Jazyková demografie Quebeku - Language demographics of Quebec
Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte zlepšit to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
Tento článek představuje aktuální jazykové demografie z Kanadská provincie z Quebec.
Demografické podmínky
Složitá povaha québecké jazykové situace s jednotlivci, kteří jsou často dvojjazyčné nebo vícejazyčné, vyžaduje k popisu jazyků, kterými lidé mluví, použití více výrazů.
- Frankofonní
- Mluvení francouzština jako první jazyk.
- Anglofon
- Mluvení Angličtina jako první jazyk.
- Allophone
- Mít jiný mateřský jazyk než angličtinu nebo francouzštinu.
- Mateřský jazyk
- První jazyk, který se člověk naučí, který tento jednotlivec může nebo nemusí stále používat v dospělosti, je základní mírou jazyka populace. Vzhledem k vysokému počtu smíšených sňatků frankofonních a anglofonních a realitě mnohojazyčnosti v Montrealu však tento popis neposkytuje skutečný jazykový portrét Quebeku. Je to však stále nezbytné, například pro výpočet míra asimilace. Statistika Kanada definuje mateřský jazyk jako první jazyk naučený v dětství, který se stále používá; nepředpokládá gramotnost v tomto ani v žádném jazyce.
- Domácí jazyk
- Toto je jazyk, kterým se nejčastěji mluví doma, a v současnosti se preferuje identifikace frankofonů, anglofonů a alofonů. Výhodou tohoto deskriptoru je poukázání na současné používání jazyků. Nepodaří se mu však popsat jazyk, který je v práci nejpoužívanější, což se může lišit.
- Znalost úředních jazyků
- Toto opatření popisuje, kterým ze dvou oficiálních jazyků Kanady může člověk mluvit neformálně. To se opírá o vlastní hodnocení jazykových schopností dané osoby a může to být zavádějící.
- Naučil se první úřední jazyk
- Měří, zda je angličtina nebo francouzština prvním ze dvou učených úředních jazyků; umisťuje alofony do anglických nebo francouzských jazykových komunit.
- Oficiální jazyková menšina
- Na základě prvního naučeného úředního jazyka, ale umístění poloviny lidí od dětství stejně zdatných v angličtině a francouzštině do každé jazykové komunity; používá ji kanadská vláda k určení poptávky po službách menšinových jazyků v regionu
Aktuální demografické údaje
Přehled ke sčítání lidu z roku 2016
- Počet obyvatel: 8163661
- Úřední jazyk: francouzština
- Majoritní skupina: Frankofonní (77.1%)
- Menšinové skupiny: Allophone (13.15%), Anglofon (7.45%), Domorodci (0,6%), rodilí mluvčí dvou nebo více jazyků (2,3%)[2]
Mezi deseti provinciemi Kanada, Quebec je jediný, jehož většinu tvoří frankofonní. Populace Quebecu tvoří 23,9% kanadské populace a frankofonní společnosti Quebec tvoří asi 90% populace Kanady francouzština - mluvící populace.
Anglicky mluvící Quebecers jsou velkou populací v oblasti Velkého Montrealu, kde vybudovali dobře zavedenou síť vzdělávacích, sociálních, ekonomických a kulturních institucí. V zemi jsou také historické anglicky mluvící komunity Východní černošské čtvrti, Ottawské údolí, Laurentians (jako Ste. Agathe des Monts, Ste. Adolphe de Howard, Arundel, Lachute, Mont Tremblant) a Poloostrov Gaspé.[3] Naproti tomu populace Quebec City, druhé největší město v provincii, je téměř výlučně frankofonní. Celkově v provincii podíl rodilých mluvčích angličtiny mezi lety 1951 a 2001 významně poklesl, z 13,8% na 8% v roce 2001, od té doby se stabilizoval.
Zbývajících 13% populace, známé jako alofony, jsou rodilí mluvčí ve více než 30 různých jazycích. S výjimkou Domorodé národy v Quebecu (dále jen Inuit, Huron, Mohawks, Iroquois, Abenaki, Montagnais, Cree, Innu, Ojibway atd.), Většina z nich je produktem nedávné imigrace a často si jako domovské jazyky osvojuje angličtinu nebo francouzštinu.
Počet rodilých mluvčích
Z populace 7 903 001 počítaných podle sčítání lidu z roku 2011 dokončilo část týkající se jazyka 7 815 955. Z nich 7 663 120 poskytlo singulární odpovědi na otázku týkající se jejich první jazyk. Nejčastěji uváděné jazyky byly následující:
Jazyk | Počet rodilí mluvčí | Procento singulární odpovědi |
---|---|---|
francouzština | 6,102,210 | 78.1% |
Angličtina | 599,225 | 7.7% |
arabština | 164,390 | 2.1% |
španělština | 141,000 | 1.8% |
italština | 121,720 | 1.6% |
čínština | 64,760 | 0.8% |
Haitská kreolština | 49,745 | 0.6% |
řecký | 39,825 | 0.5% |
portugalština | 34,270 | 0.4% |
rumunština | 31,245 | 0.4% |
vietnamština | 26,560 | 0.3% |
ruština | 24,085 | 0.3% |
Peršan | 19,835 | 0.3% |
polština | 15,250 | 0.2% |
Cree | 15,135 | 0.2% |
Arménský | 15,035 | 0.2% |
Němec | 15,025 | 0.2% |
Tagalog (Filipínsky) | 13,745 | 0.18% |
Tamil | 13,240 | 0.17% |
Panjabi (Punjabi) | 11,150 | 0.15% |
Inuktitut | 10,920 | 0.14% |
bengálský | 10,405 | 0.14% |
Urdu | 9,800 | 0.13% |
jidiš | 9,035 | 0.12% |
Innu (Montagnais) | 8,710 | 0.11% |
Khmer (Kambodžský) | 8,615 | 0.11% |
Oromo | 7,035 | 0.09% |
turečtina | 6,915 | 0.09% |
maďarský (Magyar) | 6,680 | 0.09% |
bulharský | 6,500 | 0.08% |
Gudžarátština | 5,940 | 0.08% |
Atikamekw | 5,820 | 0.08% |
ukrajinština | 4,785 | 0.06% |
Lao | 4,185 | 0.05% |
korejština | 4,085 | 0.05% |
hebrejština | 3,975 | 0.05% |
holandský | 3,245 | 0.04% |
srbština | 2,955 | 0.04% |
hindština | 2,745 | 0.04% |
Albánec | 2,410 | 0.03% |
chorvatský | 2,380 | 0.03% |
Kirundi | 2,375 | 0.03% |
japonský | 2,180 | 0.03% |
Svahilština | 2,065 | 0.03% |
Lingalština | 2,050 | 0.03% |
Kinyarwanda | 2,010 | 0.03% |
Jazyk | Počet rodilí mluvčí | Procento singulární odpovědi |
---|---|---|
francouzština | 6,219,665 | 77.1% |
Počítáno bylo také mnoho dalších jazyků, ale zobrazeny jsou pouze jazyky s více než 2 000 rodilými mluvčími.
(Uvedená procenta představují poměr mezi počtem singulárních odpovědí a počtem celkových odpovědí.)[4]
Města
Město / jazyk | Pouze francouzština | Pouze anglicky | Angličtina a francouzština | jiný |
---|---|---|---|---|
Ostrov Montreal (CD) | 46.96% | 16.64% | 1.17% | 35.24% |
Město Montreal (CSD) | 50.31% | 12.67% | 1.07% | 35.96% |
Větší oblast Montrealu (CMA) | 63.27% | 11.62% | 1.07% | 24.04% |
Quebec City (CMA) | 94.89% | 1.43% | 0.44% | 3.24% |
Gatineau (CSD) | 77.25% | 11.04% | 1.68% | 10.04% |
Sherbrooke (CMA) | 89.38% | 4.89% | 0.78% | 4.95% |
Saguenay (CMA) | 98.25% | 0.78% | 0.24% | 0.73% |
Trois-Rivières (CMA) | 96.55% | 1.11% | 0.39% | 1.96% |
Všechny údaje jsou zaokrouhleny na 0,01%.[5]
Montreal
V současnosti existují tři různá území v Větší oblast Montrealu: metropolitní region, Montrealský ostrov, a Montreal, město. (Ostrov a město byly po určitou dobu mezi městskou fúzí 2002 a „rozdělení“, ke kterému došlo v lednu 2006.)
Québecské alofony tvoří 9% populace Quebeku. Drtivá většina z nich (88%) žije ve Velkém Montrealu. Anglofony se také koncentrují v oblasti Montrealu (80% jejich počtu).
Frankofony tvoří 65% celkové populace Velkého Montrealu, anglofony 12,6% a alofony 20,4%. Na ostrově Montreal klesla frankofonní většina do roku 2011 na 46,96%,[6] čistý pokles od 70. let v důsledku frankofonní emigrace na zámožnější předměstí Laval a South Shore (fr. Rive-Sud) a příliv alofonních přistěhovalců. Anglofony tvoří 16,64% populace a alofony 35,24%.
Dvojjazyčnost
Podle sčítání lidu z roku 2011[7] míra dvojjazyčnosti (procento populace, která uvedla, že má znalosti angličtiny a francouzštiny) je 42,6% v roce 2011, oproti 40,6% v roce 2006 (v Kanadě je to celkově 17,5)
Porodnost
Na 1,74 dětí na ženu byla míra plodnosti v Québecu v roce 2008 vyšší než v celé Kanadě 1,59 a rostla po dobu pěti po sobě jdoucích let. Zůstala však pod mírou náhradní plodnosti 2,1. To je v rozporu s mírou plodnosti před rokem 1960, která patřila k nejvyšším ze všech průmyslových společností. Ačkoli Quebec je domovem pouze 23,9% populace Kanady, počet mezinárodních adopcí v Quebecu je nejvyšší ze všech provincií Kanady. V roce 2001 se 42% mezinárodních adopcí v Kanadě uskutečnilo v Quebecu.
Přistěhovalectví
V roce 2003 Quebec přijal přibližně 37 619 přistěhovalci. Velká část těchto přistěhovalců pocházela z frankofonních zemí a zemí, které jsou bývalými francouzskými koloniemi. Patří sem země, ze kterých emigruje značné množství lidí Haiti, Kongo-Brazzaville, Libanon, Maroko, Rwanda, Sýrie, Alžírsko, Francie a Belgie. Pod Dohoda mezi Kanadou a Québecem „Za výběr většiny přistěhovalců určených do provincie nese výhradní odpovědnost Quebec (viz související článek, Imigrace do Kanady ).
Mezivládní migrace
Mateřský jazyk / rok | 1971–1976 | 1976–1981 | 1981–1986 | 1986–1991 | 1991–1996 | 1996–2001 | Celkový |
---|---|---|---|---|---|---|---|
francouzština | -4,100 | -18,000 | -12,900 | 5,200 | 1,200 | -8,900 | -37,500 |
Angličtina | -52,200 | -106,300 | -41,600 | -22,200 | -24,500 | -29,200 | -276,000 |
jiný | -5,700 | -17,400 | -8,700 | -8,600 | -14,100 | -19,100 | -73,600 |
Mezivládní migrace, zejména do Ontaria, má za následek čistý úbytek populace v Quebecu. Počty francouzsky mluvících Quebecerů opouštějících provincii bývají podobné počtu vstupujících, zatímco imigranti do Quebecu odcházejí s větší pravděpodobností. Vystěhování nejvíce zasáhlo anglicky mluvící menšinu v Québecu, což odpovídá značnému snížení počtu obyvatel od 70. let.
Legislativa
- 1988 – Zákon o úředních jazycích (Federální)
- 1982 - články 14, 16–23, 55 a 57 ústavního zákona, 1982 (federální)
- 1977 – Charta francouzského jazyka (Provinční)
- 1974 – Zákon o úředním jazyce (Provinční)
- 1969 – Zákon na podporu francouzského jazyka v Quebecu (Provinční)
- 1969 – Zákon o úředních jazycích (Federální)
V Quebecu existují dvě sady jazykových zákonů, které se překrývají a v různých oblastech si navzájem odporují nebo soutěží: zákony přijaté Parlament Kanady a zákony schválené Národní shromáždění v Quebecu.
Od roku 1982 musí oba parlamenty dodržovat Listinu práv a svobod, která konstitucionalizovala řadu základních lidských práv a vzdělávacích práv menšin ve všech provinciích (vzdělávání je provinční jurisdikcí v Kanadě). Před tím byl Quebec fakticky jedinou provincií ústavně vyžadovanou k financování vzdělávacích potřeb své jazykové menšiny. Ontario a Quebec jsou povinni financovat školy pro své hlavní náboženské menšiny (římský katolík v Ontariu, protestant v Quebecu), ale pouze v Quebecu je menšina téměř úplně složena z mluvčích menšinového jazyka. (Quebec také poskytoval anglické školy pro anglofonní římské katolíky.) V roce 1997 novela ústavy umožnila Quebecu nahradit jeho systém církevních školních rad systémem jazykových školních rad.
Zákony a předpisy o federálních jazycích se snaží umožnit všem kanadským občanům anglofonních a frankofonních telefonů získat od federální vlády služby v jazyce podle jejich výběru. Ottawa podporuje přijetí dvojjazyčnosti obyvatelstvem, zejména mezi zaměstnanci veřejné služby.
Naproti tomu zákony a předpisy z Quebecu podporují francouzštinu výhradně jako společný veřejný jazyk všech Quebecců. Ačkoli Quebec v současné době respektuje většinu ústavních práv své anglofonní menšiny, vymáhání vyžadovalo řadu soudních výzev. Vláda v Quebecu podporuje přijetí a používání francouzštiny a omezuje přítomnost angličtiny. To má vyvrátit trend směrem k anglicizaci populace Quebeku.
Anglicizace a Francizace
(vidět: Jazykový kontakt, Stratum (lingvistika), Jazykový popis, Sociolingvistika )
Následující tabulka[9] ukazuje souhrnné údaje o jazykových posunech, ke kterým došlo v Quebecu mezi rokem 1971, rokem prvního kanadského sčítání lidu, který kládl otázky ohledně domácího jazyka, a 2001:
Období 1971–2001 | ||||
(Jazyk | (B) Řečníci podle mateřského jazyka | (C) Reproduktory podle domácího jazyka | (D) Jazyková vytrvalost a přitažlivost | (E) Ukazatel jazykové vitality |
---|---|---|---|---|
(1) Francouzština | 5,787,012 | 5,897,610 | 110,598 | 1.019 |
(2) Angličtina | 582,564 | 733,643 | 151,079 | 1.259 |
(3) Ostatní | 681,224 | 419,548 | -261,676 | 0.616 |
Druhý sloupec začínající vlevo ukazuje počet rodilých mluvčích každého jazyka, třetí sloupec počet mluvčích, kteří jej používají doma.
Čtvrtý sloupec ukazuje rozdíl mezi počtem mluvčích podle mateřského jazyka a těmi, kdo jej používají jako mateřský jazyk.
V pátém sloupci je uveden podíl rozdělení mezi počtem mluvčích v domácím jazyce a rodilými mluvčími.
Až do šedesátých let měla frankofonní většina Quebecu jen velmi slabou asimilační sílu a ve skutečnosti se nesnažila asimilovat nefrankofony. Ačkoli množství nefrankofonů přijalo francouzštinu v celé historii, tlak a skutečně shoda institucí ve francouzském a anglickém jazyce směřovaly historicky k anglicizaci, nikoli francizaci, alofonů v Quebecu. Pouze vysoká míra plodnosti umožnila frankofonní populaci neustále se zvyšovat v absolutních počtech navzdory asimilaci a emigrace. Na začátku šedesátých let s vzestup bezbožnosti, míra plodnosti Quebecois začaly klesat způsobem, který je v souladu s nejrozvinutějšími společnostmi, a někteří z quebecké frankofonní většiny se obávali začátku demografický kolaps:[10] na rozdíl od anglofonní sféry frankofonní sféra neasimilovala alofony, a nižší míra plodnosti byla proto mnohem určující.
Quebecká jazyková legislativa se tím snaží zabývat od šedesátých let, kdy v rámci EU Tichá revoluce, Francouzští Kanaďané se rozhodl odejít od nadvlády církve a směrem k silnější identifikaci se státními institucemi jako nástroji rozvoje jejich komunity. Namísto odpuzování nekatolických přistěhovalců z francouzského jazyka veřejného školství a například z anglického systému protestantů by nyní měli být přistěhovalci povzbuzováni k tomu, aby navštěvovali školy ve francouzském jazyce. Konečným měřitelným cílem jazykové politiky v Quebecu je ustanovit francouzštinu jako společný veřejný jazyk v Quebecu.
Data z nedávného sčítání ukazují, že cíle nebylo dosaženo tak úspěšně, jak jsme doufali. Po téměř 30 letech prosazování Charty francouzského jazyka se přibližně 49% alofonních přistěhovalců - včetně těch, kteří přišli před přijetím Charty v roce 1977 - asimilovalo do angličtiny, ze 71% v roce 1971, ale stále podstatně více než anglofony „celkový podíl obyvatel provincie.[11] To vede některé Quebecery, zejména ty, kteří podporují pokračující roli francouzštiny jako společného veřejného jazyka provincie, k otázce, zda je politika úspěšně implementována. Tento fenomén souvisí s jazykovými prostředími, která spolu žijí Montreal - Největší město Quebecu, druhá největší metropolitní oblast Kanady a domov mnoha komunit, čtvrtí a dokonce i obcí, kde je de facto běžným jazykem angličtina. Schopnost anglofonní menšiny asimilovat alofony a dokonce frankofony proto do značné míry kompenzovala odchod anglofonů do jiných provincií a dokonce i do Spojených států.
Má se za to, že za tuto realitu může řada socioekonomických faktorů. Zahrnují: historickou roli anglického jazyka v Kanadě a USA; jeho rostoucí vliv v obchodním a vědeckém světě; vnímané výhody studia angličtiny, které vyplývají z této důležitosti a které jsou zvláště lákavé pro alofony, kteří se ještě musí jazykově zavázat; historické sdružení angličtiny s imigrantskými Quebecery a francouzštiny s etnickými francouzsko-kanadskými Québécois, která hraje do jazykové a identitní politiky; a postindustriální shlukování anglofonů do Montrealu a od regionálních komunit[Citace je zapotřebí ]. Tyto faktory se netýkají pouze přímé jazykové asimilace přistěhovalců, ale také jejich nepřímé asimilace prostřednictvím kontaktu se soukromým sektorem[Citace je zapotřebí ]. Ačkoli Charta francouzského jazyka činí francouzštinu úředním jazykem pracoviště, zde uváděné socioekonomické faktory také často činí z angličtiny požadavek na zaměstnání, zejména v Montrealu, a v menší míře mimo něj, zejména v Kanadský národní kapitálový region, hraničící s Ontariem, a ve východních městech, zejména Sherbrooke.
Výsledkem je převážně dvojjazyčná pracovní síla. Frankofony jsou často nuceny učit se anglicky, aby si našly zaměstnání (zejména v oblasti Montrealu), zatímco na anglofony v provincii je vyvíjen nátlak, aby učinily totéž s francouzštinou, a od alofonů se požaduje, aby se učili obojí.[12] Údaje ze sčítání očištěné o vzdělání a profesionální zkušenosti ukazují, že bilingvní frankofony měly do roku 2000 vyšší příjem než bilingvní anglofony.[13]
V roce 2001 deklarovalo používání angličtiny 29% pracovníků v Québecu, a to buď výhradně (193 320), většinou (293 320), stejně jako francouzština (212 545), nebo pravidelně (857 420). Podíl vzrostl na 37% v metropolitní oblasti Montrealu, kde je běžná dvojjazyčnost. Na druhé straně mimo Montreal se podíl anglofonů snížil na 3% populace a s výjimkou hranic Ontaria a USA se snaží udržet kritické množství na podporu vzdělávacích a zdravotnických institucí - realita, kterou využívají pouze imigranti a frankofony obvykle zkušenosti v jiných provinciích. Jednojazyčné anglofony jsou však stále na ústupu kvůli vyšší anglicko-francouzské dvojjazyčnosti mladších generací komunity.
Ne všichni analytici[14] jsou zcela spokojeni s tímto obrazem stavu anglického jazyka v Quebecu. Například propracovanější analýza údajů ze sčítání lidu[14] ukazuje, že v komunitách tradičně spojených se skupinou v angličtině stále dochází k velké míře anglicizace, například v čínských, italských, řeckých a indicko-pákistánských skupinách[Citace je zapotřebí ]. Většina nových přistěhovalců si však při každém sčítání lidu od roku 1971 zvolila jako svůj jazyk častěji francouzštinu než angličtinu. Statistika Kanadský národní průzkum domácností z roku 2011 v Kanadě uvedl, že poprvé v novodobé historii byla prvním úředním jazykem více než poloviny Quebecských přistěhovalců francouzština.[15] Ti, kteří jako první oficiální jazyk hovořili francouzsky, tvořili 51,1% všech přistěhovalců do provincie, zatímco dalších 16,3% mluvilo francouzsky i anglicky; mezi těmi, kteří se do provincie přistěhovali v letech 2006 až 2011, byl podíl těch, kteří jako první oficiální jazyk mluvili francouzsky, 58,8%.[15]
Domorodé národy
Domorodé národy v Quebecu jsou heterogenní skupinou asi 71 000 jedinců, kteří tvoří 9% z celkové populace Domorodé národy v Kanadě. Přibližně 60% z nich je podle federálních předpisů oficiálně uznáno jako „indiáni“ Indický zákon. Téměř polovina (47%) této populace v Quebecu uvedla Domorodý jazyk jako mateřský jazyk, nejvyšší podíl ze všech provincií. Následující tabulka[16] ukazuje demografické situace domorodých národů v Quebecu:
Lidé | Číslo | Jazyková rodina | Region Quebec | Jazyk použití | Druhý jazyk |
---|---|---|---|---|---|
Abenakis | 2,000 | Algonquian | Mauricie | francouzština | Abenaki |
Algonquins | 9,000 | Algonquian | Severovýchod | Algonquin | francouzština nebo Angličtina |
Atikameks | 6,000 | Algonquian | Severní | Cree (Atikamek ) | francouzština |
Stromy | 14,800 | Algonquian | Severní | Cree (East Cree ) | Angličtina |
Malecites | 764 | Algonquian | Jižní pobřeží svatého Vavřince | francouzština | Angličtina |
Micmacs | 4,900 | Algonquian | Gaspésie | Micmac | francouzština nebo Angličtina |
Montagnais | 15,600 | Algonquian | Severní pobřeží | Cree (Innu-Aimun ) | francouzština |
Naskapis | 600 | Algonquian | Severovýchod | Cree (iiyuw-iyimuuun ) | Angličtina |
Hurons | 3,000 | Iroquoian | u Quebec City | francouzština | Angličtina |
Mohawks | 11,400 | Iroquoian | u Montreal | Angličtina | Mohawk |
Inuit | 10,000 | Eskymák - Aleut | Arktický | Inuktitut | Angličtina |
Viz také
Reference
- ^ Angličtina, francouzština a menšiny úředních jazyků v Kanadě, 2016, Statistika Kanada.
- ^ „Sčítání, 2016, sčítání lidu - Quebec [provincie] a Kanada [země]“. Statistika Kanada. 2017-08-02. Citováno 2017-09-09.
- ^ Claude Belanger. „Anglofonní populace v Quebecu, procento regionální populace, 1861–1981“. Marionapolis College. Citováno 2007-03-01.
- ^ „Sčítání lidu z Kanady 2011: Tematické tabulky - podrobný mateřský jazyk (232), znalost úředních jazyků (5) a pohlaví (3) pro obyvatelstvo s výjimkou institucionálních obyvatel Kanady, provincií, teritorií, sčítání lidu, dělení a šíření sčítání lidu Oblasti, sčítání lidu 2011 “. Statistika Kanada. 2017-02-14. Citováno 2017-09-09.
- ^ „Sčítání lidu 2011“. Statistika Kanada. Citováno 2017-05-20.
- ^ "Montréal (ekvivalentní území), Quebec a Kanada - profil sčítání lidu. Sčítání lidu 2011". Statistika Kanada. 2012-10-24. Citováno 2017-09-07.
- ^ Souza, Mike De (2012-10-26). „Sčítání lidu: v Quebecu roste dvojjazyčnost, ve zbytku Kanady se zmenšuje“. Montrealský věstník. Archivovány od originál dne 2012-11-27. Citováno 2017-09-07.
- ^ „Faktory ovlivňující vývoj jazykových skupin“. Statistika Kanada. Archivovány od originál dne 12.6.2008. Citováno 2006-10-27.
- ^ Charles Castonguay, Les indicateurs généraux de la vitalité des langues au Québec: comparabilité et tendences 1971–2001, 2005
- ^ Charles Castonguay, Stručný popis francouzštiny: Úvahy po sčítání lidu z roku 1996 Archivováno 2008-04-10 na Wayback Machine, v Inroads Journal, svazek 8, 1999, strany 61/64
- ^ Charles Castonguay, Les indicateurs généraux de vitalité des langues au Québec: comparabilité et tendences 1971–2001 (Étude 1) Archivováno 2008-04-10 na Wayback Machine „Office québécois de la langue française, 26. května 2005, strana 17
- ^ Virginie Moffet, Langue du travail: indicateurs relatifs à l’évolution de la populace aktivní et à l’utilisation des langues au travail en 2001, Office québécois de la langue française, strana 57
- ^ http://www.canada.com/montrealgazette/news/business/story.html?id=ff07b398-0832-4331-b12b-d32aa078edf7&k=87430
- ^ A b Veltman, Calvin (1995). „Anglický jazyk v Quebecu, 1940–1990“. In Fishman, Joshua A .; Conrad, Andrew W .; Rubal-Lopez, Alma (eds.). Post-imperiální angličtina: Změna stavu v bývalých britských a amerických koloniích, 1940-1990. Berlín: Mouton de Gruyter. str. 205–235. ISBN 978-3-11-014754-4.
- ^ A b Scott, Marian. „Francouzské přírůstky mezi nováčky“. Montrealský věstník. Archivovány od originál dne 9. května 2013. Citováno 2017-05-20.
- ^ „Domorodé národy v Quebecu“. Archivovány od originál dne 26. 2. 2008. Citováno 2008-06-23.
Bibliografie
Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Únor 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Obecná studia
- Marmen, Louise and Corbeil, Jean-Pierre (2004). Sčítání jazyků v Kanadě 2001, New Canadian Perspectives Series, Canadian Heritage, ISBN 0-662-68526-1
Jazykové posuny
- Lisée, Jean-François (2004). Konference: Francouzský fakt v Québecu a Kanadě: Skrytá bouře, American University Summer Institute, Washington D.C.
- O'Keefe, Michael (2001). Frankofonní menšiny: Asimilace a vitalita komunity, 2. vydání, New Canadian Perspectives Series, Canadian Heritage, ISBN 0-662-64786-6
- O'Keefe, Michael (1999). Frankofonní menšiny: Asimilace a vitalita komunity, 1. vydání, New Canadian Perspectives Series, Canadian Heritage
- Castonguay, Charles (1999). „Francouzština je na laně. Proč to Ottawa nepřizná?“, V Možnosti politiky / Možnosti politiky, 20, 8 : 39-50
- Castonguay, Charles (1999). „Vysvětlení faktů ve francouzštině: Úvahy po sčítání lidu v roce 1996“, v Inroads Journal, svazek 8, strany 57 až 77
- Castonguay, Charles. (1998). Přepis slyšení Stálého smíšeného výboru pro úřední jazyky, zaznamenané 28. dubna
Francouzsky
Obecná studia
- Bouchard, Pierre, Castonguay, Charles, Langlois, Simon, Pagé, Michel a Vincent, Nadine (2005). Les caractéristiques linguistiques de la populace du Québec; profil et tendences 1991–2001 (Fascicule 1) „Office québécois de la langue française ISBN 2-550-44200-8
Jazyk v práci
- Moffet, Virginie (2006). Langue du travail: indicateurs relatifs à l’évolution de la populace aktivní et à l’utilisation des langues au travail en 2001 „Office québécois de la langue française ISBN 2-550-46345-5
- Chénard, Claire a Van Shendel, Nicolas (2002). Travailler en français au Québec: vnímání travailleurs et gestionnaires „Office québécois de la langue française
Jazykové posuny
- Castonguay, Charles. „La force réelle du français au Québec“, Le Devoir, 20. prosince 2005
- Castonguay, Charles (2005). Les indicateurs généraux de vitalité des langues au Québec: comparabilité et tendences 1971–2001 (Étude 1) „Office québécois de la langue française 48 stránek
- Castonguay, Charles. „Quelle est la force d'attraction réelle du français au Québec? Analyse kritique de l'amélioration de la situation du français observée en 2001“, Le Devoir, 10. prosince 2003
- Castonguay, Charles. Asimilační lingvistika a přeměna francouzských telefonů a anglofonů v Québecu a Kanadě tančí Obnovuje sociografie, 2002
- Castonguay, Charles (1999). Population history des minorités de langue officielle „Le Program de contestation judiciaire du Canada, Conférence linguistique
- Castonguay, Charles (podzim 1992). „L'orientation linguistique des allophones à Montréal“, v Cahiers québécois de démographie, svazek 21, číslo 2
Demolingvistická předpověď
- Termote, Marc (2003). „La dynamique démolinguistique du Québec et de ses régions“, Piché, Victor a Le Bourdais, Céline (eds.), La démographie québécoise. Enjeux du XXIe siècle. Montreal„Les Presses de l'Université de Montréal“, sbírka „Paramètres“, strany 264–299
- Termote, Marc (2002). "L'évolution démolinguistique du Québec et du Canada", v La mise à jour des études originalement préparées pour la Commission sur l'avenir politique et constitutionnel du Québec. Rapport soumis au ministre délégué aux affaires intergouvernementales canadiennes. Volume 2, livre 2. Québec, Conseil exécutif, Bureau de coordination des études, strany 161–244
- Termote, Marc (1999). Perspektivy démolinguistiques du Québec et de la région de Montréal à l'aube du XXIe siècle: důsledky pro le français langue d'usage public, Conseil de la langue française, Montréal, 15. září 1999
Domorodé jazyky
- Maurais, Jacques, (ed.) (1992). Les langues autochtones du Québec, Sbírka: Dossiers, 35, Pages: xviii, 455. Conseil de la langue française