Odpovědnost okupantů podle anglického práva - Occupiers liability in English law - Wikipedia

Část série na zvykové právo
Anglický deliktní zákon
Stupnice spravedlnosti 2. sv
Nedbalost
Přestupek
Odpovědnost okupantů
Hanobení
Objektivní odpovědnost
Obtíž

Odpovědnost okupantů je obor deliktní právo, kodifikováno ve statutu, který se týká povinnost pečovat dluží ti, kteří zabírají nemovitý majetek, prostřednictvím vlastnictví nebo nájmu, lidem, kteří navštíví nebo přestoupí. Řeší odpovědnost, která může vzniknout z nehod způsobených vadným nebo nebezpečným stavem areálu. V anglickém právu je odpovědnost nájemců vůči návštěvníkům upravena v Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1957. Kromě toho odpovědnost okupantů vůči provinilci je poskytována pod Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1984. Zákon sice do značné míry kodifikoval dřívější zvykové právo „Rozdíl mezi„ návštěvníkem “a„ narušitelem “a definice„ okupujícího “se i nadále spoléhají na význam případů.

Kdo je okupant?

Ani zákon o odpovědnosti okupantů nedefinuje „okupanta“. Definici je třeba hledat v judikatuře. Aktuálně použitelnou zkouškou pro status „okupanta“ je stupeň kontroly zaměstnání. Čím větší kontrolu má osoba nad určitými prostory, tím je pravděpodobnější, že bude pro účely těchto dvou zákonů o odpovědnosti za okupanty považována za „okupanta“. Více než jedna osoba současně může mít status okupanta.[1]

Nájemci a nabyvatelé licence

Nájemci i nabyvatelé licence budou nájemci majetku, kde bydlí. Držitelé licence obvykle sdílejí stav vlastníka s vlastníkem.

Majitelé

Vlastníci pronajatého majetku budou obyvateli těch oblastí, které nenechali zaniknout a nad nimiž si zachovali kontrolu (například společné schodiště v bytovém domě). Pokud nájemní smlouva ukládá vlastníkovi povinnost provádět opravy, bude spolu s nájemcem společně odpovědný za podmínky objektu jako nájemce.

Nezávislí dodavatelé

Nezávislí dodavatelé pracující na nemovitosti se mohou rovněž vztahovat na pojem „nájemce“, pokud nad budovami vykonávají dostatečnou kontrolu.

Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1957

Hlavní článek: Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1957

"Návštěvník"

Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1957 upravuje odpovědnost okupantů vůči návštěvníků. S 1 odst. 2 zákona definuje „návštěvníky“ jako osoby, kterým nájemce dává (nebo se má s nimi zacházet) pozvání nebo povolení ke vstupu nebo užívání prostor. Jinými slovy, návštěvníci jsou osoby, které mají výslovné nebo implicitní povolení obyvatele být v areálu. Návštěvník, který překročí povolení okupanta, např. tím, že se vydá do části objektu, kde mu řekl okupant, aby nešel, nebo překročí svou dovolenou, stane se provinilec a bude spadat mimo oblast působnosti zákona. Poté bude v oblasti uplatňování zákona o odpovědnosti okupantů z roku 1984 s nižšími standardy ochrany.

„Návštěvníci“ pro účely tohoto zákona jsou také „osoby, které do prostor vstupují za jakýmkoli účelem při výkonu práva ... ať už mají [povolení nájemce], či nikoli.“ Do této kategorie spadá policie provádějící zákonnou prohlídku nebo hasiči při výkonu svých povinností.

„Prostory“

S 1 odst. 3 zákona definuje prostory jako „pevné nebo pohyblivé konstrukce, včetně jakéhokoli plavidla, vozidla nebo letadla.“ Obyvatelé vozidel jsou nicméně cestujícími podle zákona o odpovědnosti okupantů žalováni jen zřídka, obvykle se spoléhají na common law Nedbalost.

Rozsah působnosti

Zákon o odpovědnosti okupanta z roku 1957 ukládá okupantovi a povinnost pečovat. Obyvatel musí „dbát na to, aby za všech okolností případu bylo rozumné vidět, že návštěvník bude přiměřeně bezpečný při používání těchto prostor pro účely, pro které je tam pozván nebo povolen.“[2] Standardem péče, který má obyvatel splňovat, je standard „rozumného obyvatele“, který se nijak neliší od obvyklé nedbalosti podle zvykového práva Standartní péče. Podle australského práva závisí rozsah a obsah povinnosti péče na 6 hlavních faktorech. [3](1) velikost rizika vnímaného přiměřeným nájemcem; (2) stupeň pravděpodobnosti jeho výskytu; (3) náklady, obtížnost a nepříjemnosti při přijímání preventivních opatření; (4) zjevnost újmy; (5) typ nájemce (6) stupeň dovedností nebo znalostí účastníka.

Děti

Oddíl 2 odst. 3 písm. A) stanoví, že obyvatel musí být připraven na to, aby děti byly méně opatrné než dospělí. Výsledkem je vyšší úroveň péče od cestujícího, když děti navštěvují jeho prostory. Pokud například městský úřad zasadí keř s jedovatými bobulemi ve veřejném parku, měl by jej ohradit pro případ, že by děti navštěvující park byly v pokušení jíst tyto bobule.[4] Obyvatel však může rozumně očekávat, že návštěvníky jeho dětí budou doprovázet jejich rodiče nebo jiní opatrovníci, kteří se o ně postarají. Proto se mělo za to, že okupant bude vykonávat svou povinnost vůči dítěti, pokud zajistil prostory přiměřeně bezpečné pro dítě v doprovodu druhu opatrovníka, o kterém může za daných okolností očekávat, že bude doprovázen.[5]

Odborní návštěvníci

Oddíl 2 odst. 3 písm. B) stanoví, že profesionální návštěvníci, tj. Osoby při výkonu své dovednosti, by měli „ocenit a chránit se před jakýmkoli zvláštním rizikem při běžném incidentu s [výkonem dovednosti]“. To znamená, že obyvatel nemusí věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zabránil zranění osob, které přišly opravit areál nebo v něm provést jiné speciální služby. Rodina kominíků, kteří nedbale vstoupili do komína okupanta, zatímco byl zapnutý jeho kotel a udusil se, se nemohl vzchopit proti okupantovi areálu: riziko, které se rozhodli podstoupit, by jim mělo být známo jako součást jejich profese a měli by hlídali to.[6]

Odpovědnost za ostatní

Obyvatel obvykle nebude odpovědný za škodu způsobenou nedbalostí osob, které prováděly práce v jeho prostorách, jako jsou nezávislí dodavatelé. Pokud tedy byla škoda způsobena chybnou údržbou výtahů, nenese odpovědnost cestující, protože tato škoda byla způsobena nedbalostí jiných osob.[7] Pokud však obyvatel:

  • nebylo rozumné zaměstnávat dodavatele;
  • nezajistil, aby byl dodavatel dostatečně kompetentní; nebo
  • řádně nedohlížel na práci dodavatele,

stále může být odpovědný podle § 2 odst. 4 písm. b) zákona o odpovědnosti okupantů z roku 1957.

Účinné varování

Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1984

Hlavní článek: Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1984

„Osoby jiné než návštěvníci“

Hlavní článek: Páchatel

Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1984 se vztahuje na „osoby jiné než návštěvníky“. V praxi se obvykle jedná o neoprávněné vstupy Robert Addie & Sons (Colliery) Ltd v. Dumbreck [1929] AC 358 Lord Dunedin definoval „narušitele“ následovně:

„Pachatel je osoba, která jde na pevninu bez jakéhokoli pozvání a jejíž přítomnost není majiteli známa, nebo je-li známa, je proti ní prakticky vznesena námitka.“

Rozsah působnosti

Rozsah povinností podle zákona z roku 1984 je mnohem užší než podle zákona z roku 1957. Obyvatel bude dlužníkům jen povinen starat se o svou bezpečnost:

  • pokud jde o rizika, o nichž cestující ví nebo má důvodné podezření, že existují;
  • pokud ví nebo má rozumné důvody se domnívat, že [narušitel] je v blízkosti rizik;
  • pokud je riziko takové, proti kterému lze za daných okolností očekávat určitou ochranu.

Zda je riziko takové, proti kterému lze očekávat, že nájemce nabídne určitou ochranu, bude záviset na různých relevantních faktorech, mezi které patří:

  • Povaha areálu (jak nebezpečné jsou? Soukromý dům? Elektrifikovaná železniční trať?);
  • Povaha nebezpečí (skrytá nebo zjevná a stupeň nebezpečí);
  • Rozsah rizika (existuje vysoké nebo nízké riziko zranění?);
  • Závažnost možného zranění;
  • Věk narušitele;
  • Povaha a charakter vstupu (např. Vloupání, neoprávněné vniknutí dítěte nebo neoprávněného vniknutí dospělé osoby);
  • Předvídatelnost přestupku (tj. Čím větší je pravděpodobnost přestupku, tím více opatření je třeba přijmout).

Odpovědnost a nedbalost okupantů

Nárok podle jednoho ze zákonů o odpovědnosti okupantů nevylučuje současný nárok v nedbalost, známý jako žalování „alternativně“. Oba nároky se velmi často podávají současně.

Stejně jako v nedbalosti, jakmile navrhovatel prokáže, že žalovaný porušil svou povinnost vůči němu podle zákona o odpovědnosti okupantů, musí dále prokázat škodu a věcné a právní příčinná souvislost. Obrany, jako je nedbalost z nedbalosti, převzetí rizika, ex turpi causa stejně bude platit pro akce podle zákonů o odpovědnosti okupantů.

Seznam případů

Viz také

Poznámky

  1. ^ Wheat v. E Lacon & Co Ltd [1966] 1 Všechny ER 582
  2. ^ s.2 (2) Zákon o odpovědnosti okupantů z roku 1957
  3. ^ Wyong Shire Council v Shirt [1980 HCA 12].
  4. ^ Vidět Glasgow Corporation v.Taylor 1 AC 44
  5. ^ Phipps v. Rochester Corporation [1955] 1 QB 450
  6. ^ Vidět Role v. Nathan [1963] 2 Všechny ER 908
  7. ^ Haseldine v. Daw & Son [1941] 3 Všechny ER 156