Montfortianský dialekt - Montfortian dialect

Montfortian (lokálně Mofers nebo Mofertaans) je Central Limburský dialekt používaný v holandský město z Montfort. Úzce souvisí s dialekty, kterými se mluví Echt, Sint Joost, Hingen, Peij, Slek (Echt-Susteren, Limburg) a Koningsbosch.

Existují tři hlavní varianty s pouze malými rozdíly:

• Mofertaans (mluvený v Aan de Berg a Montfort )
• Pötbrooks (mluvený v Echterbosch, Maria-Hoop a Putbroek )
• Räötjes (mluvený v Reutje, často seskupené s dialektem Sint Odiliënberg )

Fonologie

Souhlásky

Tato sekce možná matoucí nebo nejasné čtenářům. Tabulka by měla zejména zobrazovat pouze fonémy, zatímco alofony by měly být uvedeny pod tabulkou. Prosím, pomoz nám vyjasnit část. O tom by mohla být diskuse diskusní stránka. (Října 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Labiovelar / w / lze také realizovat jako bilabiální [̞̞].

V prostředí přední samohlásky /X/ a / ɣ / jsou v čele [C] a [ʝ].

[ɦ] je allophone / h /.

Přesná realizace / r / záleží na reproduktoru. Starší reproduktory mají tendenci používat trill [r] ve volné variantě s [ɾ], zatímco mladší mluvčí mají tendenci používat uvular [ʁ].

Před zaoblenými samohláskami vykazují všechny souhlásky určitý stupeň labializace.

Samohlásky

Jednonožky

• / ə / vyskytuje se pouze v nepřízvučných slabikách.
• / ɑː / vyskytuje se pouze v půjčkách z angličtiny

Gramatika

Jako většina Limburský dialektů je Montfortianova gramatika velmi nepravidelná a méně zjednodušená než holandský je.

Články

Existují dvě skupiny článků: určité články a neurčité články. Když se odkazuje na jednu konkrétní osobu nebo položku, použije se určitý článek (anglicky the) V množném čísle, podobně jako v angličtině, neexistuje neurčitý článek a neurčitá tvary se skládají z podstatných jmen bez doprovodu žádného článku. Články jsou konjugovány podle pohlaví, pravidla bdht-samohlásky, gramatického případu a množství. Formu článku lze také určit podle toho, zda a předložka se používá.

Pravidlo bdht-samohláska je gramatické pravidlo limburštiny, které ovlivňuje konjugaci článků a adjektiv. Slova začínající na b, d, h, t nebo samohláska dávají článku nebo přídavnému jménu, kde je to možné, navíc „n“. Vysoký strom → d 'n hoeagen boum ale tlustý muž → de vètte miens. Tomuto extra 'n' se říká naoklank (stres) v limburštině.

Číslice ein (jeden) a negativní neurčitý článek gein (ne, ne, ne) jsou konjugovány stejně jako 'n (a) Takže jmenovaný bude konjugován jako einen, eine, ein, ein, ein, ei a geinen, geine, gein, gein, gein, gei. gein může být také gén: gènnen, gènne, gèn, gèn, gèn, gèn, ale pak bude mít neutrální nepřízvučný nominativ konečné „n“.

Přehláska

Slovesa, podstatná jména a přídavná jména používají přehláska. Standardní přehlásky jsou:

Podstatná jména

Podstatná jména jsou skloňována množstvím, velikostí a gramatickými písmeny. Existuje několik konjugací pro ty. Ačkoli většina gramatických případů vyšla z užívání, nominativní, lokální a genitivní stále existují. Dative je stále doložen De Vastelaoves Gezèt (asi 1900), ale již obsahoval akuzativ, z něhož se našlo jen několik fragmentů (asi 1830) Montfortianská podstatná jména mají tzv. zdrobnělina, uurke (z oer) znamená malá hodina. Podstatná jména mají pouze množné číslo a ne dvojí (jako slovesný rozkaz a některá osobní zájmena). Množné číslo (a také zdrobněliny) vždy používá přehláska kde je to možné (viz také Přehláska výše) Také ablauts může nastat, jako krev → bloojer (krev → „krev“) krev je jednou z mála výjimek podstatných jmen, která nepoužívají přehlásku. Pokud by byla krev pravidelná, množné číslo by bylo bleujer. Podstatná jména jsou mužská, ženská nebo neutrální.

Existuje více než 20 různých pravidelných konjugací, ale toto je šest nejpoužívanějších. Vezměte prosím na vědomí, že dnes se stále používají pouze nominativ, genitiv a locative. Akuzativ a dativ byly nahrazeny jmenovaným. Místo genitivu také předložka dodávka by mohl být použit a místní by mohl být nahrazen nao. Pátá konjugace používá tonalitu, singulární je táhnout tón, množné číslo je tlačit tón. Všimněte si také zkratky první konjugace v dativu singuláru a lokálu.

První konjugační skupina obsahuje také „nepravidelná“ slova jako motyky → motyky (dům) a doef → doeve (holubice)

Výpůjční slova

Historicky si Montfortian a většina ostatních limburských dialektů vypůjčily stovky slov francouzština (Během První francouzská říše ).^{[Citace je zapotřebí ]} Tato slova jsou v dnešní době zcela přizpůsobena obtížným podstatným (a slovesným) systémům Montfortianů. Petiek (z francouzštiny butik) znamená nepořádek. Byl zcela přizpůsoben systému a nyní patří k první konjugaci. Má dokonce ablaut na lokativu, petiek (nepořádek) → petieches (pohyb k nepořádku)

Některá moderní výpůjční slova, zejména ta z angličtiny, mohou lidi zmást. Někteří lidé vyslovují počítač (singulární) s přetahovacím tónem a zařadit jej do páté skupiny, zatímco ostatní používají push tón. Počítač s push tónem tedy může znamenat obojí jeden počítač a více počítačů, v závislosti na reproduktoru. Celkově lze říci, že anglické výpůjčky mají push tón a jsou zařazeny do první nebo šesté konjugační skupiny, podle toho, zda je možná přehláska. Počítač s tlačným tónem v jednotném čísle bude mít následující zdrobnělina: kómpjoêter → kómpjuueterke. Někteří řečníci to mohou dokonce vyslovit jako kepjoeater.

Zdrobnělina

Obecně platí, že zdrobněliny jsou tvořeny přidáním - (s) ke kořenu a pokud je to možné, používají přehlásku. tak → tekske, kaktös → kektöske, rádio → raedieuke, radiátor → raediaetörke, piano → piaeneuke. Slova končící na j, t nebo d mají jako příponu - (j) e. krev → bleudje, rostlina → plentje, kantj → kentje. Plurály vždy berou -s, tak → tekske → tekskes.

Někdy přežila jen maličkost, zatímco kořen se přestal používat. Původní podobu lze poté rekonstruovat. Například slovo bruuedje (malý chléb) už nemá kořen. Slovo používané pro chléb je wek (který má také svůj vlastní maličký wkkske) Pokud zařadíte zpátečku bruuedje do jeho kořene dostanete * broead (j). Moderní Montfortian ve skutečnosti stále má slovo broead ale jeho význam se přesunul z normálního chleba na chléb konkrétně z žito vyrobeno v Limburg (nebo Brabant )

Číslice

Montfortian používá desítkovou číselnou soustavu bez osmičkový stopy jako mnoho jiných evropských jazyků. Je jich jen pár vigesimální zbyly stopy.

Kardinální číslice od 21 do 99 (kromě desítek) jsou konstruovány běžným způsobem přidáním -èn- (a) a název příslušného násobku deseti k názvu pozice jednotek. (Stejně jako v němčině se poslední napsaná číslice vyslovuje jako první):

• 28 ach-èn-twintjig (doslova „osm a dvacet“)
• 83 drie-èn-achtig
• 99 nege-n-èn-neugetig (pro zvuk je přidáno -n)

100 je hóngerdj, 200 twieëhóngerdj, 300 driehóngerdj a tak dále.

Číslice mezi 101 a 999 jsou konstruovány následovně:

• 112 hóngerdj-èn-twèlf
• 698 zèshóngerdj-èn-ach-èn-neugetig („šest set osm a devadesát“)

Stejný systém, který se používá pro pojmenování stovek, platí pro vyšší základní čísla, která jsou mocninami deseti. Limburské dialekty vždy používají systém dlouhého rozsahu, jako holandština.

• 1 000 doezjendj
• 1 000 000 miljoen
• 1 000 000 000 miljardj
• 1 000 000 000 000 biljoen
• 1 000 000 000 000 000 biljardj

Na rozdíl od nizozemštiny nejsou hlavní číslice čísel větších než 1000 seskupeny do „násobků 1000“. To by bylo zbytečné, protože -èn- (a) se vždy přidá. 117 000 000 je napsáno a vyslovováno jako hóngerdjènzevetiëenmiljoen, bez rázu. Když hóngerdj-èn-zevetiëenmiljoen je psáno a vyslovováno, znamená to 100 + 17 000 00, což je 17 000 100, ačkoli obvykle 17 000 100 by bylo vyslovováno jako zevetieënmiljoen-èn-hóngerdj.

Slovesa

Mnoho sloves se tvoří pomocí sloučenin, jako mit (s) + gaon (jít) = mitgaon (spojit se) Protože většina složených sloves používá ve svém složení nepravidelná slovesa, je velký počet sloves nepravidelný. Kvůli t-deleci je velmi obtížné najít pravidelnou konjugaci sloves. Následující příklady jednotného čísla třetí osoby lze považovat za pravidelné konjugace: hae kaltj (mluví, od kalle) hae sprèk (mluví z sprej) hae wèt (ví od Weite) hae löp (chodí od lupa) hae veltj (spadne z Valle) hae mót (musí / měl by, od mótte) a hae kaok (vaří od kaoke) Kromě toho je mnoho sloves silných (vají - veej - gevaje, složit, bakke - beek - gebakke, péct, weite - wus - geweite / gewus, vědět a loupe - leep - geloupe, chodit) nebo úplně nepravidelné höbbe (mít, hae haet) zeen (být, hae je) zeen (vidět, hae zuutj) gaon (jít, hae geitj) a tak dále.

Některé konjugace mohou mít při změně slovosledu další konjugaci. Proto jsou níže uvedeny SV (předmět - sloveso) a VS (sloveso - předmět). Nejméně sedm pravidelný konjugace existují.

Jednou z nejpodivnějších věcí sloves je ènkelzief (včetně) Je to sloučenina kořene a -em (kalle → kallem) Často se o tom říká -em pochází z dem (mu) kallem prostředek odvaha mluvit a používá se stejným způsobem jako imperativ. Srna (ty ) lze použít k vyvinutí tlaku na osobu. Například:

• Ópstankem èn kallem-doe!
  • (Vy!) Odvažte se vstát a odvážit se mluvit! (ópstankem → ópstaon)

První časování

Toto je druhá největší skupina. Všechny pravidelné slabé bez přehlásky kořeny slovesa končící na j, l, n, r, t a w (bez t-vymazání)

kalle, mluvit, chatovat

Druhá konjugace

Toto je malá skupina. Všechny pravidelné silné přehlásky, které mají kořeny slovesa končící -aeV.

braeke, rozbít

Třetí konjugace

Toto je malá skupina. Všechny pravidelné slabé přehlásky s přehláskami končícími na konci -eiV.

zweite, potit se

Čtvrtá konjugace

Toto je největší skupina. Všechny pravidelné slabé umlautless slovesné kořeny končící na b, ch, d, f, g, k, str, a s (s t-vymazáním)

kaoke, vařit

Pátá konjugace

Toto je třetí největší skupina. Všechny pravidelné slabé přehlásky s přehláskami končícími na konci -ouV.

doupe,^[13] křtít

Šestá konjugace

Toto je čtvrtá největší skupina. Všechny pravidelné slabé přehlásky s přehláskami končícími na konci -aV. Všechny pravidelné slabé přehlásky s přehláskami končícími na konci -aaV použití -aeV namísto -eV.

bevalle,^[15] užívat si^[16]

Sedmá konjugace

Velikost této skupiny není známa. To je často vnímáno jako součást první konjugace. Všechny pravidelné slabé kořeny sloves bez umlautless končí -m.

keime, česat (vlasy)

Reference

Zdroje

• Bakkes, Pierre (2007): Mofers Waordebook. ISBN  978-90-9022294-3 (v holandštině)