Parveen Shakir - Parveen Shakir
Parveen Shakir پروین شاکر | |
---|---|
narozený | Parveen Shakir Syed 24. listopadu 1952 Karáčí, Sindh, Pákistán |
Zemřel | 26. prosince 1994 Islámábád, Pákistán | (ve věku 42)
Odpočívadlo | Islámábádský hřbitov H-8, Islámábád 33 ° 41'19 ″ severní šířky 73 ° 3'52 ″ východní délky / 33,68861 ° N 73,06444 ° E |
obsazení |
|
Národnost | Pákistánec |
Vzdělávání | BA, MA, PhD |
Alma mater | University of Karachi |
Doba | 1976–1994 |
Žánr | |
Předmět | Romantika |
Literární hnutí | Postmoderna |
Pozoruhodné práce | خوشبو, Khushbu (1976) |
Pozoruhodné ceny |
|
Manželka | Syed Naseer Ali |
Děti | Syed Murad Ali |
webová stránka | |
perveenshakir |
Parveen Shakir PP (Urdu: پروین شاکر; 24 listopadu 1952-26 prosince 1995) byl pákistánský básník, učitel a státní zaměstnanec Vláda Pákistánu. Ona je nejlépe známá pro její básně, které přinesly výrazný ženský hlas do urdské literatury, a pro její důsledné používání vzácného gramatického ženského rodu pro slovo „milenec“.[1]
Od její smrti se každoročně koná „Literární festival Parveen Shakir Urdu“ Islámábád v jejím memoriam.[2]
Ranná kariéra
Parveen Shakir začal psát ve velmi mladém věku. Psala prózu i poezii, přispívala sloupky Urdu noviny a několik článků v anglických denících. Zpočátku psala pod pseudonymem „Beena“.[3]
Poté, co učila devět let, se připojila k Státní služba Pákistánu a pracoval na celním oddělení. V roce 1986 byla jmenována druhou tajemnicí Ústřední daňová rada (Nyní Federální daňová rada ) v Islámábád, Pákistán.[3]
V roce 1976 vydala Parveen Shakir svůj první svazek poezie Khushbu (Vůně) s velkým ohlasem. Získala jedno z nejvyšších vyznamenání Pákistánu, Pýcha výkonu za vynikající příspěvky do literatury.[3] Následně publikovala další svazky poezie včetně Smutně (Blatouch) v roce 1980 a Khud Kalāmi (Monolog) a Inkar (Odmítnutí) v roce 1990. Tyto básnické knihy jsou shromažďovány v Mah-e-Tamam (Úplněk). Vydala také sbírku novinových sloupků s názvem Gosha-e-Chashm (Koutek oka). Kaf-e-Āina (The Mirror's Edge) byla vydána posmrtně s pracemi z jejích deníků a časopisů.[3]
Styl poezie
Dva hlavní styly, ve kterých psala, byly ghazal a azad nazm (volný verš ) kde využila několik literárních technik a zkoumala choulostivá témata, aby vytvořila úplný obraz o ženské zkušenosti.[4]
Ghazliat
Shakir ghazliāt jsou považovány za „kombinaci klasické tradice s moderní citlivostí“,[5] a hlavně se zabývají ženským pohledem na lásku a romantiku a souvisejícími tématy, jako je krása, intimita, rozchod, rozchody, vzdálenosti, nedůvěra, nevěra a neloajálnost.
Většina Shakirových ghazliāt obsahovat pět až deset dvojverší, často spolu souvisejících. Někdy se dvě po sobě jdoucí dvojverší mohou významně lišit ve smyslu a kontextu, příklad toho lze uvést v následujících dvojverších:[6]
anglický překlad | Urdu |
Ta dívka je jako její domov Možná se stal obětí povodně Vidím světlo, když na tebe myslím | اپنے گھر کی طرح وہ لڑکی بھی نذرِ سیلاب ہو گئی شاید تجھ کو سوچوں تو روشنی دیکھوں یاد ، مہتاب ہو گئی شاید |
The ghazliāt spoléhají na metafory a přirovnání, které jsou opakovaně a myšlenkově využívány k tomu, aby do jejích děl vnesly sílu a lyričnost. Skvělý příklad toho lze vidět v jednom z jejích nejslavnějších dvojverší:[7]
anglický překlad | Urdu |
Je vůně a bude se šířit ve větru, Problém spočívá v květu, kam má květina jít | وہ تو خشبو ہے ، ہوائوں میں بکھر جائے گا مسئلہ پھُول کا ہے ، پھُول کدھر جائے گا |
Zde Shakir spojuje vůni s nevěrným milencem, vzduch s tajnými láskami nevěrného člověka a květinu s podváděnou osobou. Další metafory, které Shakir běžně používá, jsou titlī (motýl) pro Romeo, bādal (mrak) pro něčí lásku, bārish (déšť) pro náklonnost, āṅdhī (bouře) na potíže a chāṅd (měsíc) pro samotu. Příkladem ústředního tématu osamělosti pomocí měsíce jako metafory je:[8]
anglický překlad | Urdu |
Všichni jsou cestující Všichni sdílejí osud Já, sám tady na Zemi! On sám na obloze! | ایک سے مُسافر ہیں ایک سا مقدّر ہے میں زمین پر تنہا! اور وہ آسمانوں میں! |
Někteří z ní ghazliāt získali ikonický status ve Windows Urdu literatura. Další pozoruhodné dvojverší, které se často uvádí jako komentář k často překvapivým znalostem a povědomí mladší generace, je:[9]
anglický překlad | Urdu |
Trvají na chytání světlušky za denního světla Děti našeho věku se staly moudřejšími | جگنو کو دن کے وقت پرکھنے کی ضد کریں بچّے ہمارے عہد کے چالاک ہو گئے |
Volný verš
Ve srovnání s ní ghazliāt„Shakirův volný verš je mnohem odvážnější a zkoumá sociální problémy a tabu, včetně nerovnosti pohlaví, diskriminace, vlastenectví, podvodu, prostituce, lidské psychiky a současných událostí. Je napsán způsobem, který byl a je v Pákistánu považován za moderní.
Kromě témat ženskosti a ženské sexuality Shakir také používal volný verš k psaní o tématech souvisejících s ekonomickými rozdíly a tendencí společnosti vykořisťovat slabé a chudé. Několik jejích básní běduje nad krutou realitou, které čelí mnoho dělníků s nízkými příjmy po celém světě. Například její báseň „Pracovník oceláren“ hovoří o žalostných podmínkách a dlouhých hodinách, které dělníci denně dělají. Báseň také popisuje, jak jsou tito pracovníci považováni za samozřejmost a ti, kteří je zaměstnávají, používají jako prostředek k dosažení cíle.[10][11] Poslední řádky básně živě vykreslují tento ostrý obraz.[12]
anglický překlad | Urdu |
Ale možná to neví To na základě této smlouvy o sebevraždě On má Vědomě vložte svůj podpis Ve skutečnosti je palivem této pece! | لیکن شاید اس کو یہ نہیں معلوم کہ خودکشی کے اس معاہدے پر اُس نے بقائمی ہوش و حواس دستخط کئے ہیں اس بھٹّی کا ایندھن دَراصل وہ خود ہے! |
Další z jejích básní „We Are All Dr Faustus“ se ponoří hlouběji do tohoto tématu a přímo se zabývá prevalencí korupce v bohatých a mocných kruzích lidí. Tvrdila, že bohatí dosahují svých cílů, ale za velkou cenu, a použila tyto argumenty ke kritice ekonomických systémů, jako jsou kapitalismus.[11]
Délka Shakirových volných veršovaných básní se může pohybovat od několika do mnoha řádků. Většina je psána s ústředním tématem, zatímco některé jsou psány v režimu proud vědomí.
Parveen Shakir je známá tím, že používá odkazy na popkulturu a anglická slova a fráze - což je praxe, která je obecně považována za nevhodnou a je kritizována v urdské poezii. Příkladem je báseň Obchodní dům Mein (In a Departmental Store), který je takto pojmenován navzdory skutečnosti, že titul mohl být nahrazen jeho urdským ekvivalentem. Použila také slova jako „přírodní růžová“, „krém na ruce“, „odstín“, „vůně“ a „balení“, a uvedla odkazy na kosmetické značky jako Pearl, Revlon, Elizabeth Arden a Tulipán v básni.[13] Dalšími příklady jsou její básně Extáze,[14] Jeptiška,[15] Povinnost,[16] Květinová show,[17] a Piknik.[18]
Shakirův volný verš také obsahuje několik připsaných děl a básní, které jsou překlady nebo inspirovány jinými autory. Příkladem je „Wasteland“, báseň inspirovaná Elliot stejnojmenná báseň,[19] "Benasab Wirsay Ka Bojh"(Břemeno nelegitimního dědictví), překlad Jo '"Leda a labuť",[20] a "Banafshay Ka Phool"(Fialová), inspirovaná Wordsworth "Fialová pod skrytou skálou".[21]
Poetické motivy
Básně Parveen Shakir jsou známé díky důkladnému zkoumání citlivých témat, o kterých se zřídka mluví, zejména u žen. Její básně si kladly za cíl obsáhnout všechny části bytí ženy, od nevinnosti až po začátek vědomí své vlastní sexuality a také více dospělých zápasů.[1] Patří mezi ně útrapy lásky, omezení a sociální tlaky, jimž ženy čelí jedinečně, a potřeba většího zastoupení žen ve všech oblastech společnosti. Jeden aspekt psaní, který Shakir je zvláště známý pro je její zavedení ženských zájmen, a to jak z první osoby a třetí osoby, jako způsob, jak normalizovat ženskost v poezii, konkrétně v oblasti Urdu poezie, tradičně mužské pole.
Zejména prostřednictvím svých ghazálů pokračovala v ztělesňování ženského hlasu prostřednictvím gramatických voleb, čímž dala hlas ženám a ženským zkušenostem.[1] Shakirin osobní život měl mimořádný vliv na výběr stylu a tématu, kterému se rozhodla věnovat. Příkladem toho může být bouřlivý rozvod mezi ní a jejím manželem, který vedl ke ztrátě péče o jejího syna kvůli Pákistánský zákon.[10] Tato událost byla jedním z důvodů, proč se její psaní silně soustředila na problémy žen s ohledem na jejich místo ve společnosti.[22] Mnoho z jejích básní běduje nad diskriminací, které ženy čelí, zejména jako rozvedená žena žijící v konzervativnější zemi.
Dědictví
Poezie Parveen Shakir byla dobře přijata a po její předčasné smrti je nyní považována za jednu z nejlepších a „nejvýznamnějších“ moderních básníků, jaké kdy urdský jazyk produkoval. Oslavována jako „velká poetka“, její poezie se srovnávala s poezií íránského básníka Forough Farrokhzad, a je považována za plemeno spisovatelů „považovaných za průkopníky ve vzpírání se tradici vyjádřením„ ženské zkušenosti “v urdské poezii.“[5]
Její básně byly jedinečné v tom smyslu, že odhalovaly a dokonce podporovaly svobodu projevu mezi ženami. Nevyhýbala se tabuizovaným tématům; místo toho si je nárokovala a použila je k vytváření provokativních básní, které zpochybňují závislost žen na mužích.[11] Jak je ovlivněna jejími zkušenostmi s pákistánskou tradicí, literární analytici naznačují, že se pokusila pomocí svých básní nabídnout útočiště ženám bojujícím proti misogynii, konkrétně v jihoasijské kultuře.[11]
Její první a nejznámější dílo, Khushbu, byl v tomto ohledu konkrétně monumentální. Ve Shakirově psaní se dotkla tématu odloučení. Shakirova kniha zkoumala téma nejen ve smyslu nejen emocionálního bytí osamoceného, ale také v souvislosti s nespravedlivou ztrátou sociálního kapitálu jako ženy v nepřítomnosti muže. Její básně se zmiňují nejen o tom, co jí muž poskytuje emocionálně a fyzicky, ale také finančně a z hlediska společenských očekávání.[23]
Shakirovu práci uznalo několik dalších básníků a média obecně. Zdroj uvádí: „Zdá se, že Parveen ... zachytil to nejlepší z urdského verše ... Kvůli [jejím] stylu a rozsahu výrazů bude člověk zaujatý a ... pobavený nějakou poezií, která strhne duši.“ Další chválí „její rytmický tok a vyleštěné znění“.
Pákistánská známá literární postava Iftikhar Arif ocenila Parveen Shakir za to, že zapůsobila „na mladou partii prostřednictvím její tematické rozmanitosti a realistické poezie“, za přidání „nové dimenze tradičnímu tématu lásky tím, že vyjádřila své emoce v jednoduchém a hulvátském stylu“, a za použití „rozmanitosti“ slov k vyjádření různých myšlenek s různou intenzitou. “[5]
Dillí rekordér uvedl, že Shakir „dal nejkrásnější ženský dotek urdské poezii.“[4]
Shakirova práce při psaní, výuce a ve vládních službách inspirovala mnoho žen, aby ji následovaly. Poté, co se dozvěděly o Shakirově průkopnické kariéře, mnoho žen se rozhodlo vstoupit do pracovních odvětví, která dříve jen zřídka obsahovala ženy, jako je žurnalistika a veřejné služby.[2]
První podstatný výběr Shakirova díla přeloženého do angličtiny vytvořil básník Rehan Qayoom v roce 2011.[24] V roce 2019 přeložila Naima Rashid sbírku 100 vybraných Shakirových básní do angličtiny a vydala ji Oxford University Press pod názvem „Defiance of the Rose“.[25]
Festival literatury Parveen Shakir Urdu
Vzhledem k dalekosáhlému dopadu Parveen Shakir na svět poezie byla v roce 1994 založena Trust Parveen Shakir Trust. Trust nyní hostí festival literatury Parveen Shakir Urdu v Islámábád každý rok. [26] Během festivalu jsou vystavena díla různých básníků, včetně Parveen Shakir, ve snaze vytvořit povědomí a zájem o tradiční pákistánské formy psaní a poezie.[27] Festival se zaměřuje zejména na mládež, aby se zvýšil počet mladších jedinců věnovaných tomuto typu studia, i když vítá účast všech věkových skupin. Podle organizátorů festivalu tato akce slouží jako způsob, jak si uctít minulé spisovatele, pokračovat v vlivu jejich psaní a podporovat kreativitu mezi širokou veřejností.[27]
Ocenění a uznání
Shakirova první kniha, Khushboo, byla udělena literární cena Adamjee v roce 1976. Později jí byla udělena Pýcha výkonu, jeden z Pákistán nejvyšší vyznamenání v roce 1990.[3][28][29]
Po její smrti založila důvěru Parveen Shakir její blízká přítelkyně Parveen Qadir Agha. Důvěra Parveen Shakir organizuje každoroční funkci a uděluje cenu „Aks-e-Khushbu“.
Pamětní poštovní známka
V roce 2013, Pákistánská pošta vydala pamětní poštovní známku s nominální hodnotou rupií 10, aby ji uctila k 19. výročí úmrtí Parveen Shakir.[30]
Hold
Dne 24. listopadu 2019, Google oslavila 67. narozeniny s Doodle Google.[31]
Osobní život
Narození
Parveen se narodil 24. listopadu 1952 v Karáčí, Sindh, Pákistán.[5]
Vzdělávání
Parveen byl vysoce vzdělaný. Získala dva vysokoškolské tituly, jeden v anglická literatura a druhý v lingvistika a získané MA stupňů ve stejných předmětech z University of Karachi. Získala také titul PhD a další magisterský titul v oboru bankovní správy.[3]
V roce 1982 se Shakir kvalifikoval na zkoušku Central Superior Services (CSS). V roce 1991 získala magisterský titul v oboru Veřejná správa z Harvardská Univerzita.[Citace je zapotřebí ]
Rodina a smrt

Parveen Shakir se provdala za pákistánského lékaře Syeda Naseera Aliho, s nímž měla syna Syeda Murada Aliho - ale manželství netrvalo dlouho a skončilo rozvodem.[Citace je zapotřebí ]
Dne 26. prosince 1994 se Parveenovo auto srazilo s autobusem, když byla na cestě do práce v Islámábádu. Nehoda vyústila v její smrt, což byla velká ztráta pro urdský svět poezie.[3]
Silnice, na které k nehodě došlo, je podle ní pojmenována jako Parveen Shakir Road.[29]
Knihy
Následuje seznam Shakirových publikovaných knih.[30][5] Anglický překlad názvu každé knihy je uveden kurzívou.
Svazky poezie
- خوشبو • "Khushbu " (1976) – Vůně
- صد برگ • "Smutně" (1980) – Blatouch
- خود کلامی • "Khud-kalaami" (1990) – Monolog
- اِنکار • "Inkaar" (1990) – Zamítnutí
- ماہِ تمام • "Maah-e-Tamaam" (1994) – Úplněk (Kompilace výše uvedených knih)
- کفِ آئینہ • "Kaf-e-Aa'ina" – The Mirror's Edge (Posmrtné vydání kompilace děl z deníků)
Próza
- گوشہ چشم • "Gosha-e-Chashm" – Roh oka (Sestavení novinových sloupků)
Viz také
Reference
- ^ A b C Farooqi, Mehr Afshan (2. června 2019). „SLOUPEC: KYTICE POÉZY“. DAWN.COM. Citováno 5. července 2020.
- ^ A b „Zahájen festival literatury Parveen Shakir Urdu“. www.thenews.com.pk. Citováno 7. července 2020.
- ^ A b C d E F G „Profil Parveen Shakir“. web urdupoetry.com. 27. února 2002. Archivovány od originál dne 30. září 2013. Citováno 30. května 2019.
- ^ A b „Perveen Shakir propagoval použití feminismu v poezii“. www.thenews.com.pk. Citováno 5. července 2020.
- ^ A b C d E „Výročí narození Parveen Shakir“. 30. května 2013. Archivovány od originál dne 30. května 2013. Citováno 1. června 2019.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 99. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 159. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 101. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 239. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ A b Tejaswani, K. (2. února 2013). „Žena nalevo; Žena práv: Poetická citlivost Parveen Shakir“ (PDF).
- ^ A b C d Kiran, Sobia (20. dubna 2015). „Pocta Parveen Shakir: Překlad některých jejích básní“ (PDF). International Journal of Arts & Sciences. 8 (7): 293–302. Citováno 14. července 2020.
- ^ Shakir, Parveen (1990). اِنکار [Zamítnutí] (v urdštině). Pákistán: Jahangir Books. p. 162. ISBN 969-8109-00-5.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 149. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 31. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 45. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 102. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 140. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 113. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 73. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 193. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Shakir, Parveen (1976). خشبو [Vůně] (v urdštině) (2. vydání). Pákistán: Jahangir Books. p. 139. ISBN 969-8109-02-1.
- ^ Khan, Sharib. "'Adab Arz hai'". www.thenews.com.pk. Citováno 5. července 2020.
- ^ Parhlo. „Poet Parveen Shakir - životopis, život, osobní a profesionální život!“. Parhlo. Citováno 6. července 2020.
- ^ Po Parveen Shakir
- ^ „100 básní Parveena Shakira zkompilovaných do nové knihy, která vzdává hold zesnulé básnířce“. Denní doba. 12. března 2019. Citováno 14. července 2020.
- ^ „67. výročí narození Parveen Shakir“. www.google.com. Citováno 7. července 2020.
- ^ A b Kazim, Aasma Mojiz | Syeda Shehrbano (31. května 2014). „Lit Fest slaví obry urdské literatury“. DAWN.COM. Citováno 7. července 2020.
- ^ Saadia Qamar (23. května 2014). „Parveen Shakir v očích Fatemy Hassana“. Express Tribune (noviny). Citováno 1. června 2019.
- ^ A b Výročí úmrtí Parveen Shakir pozorováno Dawn (newspaper), 27 December 2016, Citováno 1. června 2019
- ^ A b Poštovní známka u příležitosti výročí úmrtí Parveen Dawn (noviny), 23. prosince 2013, Citováno 1. června 2019
- ^ „67. výročí narození Parveen Shakir“. Google. 24. listopadu 2019.
externí odkazy
- Parveen Shakir na IMDb
- Parveen Shakir Ghazals - Parveen Shakir Ghazals na webu rekhta.org
- Parveen Shakir Vybraná poezie - Web obsahuje výzkumnou segregaci poezie Parveen Shakir do lásky, smutku, sociální, politické a náboženské poezie
- [1] - Parveen Shakir: A Note and Twelve Poems od C.M. Naim
- Hashmi - pět básní Parveen Shakir, přeložil Alamgir Hashmi
- Kde jsem? | Wo bin ich?, Citováno 19. ledna 2016