completed, the second wave comes immediately after and the third wave comes as a delegation from Zeus. This repetition is the reason why Ptáci is much longer than the other surviving plays.

Představení

Překlady

Reference

  1. ^ Aristophanes:Lysistrata, The Acharnians, The Clouds Alan Sommerstein, Penguin Classics 1973, page 37
  2. ^ A b Aristophanes:The Birds and Other Plays D.Barrett and A.Sommerstein, Penguin Classics 1978
  3. ^ Aristophanes: The Birds and Other Plays D.Barrett and A.Sommerstein, Penguin Classics 1978, page 149
  4. ^ Greek Drama Peter Levi in 'The Oxford History of the Classical World' J.Boardman, J.Griffin and O.Murray (eds), Oxford University Press 1986, page 178
  5. ^ Ptáci lines 685–688
  6. ^ Barrett, D .; Sommerstein, A., eds. (1978). Aristophanes: The Birds and Other Plays. Penguin Classics. str. 149.
  7. ^ Janko, Richard (2006). "Socrates the Freethinker". V Ahbel-Rappe, Sara; Kamtekar, Rachana (eds.). A Companion to Socrates. Wiley-Blackwell. str. 54–55.
  8. ^ The Peloponnesian War D.Kegan, Viking Penguin 2003, page 273
  9. ^ A b Hickie, William James, ed. (1853). Comedies of Aristophanes Vol. Já. G. Bell.
  10. ^ Aristophanis Comoediae Tomus II F.W.Hall and W.M.Geldart, Oxford University Press 1907, Index Nominum
  11. ^ Acharnians line 901
  12. ^ Mraky 830; Aristophanes: Clouds K.Dover, Oxford University Press 1970, note 830 page 145
  13. ^ Rytíři 772; Žáby 129
  14. ^ Pytho: Rytíři 220, 1229, 1273; Vosy 869; Thesmophoriazusae 332, 333; Lysistrata 1131; Žáby 659; Wealth II 213; Delphi: mraky 605; vosy 159, 1446
  15. ^ Acharnians 697,698; Rytíři 781, 1334; Vosy 711; Thesmophoriazusae 806; Žáby 1296
  16. ^ Thucydides VI.7
  17. ^ Vosy 411; Thesmophoriazusae 121
  18. ^ Mír 1253; Mraky 1130; Thesmophoriazusae 856, 878; Žáby 1206, 1406; Wealth II 178
  19. ^ Rytíři 560
  20. ^ Acharnians 136, 138, 602; Vosy 288; Mír 283; Lysistrata 103
  21. ^ Ódy Pindarovy G.S.Conway, J.M.Dent and Sons LTD (London 1972), page 57 note on Olympian IX
  22. ^ Lysistrata 996
  23. ^ Rytíři 478, 781; Vosy 12, 1097; Mír 108; Lysistrata 1253; Thesmophoriazusae 337, 365
  24. ^ Herodotus I.171
  25. ^ Rytíři 173; Žáby 1302
  26. ^ Mraky 151; Thesmophoriazusae 734, 1175; Lysistrata 229, 1261; Ecclesiazusae 319
  27. ^ Mír 171, 835; Žáby 970; Ecclesiazusae 1139
  28. ^ Acharnians 704; Lysistrata 451; Thesmophoriazusae 1001
  29. ^ Mraky 600
  30. ^ Vosy 1221
  31. ^ Mír 531, 695, 697; Žáby 76, 79, 787, 1516
  32. ^ Mír 802, 1009
  33. ^ Vosy 462; Thesmophoriazusae 168
  34. ^ Vosy 566, 1259, 1401, 1446; Mír 129
  35. ^ Mraky 1056; Mír 1089, 1096; Žáby 1034
  36. ^ Mraky 361
  37. ^ Vosy 220, 269, 1490, 1524; Thesmophoriazusae 164; Žáby 910, 1299
  38. ^ frag. 123 Dindorf
  39. ^ Agamemnon 1111 and 526
  40. ^ Acharnians 16; Mír 951
  41. ^ Mír 697
  42. ^ Rytíři 1263, 1329; Mraky 597
  43. ^ Alcestis line 675
  44. ^ Trojské ženy 302
  45. ^ Žáby 1491
  46. ^ Mraky 104, 144, 146, 156, 503, 831, 1465
  47. ^ Vosy 1408, 1412
  48. ^ Žáby 153, 1437; Ecclesiazusae 330
  49. ^ Vosy 421
  50. ^ Rytíři 358
  51. ^ Ecclesiazusae 630, 736
  52. ^ Aristophanes: Wasps D. MacDowell, Oxford University Press 1971, page 283 note 1183
  53. ^ Vosy 1183; Mír 928; Lysistrata 63
  54. ^ Vosy lines 459, 1220, 1242
  55. ^ Mír 395
  56. ^ Lysistrata 490
  57. ^ Žáby 432; Ecclesiazusae 810
  58. ^ Acharnians 88, 844; Rytíři 958, 1294, 1372; Mraky 353, 400, 673–5; Vosy 19, 20, 822; Mír 446, 673, 675, 1295; Thesmophoriazusae 605
  59. ^ Acharnians 1166
  60. ^ Acharnians 118; Rytíři 1374; Mraky 355; Vosy 1187; Lysistrata 621, 1092; Thesmophoriazusae 235, 634, 763, 929; Žáby 48, 57, 426
  61. ^ Acharnians 122; Rytíři 1374
  62. ^ Vosy 325
  63. ^ Žáby 1437
  64. ^ Acharnians 75; Lysistrata 481
  65. ^ Lysistrata 155; Thesmophoriazusae 867, 901, 910
  66. ^ Žáby 531, 582; Thesmophoriazusae 991
  67. ^ Mraky 192
  68. ^ Acharnians 991; Ecclesiazusae 957, 967
  69. ^ Vosy 9, 10; Lysistrata 388
  70. ^ Rytíři 123, 1003 sq.; Mír 1070 sq., 1119
  71. ^ Rytíři 1085; Vosy 380
  72. ^ Lysistrata 809, 812
  73. ^ Vosy 181, 351; Mír 395; Lysistrata 490
  74. ^ MacDowell, D. (1995). Aristophanes and Athens: an introduction to the plays. Oxford University Press. str. 221.
  75. ^ Vickers, M. (1989). "Alcibiades on Stage: Aristophanes' 'Birds'". Historia. 38 (3): 267–299. JSTOR  4436112.
  76. ^ MacDowell, D. (1995). Aristophanes and Athens: an introduction to the plays. Oxford University Press. str. 221–227.
  77. ^ More information can be found in Annex 1 of V. C I (d) 11, pp. 346 – 364, Volume VI of the unabridged Study of History.
  78. ^ King's College: 1982 Aristophanes – Birds
  79. ^ Shepard, Richard F. (June 2, 1983). "Stage: 'The Birds' by Aristophanes". The New York Times.

externí odkazy