Patiala salwar - Patiala salwar

Patiala salwar
Školní dívky nosí Patiala salwars

A Patiala salwar (také nazývaný a pattian walee salwar) (také vyslovováno jako shalwar v Urdu) je typ ženy kalhoty která má své kořeny ve městě Patiala v severní oblasti Paňdžáb stát v Indii. Král Patiala v dřívějších dobách měl na sobě královské šaty Patiala Salwar. Patiala Salwar se velmi podobá Pathani oblek, který má volné vrstvy podobné těm z a Salwar a dlouhý top ke kolenům známý jako a kameez. Oděv již nenosí obvykle muži, ale klasicky se proměnil v nové střihy a styling do dámského oděvu.

Nohavice Patiala preferuje většina žen z Paňdžábu a dalších regionů Severní Indie pro pohodlí a trvanlivost v létě. Vzhledem k tomu, že Patiala salwar je velmi volná a prošitá záhyby je to velmi pohodlné oblečení na nošení. Jeho charakteristickou vlastností jsou záhyby látky sešité dohromady, které se setkávají ve spodní části. Patiala salwars vyžadují k prošívání dvojnásobnou délku materiálu, což je obvykle čtyři metry. Pád záhybů Patiala salwar je takový, že dává krásný efekt zavěšení. Záhyby jsou šité nahoře na opasek.

Patiala salwar s mnoha záhyby se také označuje jako a Patiala shahi salwar protože to nosila shahi (královští) lidé z Patialy. Salát Patiala se nosí jako alternativa k tradičnímu Punjabi Salwar Suit.

Topy

Salát Patiala lze nosit s různými typy krátkých a dlouhých triček (kameez ). V dnešní době některé dívky dokonce nosí tričko dát smíšený asijský a západní vzhled. Nejpopulárnějším a nejpoužívanějším topem je krátký kamez.

V populární kultuře

v Bunty Aur Babli (2005), nový pohled na Patiala Salwars a kurtis nosila filmová hvězda, Rani Mukherjee, navrhl Aki Narula.[1]

Herečka Kareena Kapoor byl také zodpovědný za nový vzhled filmu Jab We Met, na sobě Patiala shalwar a krátké tričko. Mezi další celebrity, které nosí Patiala shalwars, patří Sonakši Sinha, Amrita Rao, Sonam Kapoor, Preity Zinta.

Reference

  1. ^ „FASHION: How to Dress a Rockstar“. Tehelka Magazine, Vol 8, Issue 39. 1. října 2011. Archived from originál dne 24. září 2011. Citováno 2. října 2011.