Literární velšská morfologie - Literary Welsh morphology - Wikipedia

The morfologie z Welština vykazuje mnoho charakteristik, které mluvčí jazyka možná neznají Angličtina nebo kontinentální evropské jazyky jako francouzština nebo Němec, ale má mnoho společného s ostatními moderními Ostrovní keltské jazyky: irština, Skotská gaelština, manský, cornwallský, a Breton. Velština je mírně skloňovaný jazyk. Slovesa se skloňují pro osobu, čas a náladu s kladnými, tázacími a negativními konjugacemi některých sloves. Je jich málo skloňování případů v literární velštině, přičemž se omezuje na určitá zájmena.

Moderní velština může být napsána ve dvou variantách - Hovorový velština nebo Literární velština. Gramatika popsaná na této stránce je určena pro literární velštinu.

Počáteční souhláska mutace

Počáteční souhlásková mutace je fenomén společný pro všechny ostrovní keltské jazyky (ve starověku o něm neexistují žádné důkazy) Kontinentální keltské jazyky počátkem prvního tisíciletí). První souhláska slova ve velštině se může změnit v závislosti na gramatických souvislostech (například když je gramatická objekt přímo navazuje na gramatiku předmět ), pokud předcházejí určitá slova, např. i, yn, a A nebo když se změní normální slovní řád věty, např. Y mae tŷ gennyf, Y mae gennyf dŷ "Mám dům".

Velština má tři mutace: měkká mutace, nosní mutacea aspirovat (nebo tvrdý) mutace. Ty jsou také znázorněny písemně, jak je uvedeno v následující tabulce (pokud se liší od pravopisu, je odpovídající zvuk zobrazen v Symboly IPA ).

RadikálníMěkkýNosníNasát
strbmh / m̥ /ph / f /
tdnh / n̥ /čt / θ /
c / k /Gngh / ŋ̊ /ch / χ /
bF v/m
ddd / ð /n
G∅*ng / ŋ /
mF v/
ll / ɬ /l
rh / r̥ /r

Prázdná buňka označuje žádnou změnu.

Například slovo pro „kámen“ je Carreg, ale „kámen“ je y garreg (měkká mutace), „můj kámen“ je fy ngharreg (nosní mutace) a „její kámen“ je ei charreg (aspirační mutace).

* Měkká mutace pro G je jednoduché smazání počátečního zvuku. Například, gardd „zahrada“ se stává ardd "zahrada". Ale to se za určitých okolností může chovat jako souhláska, např. „gellir“ (lze) se stává „ni ellir“ (nelze) „„ nid ellir “.

Měkká mutace

The měkká mutace (Velština: treiglad meddal) je zdaleka nejběžnější mutací ve velštině. Když slova podstoupí měkkou mutaci, obecně platí, že neznělé plosivy se stávají vyjádřenými plosivy a vyjádřené plosivy se stávají frikativy nebo zmizí; sonorants laterální fricative se stává prostým lateral . Celý seznam je uveden v tabulce výše.

Běžné situace, kdy úplný dochází k měkké mutaci - tento seznam není v žádném případě vyčerpávající:

  • přídavná jména (a podstatná jména používaná genitivně jako přídavná jména) kvalifikující ženská jednotná podstatná jména
  • slova bezprostředně navazující na předložky dopoledne "asi", ar "na", na "na", opálení/dan "pod", tros/dros "přes", trwy/drsný "přes", heb "bez", hyd "dokud", gan "podle", hn "na", i "pro", Ó "v rozmezí od"
  • podstatná jména použitá s číslem dva (dau / báječný)
  • podstatná jména následující adjektiva (pozn. většina adjektiv následuje podstatné jméno)
  • podstatná jména za přivlastňovacími prostředky dyneformální jednotné číslo "vaše" a ei když to znamená „jeho“
  • předmět skloňovaného slovesa
  • druhý prvek v mnoha složených slovech
  • když se příslovková fráze dostane mezi dva prvky, dojde k mutaci druhého prvku (např. rhaid mynd „je nutné jít“ se stává rhaid i mi fynd „musím jít“)
  • slovesa po tázací částice A (např. cerddaist "šel jsi", gerddaist? „chodil jsi?“)

V některých případech omezená měkká mutace koná se. To se liší od úplné měkké mutace v těchto slovech začínajících na rh a ll nemutovat.

Situace, kdy omezený dochází k měkké mutaci.

  • ženská podstatná jména v jednotném čísle s určitým členem nebo číslem jedna (un)
  • podstatná jména nebo přídavná jména používaná predikativně nebo příslovně po yn
  • následující přídavná jména cyn nebo mor, což znamená „ano“
  • po předpony umět- a dar-

Výskyt měkké mutace často zakrývá původ placenames pro návštěvníky, kteří nemluví velštinou. Například, Llanfair je kostel sv Mair (Marie, matka Ježíše ), a Pontardawe je most na Tawe.

Nosní mutace

The nosní mutace (Velština: treiglad trwynol) běžně se vyskytuje:

  • po fy „moje“ např. hrozně "postel", fy ngwely "moje postel"
  • po lokální předložce yn „v“ např. Tywyn "Tywyn", yn Nhywyn „v Tywynu“
  • po negační předponě an-, např. teg "veletrh", annheg „nefér“.

Poznámky

  1. Předložka yn se stává ym pokud následující podstatné jméno (mutované nebo ne) začíná m, a yng pokud následující podstatné jméno začíná ng, např. Bangor "Bangor ", ym Mangore "v Bangoru", Caerdydd "Cardiff ", yng Nghaerdydd „v Cardiffu“.
  2. Slovy začínajícími na an-, n je vypuštěn před zmutovanou souhláskou, např. an + personol „osobní“ → amhersonol „neosobní“, ačkoli je zachován před nemutujícím písmenem, např. an + sicr „jistý“ → ansicr „nejistý“, nebo pokud výsledná mutace umožňuje zdvojnásobení n, např. an + datod „vrátit“ → annatod "integrální". (Toto konečné pravidlo se nevztahuje na slova, která by potenciálně vytvořila shluk čtyř souhlásek, např. an + trefn „objednat“ → anhrefn „porucha“, ne * annhrefn.)

Pod nosní mutací vyjádřený zastavit souhlásky stát se vyjádřil nasals a stanou se jednoduché zastávky neznělé nazály.

Gramatické úvahy

Yn význam "in" musí být odlišen od jiných použití yn které nezpůsobují nazální mutaci. Například:

  • Ve větě Mae plastig yn nhrwyn Siaco, trwyn prošla nosní mutací.
  • Ve větě Mae trwyn Siaco yn blastig, plastig prošlo měkkou, nikoli nosní mutací.
  • Ve větě Mae trwyn Siaco yn cynnwys plastig, cynnwys není mutován.

The „M forma často používaná místo fy po samohláskách nezpůsobuje nosní mutaci. Například:

  • Pleidiol wyf jsem gwlad. (ne *jsem ngwlad)

Mutace aspirátu

Aspirátová mutace (velština: treiglad llaes) mění neznělé plosivy na fricativy. Při psaní je aspirační mutace zobrazena přidáním an h v hláskování (C, str, t → ch, ph, th), i když přísně vzato, výsledné tvary jsou jednotlivé fonémy (/ k p t / → / x f θ /).

Mutace aspirátu nastává:

  • po přivlastňovacím ei když to znamená „ona“
  • po A "a"
  • po A "s"
  • pro podstatná jména mužského rodu za číslem tři (tri)
  • po čísle šest (chwech, psané před podstatným jménem jako chwe)

Smíšená mutace

Po částicích nastává smíšená mutace ni (před samohláskou nid), na (před samohláskou nad) a oni (před samohláskou onid) která negují slovesa. Počáteční souhlásky, které se mění pod aspirační mutací, tak činí; ostatní souhlásky se mění jako v měkké mutaci (pokud vůbec). Například, clywais „Slyšel jsem“ je negován jako ni chlywais "Neslyšel jsem", na chlywais „co jsem neslyšel“ a oni chlywais? „neslyšel jsem?“, zatímco dywedais „Řekl jsem“ je negován jako ni ddywedais, na ddywedais a oni ddywedais?.

Článek

Velština nemá neurčitý čas článek. Definitivní článek, který předchází slovům, která upravuje a jehož použití se od angličtiny liší jen málo, má podobu y, yr, a ‚R. Pravidla upravující jejich používání jsou:

  1. Když předchozí slovo končí samohláskou, bez ohledu na kvalitu následujícího slova, ‚R se používá, např. mae'r gath tu Allan („kočka je venku“). Toto pravidlo má přednost před dalšími dvěma níže.
  2. Když slovo začíná samohláskou, rok se používá, např. rok art "medvěd".
  3. Na všech ostatních místech y se používá, např. y bachgen ("kluk").

Dopis w představuje souhlásku / w / a samohláska / u / a předchozí určitý článek to bude odrážet dodržováním výše uvedených pravidel, např. y wal / ə ˈwal / „zeď“, ale yr wy / ˈʊˑɨr ˈʊˑɨ / nebo / ˈʊr ˈʊi / "vejce". Nicméně pre-vokální rok se používá před souhláskovými i hlasovými hodnotami představovanými i, např. yr iâr / ˈr ˈjaːr / "slepice" a rok ing / ˈr ˈiŋ / „úzkost“. Používá se také vždy před souhláskou h, např. yr haf / ˈr ˈhaːv / „léto“. První pravidlo lze použít s větší či menší frekvencí v různých literárních kontextech. Například poezie může použít ‚R častěji pomáhat Metr, např. „Neustále sydd yn fy Nuw „Stejná moc je v mém Bohu“ od a hymnus podle William Williams Pantycelyn. Na druhou stranu je někdy jeho použití omezenější ve velmi formálních kontextech, např. Wele, dyma y rhai annuwiol „Hle, to jsou bezbožní“ Žalm 73.12.

Článek spouští měkkou mutaci, když je používán s podstatnými jmény ženského čísla, např. tywysoges „(a) princezna“, ale y dywysoges "princezna".

Podstatná jména

Stejně jako většina indoevropských jazyků patří všechna podstatná jména k určitému gramatický rod; v tomto případě mužský nebo ženský. Rod podstatného jména odpovídá přirozenému rodu svého referenta, pokud jej má, např. mam „matka“ je ženská. Existují také sémantické, morfologické a fonologické stopy, které pomáhají určit pohlaví podstatného jména, např. Leth „mléko“ je mužské stejně jako všechny ostatní kapaliny, priodas „svatba“ je ženská, protože končí v přípona -tak jako, a divadlo „divadlo“ je ženské, protože zdůrazněná samohláska je E. Mnoho podstatných jmen každý den však takové stopy nemá.

Někdy se pohlaví podstatného jména může lišit například v závislosti na významu gwaith když mužský znamená „práci“, ale když je ženský, znamená to „příležitost, čas“. Slova pro jazyky chovat se po článku jako ženská podstatná jména (tj. mutovat), např. y Gymraeg „velšský jazyk“, ale jako podstatná jména mužského rodu (tj. bez mutace přídavného jména), jsou-li kvalifikována, např. Cymraeg da „dobrá velština“. Pohlaví některých podstatných jmen závisí na dialektu uživatele, a ačkoli v literárním jazyce existuje určitá standardizace, některé pohlaví zůstávají nestabilní, např. tudalen "strana".

Velština má dva systémy gramatické číslo. Jednotné číslo množné číslo podstatná jména odpovídají jednotnému / množnému číslovému systému angličtiny, ačkoli na rozdíl od angličtiny jsou velšská podstatná jména v množném čísle nepředvídatelná a jsou formována několika způsoby. Některá podstatná jména tvoří množné číslo s koncovkou (obvykle -au), např. tad a tadau. Jiní tvoří množné číslo prostřednictvím změny samohlásky, např. bachgen a bechgyn. Ještě další tvoří své množné číslo prostřednictvím nějaké kombinace těchto dvou, např. chwaer a chwiorydd.

Několik podstatných jmen má dva tvary množného čísla, např. množné číslo Stori „příběh“ je buď storïau nebo straeon. To může v některých případech pomoci rozlišit význam, např. zatímco vždycky znamená „kmen“ i „náklad“, llwythau znamená „kmeny“ a llwythi znamená „zatížení“.

Druhým systémem čísel je kolektivní / jednotkový systém. Podstatná jména v tomto systému tvoří jednotné číslo přidáním přípony -yn (pro podstatná jména mužského rodu) nebo -en (pro ženská podstatná jména) na množné číslo. Většina podstatných jmen, která do tohoto systému patří, se často nachází ve skupinách, například rostlina "děti" a plentyn "dítě" nebo smíšený "les" a coeden "strom". Ve slovnících je množné číslo často uvedeno jako první.

Přídavná jména

Přídavná jména obvykle sledují podstatné jméno, které kvalifikují, např. mab ieuanc „(a) mladý syn“, zatímco předchází malý počet, obvykle způsobující měkkou mutaci, např. slepice fab „(starý) syn“. Pozice přídavného jména může dokonce určovat jeho význam, např. mab unig „(a) osamělý syn“ oproti unig fab „(jediný) jediný syn“. V poezii, nicméně, a v menší míře v próze, většina adjektiv smět vyskytují se před podstatným jménem, ​​které modifikují, ale toto je literární zařízení.[1] To je také vidět v některých místních jménech, jako je Harlech (pevný + llech)[2] a Glaslyn.

Při úpravě podstatného jména (tj. V atributivní konstrukci) patřícího k ženskému rodu podstoupí přídavná jména měkkou mutaci, například Bach „malý“ a sledující mužské podstatné jméno bwrdd a ženské podstatné jméno hranice, což znamená „tabulka“:

MužskýŽenský
Jednotné číslobwrdd bachbord fach
Množnýbyrddau bachbordydd bach

Většinou jsou adjektiva nevychýlená, i když existuje několik s odlišnými tvary mužského / ženského a / nebo jednotného / množného čísla. Ženské přídavné jméno je utvořeno z mužského rodu pomocí samohlásky, obvykle „w“ až „o“ (např. crwn „zaokrouhlit“ na cron) nebo „y“ až „e“ (např. gwyn "bílý" na gwen). Množné adjektivum může použít změnu samohlásky (např. marw „mrtvý“ meirw), vezměte koncovku množného čísla (např. škeble "červená" do cochion) nebo obojí (např. sklo "modrá zelená „do gleision).

MužskýŽenský
Jednotné číslobwrdd brwntbord front
Množnýbyrddau bryntionbordydd bryntion

Srovnání adjektiv ve velštině je docela podobné anglickému systému, kromě toho, že existuje další stupeň, ekvivalent (velština y radd gyfartal). Nativní adjektiva s jednou nebo dvěma slabikami obvykle obdrží zakončení -ed "jako / tak" (před slovem cyn ve větě, která způsobí měkkou mutaci kromě s ll a rh: cyn / mor daled - chawr„vysoký jako obr“), - každý „-er“ a -af "-est". Stopka přídavného jména může být také upravena, když je skloňována, včetně provekce, kde konečné nebo téměř konečné b, d, g stát se p, t, c resp.

PozitivníRovnocennéSrovnávacíSuperlativAngličtina
talpohádaltalachtalaf"vysoký"
gwangwannedgwannachgwannaf"slabý"
trwmtrymedtrymachtrymaf"těžký"
gwlybgwlypedgwlypachgwlypaf"mokrý"
rhadnenáviděnýrhatachrhataf"levný"
tegtecedtecachtecaf"veletrh"

Obecně platí, že adjektiva se dvěma nebo více slabikami používají jiný systém, přičemž před adjektivem předcházejí slova mor "as / so" (který způsobí měkkou mutaci kromě s ll a rh), mwy "více" a mwyaf "většina".

PozitivníRovnocennéSrovnávacíSuperlativAngličtina
diddorolmor ddiddorolmwy diddorolmwyaf diddorol"zajímavý"
cynaliadwymor gynaliadwymwy cynaliadwymwyaf cynaliadwy"udržitelný"
llenyddolmor llenyddolmwy llenyddolmwyaf llenyddol"literární"

Pokud je to možné, literární jazyk má tendenci preferovat použití skloňovaných adjektiv.

Existuje také řada nepravidelných přídavných jmen.

PozitivníRovnocennéSrovnávacíSuperlativAngličtina
dacystaldobřeGorau"dobrý"
drwgcynddrwggwaethgwaethaf"špatný"
mawrcymaintmwymwyaf"velký"
Bachcyn lhalllailleiaf"malý"
ahojhwyedhwyhwyaf"dlouho"
cyflymcyntedcyntcyntaf"rychle"

Jedná se o přivlastňovací přídavná jména:

Jednotné čísloMnožný
První osobafy (n)ein
Druhá osobady (s)eich
Třetí osobaMužskýei (s)eu
Ženskýei (A)

Posesivní adjektiva předcházejí podstatnému jménu, které kvalifikují, za nimiž někdy následuje odpovídající forma osobního zájmena, zejména pro zdůraznění vlastníka, např. fy mara i "můj chléb", dy fara di "tvůj chléb", ei fara ef „jeho chléb“ atd.

Ein, eu a ženské ei přidat h následující slovo začínající samohláskou, např. enw "název", ei henw "její jméno".

Ukazovací přídavná jména se skloňují podle pohlaví a počtu:

MužskýŽenskýMnožný
Proximálníhwnhonhyn
Distálníhwnnwhonnohynny

Tito následují podstatné jméno, které kvalifikují, což také vezme článek. Například mužské slovo llyfr „kniha“ se stává y lfr hwn "tato kniha", y lfr hwnnw "ta kniha", y llyfrau hyn "tyto knihy" a y llyfrau hynny „ty knihy“.

Zájmena

Osobní zájmena

Velšská osobní zájmena jsou:

Jednotné čísloMnožný
První osoba(f) i, mini
Druhá osobati, dichwi, chi
Třetí osobaMužskýe (f), fehwy, hwynt, nhw
ŽenskýAhoj

Velšský mužský a ženský rodový rozdíl se odráží v zájmenech. V důsledku toho neexistuje žádné slovo odpovídající angličtině „it“ a možnost volby E nebo Ahoj závisí na gramatickém rodu předchůdce.

Angličtina figurína nebo zaklínadlo „it“ konstrukce ve frázích jako „prší“ nebo „včera v noci bylo chladno“ existuje také ve velštině a dalších indoevropských jazycích, jako je francouzština, němčina a holandština, ale ne v italštině, španělštině, portugalštině nebo slovanských jazycích . Na rozdíl od jiných mužsko-ženských jazyků, které v konstrukci často používají mužské zájmeno, velština používá ženský singulární Ahoj, čímž vznikají věty jako:

Mae hi'n bwrw pohlédla.
Prší.
Yr oedd hi'n oer neithiwr.
Minulou noc bylo chladno.

Poznámky k formulářům

Obvyklá mužská jednotná forma třetí osoby je ef v literární velštině. Formulář fe se používá jako volitelný kladný znak před konjugovaným slovesem na začátku klauze, ale lze jej nalézt i jinde v moderním psaní ovlivněném mluveným velšštinou.

Tradiční forma množného čísla třetí osoby je hwy, které lze volitelně rozšířit na hwynt kde předchozí slovo nekončí - ne sám. Moderní autoři mohou znovu upřednostňovat použití mluvené formy nhw, ačkoli to nelze provést po literárních formách sloves a konjugovaných předložkách.

Podobně existuje určitá tendence sledovat řeč a vypustit „w“ z zájmena druhého čísla množného čísla chwi v určitých moderních semi-literárních stylech.

V každém případě jsou zájmena v literárním jazyce často vypuštěna, protože osobu a číslo lze často rozeznat od samotného slovesa nebo předložky.

Ti vs. chwi

Chi, kromě toho, že slouží jako zájmeno plurálu druhé osoby, se také používá jako jednotné číslo ve formálních situacích. Naopak, ti lze říci, že se omezuje na neformální jednotné číslo, například když mluvíte s členem rodiny, přítelem nebo dítětem. Toto použití úzce odpovídá praxi v jiných evropských jazycích. Třetí hovorová forma, chdi, se nenachází v literární velštině.

Další informace: Rozlišení T-V

Reflexivní zájmena

Zvratná zájmena se tvoří s přivlastňovacím přídavným jménem, ​​za kterým následuje Hunan (množný Hunain) „já“.

Jednotné čísloMnožný
První osobafy hunanein hunain
Druhá osobady hunaneich hunain, eich hunan
Třetí osobaei hunaneu hunain

Ve třetí osobě jednotného čísla není rozdíl mezi pohlavími.

Zdvojená zájmena

Literární velština má zdvojená zájmena, která se používají pro zdůraznění, obvykle jako předmět fokusované věty. Například:

Tydi a'n creodd ni.„(To bylo) Ty jsi nás stvořil.“

Oni ddewisais i chwychwi?„Nevybral jsem si tě?“

Jednotné čísloMnožný
První osobamyfinyni
Druhá osobatydichwychwi
Třetí osobaMužskýefehwynt-hwy
Ženskýhyhi

Spojovací zájmena

Velština má speciální spojovací tvary osobních zájmen. Možná se popisněji nazývají „pojivová nebo rozlišovací zájmena“, protože se používají k označení souvislosti nebo odlišnosti od jiného nominálního prvku. Úplné kontextové informace jsou nutné k interpretaci jejich funkce v jakékoli dané větě.

Méně formální varianty jsou uvedeny v závorkách. Mutace může také přirozeně ovlivnit tvary těchto zájmen (např. minnau mohou být mutovány na finnau)

Jednotné čísloMnožný
První osobaminnau, innauninnau
Druhá osobatithauchwithau
Třetí osobaMužskýyntau (fyntau)hwythau (nhwythau)
Ženskýhithau

Důrazná zájmena lze použít s přivlastňovacími adjektivy stejným způsobem, jako se používají jednoduchá zájmena (s přidanou funkcí rozlišování nebo spojení).

Ukazovací zájmena

Kromě toho, že má mužské a ženské formy tento a žeWelsh má také samostatnou sadu tento a že pro nehmotné, obrazné nebo obecné myšlenky.

MužskýŽenskýNehmotný
tentohwnhonhyn
žehwnnw, hwnnahonno, honnahynny
tytoy rhain
tyy rheiny

V určitých výrazech hyn může představovat „now“ a hynny může představovat „pak“.

Slovesa

V literární velštině je mnohem méně využíváno pomocných sloves než v jeho hovorovém protějšku. Místo toho jsou běžné konjugované tvary sloves. Nejvýrazněji se minulý čas používá pro přítomnost i pro budoucnost.

Preteritické, minulé (přítomné-budoucí) a nedokonalé (podmíněné) časy mají formy, které jsou poněkud podobné hovorové velštině, zde ukázané s Talu 'platit'. Existuje pravidelný náklonnost z A na E před konci -ais, -aist, -i, -ir a -id.

Jednotné čísloMnožný
PreteritePrvní osobatelaistalasom
Druhá osobatelaisttalasoch
Třetí osobataloddtalasant
Neosobnítalwyd
MinulostPrvní osobatalaftalwn
Druhá osobatelitelwch
Třetí osobatâltalant
Neosobnítelir
NedokonalýPrvní osobatalwntalem
Druhá osobatalitTalech
Třetí osobaTalaitalent
Neosobnítelid

K nim literární jazyk přidává pluperfektní, konjunktivní a imperativní formy s náklonností dříve -wyf a - wch.

Jednotné čísloMnožný
Předminulý časPrvní osobatalaswntalasem
Druhá osobatalasittalasech
Třetí osobatalasaitalasent
Neosobnítalasid
Spojovací způsobPrvní osobatalwyftalom
Druhá osobatelychtaloch
Třetí osobatalotalont
Neosobnítaler
Rozkazovací způsobPrvní osoba(neexistuje)talwn
Druhá osobatalatelwch
Třetí osobapohádaltalent
Neosobnítaler

Nepravidelná slovesa

Bod a sloučeniny

Bod „být“ je velmi nepravidelné. Ve srovnání s výše skloněnými časy má oddělené současné a budoucí časy, oddělené přítomné a nedokonalé spojovací časy, oddělené nedokonalé a podmíněné časy a pluperfect používá jako konzuudinální nedokonalý (amherffaith arferiadol) napjatý. Třetí osoba přítomného času má samostatné existenciální (oes, žádné množné číslo, protože podstatná jména v množném čísle mají singulární sloveso) a popisné (yw / ydyw, ŷnt / ydynt) formy, s výjimkou situací, kdy pozitivní (Mae, Maent) nebo relativní (sydd) místo nich se používají formuláře.

Jednotné čísloMnožný
PreteritePrvní osobazadekbuom
Druhá osobazvýšitbuch
Třetí osobabubuont
Neosobníbuwyd
BudoucnostPrvní osobabyddafbyddwn
Druhá osobabyddibyddwch
Třetí osobabyddbyddant
Neosobníbyddir
Současnost, dárekPrvní osobawyf, ydwyfŷm, ydym
Druhá osobawyt, ydwytych, ydych
Třetí osobayw, ydyw; oes; mae; syddŷnt, ydynt; maent
Neosobníydys
Jednotné čísloMnožný
NedokonalýPrvní osobaoeddwnoeddem
Druhá osobaededitoeddech
Třetí osobaoedd, ydoeddoeddynt, oeddent
Neosobníoiddid
Podmiňovací způsobPrvní osobabuaswnbuasem
Druhá osobabuasitbuasech
Třetí osobabuasaibuasent
Neosobníbuasid
Consuetudinal NedokonalýPrvní osobabyddwnbyddem
Druhá osobabydditbyddech
Třetí osobabyddaibyddent
Neosobníbyddid
Jednotné čísloMnožný
Přítomný subjunktivPrvní osobabwyf, byddwyfbôm, byddom
Druhá osobabych, byddychboch, byddoch
Třetí osobabo, byddobônt, byddont
Neosobníbydder
Nedokonalý subjunktivPrvní osobabawnbaem
Druhá osobanávnadabaech
Třetí osobabaibaent
Neosobníbyddid
Rozkazovací způsobPrvní osoba(neexistuje)byddwn
Druhá osobabyddbyddwch
Třetí osobabydded, boed, bidbyddent
Neosobníbydder

V méně formálních stylech je kladný / nepřímý příbuzný (y (r)), tázací / přímý příbuzný (A) a negativní (ni (d)) Částice mají obzvláště silnou tendenci se infixovat na přední stranu forem bod, například roedd a dyw pro rok starý a no jo. Ačkoli literární jazyk má tendenci udržovat částice v plném rozsahu, kladně y je volitelné dříve mae (nt).

Zdvojení negace slovesa pomocí ddim (což v literárním jazyce přísně znamená „jakýkoli“ spíše než „ne“) se obecně vyhýbá.

Některá další slovesa s bod ve slovesném podstatném jménu jsou také do určité míry nepravidelná. Zdaleka nejvíce nepravidelné jsou gwybod ("vědět (fakt)") a adnabod („poznat / znát (osobu)“); ale existuje také skupina sloves, která se střídají -bu- (v preterite a pluperfect) a -bydd- (ve všech ostatních časech) pramení, jmenovitě canfod ("vnímat"), cydnabod ("uznat, potvrdit, vzít na vědomí, připustit, přiznat"), cyfarfod ("potkat"), darfod („zahynout“), darganfod ("objevit"), gorfod („být povinen“) a hanfod ("sestoupit / vydat z").

Níže uvedené proto jsou gwybod a adnabod v časech, kdy se jednoduše nepřidávají gwy- nebo adna- k formám bod. Že oba mají rádi bod, oddělte současný a budoucí čas. Pravidelným rysem této nálady je devoicing z b na str před konjunktivními zakončeními.

Jednotné čísloMnožný
Současnost, dárekPrvní osobagwngwyddom
Druhá osobagwyddostgwyddoch
Třetí osobagŵyrgwyddant
Neosobnígwyddys
NedokonalýPrvní osobagwyddwngwyddem
Druhá osobagwydditgwyddech
Třetí osobagwyddaigwyddent
Neosobnígwyddid
Přítomný subjunktivPrvní osobagwypwyf, gwybyddwyfgwypom, gwybyddom
Druhá osobagwypych, gwybyddychgwypoch, gwybyddoch
Třetí osobagwypo, gwybyddogwypont, gwybyddont
Neosobnígwyper, gwybydder
Nedokonalý subjunktivPrvní osobagwypwn, gwybyddwngwypem, gwybyddem
Druhá osobagwypit, gwybydditgwypech, gwybyddech
Třetí osobagwypai, gwybyddaigwypent, gwybyddent
Neosobnígwypid, gwybyddid
Rozkazovací způsobPrvní osoba(neexistuje)gwybyddwn
Druhá osobagwybyddgwybyddwch
Třetí osobagwybyddedgwybyddent
Neosobnígwybydder
Jednotné čísloMnožný
Současnost, dárekPrvní osobaadwaenadwaenom
Druhá osobaadwaenostadwaenoch
Třetí osobaadwaen, edwynadwanenant
Neosobníadwaenir
NedokonalýPrvní osobaadwaenwnadwaenem
Druhá osobaadwaenitadwaenech
Třetí osobaadwaenaiadwaenent
Neosobníadwaenid
Spojovací způsobPrvní osobaadnapwyf, adnabyddwyfadnapom, adnabyddom
Druhá osobaadnepych, adnabyddychadnapoch, adnabyddoch
Třetí osobaadnapo, adnabyddoadnapont, adnabyddont
Neosobníadnaper, adnabydder
Rozkazovací způsobPrvní osoba(neexistuje)adnabyddwn
Druhá osobaadnebyddadnabyddwch
Třetí osobaadnabyddedadnabyddent
Neosobníadnabydder

Mynd, gwneud, cael, a dod

Čtyři slovesa mynd "jít", gwneud "dělat", cael "dostat" a dod „přijít“ jsou nepravidelné. Sdílejí mnoho podobností, ale existuje také mnohem více rozdílů v jejich literárních formách než v jejich mluvených. Zejména, cael je výrazně odlišný od ostatních v preteritních a minulých časech a je neobvyklý, protože nemá imperativní náladu.

myndgwneudcaeldod
Jednotné čísloMnožnýJednotné čísloMnožnýJednotné čísloMnožnýJednotné čísloMnožný
PreteritePrvní osobaeuthumaethomgwneuthumgwnaethomcefaiscawsomdeuthumdaethom
Druhá osobaaethostaethochgwnaethostgwnaethochcefaistcawsochdaethostdaethoch
Třetí osobaaethaethantgwnaethgwnaethantcafoddcawsantdaethdcero
Neosobníaethpwyd, aedgwnaethpwyd, gwnaedcafwyd, caeddaethpwyd, deuwyd, doed
MinulostPrvní osobaafawngwnafgwnawnkavárnajeskynědeuaf, dofdeuwn, dolů
Druhá osobaeiewchgwneigwnewchceicewchdeui, doidewwch, rosa, dowch
Třetí osobaAmravenecgwnagwnântcaiffCantdawdeuant, dônt
Neosobníeirgwneirceirdeuir, doir
NedokonalýPrvní osobaawnaemgwnawngwnaemjeskyněcaemdeuwn, dolůdeuem, doem
Druhá osobaaitaechgwnaitgwnaechcaetcaechdeuit, doitdeuech, doech
Třetí osoba„aentgwnâigwnaentcaicaentdeuai, dôideuent, doent
Neosobníeidgwneidceiddeuid, doid
Předminulý časPrvní osobaaethwn, elswnaethem, elsemgwnaethwn, gwnelswngwnaethem, gwnelsemcawswncawsemúsvitdaethem
Druhá osobaaethit, elsitaethech, elsechgwnaethit, gwnelsitgwnaethech, gwnelsechcawsitcawsechdaethitdaethech
Třetí osobaaethai, elsaiaethent, elsentgwnaethai, gwnelsaigwnaethent, gwnelsentcawsaicawsentdaethaidaethent
Neosobníaethid, elsidgwnaethid, gwnelsidcawsidDaethid
(Přítomen) SubjunktivPrvní osobaelwyfelomgwnelwyfgwnelomcaffwyfkavárnadelwyfdelom
Druhá osobaelychelochgwnelychgwnelochceffychcaffochdelychdeloch
Třetí osobaêl, elodobrýgwnêl, gwnelogwnelontcaffocaffontdêl, delodelont
Neosobníelergwnelercafferdeler
Nedokonalý subjunktivPrvní osobaelwnelemgwnelwngwnelemcaffwn, cawncaffem, caem(Stejné jako nedokonalé)(Stejné jako nedokonalé)
Druhá osobaelitaelechgwnelitgwnelechcaffit, caitcaffech, caech(Stejné jako nedokonalé)(Stejné jako nedokonalé)
Třetí osobaelaielentgwnelaigwnelentcaffai, caicaffent, caent(Stejné jako nedokonalé)(Stejné jako nedokonalé)
Neosobníelidgwnelidceffid, ceid(Stejné jako nedokonalé)
Rozkazovací způsobPrvní osoba(žádný)awn(žádný)gwnawn(žádný)(žádný)(žádný)deuwn, dolů
Druhá osobadosewchgwnagwnewch(žádný)(žádný)tyr (e) ddewwch, rosa, dowch
Třetí osobaaed, eledaent, elentgwnaed, gwneledgwnaent, gwnelent(žádný)(žádný)deued, doed, deleddeuent, doent, delent
Neosobníaer, elergwnaer, gwneler(žádný)deuer, doer, deler

Předložky

Ve velštině, předložky často mění svůj tvar, když následuje zájmeno. Tito jsou známí jako skloňované předložky. Spadají do tří hlavních konjugací.

Nejprve ti v -A- (na, dopoledne (zastavit: amdan-), ar, opálení/dan):

Jednotné čísloMnožný
První osobaatafatom
Druhá osobaatatatoch
Třetí osobaMužskýatoatynt
Ženskýati

Zadruhé ti v -Ó- (ehm, heb, rhag, rhwng (zastavit: rhyng-), tros / dros, trwy / drwy (zastavit: trw- / drw-), Ó (zastavit: ohon-), yn). Všechno kromě Ó přidat odkazovací prvek ve třetí osobě (obvykle -dd-, ale -ydd- v případě trwy / drwy, a -t- v případě tros / dros):

Jednotné čísloMnožný
První osobaeroferom
Druhá osobaeroteroch
Třetí osobaMužskýerddoerddynt
Ženskýerddi

Zatřetí, ti v -y- (gan a hn). Gan zahrnuje jak změny samohlásky, tak spojovací prvek, zatímco hn nemá ani:

Jednotné čísloMnožný
První osobagennyfgenním
Druhá osobagennytgennych
Třetí osobaMužskýganddoganddynt
Ženskýganddi

Nakonec předložka i je velmi nepravidelný:

Jednotné čísloMnožný
První osobaimi, iminni, in
Druhá osobaiti, toichwi
Třetí osobaMužskýudělal bychiddynt
Ženskýiddi

Za všemi skloněnými předložkami mohou případně následovat příslušná osobní zájmena i, kde je to možné pouze ve třetí osobě, a to díky správným zakončením ostatních osob, které zní stejně jako zájmena. V mírně méně formálním velštině jsou konce odděleny od první a druhé osoby i být interpretován jako zájmena, ačkoli to vytváří neobvyklé zájmeno mi.

Většina předložek (dopoledne, ar, na, gan, heb, hyd, i, Ó, tan / dan, tros / dros, trwy / drwy, hn) spusťte měkkou mutaci. Výjimky jsou A, gyda, a tua, které způsobují mutaci aspirátu; yn, který způsobuje nosní mutaci; a cyn, ger, ukázal, rhag, a rhwng, které nezpůsobují žádné mutace.

Poznámky

  1. ^ Komplexní velšská gramatika, David A. Thorne, Blackwell, 1993. s. 135
  2. ^ Oxfordský slovník britských místních jmen Anthony David Mills, Oxford University Press 1991

Reference

  • Jones, Morgan D. Průvodce po správném velštině (Llandysul: Gomer, 1976). ISBN  0-85088-441-1.
  • King, G. (2003). Moderní velština. Oxford: Routledge. ISBN  0-415-28270-5
  • Lewis, D. Geraint. Y Llyfr Berfau (Llandysul: Gomer, 1995). ISBN  978-1-85902-138-5.
  • Thomas, Peter Wynn. Gramadeg y Gymraeg (Cardiff: UWP, 1996). ISBN  0-7083-1345-0.